A ještě zbylo SSSR.

886 zobrazení
TiskTisk

Nejvíc co mne překvapilo a dodnes překvapuje je názor, že jako by všechno skončilo Havlovou volbou presidentem. Ano to jsem udělal, ale věděl jsem ,že je na pořadu ještě úkol ukončit žalář národů Sovětský svaz.Bez toho totiž ,nebylo definitivní  vítězství demokracie ve východní Evropě možné a myslitelné. Pamatuji se na to velmi dobře, jak se chovali kolegové v parlamentu a v nově vynikajících politických stranách. A jak reagovali i v nově vznikajících politických stranách a seskupeních. Prostě, my jsme si to tady vycinkali nebo vyzvonili a co se děje v Rumunsku, Polsku, Bulharsku, Mad’arsku a NDR je jejich problém. A v SSSR ? Tak to už se nás po konci totality u nás vůbec netýká. Ale chyba lávky! Až do posledních chvil v roce 1991 nebylo vyhráno. Až teprve Bělověžské dohody a definitivní rozpad SSSR a vitězství demokracie i tam znamenalo definitivní vítězství pro demokracii v celém tzv.Sovětském bloku. Tedy i u nás!

Psal jsem již o tom ,jak to neustále zkoušeli. V lednu 1990 jsem navštívil M. Calfu, předsedu československé vlády, který mi navrhoval ,abych šel dělat „Havlovi stranu“. V té době ,jak jsem již psal, přišli na ÚV KSC Chartisté a členové Obrody s návrhem, že se vrátí do komunistické strany. V lednu 1990!  Vyhodil jsem je! L.Adamec u toho seděl a zase nic neříkal. Tak jako vždy. V té době bylo  jasné co na mne vymysleli za podraz. Majetek KSC. V lednu jsem navštívil ministra financií V.Klause. Přijal mi se svým nejbližším spolupracovníkem Třískou ekonomem. Neplést s Třískou hercem –  Havlovým přítelem.Nic jsme tehdy neřešili. Shodli jsme se na již nastoupeném demokratickém vývoji. Nic víc.

V té samé době jsem se setkal i s ministrem obrany armádním generálem M. Vackem. Byl jsem u něj na Valech . Ano na Valech – Mezihoří,Vallley – také jméno ulice v Libni, ve které jsem se učil a jméno města, kde se narodil otec – Mežgorje, do 1945 Volové. Dohodli jsme se tam nebo někde jinde, ale přibližně v té době, že ukončíme členství v KSČ všem příslušníkům armády. A já to na nejbližším zasedání prosadil a nechal schválit. Ano tak jako můj otec dostal rozkaz od L.Svobody – svého frontového velitele po únoru 1948 vstoupit do KSC tak já jsem v roce 1990 organizovanost vojáků v KSC ukončil. Po tom co se dělo v Listopadu a především po choutkách některých velitelů, jak jsem psal v minulých dílech, to bylo velmi zásadní a jedno z rozhodujících rozhodnutí té doby. a myslím, že i příklad pro ostatní země ,v té době ještě Varšavské smlouvy.

Jednoho dne mi telefonoval S.Potáč předseda Státní banky Československé  a  doporučil mi  při našem telefonickém rozhovoru do funce vedoucího na ekonomickém oddělení jednoho se svých ředitelů , myslím devizového ředitele SBČ K.Hájka. Důvod byl, že musí snížit počet ředitelů a že je škoda přijít o takového odborníka. A L.Adamec – kterého dotlačili do funkce předsedy KSČ, na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci, celých dvacet let pracoval jako místopředseda vlády české republiky zodpovědný za národní výbory a jejich finance a byl tedy velkým odborníkem v oblasti financí, přídělů z vlády na jednotlivé instituce.A K.Urbánek poslední generální tajemník , na mimořádném sjezdu v prosinci zvolený předsedou ústřední revizní a kontrolní komise strany kontroloval stranické finance a  pak pracoval v Moskvě. P. Minařík byl dotlačen STB machinacemi také do ústředního výboru zvoleného na mimořádném sjezdu.A rovněž tak V.Junek snad pracovník I.správy STB . A na ÚV KSČ zůstal  i poslední vedoucí ekonomického oddělení ÚV KSČ z předrevolučního období J.Široký.  Nevím ,ale prý je na Slovensku jeho bratr miliardářem .A v neposlední řadě P.Rosecký, spolupracovník miliardáře Sisáka se stal vedoucím hospodářského oddělení. A k tomu L.Žák už mnohokrát jmenovaný  organizátor všeho možného. A byla tam taky zvláštní skupina, která tam někde v prázdné budově ÚV KSČ na nábřeží L.Svobody, sedávala bez jakéhokoliv mandátu , prof .Mečl a doc.Jirásek a M.Šlouf místopředseda ČNR  a J.Jenerál místopředseda FS ČSSR. Co řešili konkrétně nevím. Navenek dělali, že se zabývají legislativou. Možná využívali budovu ÚV KSČ, protože tam bylo několik místností vybavených protiodposlechovým zařízením. Prof. Mečl byl děkanem právnické fakulty a ta nesporně patřila za totality pod  přímý  dohled A.Kapka a jeho party. P.Sisák mi vyprávěl, jak byl na přípravce na elitní školu MGIMO v Moskvě a jak přišli z Ministerstva vnitra – Vostárek, aby šel studovat Právnickou fakultu v Praze. A on to ze dnes velmi dobře známých důvodů udělal. Oženil se s dcerou jednoho ze dvou mých bývalých nevlastních bratrů – dvojčat.

Proč to píši? Jen proto, že jestli má někdo dotazy k majetku KSČ musí se zeptat výše jmenovaných lidí. Tak jako u majetku SSM se musí zeptat miliardáře M.Ulčáka. Moje práce se vůbec pracovně výkonně  majetku KSČ netýkala.Vracel jsem především státu majetek ,který měla strana v pronájmu. Nezabýval jsem se financemi a účty! A především  jsem se  zabýval zcela jinými věcmi. Třeba tím, aby vše probíhalo v klidu bez křečí a násilí a hlavně jsem měl plnit další úkoly ve vztahu ke konci Sovětského svazu. Což oni nebyli sto pochopit a neustále mi v této činnosti jemně řečeno házeli klacky pod nohy. A prostě vytvořili atmosféru ,která panuje dodnes, že já jsem  likvidoval majetek KSČ.  Ano já jsem informoval veřejnost a parlament o opatřeních ,které se udělali tak, aby byl naplněn zákon o majetku KSČ schválený parlamentem. Podle informací, které jsem dostal. A také jsem prosazoval ,aby byl tento zákon respektován stranickými orgány. Na zasedáních kde se to řešilo byl zase pláč a křik. Když jsme rozhodovali o vracení budov, které KSČ ani nevlastnila ale měla je jen v nájmu , křičel na mne se slzami v očích jeden slovenský člen ÚV KSČ “ týmito rukami jsem to stával“. A natahoval ke mně ruce. Ve znamení, co to je za zradu. Schváli jsme to. A v říjnu 1990 bylo ve straně 400 pracovníků z 12 500 pracovníků těsně před revolucí! Toto všechno jsem dělal proto, aby jsme , klidnou cestou vrátili do země demokracii a právo. Tato cesta  mohla inspirovat i demokraty  v SSSR. Což jak uvedu za chvíli se také stalo. Veškerou tuto práci a informování veřejnosti jsem dělal jsem dělal také proto, že jsem byl předseda Klubu poslanců  KSČ FS, z titulu této funkce. Ale výkonně jsem to nedělal. Nic jsem o tom nevěděl a ani jsem se o to nezajímal – protože to nebyla moje práce, jak konkrétně se jednotlivé požadavky zákona realizují pracovně jednotlivými lidmi. Dělal jsem vždy jen to co jsem měl na starosti. I proto, že to věděli, mohli prostě vypouštět informace typu kde je majetek KSČ? Byla to jejich pomsta za to ,že jsem je udolal a že oni si alespon přijdou minmálně k dobrému živobytí v novém režimu bez nijakého možného obvinování ,že něco ukradli.Pražští pohrobci gangu Kapka vydali dokonce knihu ve které mi obviňují právě z toho, že jsem stranu připravil o majetek ,který vlastnila. Napsal jí jakýsi V.Papež a kniha není nikde k sehnání. Jestli ji někdo z těch kdo čtou tyto blogy vlastní, rád bych ji četl a i vyložil jednotlivá křivá nařčení ,která obsahuje.  Myslím, že ,ale po přijetí protiteroristických zákonů ve světě se velmi dobře ví kdo má jaký majetek z těch lidí, kteří byli u konce totality. Totalita – STB, spolupracovala s podivnými organizacemi , především z arabských zemí ,které nebyli příliš pod kontrolou demokratického světa. A myslím, že se dnes ví velmi dobře ví třeba u FBI ,kdo z výše jmenovaných lidí majetek má a také kdo ho nemá. Atˇ už si ho přivlastnil , nebo ho pro někoho spravuje. Já to nikdy nebyl a nejsem. Za mne , by se totiž neztratila ani koruna.A to oni dobře věděli . A já měl prostě jinou práci. A jejich plán byl zlikvidovat mě – joooo pánové, umřel, bůhví, kde ten majetek je. A měli by čistý peníze jak je nazývají  slangem jejich souputníci z nově vzniklých stran.HAHAHAHA. Tak to jim nevyšlo. To ,ale samozřejmě také ti, co mne vybrali, věděli.Že to přežiju. Byl to risk ,ale vyšlo to. Takže dnes je to zřejmé kdo co má a jak k tomu přišel. Trvalo to dlouho. Ale stálo to za to si počkat.

Ale ted zpět k mojí práci. Někdy začátkem roku začali organizovat návštěvu G.Gysiho z NDR. Nástupce , v předešlých dílech vzpomínaného E.Krenze. Odmítl přicestovat z důvodu setkání se mnou. Samozřejmě jsem zvažoval o co jde. A vůbec to nevím. Ani jestli to souviselo s jeho pozdějším označením za agenta Stasi. V té době jsme dostali s L.Adamcem pozvání od velvyslance SSSR Lomakina. Sešli jsme se v zahradě jeho vily v Dejvicích a byl u toho S.Lušnikov rada – vyslanec. Tento pán je na všech fotografiích z oficiální  návštěvy M.S.Gorbačova v Praze. Tlumočil mu. Dali jsme si oběd a mluvili o ničem. L.Adamec tedy zase nemluvil o ničem. My tři jsme o tom alespon mluvili.

V té době jsem se rozhodl, že je třeba, abych se nějak vymanil z té podivné situace ,která panovala. Byl na mne vyvíjen obrovský tlak. Výše jmenovanými a vlastně ze všech stran. Stranu ovládli lidé , kteří dlouhá léta čekali na příležitost být u toho a bylo jim jedno, že už strana není u moci. Různí stěžovatelé, kteří považovali perestrojku jako návrat k jakémusi asketickému životu strany a ted když byli vyhnáni ti  na které si stěžovali ,zavětřili příležitost k vytvoření opravdu čisté komunistické strany. Do toho se míchali ,nově právě bez práce, příslušníci STB a Bezpečnosti ,vojenští politruci a VKR, pohraničníci a další lidé, čerství důchodci ,kteří vůbec neměli zájem o reformu strany , nebo o Novou levici. Ti chtěli dělat prostě komunistickou politiku, která nepřipustí že totalita byla zlem. Všechno to ,ale, až do voleb v červnu procházelo jakýmsi tichým neřekl bych konspirativním i když to mohlo mít prvky konspirace, přerodem.  Až teprve skoro 14 % ve volbách v červnu je přesvědčilo že jsou na správné cestě a vylezli z děr. A to už bylo nesnesitelné.

Těsně před volbami jsem se ohlásil u presidenta Václava Havla. Přijal mne na moji žádost.Udělal jsem to proto ,abych si ověřil nabídku M.Čalfy ze zacátku roku. Zdalipak je to pravda, že se mnou by mohl Václav Havel pracovat. Ani náhodou. Nepadlo o tom ani slovo. Místo toho mi vyprávěl, jak byl jednou v životě v budově ÚV KSČ na nábřeží. A to popisoval svoji návštěvu u vedoucího mezinárodního oddělní ÚV KSČ P.Auerspergera.Ten tuto funkci vykonával od 1966 do roku 1974. Samozřejmě, že návštěva V.Havla se tam uskutečnila před 1968 nebo včetně. To už si nepamatuji.( P.Auersperg byl poté šéfem komunistického mezinárodního časopisu Otázky míru a socialismu, který sídlil v Thákurové ulici v Dejvicíh, v budově bývalého katolického semináře, který jsem předával někdy v té době zpět katolické  církvi).V. Havel to vyprávěl  ,včetně toho jak tam přišel a jak si popvídali. Nic ode mne nechtěl. Tak jsem šel. Stranu jsem tím rozzuřil . A schválně. Myslím tedy ty v těch různých kanceláří v pusté budově ÚV KSČ. Nevěděli totiž o čem jsme mluvili.Chodil jsem sám a ne ve dvou. Nejsem STB. Prostě můj zájem byl jenom jeden. Transformace společnosti pokud možno beze ztrát. Ale na komunisty si nepřijdete. V té době byl v Praze S.Germes, mezinárodní tajemník Komunistické strany Francie. Přivezl mi knihu s věnováním od G.Marchaise, jejich generálního tajemníka. I jeho naoočkovali a on se vyptával ,co jsme řešili s V.Havlem. Ptal jsem se ho jestli oni chodí k prezidentovi. On řekl že ano ,ale, že informují členy o co šlo. To jsem taky  informoval veřejnost. Že jsme se sešli a setrvali v přátelském rozhovoru. Tak se to dělá . Ne?

Volby v červnu 1990 všechno změnili. skoro 14 %  se stalo signálem k útoku. Na mně.I na demokracii. A na všechno to ,co se od Listopadu podařilo. Už  to byla zase ,po 6 měsících demokracie,  zase ta, krátce řečeno, gotwaldovská marxisticko leninská strana.  A jak jsem psal výše po těch 14 % začalo peklo. Drogy a zase drogy a zase drogy. A do toho pozvání do residnce americké velvyslankyně slavné Shirley Temple Black na oslavu prvních demokratických voleb po pádu totality. Bylo nás tam pár. Už nevím kolik. Jen si vzpomínám, že ke mně přišel Jonathan Neagly redaktor z Hlasu Ameriky se kterým jsem dělal  před Listopadem 1989 rozhovor. A spustil na mne ,že můj otec řídil přistávání letadel při okupaci 21.srpna 1968! To naletěl estbákům. Již jsem popisoval jak pro otce , který byl zástupcem velitele útvaru pro výcvik  u SV – Silničního vojska v HP – Horních Počernicích, přijela spojka a přitom nad námi hučela výsadková letadla.A otec vězen Gulagu a bojovník na frontě a parašutista vysazený do týlu nepřítele, tři Válečné kříže 1939, kromě jiného, se  najedl a pak odjel. Beze slov.To co mi řekl Neagley mi ranilo.Byla to vyslovená lež. Protože jsem u toho byl. A ještě víc mne to ranilo, když otec v říjnu asi čtyři měsíce po tom zemřel.To bylo, ale podle mého názoru součástí plánu i  mé likvidace ,jak se nakonec i po zmrzačení matky a jejím úmrtí ukázalo.

Otec zemřel ve ST řešovicích a matka na B ulovce. I na tom si dali STB záležet, aby bylo jasno ,kdo to  na mně vlastně pracuje.

Někdy v té době  mne navštívil již nový velvyslanec SSSR a pozdější poslední ministr zahraničí SSSR A.Pankin. Přinesl mi ( a L.Adamcovi také) pozvání od M.S.Gorbačova k letní dovolené na Krymu. Jel jsem tam v srpnu. Středisko Južnij ve stejném areálu, kde měl svoji rezidenci M.S.Gorbačov. To byla drzost. Nevzdělanec, z rodiny nevzdělanců,  žid ,cigán, taky občas rumun  – překazil nám komunistický protigorbačovský převrat na americkou ambasádu chodí slavit demokratické volby a ted ještě přijme od Gorbačova pozvání na dovolenou. To se u komunistů nepromíjí. První zasedání parlamentu po volbách jsme pečlivě připravovali. Bylo navrženo ,abych se stal místopředsedou Federálního shromáždění. Důvod byl jediný – a organizoval to Holy spirit. Nebylo dobojováno a to nejtěžší bylo před námi konec SSSR. A moje role byla být u toho a pomoci to dodělat. Ale Neználkové nevěděli o co jde a STB a KGB nechtěli konec SSSR.   Tak nastala hysterie. Doslova a do písmene. Ve straně si všichni najednou uvědomili, že je konec a místo všech míst na tribunách bude jen jedno místo pro někoho z představitelů.A bude to Mohorita! To nemohli dopustit. A tak celé tehdejší vedení strany spustilo šílenou kampan. No řekl jsem si dobře, nikdy jsem se nikam necpal ,tak to nebudu dělat zase. Mne nenaserou. SSSR je před námi a ne připodělané zájmy komunistických pučistů v české kotlině, kteří skončili krachem ,tak, jak jinak komunisté skončit nemohli. Byl jsem tedy zvolen pouze  do předsednictva Federálního shromáždění, jako předseda Klubu poslanců KSČS- Strany levice, a do zahraničního výboru. Na dalším zasedání vystoupil poslanec Václav Benda. Otec nejdelé působíciho současného poslance v ČNR.  A pod vlivem kamarádů z KSČ, výše jemnovaných, moji volbu odsoudil a parlament mi odvolal. A co? Nic. Měl jsem další práci. A jestli budu mít nějakou tisícovku navíc nebo funkci mi nebralo. A zase drogy ,drogy a drogy.

Byljsem řadovým poslancem. Zvoleným v Praze. I jako první na kandidátce i jako první odkroužkovaný.

V té době jsem s V.Havlem sešel naposledy. Pozval nás na Hrad. Mne a předsedu slovenských komunistů P.Weisse. Sešli jsme se na Vikárce. Popili pivo, dali si párek a povídali. Takové příjemné posezení a popovídaní. Myslím, že tam byl S.Vondra a J.Kantor. To už si nejsem jistí. Myslím, že jsme i řekli, že podpoříme Havlovu volbu presidentem a tak jsem také jako předseda klubu poslanců Federálního shromáždění udělal. A tak to proběhlo zase , jako předtím v prosinci 1989.

V srpnu jsem odcestoval na dovolenou na Krym. Čekalo mi tam neuvěřitelné uvítání. Hned po příjezdu do areálu se na mne doslova vrhnul představitel Tadžikistánu. A v chvatu mi vyprávěl jak právě odjel N.Nazarbajev, který se pohádal s Gorbačovem. Měl radost,že mne vidí. A A.Kwasnivského, který tam také byl, také. Ano , změny ve východní Evropě, sovětských satelitech , byli příkladem pro porobené neruské státy v SSSR. Každý krok který jsme udělali v Praze, Varšavě, Bucurešti atd. byl sledován s nadšením v těchto republikách.A co je podstatné, byli rozhodnuti nás následovat. Jak se ukázalo přesně rok nato.

Setkal jsem se tam i s H. Modrowem z NDR. To bylo trochu jinak. Nechtěl se mnou hovořit. Dělal že rusky nemluví, nebo dokonce nemluvil ( a tomu bych se divil, s jeho životopisem), nebo to dělal. To nevím. Ale vím, že jsem v NDR populární nebyl. Ani před říjnem 1989 ani potom , jak dokazuje výše uvedený komentář o nesetkání s Gysim a vlastně i toto setkání – nesetkání s H.Modrowem, na Krymu. Měl jsem pár rozhovorů s V.Medvěděvem tajemníkem KSSS ale zcela dovolenkových. Vyprávěl mi o Jelcinových eskapádách. Dost jsme se nasmáli. Potkal jsem tam ,ale nemluvil jsem s J.Primakovem, S.Frolovem. Ale hlavně jsem mluvil se S.Spitalsem, Belgičanem, šéfem frakce sociálně demokratické v evropském parlamentu, kterého, jak jsem již psal, jsem přemlouval k urychlenému přijetí východoevropanů do Evropské unie. V létě 1990.

Klíčové pro další vývoj ,ale považuji setkání s V.Kupcovem, tajemníkem KSSS, které se uskutečnilo při zpáteční cestě domů přes Moskvu. To bylo velmi pracovní setkání. Do nejmenších podrobností jsem mu vyložil přesný postup při přechodu k demokracii v Československu. To co jsme udělali proto ,aby vše proběhlo bez násilí ( tehdy jsem nemusel popisovat a vysvětlovat, co jsem já konkrétně udělal, brali to tak, že jsem to já). I to o volbách ,proč po půl roce a jen na dva roky, a také o majetku a o tom jak vznikají nové strany atd. Myslím, že i již dříve vzpomínaný nástup V.Mišina na hospodářské oddělení KSSS souvisel s tímto rozhovorem. A V. Kupcov také přijel asi za měsíc do Prahy a znova jsme si ovšem tom co se děje povídali. Byl pozdeji také šéfem klubu  poslanců KSR v Ruské dumě, již po rozpadu SSSR a ukončení činnosti KSSS.

V září 1990 jsem odcestoval na návštěvu Portugalska. Sešel jsem s gen.tajemníkem Portugalské komunistické strany A.Cunhalem. Byl 18 let ve vězení a myslím, že říkali, že z toho 9 let v samovazbě, za fašistického Salazarova režimu. Propuštěn byl , až po známé Karafiátové revoluci. Zcela zásadní věc ,kterou mi řekl bylo to, že se diví Maďarským socialistům , kteří v té době razili heslo ,že povolí investovat pouze 49 % zahraničního kapitálu do Madarských akciových společností. A.Cunhal tehdy řekl že by byl rád ,kdyby nějaký zahraniční kapitál do Portugalska přišel a to bez omezení. Smyslem získání jakýchkoliv investic do portugalské ekonomiky viděl snížení velké chudoby, která tehdy v Portugalsku byla. Souhlasil jsem s ním.

Z Portugalska jsem odcestoval do Moskvy na setkání s A.Jakovlevem , také tajemníkem KSSS a jak je nazýván – Tvůrcem perestrojky. Sešli jsme se u něj v pracovně. Také jsem ho informoval co a jak se u nás odehrává. A jak jsme zcela jednoznačně demokratickou zemí na návratu k tržnímu hospodářství. Vyfotili jsme se. To někdo organizoval, aby byla fotka ze setkání Jakovleva se mnou druhý den v ČTK. Náhodou , jsme se, ale cestou na letiště dostali do zácpy a neodletěl jsem zpět. Letěl jsem až druhý den. To , ale bylo zcela jasné, že zácpa náhoda nebyla. že to co se u nás odehrává asi není přesně to co se od perestrojky čekalo. A tak si to i vysvětlili u STB jako vzkaz od KGB a zařídili se podle toho.

A příště říjnový sjezd KSČS – strany levice.

Vaše komentáře

  1. Nejsem si jist, zda už jsem to nečetl. Ale dá se to číst i znova. Určitě v těch rozhovorem-nerozhovorech (Medvěděv, Jakovlev a další) mohla padnout spousta informací, které člověk tehdy ani neuměl ocenit. Třeba jen v náznacích. Budu vděčný i za detaily. Vynikali tihle „soudruzi“ nějakými schopnostmi anebo byli jakoby z jednoho kadlubu? Měli nějakou představu o blízké budoucnosti, včetně budoucnosti SSSR? Co Gorby? Nepustil nějakou vzpomínku? Stýkal jste se tenkrát s Mlynářem? Díky někdy zase na viděnou. Mě dost překvapilo, že ti jejich pohrobci se nezmohli na výročí 100 let VŘSR ani na nějakou větší oslavu. Vladimír Čermák

    1. Určitě je spousta věcí které se dají více rozebrat. Ale přiznám se vám že to bych si nechal do pamětí.
      A tak to co jsem napsal budu postupně rozšiřovat a uvádět i detaily.Presne to co popisujete že by vás zajímalo. A asi i ostatní co to čtou.Ja jsem jen potřeboval „upustit páru“ . Byl jsem toho pln!.
      A další zajimavosti příjdou postupně.
      Rád se s vámi uvidím!
      Vše dobré
      Vasil Mohorita

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *