Komentář ke dvou dílům vydaným Pavlem Žáčkem “ Vypovídat pravdu a nic nezamlčet“ aneb Protokoly parlamentní vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17.listopadu.

360 zobrazení
TiskTisk

Podařilo se mi nakonec prokousat se oběma díly této velmi objemné publikace. Jsem rád, že jsem ve stavu, kdy jsem to mohl udělat. První díl byl vydán v roce 2013. To jsem nebyl schopen něco takového udělat. To jsem ještě ani pořádně neartikuloval, nemluvil a ani jsem nebyl schopen něco soustavného dělat. Bylo to právě v souvislosti s činností těchto komisí. Jedním z jejich cílů bylo dehonestovat moji osobu. A pracovali na tom intenzivně. PTSD a Schýza a mrtvice mě měly vyřadit z normálního života úplně. Nepodařilo se jim to. Proč a kdo mi pomohl, popisuji jinde. Dnes mohu i já provést nezaujaté hodnocení práce komisí ve světlech a stínech tehdejších událostí.

Ze složení komise můžete odhadnout ,kdo ji ustavoval. Šlo o dvě vyšetřovací komise vedené komunisty se spoustou prokázaných nebo podezřelých ze spolupráce s STB. Nebo lidí, kteří se potřebovali ,díky své minulosti ukázat v lepším světle. Mnohé z nich jsem znal ososbně. S některými i spolupracoval. Ale dosti nářků. Je rok 2019 a od Revoluce uběhlo 30 let. Pro někoho úspěšných a pro někoho ne.

Budu uvádět nejprve citace, které se týkají mé osoby a vyjádřím se k nim. A další, které já osobně považuji s ohledem na vývoj koncem roku 1989 za klíčové. Především související s volbou prezidenta. S velkým odstupem času, ale díky Bohu i za to…

Budu i rád za vyjádření těch,které uvádím, ale i dalších pamětníků…

Bude to svědecké vyjádření ke skutečnostem, které uvedli ve výpovědích svědci. Ke skutečnostem a výpovědím se kterými jsem nebyl nikdy konfrontován. Tedy zůstaly viset ve vzduchu a každý si mohl vybrat pro své názory a hodnocení mé osoby co se mu hodilo. Především historici a novináři. Ti se tím bavili velmi dobře. A zpozadí se na to dívali a manipulovali nimi kádroví agenti StB a KGB a VKR ČSLA. Teď už ne, jako za totality ku „prospěchu strany nebo socialistické vlasti“. Teď už jen ke svému osobnímu a materiálnímu prospěchu. A Neználkové z nově ustavených bezpečnostních složek jim vědomě či nevědomě sloužili, pravě k účelu dehonestace mé osoby.

A protože jsem to prožil zažil a plnil jsem úkoly ,které jsem měl plnit a nakonec jsem je i splnil  a byl jsem v centru celé této sprosté hry, budu to v reakcích na jednotlivé body nazývat mé svědectví. „Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí…“

A nakonec připomínám to co na tomto webu můžete číst už delší dobu. Nebyly jsme my ,Československo, středem – cílem událostí, jak si dodnes někteří nadutci a narcisové a hlupáci – „jako poilitici“ myslí. Středem – cílem událostí byl konec SSSR a světového komunismu jako systému. Ke kterému došlo přesně podle plánu Tří sester, nebo, chcete li Rady Tří, Velké Trojky, Tří králů, nebo jak se to ještě nazývá. Přesně i podle časového plánu. Takové změny bez válečného konfliktu musí mít přesný plán s velmi zodpovědnými, vycvičenými a zkušenými vojáky.A ten byl naplněn.

Díl 1. Dokument Č. A/10 výpověď Věry Bartoškové, poslankyně České národní rady členky Lidové strany.

Str. 83… K dotazu , zda já sama jsem byla nějak ve styku s StB , uvádím, že jsem se dozvěděla ,že mám mít na StB kartu a jsem přesvědčena ,že to souvisí s mým odjezdem do Francie v roce 1967…

Str.83-84. Otázka ( není poznat kdo se ptá): Jakým směrem byste doporučovala, aby se ubírala naše komise?

Odpověď: Já si myslím, že pokud jde o samotný průběh 17.listopadu zjistili jsme takřka všechno , co se zjistit dalo. S odstupem času však myslím, že byste se měli zaměřit – a v tom souhlasím s Václavem Bartuškou – na to co 17.11. předcházelo. Není objasněna otázka Mohority, Ulčáka, MěV SSM, který podporoval studenty,ale na Národní třídě nebyl. K dalšímu dotazu K dalšímu dotazu bych chtěla uvést , že by se mělo vyšetřit i předlistopadové působění Charty, jednou se do toho vředu musí říznout, ale především myslím jiných struktur než charty. Konkrétně myslím třeba hnutí za občanskou svobodu. Její zástupci např. Vojtěch Vágner nás již před 17.11.navštívil na MěV ČSL a navazovali spojení., dále České děti a další. Chci objasnit otázku Obrody, neboť není jasná hranice mezi / v listopadu a předním/ mezi KSČ a protijakešovci. Já osobně nevěřím v úlohu Hegenbarta  jako mozkového centra, to spíš Mohorita. O spojení KSČ a disidentů nikdy nepadla ani zmínka, kromě poznámky dr.Daniše o Hegenbartovi tehdy uvedl – že kdyby nebylo Hegenbarta, tak by nebyl Havel na Hradě, popřípadě něco v tom smyslu, přesně si to nepamatuji. Pamatuji si ,že druhý den pak přišel a žádal, aby tato poznámka byla ze záznamu vyškrtnuta. Nevím ,jestli se tak stalo. K žádným jiným poznatků jsme nedošli, ani jsme potom nepátrali, neboť my jsme předpokládali spiknutí uvnitř KSČ, a to Jakeš a Štěpán na jedné straně a Adamec a Mohorita + sovětští poradci s Gorbačovem na druhé straně…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Samozřejmě ,že šlo o spiknutí. Spiknutí, které mělo za cíl ukončit Přestavbu a dosáhnout změny v SSSR. Odstraněním Gorbačova.V plánu bylo zlikvidovat moji osobu, jako provokaci / Zifčák,Růžička,Šmíd/ a vyvolat tak situaci, ve které bude třeba „nastolit pořádek“. Tady úvést do pohybu komunisticko estébácko,policejní mašinerii, spolu s armádou a zabránit tak jakýmkoliv snahám o změny státního zřízení. Zabránit demokratizaci. A dát tím příklad podobným silám v NDR, Rumunsku, Maďarsku,Polsku a pochopitelně v Sovětském svazu. Byl to zápas mezi dobrem a zlem. Těmi ,kteří chtěli změnu státního zřízení a těmi, kteří chtěli bránit komunistický- totalitní systém. Organizovali to dnes veřejně znamí agenti KGB v nejvyšších stranických a státních funkcích a jejich komunistické klany. Smrt studenta byla KGB dávno naplánovaná. Stačí se podívat na známý případ zorganizované vraždy studenta Benno Ohnesorg / B.O/ v roce 1967, agentem Stassi policistou Kurasem, před budovou Německé opery v Západním Berlíně, při návštěvě představení Kouzelná flétna ,W,A.Mozarta, Šahem Rezou Pahlaví v Západním Berlíně.( případ je i ukázán ve filmu o teroristické skupině Bader Meinhoff)

Byl jsem spolu se skupinou studentů Vysoké školy politické v roce 1980 pozván Akademií společenských věd SED v Berlíně na návštěvu Berlína, hlavního města NDR. Při té příležitosti nám věnovali vstupenky na představení Kouzelná flétna W.A.Mozarta v Berlínské opeře. Nikdy žádná skupina z naší školy před tím ani potom podobné pozvání do Berlína nedostala. V Opeře demonstrovali důstojníci Americké ,Britské a Francouzské armády, svoji přítomností ve slavnostních uniformách a s manželkami, že o tomto záměru a moji „náhodné“ návštěvě představení vědí.Korzovali jsme o přesávkách v chodbách Opery a nebylo možné si této ukázky nevšimnout. Když jsem si toho všimnul já, museli si toho všimnout i moji spolustudenti, mezi kterými byli informátoři StB. Toto upozornění, demonstrace toho kam patřím, samozřejmě pomohlo v další práci a realizaci skutečného záměru Operace Benjamin. Porážce SSSR a komunistické systému na celém světě.

Jako další důkaz pro mé tvrzení uvádím, že mi v roce 1989 nezvykle často začal Jakeš posílat do NDR. Byl jsem tam v tom jednom jediném  roce asi 5x. Před tím za celý svůj život jednou soukromě v Drážďanech na „nákupech“ koncem sedmdesátých let a jednou s předsedou Jenerálem v Magdeburgu na dnech přátelství. To bylo asi v roce 1984 nebo 1985.

Operace Benjamin, byla  takovou akcí, která se samozřejmě nedala utajit. Proto o ní věděli i tajné služby komunistických zemí a bránily všemi dostupnými prostředky a silami jejímu uskutečnění.

Nebyl jsem účastníkem žádného spiknutí uvnitř KSČ. Vystačili si sami. Mohu li to tak říci. Když k tomu přidáte ještě  ješitnost a totalitní snahu snad všech v tehdejším vedení  „urvat“ funkci presidenta, nebo generálního tajemníka, musí se mnou souhlasit i něvěřící Tomášové, že se nedá vyloučit, že mé tvrzení je pravdivé.

Nechápu ,kde se vzal ten obdiv Havla k Hegenbartovi. Provokace organizovaná v Praze, vznikla v Praze a byla iniciována pražskými agenty KGB a jejich dlouholetými a oddanými spolupracovníky v pražské StB a Veřejné Bezpečnosti. Hegenbart, podle mých znalostí fungování totalitního systému, nemohl skutečně zasahovat do práce jednotlivých pražských StB a VB. A pro Štěpána nebyl vůbec žádný ,ale skutečně žádný partner. Jeho partněři byli jen ti nad ním. Nikdo z lidí pod ním, mu nestál ani za trochu pozornosti. Po pravdě musím uvést, že to bylo ale ,vlastní všem, kteří se dostali do nejvyššího patra politiky v totalitním Československu. Takže Štěpán nebyl vyjímkou.

Hegenbart mě nakonec ještě dne 27.11. 1989 navštívil dopoledne v kanceláři na ÚV KSČ, poté co jsem byl před několika hodinami v noci, zvolen tajemníkem a členem předsednictva ÚV KSČ, dá se říci v poslední den Revoluce, protože těch deset dní od 17.listopadu, bylo rozhodujících pro změnu režimu, a oznámil, že je nemocen a že odjíždí domů. Deset minut po něm přišel jeho pracovník-pomocník a oznámil mi ,že je armáda a Bezpečnost připravena ukončit vysílání Československé televize a Československého rozhlasu v Praze a začít vysílat z Ostravy. Vyhodil jsem ho z kanceláře.Okamžitě a bez slitování. Čerstvý Generální tajemník Urbánek byl v té době mezi horníky na Kladně. Náhodou.

Dokument Č. B/30 Vypověď Judr. Vojtěch Cepl, absolvent právnické fakulty.

Str.126…  Sondách předával tyto fotografie předchozí komisi pan Solil a tak se domnívám, že od něj by se dalo zjistit, kde je získal. Uváděly se jako studentské fotografie. Nejsem však přesvědčen ,jestli  pan Solil řekne pravdu., nemám k této nedůvěře konkrétní důvod, ale vím, že měl uzké spojení na Mohoritu,Ulčáka,Štěpána i Janstu.Znají se všichni dobře ze svazáckých konferencí.V současné době pracuje na Městském soudě Praha Dr.Linc, který by k těmto osobám mohl uvést podrobnější informace…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Neznám ani Solila ani Cepla ani Lince. I když nevylučuji, že jsem se s nimi setkal. Právě třeba na svazáckých konferencích, kde se pohybovali stovky až tisíce lídí v průběhu let. Takže jsem se s nimi možná bavil, ale určitě jsem s nimi neudržoval žádné přátelské styky. S pány Štěpánem ,Ulčákem a Janstou jsem se znal. Štěpán byl můj nadřízený v Praze a pracovali jsme spolu ve studentském hnutí. Nikdy jsem s ním neudržoval ani prátelské, ani soukromé styky. Pouze na společenské úrovni jsme se stýkali.Byl jsem pro něj nezajímavý ,tedy neperspektivní, nikam v jejich systému nepatřící osoba.Nebo, lépe řečeno osoba, nepatřící k nim, ale patřící jinam. Tak jako pro všechny ostatní z vedení KSČ a státu. Pan Ulčák byl také můj spolupracovník. Byl úzkým spolupracovníkem Štěpána v Městském výboru KSČ v Praze.Dlouhá léta soused v jednom domě na jednom patře. Při jeho volbě do funkce předsedy mi Štěpán telefonicky žádal ,abych to jako předseda ÚV SSM “ ohlídal“ aby byl zvolen. Nic jsem neohlídal a Ulčák byl zvolen. Jansta u mne pracoval na stáži na ÚV SSM. Měl velmi úzké kontakty na MV KSČ a jeho šéfa Antonína Kapka. Byl u mne v kanceláři s jeho dcerou se kterou měl, nevím jaký vztah. Nevím jestli se s ní rozešel před nebo po revoluci. Na to jsem nikdy neměl čas sledovat, takové věci a nikdy jsem to nědělal. Nezajímalo mi to. Právě Antonín Kapek byl hlavou pražského komunistickéh klanu a to a o tom jsem pěvně přesvědčen, jím zústal i po svém odchodu z funkce.Jak oni používali tehdy termín, který mi dost vadil : Celá Praha byla jeho. A to i za jeho nástupce Štěpána!!!

Dokument Č. B/8 Protokol o výslechu svědka PhDr. Čestmíra Císaře, bývalého člena Obrody – Klubu za socialistickou výstavbu.Str.163 a 164.

…pokud se týká mé kandidatury na presidenta, tak s tím za mnou přišli mládežníci, vím, že je vedl Martin Ulčák, byl tam také mladý Johanes. Ujišťovali mě,že je to jejich samostatná iniciativa, že v žádném případě nejednají z pověření KSČ…

…Dne 16.12. jsem měl na italském velvyslanectví schůzku s Václavem Havlem , kde jsem oznámil, že odstupuji od kandidatury na prezidenta…

…Nepřipadlo mi, že by při těchto setkáních Evžen Erban vystupoval jako pověřenec nějakého opozičního křídla KSČ. Neslyšel jsem nic o tom , že by v roce 1989 byl vytvářen nějaký stínový ÚV KSČ. Když jsem se na toto téma později bavil s Vasilem Mohoritou, tak ten mi tvrdil, že ve vedení strany nebylo žádné jednotné gorbačovské křídlo, protože to bylo nebezpečné. Jednotlivý členové vedení , kteří s gorbačovem sympatizovali vystupovali samostatně…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: naprosto přesné a správné vyjádření. Čestmíra Císaře navrhovali do funkce prezidenta přední funkcionáři SSM po mém definitivním odchodu ze SSM. S touto kandidaturou jsem neměl vůbec nic společného. V týdnu po 27.listopadu, tedy vlastně již v době kdy bylo rozhodnuto a bylo po revoluci a začala konkrétní práce na budoucím uspořádání atp. mi koordinátor spolupráce KSČ a Obrody – Klubu za socialistickou přestavbu, pracovník ÚV KSČ Bouchal informoval ,že Císař má zájem se se mnou sejít.Jel jsem tam a vypil u Císařů v kuchyni kafe a poslouchal. Když jsem nesl hrnek paní Cíařové, která myla nádobí a děkoval za kávu tak mi špitla do ucha “ Čestmír to by byl prezident“. Usmál jsem se a rozloučil jsem se a odešel. Dnes je zcela zřejmé, že skutečně existovaly kruhy, které měli zájem prosadit Císaře na prezidenta. Dnes je i zřejmé, že to byly kruhy, kterým bylo skoro jedno kdo to bude, Dubček, Císař,Adamec, ale hlavně to neměl být Havel. Havel totiž jako jediný znamenal konec systému. Všichni jeho protikandidáti, ať reální či nereální byli prosazováni totalitní mocí, komunisticko estébáckou mašinérií spolu s těmi nejortodoxnějšími silami v SSSR. Ty se nakonec odhalili při pokusu o převrat v posledním tažení v srpnu 1991. U jehož likvidace jsem byl na tam v SSSR na Krymu, nedaleko od M.S.Gorbačova. To ,ale nebudu dnes rozvádět, protože to není předmětem mé výpovědi.

Přesto bych však chtěl uvést, pro obrázek jaká byla tehdy v roce 1989 situace a co vše se odehrálo,Dne 16.12. měl císař setkání s Havlem, kde mu oznámil, ukončení kandidatury. Ten den, večer přišel někdo z pracovníků ÚV KSČ, na jednání předsednictva ÚV KSČ oznámit, že za mnou přišel Císař. Šel jsem za ním a on mi oznámil to samé co Havlovi. Že odstupuje z kandidatury na prezidenta. Vzal jsem to na vědomí. Považoval jsem to za informaci pro mne osobně, ani ne tak jako informaci pro KSČ. Nemám vůbec sebemenší informaci o tom, koho dalšího navštívil a koho o tomto rozhodnutí informoval. Je třeba ,aby se k tomu vyjádřil jeho hlavní sponzor Ulčák. Já jsem Ulčáka viděl až několik let po roce 1989.A od té doby, asi 25 let jsem ho neviděl vůbec.

Ano to je také pravda. Toto jsem Císařovi řekl. Protože jsem to tak viděl. A neřekl jsem to jen Císařovi, ale říkal jsem to běžně i tehdy spoustě západních novinářů.Řešili do posledních chvil svoje problémy. Rozdávali si vyznamenání, prosazovali kamarády do funkcí, cestovali až do posledního dechu. Bylo to dobře ,protože jákákoliv změna k lepšímu by mohla oddálit právě to co bylo smyslem celého  snažení „civilizace“ chceteli Tří sester. A to změna systému. Nastolení demokracie.A likvidace totality.A SSSR a světového komunismu. Tedy budu li na to nahlížet z čistě pragmatické stránky řešení problému, každá úspěšná ekonomická a politická reforma mohla jen prodloužit život tomu systému. A to nebylo třeba. Oni nebyli schopni udělat ani to, ale ani nic jiného. Tak jen čekali. Tehdy se říkal vtip, „Víš jak se zdraví na ÚV KSČ? – Dobrý KAŽDÝ den“.

Evžen Erban byl v průběhu Druhé světové války spolubojovníkem mého otce. Mám schovaný seznam příslušníků skupiny ARAP, na kterém je Evžen Erban jako jejich spolupracovník uveden.Byl zapojen do práce Rady Tří generála Luži.Otec měl pověření Ministerstva národní obrany vydávat osvědčení č.255 právě těm ,kteří s nimi spolupracovali. Myslím, že Erban, velmi dobře věděl, co je smyslem celého toho dění a snažil se napomoci jedinému a správnému řešení, tedy ukončení totality.

Dokument Č. B/11. Protokol o výslechu svědka Jiřího Dientsbiera, signatáře Charty a účastníka demonstrace 17.listopadu.

Otázka: V tom disentu byl připraven nějaký postup, jak postupovat, až ten den přijde?

Odpověď: …Prosím vás o žádných konkrétních plánech nevím…Takže my všichni to brali v úvahu a diskutovalo se o tom, dokonce jsme o tom s Havlem a s Václavem Bendou diskutovali i v Heřmanicích v kriminále…

Svědek Vasil Mohorita k tomu vypovídá: Myslím, že jediný, kdo měl skutečné plány a mohl se ve velmi přísné konspiraci připravovat na podobnou situaci byla sovětská KGB s velmi pečlivě vybranými jednotlivci , jejich agenty ,v ostatních tehdejších jejich koloniích.To jsem tehdy předpokádal. Když jsem s tím po revoluci vystoupil byl jsem okamžitě napadán, křivě a nesmyslně z růrných uměle vyfabrikovaných důvodů. Tak jak to tyto služby umějí a dělají zcela běžně u nepohodlných osob. Dnes je zcela jednoznačně vidět, že jsem se nemýlil. Radost ze Svobody zcela zakalila zrak tehdejším představitelům opozice, kteří, ač žili celý život pod kontrolou StB asi předpokládali že nic takového není možné. Mýlili se a to tak ,že velmi. Každý dnešní den je toho důkazem. Jako příklad ,který je zcela jasný uvádím založení Visegrádu. Visegrád byl založen KGB právě proto, aby se stal platformou pro odpor těchto bývalých čtyřech koloniích vůči západní Evropě a USA. A tak se také děje.

Tři výše jmenovaní zahájili po listopadu politickou kariéru a byli obklopeni spoustou lidí, kteří měli své vlastní a soukromé, ale možná také „služební“ zájmy. Vím to sám podle sebe. Byl jsem v podobé situaci.

Dokument Č. B/12 . Protokol o výslechu svědka pro.JUDr. Zfeňka Jičínského,DRSc..signatáře Charty a účastníka demonstrace 17.listopadu.Str.196 a 200 a 202 a 205..

Str. 196 Otázka: Vy máte na mysli ten Klub nezávislé inteligence, kolem těch lidí ,kteří byli ve strukturách tzn. vědci, Katětov, Trifajev…

Str. 200 Otázka: Tehdy kromě Dubčeka a Havla byli ještě další kandidáti, pokud si pamatuji tzn.Adamec a Císař, víte o tom něco bližšího?

Odpověď: Tak pokud jde o Adamcovu kandidaturu, tak to asi víte jak to bylo, naše stanovisko k tomu bylo jednoznačné, že to nepřipadá v úvahu, pokud jde o Císaře o tom jsem se sám dozvědl, sám jsem mu nechával vzkazovat, aby to nedělal a sám jsem s ním potom telefonicky mluvil, aby svoji kandidaturu stáhl.

Otázka: On to snad nepodával sám, to podával SSM, protože Obroda se od toho distancovala. Otázka: Vy jste říkal o kandidatuře Václava Havla, vám nebylo známo ,že se o té kandidatuře mluvilo již dříve, třeba půl roku předtím,

Odpověď: Vím, že to napsal Pavel Tigrid, ale já jsem byl v té době zase tak v úzkých stycích s Václavem Havlem nebyl, takže já jsem o této kandidatuře neuvažoval…

Str. 206 Otázka: …protože ta první komise pro dohled nad vyšetřováním byla utvořena prakticky 29. listopadu, vy jst ještě seděl v Laterně, ale tehdy ji tedy utvářel ústavně – právní výbor, zřejmě na to měl velký vliv Češka, který byl v čele toho…

Str. 205. Odpověď: …Já jsem vůči Jaromírovi Sedlákovi byl velmi zdrženlivý, protože jsem ho znal dlouhá léta…Takže jsem věděl,že působí u Štrougala, jinak o jeho napojení na StB jsem nikdy nepochyboval, proto jako říkám že to nevím jak se dostal do Laterny, kdo ho jako přivedl, vím, že s ním byl nějaký mladší Sovět, to jsem si teď uvědomil, on tam vedl určité řeči, takže jak říkám na základě této osobní znalosti s ním jsem byl velmi obezřelý a v podstatě já jsem s ním o ničem nemluvil…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Ano to je zcela v souladu s mojí předcházející výpovědí. Není tam ,ale jmenován ten nejvýznamější kandidát na prezidenta ,kterého prosazovala Obroda – klub za socialistickou přestavbu a to Alexander Dubček.I s částí komunistů, kteří pochopili, že nějaká změna ve vztahu ke komunistů, tzv Osmašedesátníkům musí přijít. Že se nezmiňuje Dubček v tomto výslechu, mi dost překvapuje.

Pavel Tigrid velmi dobře věděl, že je dávno předem rozhodnuto, že prvním pototalitním prezidentem bude Havel. Tak jako to věděla řada dalších. Zaručit úspěch celého projektu změny systému a konce SSSR a jeho kolonií a světového komunismu bylo třeba mít připravené kandidáty do rozhodujících pozic. a tyto osoby museli být akceptovatelné všemi Třemi sestrami. Tedy tak jak se KGB chystalo na to co udělají po pádu svého režimu v přísné konspiraci tak podobně se chystalo dlouhá léta předem kdo přijde až ta doba ve sjednaném termínu nastane. Více o tom nebudu dnes hovořit. Je to podrobně popsáno na mém webu www.mohoritavasil.cz

Jmenovaný Češka byl rektorem Univerzity Karlovi a velmi významným funkcionářem ve sféře legislativy socialistického státu. Pokud si dobře vzpomínám byl předseda ústavně právního výboru Federálního shromáždění a tedy blízký spolupracovník předsedy legislativní komise komunistické vlády Mariána Čalfy. Jako univerzitní představitel v Praze byl podle mého názoru i přímo stranicky podřízen Antonínu Kapkovi.Jako všechno v Praze bylo podřízeno Kapkovi i po nástupu Štěpána. Je pravděpodobné že skutečně on inicioval zaožení první vyšetřovací komise pro vyšetření událostí 17.listopadu 1989. V současné době, nebo spíše řečeno pamatuji stav před několika lety byl společník Advokátní kanceláře s Pavlem Smutným zakladatelem Demokratického fóra komunistů..

Jsem velmi rád ,že řeč přišla na dalšího zakladatele Demokratického fóra komunistů a poradce Lubomíra Štrougala, Jaromíra Sedláka. Zakládali a chtěli reformovat KSČ po revoluci. Tedy po rozhodujících prvních deseti dnech revoluce. Je jasné ,že se soustředili na prosazování svých zájmů ve prospěch vylepšování socialistického zřízení. Tak jako Obroda – Klub za socialistickou přestavbu. Byly to dvě skupiny, které spolupracovaly a jejich představitelé například výše uvedený Sedlák a Pavel Smutný, Kofránek,Grossman, Ransdorf měli zájem stát se jakousi lidskou tváří komunismu. V tom jsem jim a jsem tomu velmi rád, zabránil.

Sedlák, ve své výpovědi, ke které se dostanu ve druhém dílu Protokolů záměrně lhal a vypovídal zcela záměrně nepravdu. Označil mého otce za generála StB. Otec frontový voják, byl vojákem – důstojníkem, zástupcem velitele útvaru Silničního vojska v Horních Počernicích. K tomu ,ale uvedu více u výpovědi Sedláka.

Dokument Č. B/13. Protokol o výslechu svědka JUDr.Ladislava Lise, signatáře, mluvčího Charty.

Str.221…že například jsem byl v rozporu se Zdeňkem Mlynářem, s Erbanem, kteří na ÚV dělali sociáalní demokracii, kdy mě nutili, abych z pozice pracovníka městského výboru KSČ používal policie proti KANu, K 231 a sociální demokracii. Já jsem na městském výboru s těmato lidma v nejužším kroužku pracoval a vytvářeli jsme podmínky s gen.Palečkem , nevím jestli jste znal to jméno, z K 231, to byl vzácný člověk, který se dokonce divil jak jsem se dostal na pozici podpory tohoto hnutí…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Myslím, že to je velmi přesná a správná charakteristika Ladislava Lise. Velmi jsem si ho vážil a vážím. Jeho výpověď zmiňuji proto, že v ní uvádí jméno generál Paleček. Měl na mysli Palečka Václava a ne Palečka Karla, který byl celoživotním pracovníkem Československé vojenské zpravodajské služby a dá se říct nejbližším spolupracovníkem generála Františka Moravce a zemřel na následky věznění v komunistickém kriminále a zemřel v roce 1962.Přesto zastávám názor, že uvedl toto jméno právě pro jeho shodu. A je zřejmé, že chtěl dát najevo svoji povědomost o tom ,že celá tato situace a revoluce a revoluční změna a návrat Demokracie do Československa,ale i konec SSSR a světového komunismu, byla organizována Československou vojenskou zpravodajskou službou a že byla založena a řízena dávno před Druhou světovou válko pod vedením Tří sester. To celé souvisí i s dávno učiněným rozhodnutí o výběru kandidáta na prezidenta Václava Havla.

Kromě jiného, kde četl můj web ví, že jsme patřili nadneseně řečeno do jedné rodiny. Jedna větev rodiny Anna Mohorita Lemak, 1889, narozena Hungary, žila Westmoreland, Pennsylvania, pochována na st.Nicholas tamtéž byla rodina ELLIS. L.LIS. Přečtete li česky L.LIS máte z toho ELLIS. A kromě toho se tak jmenuje ostrov ELLIS ISLAND v New Yorku kam přijížděli imigranti do Spojených států, tedy i ANNA MOHORITA LEMAK. Takže role Ladislava Lise je jasná a nezpochybnitelná. Podle všeho patřil k naší utajené části Československé vojenské zpravodajské služby ustavené za prezidenta T.G.Masaryka a působící nepřetržitě až do návratu Československa mezi demokratické státy. Ladislav Lis byl ve stejné funkci jako já později. V letech 1952 – 1955 byl předsedou ÚV ČSM, tedy ve stejném domě na náměstí Maxima Gorkého – M.G. S výhledem do Jeruzalémské a Jindřišské ulice.

Dokument Č. B/14. Protokol o výslech Václava Havla, signatáře a mluvčího Charty

Str. 239…Svědek:…To já nevím já jsem to sledoval z velkého povzdálí vlastně. Pravděpodobně nebylo v Čalfových silách, aby on zařídil že parlament mě zvolí prazidentem. To samozřejmě byla souhra mnoha tlaků veřejnosti. Tenkrát byl parlament obklíčený manifestace, všude bylo psáno Havel na Hrad a prostě mnoho poslanců si to vzalo nějak za své. Já jsem to tenkrát sledoval v televizi a úplně jsem se divil že tam vystupovali generálové a všichni na mou podporu v té dizkusi, to nebylo Čalfovou zásluhou, že on jediný to sám zařídil, nicméně takto se postavil, takto se vyjádřil, pomohl naplánovat FS ten harmonogram tak ,aby ta volba byla 29.prosince a a na 1.ledna jsem už měl ten Novoroční proslov…

Str.240… Já jsem zaregistroval bezpočet takových informací, které všechny jsou z druhé, třetí nebo desáté ruky, kdy opravdu nemá cenu, abych je říkal , protože to jsou možná z poloviny spekulace nebo dohady o tom ,že sovětské vedení jaksi cítilo to Jakešovo vedení jako brzdu jakéhokoliv vývoje vývoje k lepšímu a cítilo ho jako konzervativní a chtělo aby se toho ujali nějací reformnější mladší, méně zkompromitované lidi a že to dávalo najevo ať už tím, že nepřijal Gorbačov Jakeše, ale přijal Adamce, nebo jinými způsoby. Já sám jsem četl jeden za jehož autenticitu neručím. Ten papír měl být záznamem tajně odposlouchávaného nějakého rozhovoru na sovětské ambasádě, kde snad měli někteří mladší členové politbyra, typu Štěpána nebo Mohority, domlouvat , jak toho Jakeše z té funkce vyheverovat a jak se ujmout vedení. Snad to mělo souviset nějak s tím 17.listopadem, že když dojde k masakru, hodí se to na Jakeše a tím, že dojde k těm změnám. Ale to vše je na rovině spekulací a dohadů, to jsem slyšel  miliónkrát tyto úvahy, ale důkaz nemám a ten očekávám od vaší komise…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… Ano ,to je správné tvrzení. Nebylo v silách jednotlivce něco takového zorganizovat. Takže to byl skutečně společný tlak ze všech názorových proudů a  stran, včetně “ lidí v ulicích“, který průběh celé volby prezidenta Havla umožnil. A bylo to stanoveno předem, tedy za podpory Tří sester a jejich všech dostupných možností ,které v té době v Československu měli. Tedy Americké a Britské armády a Sovětské( Bílé) armády.Více na mém webu. Jen já jsem však v této fázi převzal plnou zodpovědnost za tuto volbu komunistickými poslanci. Nejprve jsem zorganizoval na Mimořádném sjezdu KSČ 20 a 21. prosinci 1989 takový návrh usnesení ,který mi umožnil udělat rozhodující krok. Usnesení sjezdu, znělo “ Sjezd doporučuje poslancům Federálního shromáždění komunistům aby při volbě prezidenta postupovali v souladu s vůlí svých voličů.“ Nato jsem komunistické poslance svolal na den 27.prosince do Prahy ,do zasedací místnosti v budově Ústředního výboru KSČ, na tak zvanou stranickou skupinu komunistů-poslanců Federálního shromáždění, a tam jim uložil a zavázal je ,aby “ Zítra 28.prosince zvolíte Alexandra Dubčeka předsedou Federálního shromáždění a pozítří 29.prosince zvolíte Václava Havla prezidentem republiky“. A přesně tak se také stalo.

S ohledem na moje chápání tohoto úkolu Sjezdu jako úkolu číslo jedna jsem se nemohl věnovat otázkám volby funkcionářů. Byl jsem předseda návrhové komise a proto jsem mohl při  jednání odrazit útoky na tento bod a připomínky spojené s volbou prezidenta.Byly tam snahy ještě jednou zkusit navrhnout oficiálně sjezdem do funkce prezidenta Ladislava Adamce.To se jim nezdařilo. Kádrová komise sjezdu vedení Miroslavem Šloufem, Josefem Mečlem a Jiřím Jiráskem, měla proto poměrně jednoduchý prostor pro fintu, kterou se jim podařilo prosadit. Před sjezdem mi bylo řečeno ,že Ladislav Adamec bude čestným předsedou strany a já první tajemník.Proto jsem vůbec se svoji kandidaturou na tuto funkci souhlasil.  Zásahem na sjezdu pak tato pražská Kapkova skupina, kádrová komise, celý tento záměr změnila a Adamec se stal předsedou á já prvním tajemníkem. Ne tedy čestným předsedou ,ale vlastně hlavou KSČ. To o co se snažil pár týdnů před tím, před Revolucí, stát se Generálním tajemníkem a poté i prezidentem. Samozřejmě ale v jiném systému…A toto zásadně špatné rozhodnutí zintrikované pod vedením Šloufa, pravé ruky Kapka a Štěpána, mělo velmi negativní vliv na celkový další vývoj porevolučního Československa. To sem. ale už nepatří.

Ve druhém odstavci nemohu se svědkem Havlem ani trochu souhlasit. Je zřejmé, že měl kolem sebe stejné typy jako já a asi v té době všichni ,kteří něco v politice dělali. Přinesli mu podvrh a on, bohužel, z tohoto podvrhu vycházel při formování svých názoru na ty, o kterých se v nich mluvilo. Určitě mu to někdo dal. Ale kdo to stvořil, sepsal, to neuvádí.Ani to nepřiložil jako přílohu pro Vyšetřovací komisi, abych mohl já ,alespoň dnes, na toto trvzení konkrétně reagovat. Nikdy jsem se Štěpánem na sovětské ambasádě o ničem nejednal. Nejen ,že ne se Štěpánem, ale já jsem tam o kádrových řešení  nikdy nejednal. Ale nejenom tam. Nikdy nikde jsem se nezůčastnil žádných jednání ,které měli za cíl někoho vyheverovat.  To nebylo třeba. To muselo přijít samo a tak se také stalo.Jen idiot by to neviděl. Jako důkaz pro své tvrzení mohu uvést příklad. V červenci 1989 na mne čekali před budovou kubánské ambasády, po recepci ke státnímu svátku Kuby, pánové Waltr Komárek a Rudolf Hegebart, a abych s nimi šel na pivo.Odmítl jsem je, právě proto, že jsem věděl, že to bude právě rozhovor o kádrových otázkách ve vedení strany. Na druhou stranu je z toho ,ale vidět, že jsem byl považován za samostatně jednající osobu ,kterou je možné kontaktovat a diskutovat s ní.

Nebyl jsem mladší člen politbyra. Do politbyra jsem byl zvolen 27.listopadu. Takže v poslední den Revoluce, vlastně když už bylo vše, to nejdůležitější vybojováno. Armáda a Bezpečnost a ani Lidové Milice nezasáhli i když pokusy ,aby se tak stalo, slovní i organizační, byly. To je obsaženo i v některých dalších výpovědích. Právě proto ,že už bylo všechno vybojováno a oni – Jakešové a Štěpánové a všichni ostatní zmizeli. Štěpán by nikdy Jakeše nevyheverovával. Patřil k jeho nejbližším. V té době se celý jejich odpor soustředil na Husáka.Jako na osobu, která zapříčinila veškeré problémy.( později na to měli mě). V tom byli Čeští politici vzácně jednotni. Ukazovali na odliv peněz na Slovensko a proto vzniklé ekonomické problémy v Česku. A vynikal v tom především Adamec, který se považoval za něco jako „Husákova vězně“, protože musel celých dvacet let působit v podřadné funkci místopředsedy České vlády. Přitom bezprostředně po okupaci patřil spolu s Kapkem ( který navíc psal ještě zvací dopisy) ke skupině ultraortodoxních komunistů zvaná Levá Fronta. A oba, to bylo zvěřejněno v tisku, jinak bych to nemohl vědět, byli údajnými agenty KGB pod kracími  jmény Vít a Atos.

Dokument Č. B/15. Protokol o výslechu svědka Miloše Hájka, signatáře a mluvčího Charty.

Str.244… Co se týče kontaktu s Havlem, došlo k němu někdy v září nebo říjnu 1989 z toho důvodu, že totiž v květnu 1990 měl končit Husákovi lhůta prezidentského úřadu a my jsme chtěli rozvinout kampaň za zvolení Dubčeka prezidentem a chtěli jsme o tom představitele Charty informovat. Proto jsem já s Šilhánem v uvedenou dobu za Havlem byl. Havel byl spíše pro, ovšem výslovně se nevyjádřil, neboť poukázal na to, že se musí poradit s jinými…Tehdy tam byl západoněmecká televize ARD , která měla zájem toto jednání natočit s čímž jsme souhlasili, ovšem potom po odvysílání tohoto v Západním Německu se Dubček na nás proto zlobil….

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Věnek Šilhán a Miloš Hájek v září a říjnu 1989 navrhovali do funkce prezidenta Alexandra Dubčeka. V lednu roku 1989 již u mne byla dcera Ernesta Che Guevary s kormidelníkem Granma a s jasným vzkazem pro všechny informované, kdo se má stát „kormidelníkem“ Václav Havel. V září 1989 to pokračovalo a byl s tím u mne i Evžen Erban. Popisuji to podrobně na mém webu.

Dokument Č. B/19 Protokol o výslechu svědka Doc.JUDr. Zdenka MlynářeCSc. signatáře Charty.

Str. 264…Druhý den ráno tj. 28.11. jsem jel s týmž doprovodem do budov ÚV KSČ k tehdejšímu ( generálnímu) tajemníkovi Urbánkovi. Urbánka jsem tou dobou vůbec neznal, viděl jsem ho porvé. Při tomto prvním rozhovoru v jistém smyslu získal moji osobní toleranci tím, že na mou námitku , že všichni , kdo volili Jakeše v roce 1987 nesou odpovědnost za to, že KSČ přestala být schopna hrát významější pozitivní  politickou roli, protože museli vědět, že Jakeš na takovou funkci v žádném případě nestačí. Urbánek spontánně odpověděl: “ Ale to přece já také ne“. Usoudil jsem, že podbně v dané situaci se nemohl zachovat člověk , který by byl podlý…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Také si nemyslím ,že by byl Karel Urbánek podlý. Ale spojil svoji kariéru zimního generálního  tajemníka, jak jej nazval Štěpán, s lidmi, kteří neměli vůbec tušení co se odehrává.Jako příklad mohu uvést přípravu Zprávy pro mimořádný sjezd KSČ. Byl jsem pověřen předsednictvem jejím zpracováním. Tak se také stalo. Moje verze odpovídala přesně tomu co je třeba v danou chvíli udělat, aby se mohla uzavřít etapa totality v našem státě a přejít k znovuobnovení demokratických tradic. A ,aby se KSČ zařadila do jedné řady se všemi politickými subjekty existujícími, nebo těmi ,které i nadále budou vznikat. Jako jedna z nich. Urbánek nechal tuto moji verzi schválit s tím, že předsednictvo požádal aby ho pověřilo “ dopracováním “ připomínek. Tak se také stalo. Odebral se do úkrytu v Městské politické škole a pod vedením Rudolfa Reinera, z klubu Rudolfa Hegnebarta, tuto zprávu zcela přepracovali.

Jako druhý příklad mohu uvést můj návrh dne 30.listopadu 1989. Navrhl jsem předsednictvu ÚV KSČ odsoudit vstup vojsk do Československa v roce 1968. V předsednictvu proběhla dlouhá diskuse. A můj návrh předsednictvo schválilo. Až 4.prosince projednala podobný návrh Federální vláda Ladislava Adamce a další den představitelé pěti okupačních zemí přímo v  Moskvě tento zákrok odsoudili.

Zpráva pro tisk Odsouzení vstupu vojsk z jednání předsednictva byla samotným Urbánkem, nebo jeho okolím upravena tak ,aby se nedotkla jeho kolegů, kteří z něj udělali generálního tajemníka – kteří sovětská vojska zvali a jejich pobyt legalizovali. A chtěli samozřejmě nechat vyniknout to hodnocení federální vlády, které mělo nahrávat jejich partii v přípravě Ladislava Adamce na prezidenta. Také přesně den po odsouzení Okupace  federální vládou byl Urbánek s Adamcem v Moskvě. O čem tam jednali nikdo neví. V protokolu také Vyšetřovací komise 17.listopadu , ve své výpovědí hovoří Urbánek o tom ,že ještě 11.prosince ho žádal Čalfa o nominaci Adamce na prezidenta. Bylo to pravděpodobně proto, že v Moskvě požehnání nedostal. A Urbánek tento návrh předložil do předsednictva a předsednictvo návrh Čalfy odmítlo. V tomto případě tehdy, udělal Urbánek správnou věc.

Dokument Č. B/22 Protokol o výslechu svědka RSDr. Vladimíra Kolmistra, signatáře Charty a bývalého člena OBRODY,

Str.283…Na otázku jak to bylo se schůzkou u Hegenbarta odpovídám: S nabídkou setkání s Hegenbartem přišel Reiner, ředitel Městské politické školy a uskutečnilo se 28.11. den po generální stávce v garsonce Rudolfa Hegenbarta v Praze. Schůzky se za Obrodu zúčastnili V.Kabrna,V.Příkazský a Kolmistr. Za ÚV KSČ Hegenbart ,Reiner a jako obsluha nám neznámý a nepředstavený pracovník. V úvodu jednání Hegenbart navrhl přípitek koňaku s prohlášením “ připijme si na to ,že včera ve dvě hodiny odhoukali sirény konec stalinismu v Československu“. Z toho vyplývá, že schůzka byla 28.11.1989. Přípitek byl odmítnut. Obsahem jedníání bylo varování a nabádání Hegenbarta z naší strany , aby zabránil jakémukoliv vměšování bezpečnosti a armády do událostí té doby. Hegenbart se ohražoval ,že on žádný praktický vliv na činnost bezpečnosti a armády nemá, že prý strana již upustila od přímého zasahování do činnosti těchto institucí.

Na otázku jestli se uskutčnila nějaká další schůzka iniciovaná Bouchalem, odpovídám, že to bylo začátkem ledna 1990 na ÚV KSČ, ze strany KSČ se zúčastnili Adamec,Mohorita,bouchal. Ze strany Obrody Miloš Hájek,Mencl,Špaček a Kolmistr. Obsahem jednání byla žádost Ladislava Adamce, zda a jak bychom mohli KSČ pomoci, naše odpověď byla, že to není naší věcí, že KSČ si může pomoci jedině sama tvrdou kritikou své minulosti. Spolupráci KSČ s naším klubem jsme odmítli. Zápis z této schůzky pořizován nebyl.

Na otázku o schůzkách s Demokratickým fórem komunistů uvádím, že několikrát nás navštívil představitel DFK Pavel Smutný. Vedli jsme s ním politické diskuse, na jejich pozvání jsme se šli podívat i na jejich oficiální mítingy, ale k oficiální spolupráci nedošlo.

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 27.listopadu listopadu se u mne v kanceláři odehrálo setkání s Hegenbartem a jeho pomocníkem jak uvádím výše a druhý den na to se sešel s představiteli Obroda – Klubu za socialistickou přestavbu ve svém bytě. Za účasti v předcházející výpovědi uvedeného Rudolfa Reinera. Obsluha, nepředstavený pracovník byl pravděpodobně ten ,který za mnou den před tím přišel těsně po Hegenbartovi s oním návrhem na „komunistický puč“ a já ho vyhodil. Samotná žádost o nevměšování armády a bezpečnosti v této době adresovaná Hegenbartovi je směšná. O tom, že nikdo nezasáhne bylo, za prvé rozhodnuto o víkendu na dvou zasedán dvou zasedáních ÚV KSČ. které znamenaly totální změnu a konec totality a tzv.socialistického státu a na dvou setkáních na Letenské pláni, kterých se obou zúčastnilo po asi miliónu občanů z celé republiky. A za druhé Hegenbart nezastával žádný post, který by mohl něco takového oficiálně zorganizovat.

Druhý odstavec výpovědi je velmi důležitý. Podle mého názoru totiž Obroda – Klub za socialistickou přestavbu, neopustil myšlenku změny prezidenta po prvních demokratických volbách. Proč to tvrdím, uvedu velmi podrobně. Hned v lednu 1990 mne pozval na Úřad vlády Čalfa. Hned po něm mne pozval na Valy, ministr obrany Vacek a bezprostředně po něm ministr financií Klaus.A jako vyvrcholení si mne pozval i Dubček.To nemohla být náhoda. Nic nechtěli. Jen Čalfa mi navrhl ,abych šel “ Havlovi dělat stranu“. Samozřejmě, že jsem byl v té době velmi ostražitý a pochopil jsem, že se jedná o to dostat mne z pozice prvního tajemníka KSČ a tak uvolnit Adamcovi,( proto se stal předsedou), ruce. Protože , jak jsem uvedl výše byl do funkce prosazen Kapkovou partou – Šloufem,Mečlem,Jiráskem a tím celou pražskou StB a Bezpečností, která nachystala to co se 17.listopadu stalo,  a která v té době reprezentovala ty nejkonzervativnější sovětské kruhy a jejich zájmy u nás. Jsem přesvědčen, že to bylo organizováno konzervativci ze SSSR a jejich spojenci u nás. A jak budu vypovídat později i konzervativními komunistickými kruhy na celém světě. Nezapomeňte, že v Praze sídlila v té době centrála mezinárodního komunistického hnutí časopis, „Otázky míru a socialismu“ a Skálův ( místopředseda KSČM nyní) , to byl Štěpánův věrný nástupce, Mezinárodní svaz studentstva a  Štěpánova předchůdce ve funkci na MSS , Ulčáka , který byl prezidentem tzv.MON, Mezinárodní organzace novinářů. Pracovníci těchto institucí věděli, že je to konec nejen jejich „celoživotní práce“ ,ale také konec existenční. A pád SSSR byl jejich osobní tragédií.

Že jsem dobře pochopil jejich hru potvrzuje, právě Kolmistrem uvedená schůzka na ÚV KSČ. Kolmistr uvádí, že schůzka byla iniciována Adamcem. Mne Adamec informoval, že o schůzku požádala Obroda – Klub za socialistickou přestavbu. I o účastnícíh schůzka si nejsem tak jist. Myslím, že tam nebyl Bouchal, tedy že tam byl jen Adamec a já a z jejich strany myslím tam byl navíc Věnek Šilhán. Myslím, že to byl právě on kdo připomněl na této schůzce Adamcovi slovy asi jako “ Laďo ty jsi mne vylučoval ze strany“ jejich společnou komunistickou minulost

Zřetělně si pamatuji co bylo tématem spolupráce. Byla to myšlenka spolupráce až do spojení KSČ s klubem Obroda – tedy s komunisty vyloučenými po roce 1968.Mohu se samozřejmě mýlit. Možná že jsem si to dovodil po všech těch událostech ,které se v té době seběhly. Ale já jsem ten dojem měl. Můj výklad byl takový. Čalfa,Vacek,Klaus přehlídka moci ,abych „šel dělat Havlovi stranu“. A aby mohlo dojít k vytvoření protihavlovské a tedy i protievropské a protiamerické aliance, s cílem ukončit rozpad SSSR a světové socialistické soustavy. Tedy tužby některých sovětských představitelů nastolit socialismus s lidskou tváří. U nás reprezentovaný osobou Dubčeka, který by se za pomoci této aliance mohl stát presidentem.

Diskusi jsem ukončil a odmítl cokoliv co mohlo mít něco společného se změnou ve vývoji situace v Českolovensku směrem k demokracii. Velmi rázně a nesmlouvavě jsem diskusi ukončil. Jsem si jist, že se mé chování se dotklo všech přítomných osobně.Odmítl jsem s nimi cokoliv mít. Ale žít jsem s nimi musel. Žijete a plníte svá předsevzentí jen když jste ve hře. Od té chvíle dělali všechno proto ,aby mne poškodili. A vlastně celý můj následující život je toho důkazem.

Uvádím i to, že si myslím, že i sebevražda Antonína Kapka a několika pražských důstojníků SNB až pár měsíců na to moje slova výše uvedená o krachu plánu 17.listopadu – moji vraždou vyvolat potřebu upevnit režim nejen tady ale i všude ve východní evrope a v SSSR a zachánit tak světový komunismus.

Jako podpůrný argument tohoto svého výše uvedeného tvrzení ke slovům Kolmistra, mohu uvést i jednu tehdejší událost. Mezinárodní oddělení komunistické strany pozvalo někdy na jaře 1990 na návštěvu tehdejšího šéfa východoněmeckých komunistů Gregora Gysiho. Odmítl to proto ,že jsem byl já ve funkci prvního tajemníka. On byl v roce 1992 nařčen z údajné spolupráce se Stassi. Odmítá to dodnes. Celé období od pádu komunismu byl a myslím je i dodnes představitelem levicového „Left“ polického uskupení v Německu, dá se říci nástupce východoněmecké SED, fungujícího především na území bývalého NDR.

A protože jsem si chtěl ověřit zda je můj odhad správný požádal jsem o schůzku prezidenta Václava Havla o schůzku. Tedy ověřit si zda li by chtěl aych mu šel dělat stranu o což mi žádal v lednu Čalfa. Havel mi přijal a z jeho chování se dalo jasně poznat, že o žádnou spolupráci se mnou nestojí. Natož aby mi nějakou spolupráci navrhoval. V mé kanceláři po mém návratu z Hradu, „náhodou“ seděl mezinárodní tajemník francouzské komunistické strany Germes. A nevybíravě mne za návštěvu u Havla krtizizoval. Věnoval mi knihu generálního tajemníka FKS Marchais s věnováním.. Kdo umí používat překladatel nebo umí Francouzsky ví proč…

Ke spolupráci Obroda – Klub za socialistickou přestavbu a  Pavlem Smutným z DFK uvádím, že je spojovala podle mého názoru tužba obrody Komunistické strany v dosavadním, tedy tzv. socialistickém systému. Tedy snaha o vylepšení dosavadního systému ne jeho destrukce a vybudování demokratické společnosti. Myslím, že byli napojeni právě na sovětské kruhy, které chtěli vybudovat v SSSR tzv.socialismus s lidskou tváří.

 

Dokument Č.B/23. Protokol o výslechu svědka prof.Ing.Vojtěcha Mencla DrSc.zakládajícího člena Obrody. Klubu za socialistickou přestavbu

Str.289…Došlo k jednomu zajímavému setkání a to s Jaromírem Sedlákem, který tehdy pracoval na předsednictvu vlády, bylo to asi týden před 17.11.1989 a Sedlák řekl, že Štrougal přejde do ofenzívy ,a to na nejbližším zasedání ÚV a že potřebuje podporu všech v disentu pro rozhodující boj, že totiž lze získat většinu, jak na ˇUV , tak i na sjezdu KSČ, že Jakeš je po Hrádku zesměšněn a že Fojtík, který měl konflikt se Smirnovem má v Moskvě utrum. Tyto zprávy byly pro nás povzbudivé, neboť to byla jedna z našich koncepcí budoucího vývoje. Před tímto jednáním se Sedlákem, na 17.11.1989 řeč vůbec nepřišla.

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Nebudu se v této fázi vyjadřovat k Sedlákovi, protože jsem o něž již psal a budu psát dále v souvislosti s jeho lživým tvrzení o mém otci při vyjádření k jeho výpovědi. Je velmi zajímavé to , že Fojtík měl podle slov Sedláka utrum po konfliktu se Smirnovem v Moskvě. V roce 1988 mě telefonicky požádal předseda městského výboru SSM a úzký spolupracovník Kapka, Piskač o setkání s jeho partnerem z Moskvy. Šéfem komsomolu města Moskvy Smirnovem, který nastoupil do funkce po Alexandru Borcovovi, mém příteli ( píšu o něm a mně v souvislosti s pokusem o státní  převrat , konzervativců v SSSR 21.srpna 1991, na mém webu.Byli jsme tou dobou společně na Krymu. Nedaleko od Gorbačovovovi dači)

Se Smirnovem jsem měl velkou diskusi o způsobu změn v našich zemích. Já jsem obhajoval stanovisko v první řadě politických změn a on po konzervaticky obhajoval ekonomické reformy, tedy vylepšení systému. Tudíž jeho udržení Nevím jestli Smirnov, který měl konflikt s Fojtíkem v roce 1989 byl příbuzným Smirnova  – komsomolce. O stejnou osobu s ohledem na věk nemohlo pochopitelně vůbec jít. Jinak rusky Smirnov znamená  – Pozor!

Kromě toho stojí za to při této příležitosti uvést, že Mencl byl v roce 1968 rektorem Vojenské politické akademi v Praze. Na této škole působil i manžel sestry mojí matky Antonín Baranikov. Byl funkcionářem politického oddělení. Nevím jestli náčelník. Ale do jejich bytu v Zengrova 22. Praha 6 Podbaba, mi poslala matka s něčím, nebo pro něco v roce 1966,kdy jsem se setkal a seznámil s Ernesto Che Guevara v Koulově ulici, skoro před domem generála Dzúra ministra národní obrany, domem, ve kterém žila moje přítelkyně L.M. se kterou jsem strávil po našem seznámení mým třídním z 9 třídy Svobodou celý 21.srpen 1968 v pražských ulicích. Antonín Baranikov žil po rozpuštění akademie s politických – normalizačních důvodů v Lounech – a v Mladé Boleslavi a v okolí i dále v armádě sloužil, až do hodnosti plukovníka.. Kdo četl můj web ví proč LMB. Marie Leontijevna Bočkina…atd.Musatov B.L.,který u mne byl v listopadu 1989…

Kromě toho moje babička, otcova matka byla Baranova.

Dokument Č.B/30 Protokol o výslechu svědka Martina Bendy.

Str.316…Daňhel za Městskou vysokoškolskou radu a za MV SSM vedl jednání o manifestaci studentů s námi nezávislými studenty/ Mezi sebou jsme se nazývali Přípravný výbor Nezávislé studentské organizace/. Daňhel projevil přání setkat se s někým z opozice jmenovitě s Battěkem nebo s někým z vedení HOSU a s mým otcem. Toto setkání se uskutečnilo 16.11.1989 večer u nás v bytě. Této schůzky se zúčastnili Daňhel, Battěk, můj otec, má matka a snad i můj bratr Marek, který byl hlavním zprostředkovatelelm tohoto setkání. Já u toho nebyl.

K tomu poznamenávám, že dnes již nejsem schopen dost dobře odlišit, co tehdy konkrétně dělal bratr Marek a co já , poněvadž jsme postupovali naprosto společně, o všem jsme si vzájemně řekli. Z doslechu vím, že na zmíněné schůzce, šlo o to, uzavřít dohodu na vyšší úrovni / než MVR a Nezávislí studenti ,tak na úrovni vedení opozice a vedení SSM – o Daňhelovi se říkalo, že jedná jménem Mohority, zda li Daňhel se v tomto smyslu sám někdy nějak výslovně vyjádřil, to už si nepamatuji / o tom, že nezávislé struktury se nepokusí strhnout průvod do Opletalovi ulice. Pokud jde ozmíněný slib, upřesňuji, že já sám jsem ho výslovně Daňhelovi nedával, ale bylo mu z naší strany slíbeno, že se o této schůzce nebudeme šířit a já jsem se tím cítil zavázán…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: Jmenovaný Daňhel byl pracovníkem ÚV SSM. Vedoucím odboru, pokud si dobře vzpomínám, který měl právě umožnit  mládežnické organizaci SSM kontakt s nově vznikajícími mládežnickými uskupeními a organizacemi. Tedy , jednal mým jménem i v souvislosti s přípravou vzpomínkových oslav 5O výročí 17.listopadu 1939. Před příchodem k nám, pracoval v Praze, takže velmi dobře znal situaci i potřebné osoby, které bylo nutno právě s přípravou na tyto oslavy kontaktovat. Svoji práci dělal, podle mého názoru velmi dobře…

Dokument Č. B/32. Protokol o výslechu svědka prof.ing.Věňka Šilhána,CSc.,signatáře Charty a zakládajícího člena Obrody – Klubu za socialistickou přestavbu.

Str.323…Pokud jde o kandidaturu na prezidenta, účastnil jsem se sešlosti u Císaře, kde byli Císař, Miloš Hájek, Mohorita, Bouchal a já. Jednalo se o to, že pro zvolení prezidenta bude zapotřebí podpora mnohých dosavadních komunistických poslanců, neboť parlamentn nebyl ještě rekonstruován. Mohorita se tam vyjádřil že Havel a zejména Dubček jsou jako kandidáti na prezidenta nepřijatelní, že těžko zaručit, aby je komunističtí poslanci zvolili, a zda li by nemohl být navržen někdo třetí např. Císař a ukázal na něj. Císař se tvářil jako by nic, ale zpětně jsem zjistil, že od té doby začal vážně vystupovat jako kandidát mládeže na funkci prezidenta.

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: K tomu mohu uvést následující. Nejsem si vědom ,že bych se podobné schůzky zúčastnil. U Císaře jsem byl jednou sám a to hned po 27. listopadu. On vůbec o své kandidatuře na cokoliv nehovořil.( jen jeho manželka, se mnou mezi čtyřma očima) Důležité je i to, že další podle vyjádření Šilhána účastníci této schůzky o ní nemluví tak jako on. Ve výpovědích o této schůzce nikdo jiný z účastníků uvedené schůzky neuvádí moje jméno. Mluví někteří o tajemníkovi Zajícovi, který byl asi čtyři týdny od 27.listopadu do mimořádného sjezdu tajemníkem ÚV KSČ. A byl tam vyslán.Tedy jediný Šilhán tvrdí to co tvrdí. Já si na to nevzpomínám. I kdyby měl Šilhán pravdu a taková schůzka byla a já se jí zúčastnil, tak by to bylo možné i kvůli mému častému zdrogování, někým z mých blízkych spolupracovníků. A to se dělo. Nejen tehdy ale i dlouhá léta před tím i potom.Takže jsem mohl někde být a nemusím si to pamatovat. I to připouštím.

A není tam datum. Protože všechno se vyvíjelo. Viděli jsme se poprvé s některými lidmi, debatovali jsme a nebyli jsme “ zákonodárci“ ani „diktátory“ ani „samozvanci“ a tak se situace nějak vyvíjela.Postupně, den za dnem, hodinu po hodině. Já vůbec nevylučuji, že jsem mohl vyjádřit někdy ,někde, obavu nad možností zvolit  Havla ale i Dubčeka, komunistickými poslanci normalizačního Federálního shromáždění. Dodnes nad tím někteří historici a novináři vyjadřují údiv jak k tomu mohlo dojít. Já výše a i na mém webu konkrétně popisuji jak k tomu došlo a kdo to zařídil, ale i proč.

Zásadně ale odmítám, jakokoliv souvislost mezi mnou a kandidaturou Císaře SSM. 30. listopadu 1989 jsem odešel z funkce předsedy SSM a Ulčáka jsem viděl až dlouhou řadu let po tom. Rovněž tak i jiné pracovníky ÚV SSM. A upřímně řečeno, o těchto věcech jsem se se se svým okolím, které bylo napojeno na StB neradil.

Výše i uvádím, jak přišel oznámit Císař, že nebude kandidovat. Po dohodě s Havlem. Myslel jsem ,že to je osobní. Ale po přečtení Šilhánovi výpovědi musím připustit, že to byl další z celé dlouhé a předlouhé řady jejich podrazů. Komunistů…se kterými jsem žil a pracoval abych mohl splnit to co jsem přísahal v dětském věku na nádraží v Bubnech – věrnost maršálu Pattonovi a zápasu za konec SSSR.

Dokument Č.B/33. Protokol o výslechu svědka PhDr. Jaroslava Šabaty, signatáře, mluvčího Charty 77.

Str.325…Pokud se jedná o samotný 17.listopad, tak již nějakou dobu před tím bylo zřejmé, že studenti k tomuto datu chtějí uspořádat nějaké své shromáždění, případně hromadné vystoupení. V tomto jejich záměru se angažovalo určitým způsobem i vedení SSM, zejména skupina kolem Vasila Mohority. Mám svůj osobní názor, že se snažili touto cestou vytvořit jakousi třetí platformu a stát se mluvčím zejména mladé generace. Proto také 17.listopad jako oficiálně povolená akce v Praze proběhla , aniž by z naší strany, tzn. představitelů opozičního hnutí bylo očekáváno, že bude mít nějaký mimořádný význam…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… Jako dlouholetý vysokoškolský a svazácký funkcionář jsem se každý rok zúčastňoval vzpomínkových akcí k 17.listopadu 1939.Nebylo to nic nového. Chodíval jsem do Ruzyně na místo popravy 9 studentských funkcionářů. V době kdy jsem působil na Praze 2 tak jsme chodili v ten den ke kolejím, kde byli studenti zatčeni – Hlávkova kolej. Tehdy v roce 1973 jsem předsedovi města Hájkovi řekl ,před spolupracovníky,že z Prahy 2 neodejdu , protože to je obvod studnetů a že se studenty uděláme revoluci. StB to věděla protože začala podnikat okamžité odvetné kroky proti mé osobě.Více na mém webu.Žil jsem celý život u Hlávkova mostu.Znal jsem osobně přímé účastníky těchto událostí. Psal jsem diplomovou práci na téma “ Boj studentů za mír a sociální pokrok“. Takže pro mne vše co souviselo se studentským hnutím včetně vyhlášení tohoto svátku  v Londýně v průběhu druhé světové války bylo známo.V předvečer Celostátní konference SSM které se konala 11. a 12. listopadu v Lucerně, jsem odhalil památník Opletalovi a Sedláčkovi v Ječné ulici, v místech kde došlo k onomu středu demonstrantů s nacisty v roce 1939. A protože bylo padesáté výročí tak se konalo více akcí a jednou z těch nadstandardních bylo i shromáždění studentů na Albertově. Další souvislosti např, s blahoslavením Anežky České v Římě v té době, přípravou na summit Bush Gorbačov i atmosféra velké nespokojenosti s vnitropolitickou situací, kterou vyjadřovali mladí lidé na všech setkáních a při všech příležitostech které jsem měl – a to šlo o všechny mladé lidi nejen o studenty, známé změny v Polsku  a v Maďarsku ale, a to bylo nejkomičtější i v samotném Sovětském svazu se Československa NDR a Rumunka jaksi nedotýkaly. Proto se chystala spousta změn v samotné organizaci mládeže, které byly příjmány vedením stranických a státních představitelů s velkou nechutí. A to znovu opakuji věděl jsem,že režim končí a že skončí tak jako tak už ve velmi brzké době. Deadline byl konec roku 1989. A tak se také stalo.

Dokument Č.B/37b. Rukopis PhDr. Milana Šmída“ Causa Martin Šmíd. Dobrovolná svědecká výpověď veřejnosti“.

Str.340… Listopadové dny pak mohu zmapovat téměř den po dnu. Od 6.listopadu se měl konat podnikový týdenní konverzační kurz angličtiny. Ovšem tentýž týden se nabízí účast na mezinárodní konferenci „Looking East“ v Berlíně o výměně mezi Západem a Východem v oblasti zábavy a populární hudby. Váhání, které má dva póly….Nakonec vítězí služební cesta do Berlína ve dnech 6. až 10. listopadu…odstupuje vláda NDR, …odstupuje politické byro SED…otevřená hranice mezi NDR a NSR….10.11. návrat ranním letadlem do Prahy…

Str.345…19.listopad – otec. Hned probuzení jakoby předznamenalo průběh celého dne. V devět hodin zvoní zvonek, přímo z postele jdu otevřít. Dva muži se legitimují průkazy Státní bezpečnosti. Zvu je dál, oba jsou korektní. První věta má téměř vyčítavý tón s nevyslovytelným podtextem,“ Občane , co nám to děláte“?. “ Víte o tom, že po celé Praze jsou vylepena parte se jménem vašeho syna?“. „To nevím, ale co proti tomu mohu dělat? Martin je doma. Zpávu o jeho údajné smrti jsem se dozvěděl včera večer. Od té doby neděláme nic jiného , než tuto zpávu dmentujeme. V průběhu rozhovoru se ve dvěřích předsíně objevuje ve své téměř dvoumetrové výšce rozespalý Martin. “ vidíte tady je, nic se mu nestalo.“ Víte my jsme jenom přišli proto, aby neudělěl nějakou hloupost.“ Naprosto nerozumím, žádám vysvětlení.“ No, tak…aby to nebylo jako s Palachem…aby si něco neudělal, ab nechtěl být hrdina…“

Str.347…Vybavuji si také, jak k nám kolem poledne přišla dvojice mladých lidí z městského výboru SSM zeptat se na Martina. Když jsem jim namítl, že Vasil Mohorita by přece měl mít informace od pramene, odpovídají: “ Naopak to pro  my pro něj sháníme ověřené zprávy“. Později, když jsem tuto epizodu vyprávěl mimo protokol vyšetřovatelům z Bartolomějské, řekli mi:“ Buďte bez obav, politická místa a soudruh Mohorita mají od nás dobré informace“.

Str.348/9  – 20.listopad – otec –

…Na to jaká je v centru Prahy vzrušená atmosféra, panuje v budově televizních novin alespoň na první pohled klid. V kanceláři Martina Švehly diskutujeme o situaci, kterí vznikla kolem Martina Šmída. Švehla navrhuje rozhovor, alespoň do odpoledního kontakrtu.Kladu zásadní otázku:“ A zaručíte nám, že že se rozhovor odvysílá tak, jak se natočí?“ Martin Švehla smutně povzdechne: „To zaručit nemůžu. Tady něco schválím já, schválí to třeba i šéfredaktor a potom přijde ústřední zÚV a všechno je jinak. Víš , jaký jsem měl malér, že jsem včera pustil do Aktualit prohlášení MV SSM? A to jsem ho ještě upravoval.“

Str.350/1 – otec

…Pokud jde o záměr, myslím, že nebude daleko od pravdy konstatování, že událostmi měla být vynucena změna ve vedení KSČ, ale zároveň měla být umlčena nepohodlná opozice a všichni ti nepříjemní, na něž  „případem Martin Šmíd“ byla nalíčena past. V této souvislosti pak vzniká otázka, zda do této pasti měla spadnout i naše rodina, nebo zda se měla stát jenom nástrojem pro nějaké další záměry. Jak? Nevím. Vím však jedno, že myšlení některých lidí putuje po zcela jiných kolejích , jež se míjejí s kolejemi myšlení obyčejných, normálních lidí, kterých je většina. Tito lidé měli obrovskou moc a vládu nad soukromím tisíců na základě neomezené moci StB do něj pronikat. Z této moci vyrostla pýcha, pocit, že nás všechny znají, že umějí a mohoou manipulovat lidmi a událostmi podle svých záměrů a představ. A v tom byla – podle mého – názoru základní chyba celé kalkulace, pokud tu doopravdy byla…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… Začnu to od konce. Určitě a to si samozřejmě myslím já, nebyla předmětem této akce rodina Šmídů. Byla to dlouhodě připravovaná akce KGB a Stassi a StB, pro provokaci, která měla umožnit právě takové vystoupení konzrvativních komunistických státobezpečnostních kruhů a zabránit tak k pádu komunismu.( říkám ve svém vyjádření výše o operaci Stassi o smrti Benno Ohnesorg v Berlíně). To co Tři sestry chystali to se nedalo zcela utajit. A samozřejmě že struktury pro boj s vnitřním nepřítelem si byly vědomy co se chystá. Já na to vždy říkám, když jsem to věděl, poznal, pochopil i já tak to museli vědět poznat a  pochopit i jiní – tedy KGB,StB,Stassi,Securitae a tak podobně.Tedy znova opakuji boj dobra se zlem. Dobro představovali Tři sestry a zlo komunisticko – totalitní represivní aparáty. Už jsem o tom mluvil na začátku akce Šmíd souvisela s mojí osobou. Počítali s mým odstraněním fyzickým – vraždou, na základě ,které,  budou moci nelítostně zasáhnout proti celé opozici i proti jakémukoliv hnutí odporu.Proto byl určen jako nositel této mojí identity vybrán Zifčák a měl jména, Šmíd Růžička.Proč vysvětluji jinde.

Myslím si ,že Šmíd starší otec skoro dvoumetrového syna Martina nebyl v Berlíně v tyto dny náhodou. Jak se to stalo, to já pochopitelně nevím. Ale vím, že se spousta věcí dá zařídit tak ,aby se lidé rozhodli tak zvaně „správně“, podle potřeby ,aniž by je kdokoliv, jakkoliv slovně nebo i jinak zřetelně či viditelně ovlivňoval. To mám za sebou. Stačí například, když na kurzu angličtiny s vámi budou dva, tři „idioti“ se kterými být nemusíte, ale jste, protože jsou to vaši spolupracovníci a to s nimi třeba máte ještě sdílet pokoj. A tak dále a tak dále. To je samozřejmě jen moje zkušenost.

Informace o které hovoří Šmíd se Švehlou se týká našeho prohlášení z nedělního odpoledne 19.listopadu 1989.Tedy prohlášení MV SSM a Městské vysokoškolské rady schválené za mé přítomnosti. Které vyšlo také v pondělí 20.listopadu v Mladé frontě. A bylo tak signálem k dalším prohlášním, která následovala. Včetně těch na oficiálních úrovních. Některých opatrných ,ale jejich obsah se každý den za dnem měnil a vyjadřování bylo ostřejší a přímočařejší a odvážnější.

Mohorita neměl žádné informace od  pramene. Pohyboval jsem se mezi spoustou výmyslů, lží, podvodů, zcela izolován od jakýchkoli objektivních informací. Proto jsem byl odveden k tak zvanému  Hloubkovému průzkumu – parašutistům, vojenským zpravodajcům. Protože jen tak se chovají a pohybují lidé, kteří jsou daleko v týlu nepřítele a přesto příjmají správná rozhodnutí ve správnou chvíli, právě proto, že jsou v každodenním ohrožení života. Proto parašutista otec a parašutista syn. Proto celá moje výchova od dětství. Nezatěžovat se zbytečnostmi.Pozorovat a podle toho co považuji za správné se chovat. Ne to není politika. To je pohyb ve válce, kde jste sám a často bez jakékoliv možné pomoci.

 

Dokument Č.B/40 Protokol o výslechu svědkyně Ireny Gerové, redaktorky novin Československé strany socialistické Svobodné slovo

Str. 359…V té souvislosti mne pak překvapilo 30.července 1989, že mi Havel mezi řečí zmínil o tom, že Michal kocáb mu nabízí, že mu zařídí kulatý stůl se Štěpánem. Já jsem se nad tím pozastavila, že Štěpán byl ten , který nechal Havla zavřít, ale Havel říká, že i přes to je třeba takové možnosti neodmítat.Pokud vím k takovému kulatému stolu nedošlo…

….Dne 30. září 1989 se na Hrádečku Havel zmínil o tom , že je v jednání iniciativa MOST, kdy přes Oskara Krejčího z předsednictva vlády se mají dostat k Adamcovi. Měli to zařizovat Kocáb a Horáček…

Str.362…V úterý odpoledne se rozkřiklo, že se bude mluvit z balkénu Melantrichu, ale přitom nebylo nic konkrétně zajištěno…Dále tam měl vystoupit Vasil Mohorita, ale ten nepřišel…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… nepřišel jsem proto, že moji spolupracovníci ve spolupráci s StB zastavili vydání Mladé fronty a já jsem si byl vědom, že dav může být tímto “ mým krokem “ pohoršen a že budu, jako nějaký totalitní funkcionář „odvařený“ . I mezi totalitními funkcionáři. Ano taková byla doba. Takové jsou revoluce.A já jsem se nechystal dělat žadné funkce ani politickou kariéru..A tak jsem nemohl riskovat to co jsem právě měl udělat. Ukončit režim. Což se také do důsledku stalo. Na manifestace já nejsem. Na žádné veřejné prezentace a vystoupení jsem ani připravován nebyl a nemám to v povaze, producírovat se před davy lidí. Když jsem pak někde musel být a a absolvovat podobné akce, nebylo mi dobře.Stačilo ,že jsem já osobně, jediný a sám zahajoval první demonstraci na Letenské pláni.Když už bylo skoro po všem. Bylo to ,ale také i varování těm ,kteří si snad ještě trochu mysleli, že by mohli ještě něco zvrátit. Když jsem na Letencké pláni vystoupil, šel jsem dolů a na schodech jsem potkal Havla se suitou. Já sám dolů a Havel asi s desti,dvaceti lidmi nahoru. Moc se mi to líbilo. Pak samozřejmě druhý den, nebylo na tribuně k hnutí, jaký tam byl nával.Přišel i Adamce a nechal se vypískat.

Dokument Č. B/42. Protokol o výslechu Vladimíra Hanzela, bývalého osobního tajemníka Václava Havla.

Str.369…V týdnu následujícím se nic mimořádného nedělo, leda že se ozval Evžen Erban. S tím to bylo tak, že už asi měsíc před tím, telefonoval k Havlům a pozval Havla k sobě do vily ve Střešovicích, kam Havel šel a vrátil se s tím, že Erban asi dvě hodiny mluvil a jeho ani ke slovu nepustil a říkal mu ,že on tedy Havel je číslo jedna a že znal jeho otce a takto podobně mluvil a v podstatě nic neřekl…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… Jen velmi krátké vyjádření ke svědkovi Hanzelovi. Ano Evžen Erban byl informován o tom co se děje co se stane. Myslím, že jasně uvedl Havlovi co bylo dávno rozhodnuto. Že on je číslo jedna. Mě to v září 1989 řekl stejně i když trochu oklikou, přes jakoby Svobodova zetě, manžele Zoe Svoboda, Klusáka.Tedy byl Havel  tzv.černý kůň. Stejně jako restaurace Černý kůň v Lucerně, kde jsme večeřeli před odjezdem do Moskvy ke studiu komsomlky. Kam mě poslal Bouchal,s Hájkem a Svobodovou.v roce 1971. A kruh se uzavírá.

Erban byl spolupracovníkem Rady Tří a je na seznamu spolupracovníků  skupiny ARAP a tak tedy i se skupinou Wolfram. Tedy spolubojovníkem mého otce. Více na mém webu.

Dokument Č.B/43. Protokol o výslechu svědka Michala Horáčka, bývalého redaktora týdeníku ÚV SSM Mladý svět a představitele iniciativy MOST.

Str.375…Ještě bych se vrátil k Petrovi Kučerovi, jehož výpověď by mohla vaší komisi pomoci, protože vím, že on náhle během revolučních dní, patrně ještě v listopadu, odletěl do Moskvy nějakým nočním letadlem, za pár dní se vrátil. Byl to vlastně on kdo vyvolal první jednání zástupců OF s delegací KSČ / Čejka, Mohorita a asi Hora/ dne 30.11.1989 v Obecním domě. Byli tam dále Jičínský, Kocáb, Křižan, jeden student a já, možná i Pithart. Nevím s kým tehdy Petr Kučera v moskvě jednal…

…K dotazu na tvrzení Oskara Krejčího v Tvorbě 8/91 uvádím: „dalšími politiky“ zřejmě Krejčí mínil tři osoby s nimiž jsme se s Michaelem se v naší iniciativě také dostali do styku. Byli to Waltr Komárek se kterým jsem se náhodně setkal, když mi v TKM předával jakousi cenu a s Michaelem jsme zjistili, že je to člověk, který má přehled a je vítaný zdroj informací pro nás a k naší myšlence MOSTu se stavěl pozitivně, ba i aktivně. Dále šlo o Vasila Mohoritu, který mi jednou snad to bylo v říjnu 1989 sám telefonoval a pozval mě k sobě do kanceláře, kam jsem šel a on slovně překvapivě projevil vstřícný přístup, ale k ničemu konkrétnímu nedošlo, až po 17.11. 1989, kdy na jeho pokyn byla naše iniciativa otištěna v Mladé frontě…Dále to byl Jaroslav Čejka vedoucí oddělení kultury na ÚV KSČ,se kterým jsem se kdysi setkal při příležitosti jakési akce Mladého světa…

Str. 377…Pokud šlo o prezidenta, bylo jasné, že Husák jím být dál nemůže. Chtěl odstoupit k 6.lednu / na své narozeniny počátkem ledna 1990/, my jsme však jednoznačně trvali na tom , aby se tak stalo k 10.prosinci ke Dni lidských práv, což zvláště Václav Havel považoval za půvabné. Husák tedy neodešel podle těchto pravidel, ale těch které mu stanovilo OF. Na uprázdněnou funkci bylo několik kandidátů. Významným proudem OF reprezentovaných kromě jiných zejména Zdeňkem Jičínským, Věňkem Šilhanem a dalšími , snad lze říci reformními komunisty zpočátku jednoznačně protěžoval Alexandera Dubčeka.. Významným byl na několik chvil také Čestmír Císař, s mimořádnou vehemencí prosazovaný Martinem Ulčákem , šéfem stále ještě početně silného SSM. Postupně se ovšem vykristalizovala v OF kandidatura Václava Havla…

Svědek Vasil mohorita k tomu uvádí… Začnu také odzadu, to je velmi správné hodnocení situace a mohu s ním jen souhlasit. Přesně ,bez zaujetí vystihuje tehdějdší stav v kandidaturách na prezidenta. Jen bych chtěl upozornit na datum, ke kterému chtěl Husák odstoupit. Není to den jeho narozenin. To bylo desátehé ledna.( narodil se 10.01. 1913, jak píši jinde náš dům v Sochorova 4 měl a má dosud popisné číslo 1391 – Husák 1913 a Jelcin 1931 – o tom však píši jinde) Jestli chtěl Husák skutečně odstoupit 6.ledna tak to mělo velký význam. Já se na to nepamatuji. Bylo by to tedy jak každý dobře ví na Tři krále. Odstoupil 10.12. 1989.

K osobě Kučery se vyjádřím u jeho svědecké výpovědi.

Jediné co musím Horáčkovi připomenout je to, že u mne byli s Kocábem i bezprostředně po sedmnáctém, myslím v neděli nebo pondělí 19.listopadu nebo 20.listopadu 1989. Právě s iniciativou Most, kterou jsem pak nechal, jak správně říká, otisknout v Mladé frontě.

Dokument Č.B/45. Protokol o výslechu svědka Alexandra Vondry, signatáře a mluvčího Charty 77.

Str.381…K předloženému materiálu z knihy „10 Pražských dnů“ str.663, vpravo dole ,uvádím, že zmínky o prvním kontaktu s mocí a „mizením“ politiků jsou zavádějící.Havel se prvního jednání nezúčastnil na základě rozhodnutí úředníků ˇUřadu předsednictva vlády. Zmínka o Mohoritovi je míněna pouze obrazně tak, že se domnívám, že Mohorita, ani Urbánek, neměli na rozdíl od Adamce na tehdější vývoj událostí podstatný vliv….

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… Chtěl jsem to komentovat ,ale to by bylo na dlouho. Vondra jak je vidět, mě viděl jen obrazně a neměl jsem na nic vliv. Mám pocit, že to sepětí mezi ultraortodoxním komunistou Adamcem ( Atosem) a některými lidmi z opozice, bylo velmi osobní. A dnes už vím, kdo byli a jsou co zač a proč měli v té době a hlavně později společné názory na moji osobu. A také se ke mně tak chovali a zachovali. To sem ale asi nepatří… Přesto mne při čtení této výpovědi překvapilo ,koho si Vondra vybral za favorita.

Dokument Č. B/59. Protokol o výslechu Petra Kučery, bývalého šéfredaktora týdeníku ÚV SSM Mladý svět.

Str.429…Rovněž v týdnu po 17.11.1989 jsem se já do žádných z nově vznikajících iniciativ nějak blíže nezapojil. Je, ale pravda, že jak šel vývoj v průběhu týdne, jsem já sám měl obavy, aby nedošlo , zejména ze strany tehdějšího stranického vedení k nasazení mocenského aparátu a k násilnému potačení manifestací, které tu probíhaly. Rovněž jsem byl přesvědčen o tom, že tehdejší personální obsazení sovětského velvyslanectví v Praze je takové, že podává do Moskvy zkreslené informace o tom co se zde skutečně děje. Z vlastní iniciativy jsem se v pátek večer spojil s Vasilem Mohoritou, jako představitelem Socialistického svazu mládeže, kdy tato organizace vydávala náš časopis a byl tedy mým nadřízeným v pracovně právním vztahu a tomu jsem oznámil svůj záměr letět do Moskvy. Chtěl jsem využít svých kontaktů z z předchozích působení , zejména do okruhu osob blízkých Gorbačovovi a touto cestou podat pokud možnos pravdivou informaci o vývoji u nás. Vasil Mohorita s mým záměrem souhlasil a proto se moje cesta do Moskvy mohla uskutečnit jako csta služební za prostředky ÚV SSM. Od Vasila Mohority nebyly žádné požadavky na to abych kontaktoval nějaké osoby v SSSR, ani jsem od něj nepředával nějaké vzkazy.Do Moskvy jsem odletěl letadlem v neděli 26.11:1989…

Str.430…Po svém návratu jsem o obsahu jednání informoval Mohoritu, který vzal mou podanou informaci na vědomí. Pak někdy v následujícím týdnu mi volal poradce Mohority, Pavel Čírtek a žádal mě, zda bych mohl zprostředkovat setkání Mohority s Václavem Havlem. Nejsem schopen pro odstup času toto blíže časově nebo termínově upřesnit, nevím jestli zda to bylo úterý nebo středa. Já jsem se obrátil na Michala Horáčka, kterému jsem tlumočil toto přání a on asi během hodiny mi zpátky sdělil, že setkání je možné. Vím, že toto setkání mezi Havlem a Mohoritou se uskutečnilo, bylo to v dopoledních hodinách, vím, že za naši redakci jsem tam poslal fotoreportéra Miroslava Zajíce, ale já sám jsem se setkání nezúčastnil. Pak jsem ještě zprostředkovával jednu schůzku opetovně na přání Pavla Čírtka a bylo to setkání Václava Havla s Karlem Urbánkem.Setkání jsem zprostředkoval stejným způsobem jako to předchozí…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… Nechápu proč ve svědecké výpovědi operuje svědek Kučera dalekosáhle tím kdo mu platil cestu. A ještě k tomu to co říká není pravda. Mladý svět byl vydáván Českým ústředním výborem. Ne ÚV SSM. Nevzpomínám si .že jsme spolu mluvili ani v pátek ani „po návratu“. ( To už bylo po revoluci ,mimochodem)To ,ale neznamená, že se tak nestalo. Kučera byl dlouholetý zpravodaj Mladé fronta v Moskvě ,pokud si dobře vzpomínám a měl tam určitě spoustu dobrých kontaktů. Právě proto byl do funkce šéfredaktora Mladé světa jmenován, protože jsem předpokládal, že pochopil v Sovětském svazu o co právě běží a že tak bude postupovat i u nás. Ano, tam byla situace daleko otevřenější a kritičtější, hlavně v mládežnickém tisku.S nadsázkou řečeno a v té době to tak bylo – v Moskvě se budeme učit jak vám zakroutit krkem. Byl jsem tam v těch letech velmi často a pořady televize a články v tisku – např o Gulagu a masových vraždách za Stalina, otevřený pohled na Druhou světovou válku a problémy života obyčejných lidí, odsouzení korupce atd. byly něco co se u nás, ale ani v nejměnším neodehrávalo.

Ani na své setkání s Havlem se nepamatuji. ale taková to byla doba. Za to si velmi dobře pamatuji na setkání Havla s Urbánkem. To se nedá zapmenout. Urbánek ze mně neznámého důvodu vyprávěl Havlovil, jak vlaky na železnici jezdí sem a tam a ,že on je jen obyčejný výpravčí a jak ministroval v kostele a že je z Brna. Měl jsem pocit, že není zcela v pořádku. Protože jsem měl a mám zkušenost z drogování mé osoby mými spolupracovníky, odhaduji, že ho potkalo něco podobného. On se obklopil jen příslušníky a agenty StB. Tak by se nebylo co divit. Havel se zájmem poslouchal. Usmíval se pod fousy, jak se říká. Já jsem se styděl, že jsem Kučeru o zprostředkování této schůzky požádal. Ne proto, že se tak choval. Ale proto, že jsem se k takovému člověku nechal nastrčit. Ale velitele si nevybíráte. Když s nimi nejste spokojen tak můžete jenom trpělivě čekat na příležitost, kdy se vám podaří se jich zbavit. Bylo to přesně jeden měsíc co Urbánek tuto funkci vykonával. Patřil mezi Jakeše,Bilaky, Kapky, Hoffmany Adamce,Hegenbarty, atd…

 Dokument Č. B/61. Protokol z výpovědi Michaela Kocába, bývalého představitele iniciativy MOST.

Str. 442…Já řeknu jenom ty důležité body. Potom do toho chtělo vstoupit SSM, ti Mohoritovci, se to dozvěděli od Oskara Krejčího a přišli za námi…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí… K výpovědi svědka Kocába mohu uvést jen tolik, že jsem s ním měl nedávno emailovou korespondenci a žádal jsem ho ,aby mi sdělil kdo jsou Mohoritovci, napsal ,že si nevzpomíná. To je možné. Já bych chtěl jenom pro upřesnění uvést, že žádní Mohoritovci nebyli. Jen spolupracovníci různých skupin, ke mně nastrčených, s mým vědomím. Ale to jinak nešlo. Kdybych odmítl nastrčeného Pepíka, tak by se objevil nastrčený Jozífek, a kdybych ani s ním nechtěl tak by poslali třeba Rudu. Co tím chci říci!? Že „třídní nepřítel“, Žid, Cikán,Slovák,Úkáčko, Němec, Rus, agent GRU, MI 6 a DIA  se kterým ,ale proto, že se doba změnila, nemohli nic dělat, musel být pod každodenním dohledem. To nešlo v žádném případě změnit. Tomu nebylo vůbec možné zábranit. S tím jsem žil a vlastně žiju stále, protože tato země je od roku 1993 okupována KGB a jejími spolupracovníky z StB a ČSLA . A přitom jim pomáhají ,ať už vědomě či něvědomě jejich spolupracovníci z nově vzniklých služeb.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *