DÍL DRUHÝ – Vypovídat pravdu a nic nezamlčet. Můj druhý komentář k dílu Pavla Žáčka…

258 zobrazení
TiskTisk

Dokument Č A/1. Záznam o výpovědi ing. Bohuslava Chňoupka, bývalého člena ÚV KSČ a ministra zahraničních věcí ČSSR.

Str.58… Měl jsem ještě několik projevů a několik článků, kde jsem obhajoval tuto politiku a zdůrazňoval a odešel jsem jak se dnes říká totalitně, jako odešli ministři, kteří byli nuceni odejít, jako např. Žukov, když byl na návštěvě v Berlíně…

Str..72…Otázka.On tam zůstal v podstatě jen Adamec a Mohorita. Odpověď“ Tak za Mohoritou jsem byl také tenkrát kvůli tomu zaměstnání, ale ne kvůli zaměstnání, ale kvůli mému vyloučení ze strany. On to vzal na vědomí a řekl – tak vidíš jak se k tobě tvoji soudruzi zachovali. Já jsem se na něj podíval a řekl, tvoji , přece vy jste mě vylučovali. To bylo všechno. Já jsem byl tehdy v situaci, že jsem si myslel, že bych se mohl někde uplatnit, ale potom mě to přešlo…

Str.75…Když bylo to plénum 24.11.( 1989) jak víte tam Adamec nebyl, řekl ,že je mu špatně, že má horečku a odešel. Ale přesto, něž to vypuklo, tam byl velký zmatek, protože se to konalo ve stranické škole ( VŠP ÚV KSČ), tak se tam čekalo snad hodinu. A já jsem se na něj díval na Letné, tak jsem si říkal, kruci ten chlap má teď šanci, odtud ho ponesou na ramenou. On dobře začal, a potom řekl proč stávka na dvě hodiny, že stačí dvě nebo tři minuty. A potom začal pískot a potom už mohl jít pryč. A když on tam stál tak jsem mu říkal – prosím tě já jsem se na tebe díval v televizi a říkal jsem si, že má obrovskou šanci, já jsem si myslel, že on chce být prezident. A on mi na to řekl. Podívej se, to co mi říkáš ty , to já vím taky, ale já jsem nějaký předseda vlády, já vím jak ta naše ekonomika vypadá , já vím, že na vánoce nebudeme mít čím přikládat do kamen a že nebude co na krámě, tak já jsem nemohl takové věci říct, jak ode mě chtěli. A potom jsem také komunista, tak proto jsem s plnou odppovědností řekl, i když vím co mě to stálo. To je téměř citát. Jestli on to řekl záměrně, jak to řekl mně, nebo jestli to řekl v té eufórii tam, měl před sebou tolik lidí tam, to je dneska těžko říct, to ví jenom on sám.Ale že mi to takhle vysvětlil, to je naprosto jednoznačné…

…Já myslím, že byl poplatný tomu starému způsobu myšlení…( Adamec)

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.58…Maršál Žukov nebyl na návštěvě v Berlíně, ale byl na návštěvě u Tita.

Str.72…Chňoupek za mnou přišel ze mě dodnes neznámého důvodu. Přišla tehdy řada lidí, když už bylo po všem. Nevím jestli ho trápilo svědomí. A ani nevím jestli jsem mu řekl to co on vypověděl a a je to výše uvedeno. Ale je to možné. Nebyli to moji soudruzi, se kterými jsem tam byl. Byl jsem tam proto, že jsem tam měl práci. A ne proto, že bych k nim patřil. Chňoupek to velmi dobře věděl. Proč jinak by mi zorganizovali u něj na ministerstvu přehlídku toho, co mi čeká.Vzpomínám jak  někdy před jeho odchodem, který zdůvodňuje všelijak, jsem byl pozván na jeho ministerstvo zahraničí, kde se konalo setkání mladých pracovníků ministerstva s ministrem Chňoupkem. Byli to absolventi moskevské školy MGIMO. Proslulého institutu mezinárodních vztahů z Moskvy. Školy, která je obecně dávána do souvislosti jako škola pro kádry KGB. Po chvilce mi tito lidé navrhli, že mi ukážou pracovnu Jana Masaryka v budově ministerstva. Tam mi navrhli ,že mi i ukaží místo na které dopadlo tělo zavražděného ministra. Není to jenom tak, na dvůr a na to místo vidět. Musel jsem si na ten široký parapet lehnout ,abych viděl dolů. Na nádvoří Schwarzenberského paláce. A potom, následovalo to podivné ubytování v asi 10 patře v Koreji na Festivalu a dávka, pravděpodobně LSD. To popisuji jinde.Jeho soudruzi  ho vylučovali ze strany a ne moji soudruzi. Lidé jako on a Adamec nikdy nemohli být moji „soudruzi“. V původním smyslu toho slova.

Str. 75…V tom má Chňoupek naprostou pravdu, ale on to  taky nepochopil. Nepochopil, že šlo o změnu systému a ne vylepšování totality.O kterém mluví dlouze ve své výpovědi. To totiž není možné.

 

Dokument Č A/2a. Záznam o výpovědi PhDr. Jaromíra Sedláka CSc.bývalého zaměstnance Úřadu předsednictva vlády ČSSR.

Str.106…( otázka “ Ale ještě k té otázce – Mohorita Štěpán?“ ( Odpověď) No tak Štěpána vyzvedl , podívejte se štěpán má různé etapy vývoje. Nejdříve to hraje na Jakeše, přes Jakešova syna, který s ním dělal ty podvody, nebo ty kumšty na tom Mezinárodním svazu studentstva, já o tom nemám důkazy. Tam to hraje přes Jakešova syna, který mu tam dělá, jde mu na ruku atd.Pak, ale Štěpán sice neustále ujišťuje Jakeše, že je tedy stále jeho muž, ale začíná koketovat s reformama, to jsou ty jeho iterwiev. Čili toho tam dostal prokazatelně Jakeš. Pokud jde o toho Mohoritu, no tak Mohorita syn generála StB ( odkaz 106) nebo co byl, tak to byl také jejich muž, ale Mohorita je příklad politika, který je vystaven obrovskému tlaku na svém úseku, konkrétně mládež, že prostě pokud ten člověk nechtěl být úplný cynik, tak musel v jistém stadiu začít to vnímat.Čili ten jeho poměrně ranný příchod na Václavák má svoji předhistorii v jeho názorech během rok 1989. Konec konců, vždyť ten 17.listopad byl organizován přeci po dvou liniích.Byla to Stuha, ale ti se hádali mezi sebou a k ničemu nedospěli, vemte si studentské nviny, z toho vyplývá, že daleko důležitější roli hráli ti svazáci v tom, aby se to stalo v čele s Mejstříkem.Čili tady ten svaz mládeže…( pozn.A že si ho ten Adamec vytáhl?). No tak vytáhl, pozor na to , já myslím, že tam hrál svoji roli aparát. To spíš opačně. Mohorita si našel Adamce. Mohorita potřeboval předsedu, bál se Hegenbarta, který se mu dral na jeho místo a tlačil se tam ten Průša, ten tzv.dělník, takže to byl sňatek z rozumu a mohoritu držel aparát a držel ho donedávna, nevím jak je to momentálně teď, protože kdo chodí na kulaté stoly, tam nechodí přece Adamec, ačkoliv to bylo už po sjezdu a už byl Adamec předseda, tam chodí Bouchal, tam chodí Hora,  tam chodí Široký. Mimochodem já jsem se tam cpal za Demokratické fórum A Mohorita mě nechal vyvést ,ačkoliv vvšichni přítomní byli pro to ,abych tam seděl také. Mohorita se zeptal, zda jsem stále v KSČ a my jsme v té době nevystoupili ještě, až koncem ledna tak jsem řekl ano jsem, takže koukej mazat, což mu nezapomenu, takže Mohorita je člověk aparátu, který obvšem příchodem těch nových mužů, podle mého názoru je na sešupu.

Otázka: Ten Mohoritův otec ještě žije? Odpověď: Myslím, že ne , nevím ,ale nejsem nijak zvlášť s Mohoritou…Mluvil jsem s ním na té americké ambasádě. Měli byste asi oceňovat to, že Mohorita poměrně brzy dohodl na tom , že bude podporovat kandidaturu pana Havla na prezidenta. To by asi neměli v OF zapomenout. Protože on skutečně, zatím, co někde jinde a možná překvapivě zaznívají názory, že pan Havel jako spisovatel není na to vhodná volba a za druhé, že není důstojné nechat se volit tímto parlamentem, tak Mohorita zřejmě poměrně ranně šel na tuto dohodu, jestli se nemýlím.

Str.95…Mě začal Adamec odstavovat s tím, že my jsme revizionisti a že je potřeba vyčistit tábor Štrougalovců a sám za dva měsíce přebírá Štrougalův kabát. Ale v té době mě Adamec úplně izoluje. Já už sedím úplně stranou a nakonec mě žádají, abych odešel v dubnu 1989 a ujímají se mě kamarádi na Českém pláňáku, ale na federální vládu jsem chodil neustále za kamarádama, čili já už jsem byl mimo. Adamec dokonce telefonoval Tomanovi, proč mě tam drží. Pro něj jsem figuroval, přestože jsem byl Štrougalovec ideově. tak jsem mu příliš vadil ,že jsem byl příliš pjat s osobou Štrougala. Ovšem Adamec byl trapný tím, když ve Vídni prohlásil, že Havel je nula. Nezapomeňte, že Adamec podepsal zvací dopis ,zřejmě…

Str.96…Čili já si myslím, že Hegenbart se orientoval na obě alternativy s tím, že u něj stoupal ten trend pochopení , že to je vyřízená parta a myslím, že měl ambici, že na sjezdu v prosinci 1989 usiloval o to, že by mohl být zvolený místo Mohority do čela. On se také s Mohoritou nenáviděl. . Přitom ten Mohorita se zhoupnul vlastně na tu roli reformátorskou ale jako dva soci se nenáviděli. A Mohorita, když ho potkáte říká, že zase Hegenbart žvaní atd….

Str.98…Ale ta dvojice Hegenbart – Čech a Lorenc – Slovák, že asi měli své osobní ambice…

Str.101…i ten Zifčák, to už byla akce lokálního charakteru i když Zifčák tvrdí. že Lorenc ho instruoval, to nevím.(pozn.Bytčánek odkaz 87.)

Str.113…Na 27.11.1989 jme měli svoláno schůzku Společnosti Bohumíra Šmerala, to bylo v den stávky…My jsme byli v takové dvojí palbě. Na jednu stranu nám vytýkali, že jsme agenti Mohority, což někteří asi byli, ale rozhodně tedy ne jádro a moje maličkost, a druzí zase říkali že jsme agenti OF, západu atd.

Str.114…Vyprávěl mi jeden muž, který tam byl, že pan Havel toto shromáždění údajně prý bere, dál mají kanceláře a dokonce pan Havel rozvíjel nějakou teorii, že vlastně reperezentuje to co pan Havel velmi vítá, pragmatismus únikem ideologie. Protože kdo tam sedí Kotas, Svobodný blok spolu se Smutným, velicí kamarádi, takže to je pozorohudné, taková koalice vlastně nikde není. V žádné konstelaci nenajdete takovouhle konstelaci, aby tam seděli a málem tam vzali komunisty nebýt Mohoritova výroku, tak bylo KSČ členem…

Str.131…Odkazy: Pplk. Vasil Dimitrij  Mohorita, ( nar.12.8.1919) 1944-45 velitel partyzánské skupiny I. Ukrajinského frontu Borkaňuk, 15.10.1962 třetí pomocník náčelníka štábu Vnitřní stráže MV, 1.3.1964 převeden z oboru MV do oboru MNO…

Svědek Vasil Mohorita k tomu vypovídá: 

Str.106…Já samozřejmě nevím co měli Štěpán, spolu s mladým Jakešem za kumšty. Takové věci mě nezajímali. Ale Štěpán byl president MSS a Miloš Jakeš byl jeho ředitel. Tedy provozní ředitel, odpovídající za provoz této mezinárodní instituce.Takže spolu velmi uzce spolupracovali. A Štěpán byl spojen se skupinou těch nejkonzervativnějších. Pisatelů zvacích dopisů a jejich nejbližších po okupaci. Sám na to vzpomíná ve své knize vzpomínek. Jak mu Kapek říkal Mirečku sem a Mirečku tam a dával mu byt atp.A sepětí mezi Kapkem a Jakešem a Indrou bylo velmi pevné. Až bych řekl to na mě dělalo dojem, že Kapek sedí v té samé budově jako byl ÚV KSČ proto ,aby je kočíroval. On byl pánem hlavního města.Budovy byly propojené a tak bylo spousta možností se kontaktovat uvnitř a ne se scházet někde venku. Jakeš a Indra jezdili na Orlík a Kapek k sobě na chalupu. Ale s Jakešem zase seděl v jednom baráku v Praze. Myslím, že právě na osobě Štěpána a jeho postupu je vidět, právě souvislost, kterou nikdy nikde nikdo neotevřel, alespoň já jsem na to nikde při čtení různých vzpomínek a životopisů a rozhovorů nenarazil. Na konspiraci, která jako by nebyla nutná, pro vládce země. Ale naopak byla velmi nutná. Protože ať chcete nebo nechcete, pod dozorem byli všichni a informátoři, kteří mohli „obchodovat “ s informacemi byli taky všude. I okolo nich…Vím to velmi dobře. Taky jsem měl spoustu spolupracovníků.

V žádném případě jsem se nebál Hegenbarta. V této výpovědi je vidět i jak naivní mohli být představy člověka, který, jak on sám i dále vypovídá může být označen za agenta šesti tajných služeb. Sedlák to říká ve své výpovědi dále, jak ho tak označil Pavel Smutný jeho kolega z Demokratického fóra komunistů. Jde o úplné nepochopení mojí situace. I mé role v celé té frašce. Byl jsem světlonoš a to museli všichni respektovat. Z přečtení všeho možného okolo konce totality je jasné, že mnozí lidé uvnitř systému i mimo systém nechápou to, že šlo o organizované, přesně naplánované svržení systému, které bylo naplánováno a pečlivě připravováno a realizováno dlouhá léta dopředu.S deadline konec roku 1989.To totiž, chceteli zabránit jaderné katastrově a světové válce s nedozírnými následky ani jinak nejde.A musí jít o úzkou spolupráci obou stran. Tedy Tří sester v tomto případě. A ti další okolo jsou jenom kompars. Ano i včetně všech dalších tajných služeb, které nemohou nic ovlivnit ani zastavit. Hegenbarta si vzali na ÚV KSČ Jakeš s Indrou a předpokládám, že i se souhlasem Kapka a Adamce. Hegenbart byl totiž a v tom jediném má svědek Sedlák pravdu, ze Zlína – z Baťova města. Jako i Indra i Jakeš a Lenárt , byli Baťovci. A kdo další byl Baťovec? No přece Otmar Reidl – Operace Benjamin.Hebrejsky jsou jeho iniciály OR – jako světlo a jako kůže, záleží je li na začátku alef nebo ájin. Pracoval u Bati, narodil se a sloužil v Kroměříži a odjel do Konga pracovat pro Baťu a nedojel protože začala válka a on skončil v Británii a jako první ze všech prvních výsadkářů a jako jediný člen výsadku Operace Benjamin seskočil v Landecku v Rakousku “ omylem“ a byl po zatčení a dvouměsíčním věznění v Innsbrucku propuštěn a on se vrátil zpět k Baťovi do práce.A Hegenbart byl ve Zlíně a potom v Praze, protože to buď někdo zkoušel – došlo někomu z KGB  o co jde v této hře, nebo “ naši“ odváděli pozornost ode mne.

Žádná válka nebyla. Mně vůbec Hegenbart nezajímal a nikdy jsem s ním nemluvil a nechtěl mluvit, protože ho tam do funkce vedoucího 13.oddělení dosadili právě tito lidé – Jakeš a Indra. A jeho ambice mi byly zcela neznámé. Protože já jsem nesledoval co dělají lidé z aparátu KSČ. Bylo jich v té budově osm set. Vedoucí ,zástupci vedoucích a vedoucí odborů atp. A on byl jeden z nich. Jestli projevil ambice stát se generálním tajemníkem, tak to jen dokazuje jeho totální neznalost hry ,které se zúčastnil a jestli se do této hry s ním pustil i generál Lorenc tak to mě úplně šokuje.

Adamec si mne nehledal. V tom má pravdu. Já ho nepotřeboval, ale potřebovali ho tam jeho soudruzi, tedy ta stará glajcha. Celá ta parta věděla, že to už nikdy nebude jejich strana, když tam zůstanu jenom já. Dělali to  protože ani netušili, že do dvou let skončí SSSR, také podle plánu – 26.12.1991 – na narozeniny mého syna Nikoly, chceteli rusky Nikolaje, který je synem z manželství uzavřeného 17.07. Tedy na den vyvraždění carské rodiny a Nikolaje v Jekatěrinburgu (moje dcera je český přklad názvu toho města – Kateřina) a svátek má Margharet, neboli Marina. Prostě pořád chtěli budovat komunismus a socialismus a jejich závazek a sepětí se Sovětským komunismem musel do budoucna zajišťovat ten ,který je po ruce právě v té době – tedy Adamec. (Poté co  Kapek s pučem zklamal v plné míře a oni byli vyřazeni ze hry.) A v případě potřeby i bdít nad zapojením starých struktur do nových struktur, především ekonomických, v případě potřeby.

Můj otec nikdy generálem StB nebyl. Svědek Sedlák se plete. A co víc, plete se i historik Žáček, když použil  smyšlený odkaz, převzatý z knihy a převzatý bez ověření. Otec byl příslušníkem skupiny ARAP. Ne Borkaňuk. To byl také Vasil Mohorita, ale ze Svidníku. Otec mi jednou říkal, že učí na letecké vojenské akademii v Prešově ruštinu. Víc o něm nevím.

Myslím, že to mělo souvislost s odvedením pozornosti a proto, to takto bylo prezentováno. V době totality nebylo moc možností jak si informace nepozorovaně ověřovat. Takže vlastně to co někdo někde napsal, bylo bráno jako fakt. A s tím se dalo všelijak mást nezasvěcené. Protože kdyby někdo začal pátrat a nebyl k tomu oprávněn, tak by se o něm vědělo. Prostě musel by přijít na VHÚ nebo do nějakého archivu a to vít jak to všechno v totalitě probíhalo – pod kontrolou a dohledem. Nebyl ani otec ani já z Východního Slovenska jako velitel skupiny Borkaňuk Vasil Mohorita ze Svidníku. A já jsem se narodil v Praze a otec ve Volovém na nejvýchodnější části podkarpatské Rusi s domovským právem, poté co optoval po připojení Podkarpatské Rusi k SSSR, v Jindřichově Hradci.

V této souvislosti si dovolím malé odbočení. Chtěl jsem se dostat ke kompletním kádrovým materiálům mého otce. A přitom jsem zjistil, že vládnoucí ODS po rozdělení republiky v čele s předsedou Václavem Klausem ponechala tuto dokumentaci ve vedlejší republice tedy na Slovensku. A přitom jsem se i dozvěděl, že i moje vojenská dokumentace je na Slovensku, jako důstojníka v záloze. Otcova v Trenčíně a moje v Bratislavě. Tedy všech důstojníků. To je podle mého názoru trestuhodné a souvisí to celé s tím, že aktivity KGB byly organizovány na české uzemí – území České republiky právě ze Slovenska. To považuji  za odsouzení hodné. Připomínám to dnes proto, že jsem to již několikrát zvěřejnil, ale nikoho to nezajímá. Tak se nedivte, jakou máte vládu, jaké se třeba odvádí prostředky z České republiky na Slovensko, mají li tam přístup, celých třicet let, ke kádrovým materiálům českých důstojníků. Ani armádě to nevadí. A úplně nakonec uvádím, že si myslím ,že i podobně to bylo s materály StB. Že je nespálili, nebo ne všechny a ty důležité také deponovali na území sousedního státu pro další využití KGB. To je vše co k tomu mohu uvést.

Str. 96… výše je uvedeno, že toto je úplný nesmysl. Hegenbart nikdy nebyl můj protivník. Ani v prosinci 1989 ani nikdy předtím. Nemohu nenávidět někoho koho vůbec neznám a je mi úplně jedno co říká a dělá, protože dobře vím, že žádné nebezpečí pro můj úkol nepředstavuje. To  se, ale změnilo. Po jejich sešikování, srovnání řad, počátkem devadesátých let se rozhodli se mnou zúčtovat za všechno co oni nepochopili. . A také to udělali. Tragédie je, a to opakuji stále při každé příležitosti, že jim v tom nový režim pomáhal nebo, alespoň jim v mojí likvidaci nebránil. O tom, ale hovořím v úvodu k dílu jedna.

Str…98…další ukázka totální nekompetentnosti svědka Sedláka. Je evidentní ,že byl zapojen ve spolupráci služeb a nežil reálným zápasem. Protože jinak by musel přece vědět, že otázka Čech – Slovák byla nastolena jen zcela účelově proto, aby mohl být zvolen Havel prezidentem. Tedy byl li Čalfa KSČ navržen do funkce předsedy federální vlády, tak se objevila potřeba zvolit prezidentem Čecha. Tedy, nepřicházel v úvahu Dubček! A právě v té době se objevuje otázka jeden Čech a druhý Slovák. A tak se stalo. Čalfa předseda Federální vlády a prezident Havel. Pro další ukázku nekompetentnosti historiků uvádím, že tato otázka nikdy v totalitě nehrála roli. V totalitě to prostě bylo tak jak bylo třeba. Gottwald byl president a Slánský generální tajemník, pak byl první tajemník Novotný a Zápotocký prezident a pak byl Novotný oboje. a pak zase byl Dubček první tajemník a Svoboda prezident a pak zase byl Husák oboje. V zákulisí, v Česku se za Husáka tato karta hrála. To ano. Ale nikdy ne veřejně. Komunistické strany, jak byste mohli vědět jsou tzv. internacionální a národnostní otázka v nich nehraje roli. Což víme, že v praxi nebyla nikdy pravda, ale formálně, když se to hodilo, tak se s tímto praporem mávalo. Chodili celá osmdesátá léta lidé, že Tonda Kapek by byl nejlepší ,protože je taky z Prahy jako byl Tonda Novotný. Šlo ,ale jen o prachy. O ty co šli po federalizaci na Slovensko. A vinen tím byl podle nich Husák. A tak dále a tak dále. Tedy ,abych to zkrátil. Myslím, že tehdy byla představa a puč to měl umožnit, zbavit se teď už jen prezidenta Slováka a místo něj tam zvolit Jakeše a generálním tajemníkem udělat Štěpána.. A národnostní složení? To  by se vybalancovalo.Časem. Podle potřeby. Poledník byl také předseda českého ÚV SSM a byl národností Polák, a byl i tajemník ÚV KSČ – národností Polák. Za totality jde všechno. Třeba by udělali viceprezidenta – a dali by tam Slováka. Jako Gorbačov udělal svého hrobaře Janajeva viceprezidentem. Janajev byl přitom osobní přítel Štěpána ( jak uvádí Štěpán ve své výpovědi )…A představitel komunistických pučistů v srpnu 1991…A Stalin také nebyl Rus a vládnul celému SSSR. Nic není v totalitě nemožné. Proto to je totalita. Pravidla se dodržují ,jak je třeba, aby to vyhovovalo té skupině ,která je právě u moci a tomu, co je v jejím nejbytostnějším zájmu. Udržení moci.

Str.101…o Zifčákovi jsem již hovořil. Byl jsem to já kdo měl být obětí pravě pro upevnění moci a další posílení úlohy konzervativců. Bylo to stejně dlouho plánováno jako bylo plánována moje pozitivní role, právě v konci toho systému. Už jsem to několikrát říkal. Dobro a zlo. A jedni o druhých věděli. Mohli si škodit a soupeřit, ale jenom v rámci nějakého vyrovnaného zápasu. Riskovali by totiž vše co v totalitě máte – a to je určité postavení a s ním spojená prestiž a možnosti. Nic víc. A o to přijít nechtěli. Viděli kolem sebe ty neúspěšné z roku 1968, ze kterých se stali různí nižší úředníci v lepším případě ,nebo kopáči studní a myči oken v tom horším případě. To byla právě celé ta genialita Operace Benjamin. Ti co to připravovali, věděli jak se budou lidé chovat v těch přesně předem připravených a nachystaných situací. A to včetně toho jak to skončí. A znovu kdy to skončí. Zlo se s tím smířit nechtělo. Tak si nachystalo obět, pro znovunastolení své moci. A tak se chystali na střet. S obětí a tou měl být Student. Jak nazval a vyhlásila pražská StB operaci „Student“ 16.listopadu 1989 ( náčelník plk.Chmelíček). Ale nepovedlo se jim to. Zifčák ,Růžička,Šmíd jsem byl právě já. Šmíd, Schmidt, Kovács, Kováč,Kovář, KoVaR – SoVaL – VaSiL. Proč Růžička popisuji už jinde a případným zájemcům mohu i uvést proč Zifčák. Tak se přezdívalo jednomu příteli a kamarádovi Lubomíra Jakeše, druhého syna Miloše Jakeše. Chodili spolu na SPŠE  v Ječné ulici na Praze 2, když jsem tam pracoval na Valdeku na Míráku.Jmenoval se Kaňka. A Zifčáka odváželi – mrtvého studenta z Kaňkova ( Schridinger paláce) domu, podle výpovědí,( před touto komisí) tehdy tam, přítomných příslušníků StB. Ale to ,až při jiné příležitosti rozvedu.Je velkou chybou obou těchto komisí, že nezjišťovali okolnosti 17.listopadu v souvislostech. A spokojili se s nesmysly, které většina těch výpovědí obsahuje. Ne fakta. Kdyby to byli bývali udělali tak jsme se nemuseli dožít, že KGB má v politice tohoto státu rozhodující postavení.

Str.113…netrpím agentomanií, když nejsem zrovna v jiném stavu. Ano v tom jsem byl v devadesátých letech a uvedli mne do něj představitelé KGB v naší republice spolu s jejich přáteli v nově vzniklých službách. PTSD, Schýza a mrtvice ,to jsou stavy ,ve kterých jste zcela bezmocný a neumíte se bránit. A nemůžete se bránit. Když k tomu přidáme drogy a další, tak je to stav, kdy, na vás není nic poznat, ale vy víte ,že jste úplně někdo jiný. Žádné agenty jsem nikam nevysílal ani do Demokratického fóra komunistů ne. Asi tam byli lidé, kteří objektivně byli s to posoudit moje chování a roli ve celém tom vyvoji a tak mi třeba stranili. To asi ano. Ale nikdy nikde žádní agenti.

Str.114…k tomuto vyjádření mohu jen uvést, že si vůbec nevzpomínám o čem je řeč. Ani časově si to nemohu nijak zařadit. Ani nevím o jaký, můj trestuhodný výrok se jednalo. A jenom dodávám, že jsem nikdy neměl zájem se angažovat ve společnosti pana Kotase a už vůbec ne, po mých smutných zkušenostech, s panem Pavlem Smutným.

Str.131… k tomu nepovedému a přepsanému a neověřenému odkazu Pavla Žáčka. Z poloviny je to pravda. Otec sloužil u Vnitřní stráže.A zpět po převedení k armádě byl ustanoven do funkce zástupce velitele útvaru Silničního vojska ( SV ) v Horních Počernicích. Kde sloužil v té stejné funkci ,až do svého odchodu do zálohy jako plukovník v roce 1976. Velitelem jeho útvaru byl pplk.Svoboda.

Nebyl velitelem skupiny Borkaňuk ,ale byl náčelníkem štábu Zpravodajské skupiny Arap v hodnosti ppor.Československé armády. S účastí v odboji od 01.10.1939 až do 5.5.1945.

Velitelem skupiny Borkaňuk byl Vasil Mohorita ze Svidníku, z Východního Slovenska.Měl jsem tu čest ho při návštěvě Svidníku poznat.

Dokument Č. A/3. Protokol o výslechu svědka JUDR.Mariána Čalfy, Bývalého ministra vlády ČSSR:

Str.139…On se Adamec také počítá k tomu severomoravskému regionu , takže já bych dost těžko mohl vyloučit, že oni komunikovali spolu bez ohledu na to, jestli tam byla partajní nebo nepartajní podřízenost. Kincl zřejmě fungoval ve vztahu ke generálnímu tajemníkovi, protože ten řídil ministerstvo vnitra jaksi přímo, ale nepochybuji o tom ,že druhá část komunikace byla s ním na bázi ministr – předseda vlády, ale na bázi Ostravské, abych tak řekl. Ono to funguje, my jsme také Východniari / smích/…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: To je na celé výpovědi svědka Čalfy to nejzajímavější. Hovoří o klanech uvnitř klanu. Je naprostá pravda, že ministr vnitra byl v neoficiální podřízenosti přímo generálnímu tajemníkovi. A je také pravda, že s Adamcem ho pojil nejen vztah předseda vlády – ministr, ale i vztah regionální. Ostravský ale i moravský. A také parta, všech těch co nebyli z Prahy. Tento vztah jakéhosi odporu ku Praze ztělesňoval Kapek, svojí výlučnou pozicí c Praze a Štěpán, s Kapkem v zádech v tom pokračoval i po něm. Pak byl slovenský klan a jak správně říká Čalfa pak byli i Východniary. Proč na to upozorňuji? Největší Východniar byl Vasil Biĺak. Sám tedy přiznává ,kdo ho v Praze s největší pravděpodobností usadil. Další byl Štěfaňák, pravá ruka Biĺaka a vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ.Další významný Východniar byl Vasil Bejda, podle informace Novinky CZ. agent KGB( jako Kapek a Adamec) vedoucí ideologického oddělení ÚV KSČ a také pravá ruka Biĺaka. Který a to je z dnešního hlediska velmi zajímavé, se stal ředitelem Slovenského rozhlasu v Bratislavě. A nechám hádat čtenáře proč. Proč se stal šéfem budovy která má tvar pyramidy postavené na hlavu.

Shrnuli to,  diplomacie a rozvědka a zahraniční stáže cesty, vydávání publikací, knih, tiskovin atp. Další pak byl pplk. Chovanec, velmi aktivní ve své službě zástupce náčelníka kontrarozvědné správy – boje s vnitřním nepřítelem StB.Dalším takovým byl Sisák, náměstek ministra dopravy a dlouhá léta vysazený v Moskvě jako zástupce ČSSR v nějaké snad RVHP organizaci.( Otec plk.StB Petra Sisáka z finanční skupiny Tykač,Sisák,Chobot a Král). Další Východniary neznám. Ale určitě byli další u StB a na ministerstvech. Lorenc nevím odkud pocházel a do kterého klanu tedy patřil. Ale podle toho co sleduji v uplynulých 30 letech tak patřil do slovenského, stejně jako Čalfa a Babiš, klanu.

Já jsem patřil do klanu generála Moravce Františka.Tedy v širším smyslu slova klanu vojáků Beneše a Masaryka. Bez ohledu na národnost, původ, vzdělání, příslušnost. US Marine.

Dokument Č A/4 Protokol o výslechu Milouše Jakeše, bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ.

Str.153…Na úterním Předsednictvu byla posouzena situace na základě těch informací, které v té době mělo předsednictvo k dispozici a závěry jsem pak tlumočil já v televizním vystoupení v úterý večer. Současně v úterý Předsednictvo vyslovilo souhlas s pozváním jednotek Lidových milicí do Prahy k posílení veřejného pořádku. Taktéž rozhodlo o zasedání pléna ÚV KSČ na den 24.11.1989…

Str.155…Pokud se týká jednání Erbana, to se nedá počítat, to dělal ze své vlastní iniciativy, i když mi to bylo známo. Jednal s kde kým a měl na to zvláštní čich. V kritických dobách hned s někým jednal…

Svědek Vasil Mohorita k tomu vypovídá: 

Str. 153…Je až s podivem, že nikoho nikdy nezajímala souvislost s pozváním jednotek Lidových milicí do Prahy. Rozhodlo o tom předsednictvo jehož členy byli vedle Jakeše, Adamec, Husák, Štěpán, Zavadil, Fojtík, Hofman, Janák, Pitra, Hrnčiar a pár dalších na jejichž jména si teď nevzpomínám. Tito lidé rozhodli o tom svolat Lidové milice k udržení pořádku v Praze. A rozhodli o svolání pléna na 24.11.1989, na výzvy jeho členů. Píše se někde ,že až 30 členů ÚV po tom volalo. Já určitě a osobně. Hovořil jsem o tom s Poledníkem, Hanákem a dalšími… Na pátek 24.listopadu, ale také byla na Ministerstvo národní obrany, jak uvádí svědci v této knize výpovědí, z vedení Státní bezpečnosti, porada k vyhlášení akcí Vlna a Norbert. A spojím li si to s agresivním vystopením ministra národní obrany v pátek večer na tomto zmíněném zasedání a některých dalších členů ve veřejné diskusi a dalších vystoupeních a reakcích na moji osobu v kuloárech, je  třeba říct, že to bylo velmi vážné. A ještě v pondělí ráno, jak jsem již uvedl minule, ke mně přišli z oddělení státní administrativy od Hegenbarta a žádali zastavení vysílání televize a rozhlasu z Prahy a převedení tohoto vysílání do Ostravy( bašty klanu Adamce a Kincla, například, jak uvádím výše u výpovědi Čalfy) . To komise nezajímalo. Čím to mohlo být? Kdo byl tedy nakonec tím největším nepřítelem? A proč ? Z jakého důvodu? To si snad skutečně většina přála jenom ten totalitní režim nějak upravit a víc nic s tím nedělat? A dále být v podřízeném vztahu SSSR?  To ,ale nejde. Kočka nemůže být zároveň mrtvá a živá. Nebo jinak, žena nemůže být těhotná napůl. Buď ano, nebo ne…

Proč ,ale především pražští milicionáři odmítli poslušnost budu informovat jindy a jinde. To není součástí mé dnešní výpovědi.

Co ukazuje vývoj v posledních třiceti letech je to tak jak uvádím výše. Chtěli jen něco trochu změnit. A tento přístup bohužel byl nejen na straně vládnoucích kruhů ,ale i na straně části opozice ( zejména komunistů z disentu) a velké části tzv.nezúčasntěných – neangažovaných občanů.

Str. 155…Erban na to měl skutečně zvláštní čuch. Ale ne proto že byl jinak vyvinutý ale proto ,že věděl o co jde a byl v té hře na té správné straně. Takže, když ke mně přišel v polovině září a říkal ať je Havel ministr kultury věděl, proč jde za mnou a co mi říká.Že Havel je “ náš kůň“. Tedy vojáků ,spolubojovníků Rady Tří. A já se neptal proč ,protože to nebylo třeba a dělal jsem všechno proto, aby se tak stalo. Kromě toho ,že už předtím u mně byla jak popisuji jinde Celia Guevara s podobným vzkazem. Dcera Che Guevara se kterým jsem se sešel v roce 1966 v Koulově ulici a v hotelu Internacional. Ale to není předmětem mé dnešní výpovědi a je to k přečtění jinde. Takže Evžen Erban plnil přesně takovou roli jakou plnit měl a udělal to jako žívý pamětník, Masaryka a Beneše velmi přesně a správně a dobře. A jak říká svědek Jakeš nedá se to počítat. V jeho partii ne. Ale v naší partii ano. A bylo to přesné a správné, jak se choval a co v tomto období dělal. Mohu li dnes k tomu říct ještě toto .Díky Erbanovi za to co tehdy udělal. A dovolím si dodat, že jsem hrdý, že jeho jméno je na otcově seznamu spolupracovníků zpravodajské skupiny ARAP, se kterou v průběhu okupace spolupracoval jako člen Rady Tří.

Dokument Č A/5 Protokol o výslechu svědka RSDr. Vasila Mohority, bývalého člena Sekretariátu ÚV KSČ a předsedy ÚV SSM.

Nebudu zde opisovat celý text mé výpovědi. Je k dispozici a budeli mít někdo zájem ,jsem ochoten jednotlivé pasáže mé výpovědi komentovat.

Dokument Č A/8a. Protokol o výpovědi RSDr. Rudolfa Hegenbarta, bývalého vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ.

Str.181…Předsednictvo, tak ,pak se o takové záležitosti jednalo ještě užžší špičce vedení strany a to nikoliv veřejně, ale za zavřenými dveřmi. Tou špičkou míním zejména Jakeše, Fojtíka, Hofmana, případně také Štěpána…

Str.182…K dotazu na Plénum ÚV KSČ 24.11.1989 uvádím, že jsem byl tehdy nemocen a telefonoval mi do sanatoria můj pomocník Jiří Mach, že od Bouchala se dozvěděl, že by bylo dobré, abych se pléna zúčastnil a to za účelem shození Jakeše. Dozvěděl jsem se ,že i Jakeš se v sanatoriu zajímal, zda – li na plénum půjdu a tak jsem se já po poradě s vedoucím sanatoria rozhodl ,že na plénum půjdu. K průběhu pléna mohu říci, že tam došlo k jednomu nesmyslu, když do kádrové komise byli zvoleni všichni vedoucí tajemníci krajů a generální tajemník. Pokud jde o návrhy na nového generálního tajemníka z Východních Čech navrhovali Lišku, Pražáci Štrougala, pak někdo Zajíce a Švorcová a akademik Říman navrhli mne. Proti mé kandidátce hned vystoupili můj úhlavní nepřítel Indra, Jakeš,Hanis, Zdeněk Krč,Hermann a Kabrhelová.

Str.183…Pokud dal někdo k událostem na Národní třídě pokyn, šlo buď o hrubou nezodppovědnost, nebo snahu předběhnout události a vyřešit věci ještě před zmíněným plénem, aby získal moc.Připomínám v této souvislosti, že ze strany vnitra dostávalo vedení strany zkreslené informace o zásahu na Národní třídě.Pokud jde o vystoupení, resp.úlohu Zifčáka – ( „Růžičky“) jsem toho názoru, že to byl podraz prvního řádu, já sám jsem vůbec neznal ani Zifčáka, ani Bytčánka, ani Šípka a jsem s touto záležitostí spojován nesprávně.Mně to připomíná, že tato akce vyšla ze stejné dílny vysoce profesionální uvnitř  Prahy, jako byla výzva Havlovi, že 16.1. se na Václavském kvůli němu někdo upálí. Podezření na konkrétní osoby nemám o tom je těžko bez důkazů mluvit, ale vím, že Štěpán chtěl výše…

K tomu svědek Vasil Mohorita uvádí:

Str.181…Je vidět, že Hegenbart nikdy nepřekročil stín pracovníka aparátu KSČ. On hovoří o pouze špičce aparátu, tedy o lidech z okolí Jakeše v budově ÚV KSČ. Nemluví o jádru té jejich skupiny , o režii a o řídících orgánech,- tedy Jakeš,Indra,Kapek,Hofman a tedy v té době i Štěpán. To byla řídící skupina celé té hry o zachování a upevnění jejich totalitní moci. A k ní i Hegenbart, i když jako pěšák, patřil, protože oni ho do Prahy a pak i na ÚV KSČ k sobě přivedli.

Str.182…Nemocný byl pořád. On i Adamec.To je ,ale jen takové odbočení. Pochybuji, že by Bouchal říkal takové věci jako informaci. I když je pravda ,že Mach předtím pracoval dlouhá léta na ÚV SSM a jejich vztah – Bouchala a Macha mohl být víc než služební. To ,ale já nevím. Macha jsem znal jako osobu jen velmi vzdálenou. Nestýkal jsem se ním a ani on mne nikdy nevyhledával.

Do kádrové komise byli zvoleni vedoucí tajemníci krajů a generální tajemník proto, aby to dopadlo jak oni si přáli. Aby byl zvolen generálním tajemníkem Urbánek. Jako neposkvrněný. Čerstvý mezi nimi, ale s nimi. Ještě ve středu, tedy 22.11. 1989 vyslovil Urbánek spolu s Českým výborem KSČ podporu Jakešovi. A tak to v té budově upekli. Byli tam pěkně pospolu a připravovali si to jako únikovou variantu. Z hlediska demokratického řízení politické strany má Hegenbart pravdu. Byl to nesmysl. Ale účel světí prostředky. Měli moc a nechtěli o ní přijít. Tak zvolili cestu, která jenom jim v té chvíli vyhovovala. Aniž by byli schopni objektivně posoudit, že nejde o to,kdo bude generální tajemník, ale ,že končí oni všichni a s tím i jejich totalitní režim.

Na tom výčtu lidí hlásících se k funkci generálního tajemníka vidíte zoufalost celé jejich situace. Hlásících se o tuto funkci bylo spousta. Je dobře ,že se Hegenbart přiznává, že byl jedním z nich. Ale v tuto chvíli to už bylo jedno. Konec byl neodvratitelný a neudržitelný. Deadline byl konec 1989 a tomu nemohl ani Hegenbart, i kdyby byl zvolen zabránit. Ani silou. To by organizátoři celé Operace Benjamin nikdy nedovolili.

Dokument Č/A8f. 1989, 26 ledna – Praha. Podklad k bodu jednání předsednictva ústředního výboru ÚV KSČ: Návrh opatření proti nepřátelským aktivitám nelegálních skupin(6886), číslo pořadu 16.

Str. 193…Usnesení.k bodu Návrh opatření proti nepřátelským aktivitám nelegálních skupin / tajemníci ÚV KSČ/

Usneseno: Předsednictvo ÚV KSČ I.schvaluje návrh opatření proti nelegálním aktivitám nelegálních skupin:

II.bere na vědomí ustavení koordinační pracovní skupiny pro boj s antisocialistickými skupinami/Příloha III.c/

Provede: tajemníci ÚV KSČ, s.I.Janák, s.L.Adamec, s.F.Pitra, s.I.Knotek, s.F.Kincl, s.V.Jireček, s.Š.Lazar. s.J.Pješčak, s.M.Čalfa, s.A.Kašpar, s.M.Čič, s.J.Johanes.

K ůčinnému působení proti nepřátelským aktivitám nelegálních struktur se navrhuje přijmout následující opatření…

K tomu svědek Vasil Mohorita uvádí: 

Str.193… K tomu ,bych si dovolil, jenom jednu poznámku. Je zajímavé, že o lidech, kteří měli uloženo realizovat v tomto dokumentu uvedená opatření nemluví novináři a historici stejně jako hovoří o A.Dubčekovi a jeho účasti v tzv.pendrekovém zákonu. Proč si to jako svěděk myslím? No, protože někteří lidé v tomto dokumentu si udrželi reálnou moc i po sametové revoluci a dále pnili úkoly , podle mne, svých předlistopadových vedoucích pracovníků. Tedy krátce řečeno. Myslím si tedy, že současný stav naší společnosti má základy v tom, že u jejího startu byli lidé, kteří měli zajistit vliv Východu v politice, ekonomice a hlavně financích v nově vzniklé České republice.

Dokument Č A/10a Protokol o výslechu svědka npor. Jána Demikáta, bývalého příslušníka Ozbrojené stráže ochrany železnic.

Str.219…Všechno co jsem zjistil o 17.listopadu jsem přednesl na zasedání ÚKRK KSČ, bylo to v sobotu v době, kdy byl na návštěvě v republice papež. Mělo by to být v oficiálních zápisech komise. Já jsem chtěl celou věc přednést i na zasedání ÚV KSČ, který v té době zasedal. Chtěl jsem však, aby mi některé informace potvrdil tehdejší ministr vnitra Sacher, abych s tím mohl vystoupit. Chtěl jsem požádat o vyloučení Adamce a Mohority ze strany. Sacherovi jsem asi 5x volal na sekretariát, ale on říkal, že se mnou nemůže jednat, protože jde na Mši svatou.Se Sacherem jsem přímo nemluvil, to mi řekl vedoucí sekretariátu…

Str. 220…Dále jsem získal rovněž informaci, že na recepci na Palestinském velvyslanectví dne 17.11. v dopoledních hodinách Štěpán zval některé z přítomných pracovníků ÚV na setkání dne 19.11. na Mezinárodní svaz studentstva v 18,00, s tím ,že se tam má rozebrat budoucnost Československa a bude přítomný i Mohorita. Štěpán při tomto zvaní vystupoval již v podstatě jako generální tajemník…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str. 219…Vzpomínám si na pana Demikáta. A jeho teorie. I jeho aktivity. Vím o něm ,že byl Východniar. Jestli si to dobře pamatuji, z Košic. Ve stejné době bylo zasedání jak ÚKRK KSČS tak i zasedání samotného ÚV KSČS. Od mimořádného sjezdu v prosinci 1989 se totiž strana jmenovala KSČS – Strana Levice. Komunistrická strana Česko Slovenska – Strane Levice. To, ale jenom na okraj, protože o tom se také nemluví .Historici to vůbec neví a nechápou tak rozdíl mezi stranou do Mimořádného sjezdu KSČ 20-21.prosince 1989 ,stranou od Mimořádného sjezdu do řádného 18.sjezdu v říjnu 1990 a stranou po 18. sjezdu v říjnu 1990 – tedy dnes všem známou KSČM. Ve které já jsem již nepůsobil. A to zdůrazňuji.

Motivace pana Demikáta je jasná. Předsedou jeho ÚKRK KSČS byl Urbánek. Ano, ten Urbánek o kterém jsem před chvílí vypovídal jak a proč byl na zasedání 24.11.1989 zvolen generálním tajemníkem. A na této pozici byl jen jeden měsíc ,až do Mimořádného sjezdu 20-21.prosinec 1989. ( Štěpán ho v jedné ze svých knih nazval Zimním generálním tajemníkem) Tam, byl v souladu se zájmem těch nejkonzervativnějších kruhů ze skupiny Kapka, zvolen předsedou ÚKRK. O tom jsem již vypovídal jak Šlouf, Mečl, Jirásek, Houska a další z této pražské Kapkovi skupiny, zinscenovali volbu Adamce předsedou, když až do poslední chvíle mi tvrdili, že bude jen čestným předsedou. A stejnými intrikami zvolili i právě Urbánka předsedou ÚKRK KSČS. Dokumentace ke sjezdu je veřejně přístupná v Národním archívu a pozorný čtenář může velmi rychle poznat, kdo a jak tam co organizoval a řídil.

A tato aktivita Demikáta byla jen pokračováním tohoto útoku, ne proti Adamcovi, ale proti mně. Určitě je i vyprovokovalo to ,že v souvislosti s návštěvou papeže Jana Pavla II. v Praze, právě v ten den, jsem doporučil odmítnout a v podstatě se zřeknout marxisticko-leninských teorií o náboženstvích vůbec. Tedy odmítnout radikální ateismus a tak se zříci jednoho z hlavních principů komunistického boje proti církvím a náboženstvím, který činnost komunistického hnutí doprovázel od jeho vzniku. A dovolím si odbočit. Nedávné schválení zdanění církví komunisty a jejich spojenci v ČNR, je jen důkazem toho, že i to, kromě mnoha dalších mých hříchů, mohla být příčina návrhu na mé odvolání. O Adamce jim nešlo. Ten by určitě tento vnitrostranický puč přežil. Pan Demikát ani nevěděl ,že u pana Sachera, by plakal na nesprávném hrobě. Tomu určitě ten můj návrh nevadil.A já jsem s Lidovci vždy udržoval velmi dobré a korektní vztahy.Celých 20 let před revolucí. Stejně jako i ze Socialisty. Vždyť jejich zástupci – mladí členové České strany lidové a Československé strany socialistické byli, před Listopadem 1989, členy Ústředního výboru SSM, jehož jsem byl předsedou…

Str.220…Tyto konspirační teorie jsou skutečně mimo realitu. Na Mezinárodní svaz studentstva mi například jeho předseda Josef Skála, dnešní funkcionář KSČM, nepozval ani k předávaní medaile 17.listopadu Jakešovi, těsně před 17.listopadem 1989.. A to jsem byl předseda organizace, která byla předsedou Mezinárodního svazu studentstva. Ne on, ale SSM bylo předsedou a on tam tuto organizaci jen zastupoval. Tak jako předtím Štěpán a předtím Ulčák. Pravdou je ,ale i to ,že předsedou byl SSM jako organizace ale toho samotného výkonného presidenta vybírala Moskva, protože se jednalo o mezinárodní organizaci. Prostě totalita.

Tedy nedovedu si představit nějaké jeho pozvání na neděli. A dále u výpovědi Jakeše Miloše mladšího je jasné, že jsem u tohoto setkání nebyl. Nepatřil jsem k nim.

Jen jako připomínku a uvedení konkrétního příkladu o pochybnosti zjištění Demikáta bych chtěl uvést, že ve své výpovědi uvádí, že zjistil, že 10.11.1989 přijel do Prahy Udalcov, syn Udalcova, který byl ve vedení ambasády v roce 1968. Syn Udalcova byl radou velvyslanectví SSSR. Žil a působil v té době v Praze.Viděl jsem ho na vlastní oči na recepci konané někdy okolo 7.listopadu. Nikdy před tím se mnou nehovořil, tak jako nikdy nikdo z vedoucích funkcinářů ambasády.( až třetí tajemník se mnou hovoříval tak nějak o životě a společné práci – akcích, například.. Měl na starosti Národní frontu a tedy i SSM a ani mi nebudete věřit jak se jmenoval. Jmenoval se příjmením Kudij, znalci Haška pochopí, proč  ho tam velvyslanec Lomakin vybral)  Byl jsem pod jeho úroveň. Tehdy,mne,ale překvapil. Přišel za mnou se skleničkou v ruce a klasickým diplomatickým způsobem – asi pět minut , hučením přímo do ucha, aby okolo stojící neslyšeli co mi říká, urážel Štěpána. Považoval jsem to za provokaci a tak jsem jen kýval hlavou sem a tam. A doba dokazázala, že to provokace byla.

Dokument Č A/11 Protokol o výpovědi Doc.PhDr. Rudolfa Reinera, CSc., bývalého ředitele politické školy KSČ v Praze.

Str.227…S Mohoritou jsem byl ve styku až po 17.11.1989…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.227…Ano to je pravda. Reinera jsem neznal. On se stal po zasedání 24.listopadu hlavním poradcem Urbánka a u něj v Politické škole v Praze se scházeli a přepracovávali dokumenty Mimořádného sjezdu. Hlavně zprávu. Tu jsem měl vypracovat já a také jsem to udělal. Urbánek si nechal schválit, tak jak se to tehdy vždy dělalo, že jí generální tajemník dopracuje na základě připomínek. A přepracoval ji úplně podle svého. Právě tam v Politické škole. To ovlivnilo právě i celé jednání sjezdu a hlavně to Urbánkovi pomohlo právě k funkci předsedy ÚKRK KSČS. Aby zůstal ve funkci a stal se oporou Adamcovi a Kapkovým lidem, kteří také byli zvoleni do různých stranických orgánů. Výše uvedeno u výpovědi k Demikátovi.

Dokument Č A/15a. Protokol o výslechu svědka ing.Miroslava Štěpána, bývalého člena předsednictva ústředního výboru KSČ a vedoucího tajemníka MV KSČ v Praze.

Str.241…K věci bych v úvodu uvedl, že první zlom v předsednictvu ÚV KSČ se datuje od prosince 1987, kdy došlo k výměně generálního tajemníka. Zde byli původně tři vážní kandidáti tj.Štrougal, kterého podporoval Kapek, dále Pitra, který měl podporu Dr.Husáka a dále pak Jakeš. Pro úplnost bych měl říci, že formálně si dělal nároky i Vasil Bilak( Biĺak)…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str. 241…Uvádím, tuto pasáž k výpovědi svědka Štěpána jen z toho důvodu, abych ukázal jak to v totalitním vedení fungovalo. Je jasné ,že nároky si dělalo víc lidí. Myslím si ,ale ,že tato slova Štěpána, nemohou postihnout určitě celou tu atmosféru, která pravděpodobně celou tuto výměnu doprovázela. Šlo v totalitě velmi důležitou a řekl bych historickou změnu. Nebudu zde rozvádět proč byl zvolen právě Jakeš a ne nikdo jiný. Je to velmi jednoduché a prosté a popisuji to jinde, v jiných pasážích na mé webu. Bylo to součástí plánu a celé Operace Benjamin.Žádné předpoklady, schopnosti,známosti, zkušenosti, dosavadní vývoj, spolupráce s tím či oným nehrály roli. Šlo jen a jen o jeho jméno a datum narození. Ale je to posáno a vysvětleno jinde a nebudu to tady tedy znovu opakovat. Je, ale nutné připomenout, že to on a ani jeho synové a jejich největší spojenci s nějvětší pravděpodobností netušili. Proč si to myslím? To by nepodnikali léta před tím a ani léta po tom takové nebezpečné kroky. A nechystali i velmi vážné a nebezpečné hry dávno před listopadem 1989. Jestli nemám pravdu tak by měli promluvit oni.

Dokument Č A/17. Protokol o výslechu RSDr.Karla Urbánka, bývalého člena Ústředního výboru KSČ…

Str.258…K dalšímu dotazu, z jakého zdroje pocházela mnou zveřejněná informace, že parte o smrti Martina Šmída bylo vytištěno již před 17.11.1989, uvádím, že tuto informaci jsem získal ze svodek denních událostí, které na ÚV KSČ byly denně dávany MV. Nevím, z kteréhoto bylo data, ale jsem přesvědčen, že by se tato informace měla dohledat…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.258…Já jsem takovou informaci nezaznamenl. Ale připouštím že to tak bylo. vyplývá to i z některých dalších výpovědí svědků – příslušníků StB. A pochopitelně vím dobře, že jsem měl být obětí právě já. Takže si myslím, že svědek Urbánek říká pravdu.

Dokument Č A/19 Protokol o výslechu svědkyně Ireny Šuvarinové, bývalé odborné pracovnice oddělení státní administrativy ÚV KSČ…

Str.266…v odboru armády Václav Šípek…( Odkaz 12, Václav Šípek, instruktor odboru pro brannou politiku oddělení statni administrativy ÚV KSČ.)

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.266…Tato informace mi dost překvapila. Nevěděl jsem že Václav Šípek pracoval v oddělení u Hegenbarta. Samozřejmě, že může být více nositelů jména Václav Šípek a taky bych se nad tím nepozastavil, asi, kdyby mi před budovou ÚV KSČ právě tento Václav Šípek neoslovil. Ale to bylo již řadu měsíců po revoluci.Dost mi tenkrát překvapil a ani jsem s ním nemluvil. Tedy šlo s největší pravděpodobností o Václava Šípka z ČSLA, se kterým jsem bydlel jeden rok v Moskvě v letech 1971-72 na pokoji. Abych byl úplný třetí byl Miroslav Jindrák, z mezinárodního oddělení Ústřední rady odborů ( Karel Hofman byl předseda). Společně jsme měli kapelu, vystupovali s ní ve škole i mimo školu a vedli řádný studentský život. Dělili se o večeři ve dnech před stipendiem, nebo když jsme byli úplně bez peněz ,tak vymýšleli kým se necháme pozvat na večeři. Zájem o nás byl velký. Byli jsme muzikanti, kteří zpříjemňovali svým vystupováním život ve škole, která byla na kraji Moskvy. Najali si nás jako rozhodčí na fotbalové utkání studentů  Afrika versus Latinská Amerika.Vystupovali jsme v kabaretu U Kalicha, který jsem pro tento účel zřídil v Leninově knihovně. A tak dále a tak dále. Popisuji to na svém webu jinde více podrobně. Nevěděl jsem, že pracuje na ÚV KSČ.Nikdy mi neoslovil, před revolucí. Je pravda, že po škole jsme se setkali jen párkrát. Jednou mi při této příležitosti seznámil se svým bratrem Zdeňkem Šípkem. Ten byl zástupcem náčelníka StB na správě boje s vnitřním nepřítelem v Praze. A co je na tom nejpodivnější? To, že Zdeněk Šípek je v knize historika uveden v odkazech ve vyčerpávající podobě. Tedy jde o plnou informací o jeho osobě. Tak jako u řady řidičů a i sekretářek ze Státní bezpečnosti a generálů armády, nebo pracovníků aparátu KSČ a samotných důstojníků StB.. Zatímco u Šípka Václava, není ani jedna zmínka o jeho osobě. To mi dost překvapilo a zajímalo by mne proč historik Pavel Žáček ,dělá rozdíly mezi jednotlivými informacemi. Náhoda to pochopitelně není. Zrovna tak Hegenbart ve své výpovědi uvádí, že neznal ani Zifčáka, ani Bytčánka a ani Šípka. Těžko mu věřit. Jako stranický kádr nejvyšší nomenklatury, musel číst kádrové návrhy na své podřízené. Není možné ,aby nezaznamenal, že jeho Václav Šípek, tedy myslím jeho pracovník, je bratrem Zdeňka Šípka z pražské StB. A to ze správy boje s vnitřním nepřítelem. Tedy z té správy StB, jejíž náčelník plk.Chmelíček, vyhlásil dne 16.listopadu 1989 akci „Student“, podle výpovědí dalších příslušníků StB.

Anebo to celé byla nějaká konspirace a nejedná se o výše uvedeného Václava Šípka. Ale stejně by mne zajímalo co mělo to celé představení znamenat. Náhoda to nebyla.

Dokument Č B/1a Protokol o výslechu svědka kpt. JUDr. Michala Králky, bývalého staršího referenta specialisty oddělení analytiky a informací oddělení odboru analytiky a informací Vnitřní a organizační správy FMV.

Str.271…Asi za rok a půl jsem byl převeden na centrálu tj. na II správu SNB (FMV), odbor si již nepamatuji, ale pracoval jsem na problematice ukrajinského nacionalismu…pak jsem byl na výpomoc na I.odboru II.správy  kde ,pokud si pamatuji, šlo o problematiku pravicových sil….V roce 1981 nebo 1982 jsem se vrátil na I.odbor X správy SNB, kde jsem pracoval na problematice Charty 77…

Str.273…Pokud jsem tázán na Vasila Mohoritu, chci zdůraznit, že články, které o něm a o mně byly v novinách jsou zcela absurdní. V dětství bydlel v sousedství a jeho sestra byla má spolužačka a já jsem se sním nestýkal , jelikož byl o tři roky mladší. Asi v deseti letech jsem odjel s rodiči do SSSR, pak jsem byl v internátu a později se odstěhoval na Prosek a setkali jsme se až v jednom mládežnické klubu v Praze 7 v roce 1968, od kdy jsme se pak dost zřídka, tak jednou  dvakrát za rok v průměru setkali. O pracovních věcech jsem s ním nikdy nemluvil. Před 17.listopadem 1989, jsem se s ním viděl v dubnu nebo v květnu 1989, o politice jsme neani nemluvili. Mé styky s ním se týkali hlavně toho, že mládežnické hnutí a vůbec problematika mládeže byly mým koníčkem a chtěl jsem soukromě na toto téma napsat publikaci, takže jsem využil možnosti, že Mohorita byl mládežnický funkcionář, abych získal pro svou práci podklady.Od té doby jsem se s ním už nesetkal…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.273…V první části výpovědi vypovídá svědek pravdu. Články byli zcela lživé a nesmyslné. Jako i řada dalších o mé osobě tehdy i později a vlastně až dodnes.Je pravda ,že moje sestra byla jeho spolužačka a byl starší ,takže jsme se spolu nepřátelili i když jsme se pochopitelně ze školy znali. Bydlel v Antonínské ulici, v domě, kde bydleli moji spolužáci, ale i například Oldřich Švestka. A i další moji spolužáci ze školy, později příslušníci StB. V klubu jsme se potkat mohli. Užíval jsem si kluby, diskotéky, koncerty. Bylo mi 16 let. Nejsem si vědom ,že bychom se jedenkrát či dvakrát v průměru setkávali. Já si myslím, že to mohlo být ta jedenkrát či dvakrát za celých těch dvacet let. Ano přišel za mnou na ÚV SSM. I je možné, že jsme si povídali o tom o čem on vypovídá. To si nepamatuji. Pamatuji si ,ale velmi dobře, že mi oznámil, že odchází ze služeb Federálního ministerstva vnitra a že jde pracovat jako náčelník Okresní správy SNB do Trutnova. Ano, do Trutnova. Tam co je Hrádeček.

Dokument Č. B/4. Protokol o výslechu svědka pplk.ing. Pavla Minaříka, bývalého šéfredaktora týdeníku FMV Signál.

Str. 291…Byl jsem také spoluautorem článku ( Hegenbarta) pro Izvěstije, který byl v konečné redakci upravován v APN. Moje spolupráce s R.Hegenbartem vyplývala z mého postavení na IX.správě, terá spadala pod sekretariát MV a vnitro bylo řízeno 13.oddělením ÚV KSČ, jeho vedoucím byl Hegenbart. Podle smyslu kladené otázky jsem pochopil, k čemu směřuje, podle mého názoru neexistovalo „2.centrum“. Jsem přesvědčen , že R.Hegenbart ani M.Štěpán nebyli schopni připravit nějakou akci směřující k získání moci, i když je pravděpodobné, že Hegenbart se chtěl stát generálním tajemníkem. Tuto snahu měl každý na ÚV. Myslím, že Hegenbart v létě 1989, pochopil, kam směřuje vývoj a s tím asi souvisely jeho nemoci a stažení se s předchozích aktivit.Myslím, že jeho nemoci byly účelové…

Str.293…pokud je mi kladena otázka kdo přišel se Zifčákem, tak by na to měl odpovědět Vykypěl…

Str.294…Mohoritu hodnotím kladně, myslím, že je to člověk, který udělal vše proto, aby se strana změnila, myslím, že své jednání myslí vážně a ža nevede silácké řeči. Rozhodně ho nepovažuji za kariéristu a myslím, že udělal dobře, když šel na Václavské náměstí ke koni a řekl „takhle ne“. To byl i můj názor. Chtěli ho vyhodit a vím, že ze svého vystoupení měl veliké potíže…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.291…Minaříka jsem poznal osobně, když jej přivedl Miroslav Šlouf na zasedání Ústředního výboru SSM České republiky, jehož byl předsedou a já tajemníkem – předsedou Českého vysokoškolského ústředí. Navrhl jeho kooptaci do ÚV. A tak se také stalo. Po odchodu Šloufa už Minařík v SSM nevykonával žádné funkce, pokud si tedy dobře pamatuji. Jeho vztahy s Hegenbartem neznám. A správně říká ,že je pravděpodobné ,že Hegenbart se chtěl stát generálním tajemníkem.Myslím ,že je třeba ocenit zejména větu, kterou říká ve své výpovědi že cituji “ Tuto snahu měl každý na ÚV“. To vyplývá i z výpovědi Štěpána i samotného Hegenbarta. Kandidátů bylo spousta. Asi nikdo z nich netušil, že jde o úplně jinou hru. Ale to sem nepatří. Tato věta i potvrzuje mé v jiných článcích na webu zdůvodněné informace, že o tom, že prezidenetem má být Havel bylo dávno a s velkým předstihem rozhodnuto.Jinak by se vyrojilo několik desítek kandidátů a ohorzili by úspěšnost celé Operace Benjamin. Tedy konce SSSR a světového komunismu. Organizované Třemi sestrami s velkým předstihem.

Str.293…Ani jedna komise nezjistila nic o akci Student. A to co jsem četl, vypovídá o tom, že to nebylo předmětem jejich zájmu. Předmětem jejich zájmu podle mého názoru bylo zmást právě tuto část revoluce. Odvrátit pozornost od nepovedeného protidemokratického pokusu o převrat ultraortodoxními komunisty a agenty KGB.Kteří chtěli  napomoci zvrácení poměrů v SSSR a zastavit ty, kteří pracovali na jeho konci.Zastavit Operaci Benjamin.

Dokument Č B/10. Protokol o výslechu svědka genmjr.RSDr.Stanislava Nezvala, bývalého náměstka ministra vnitra ČSSR.

Str.323…V této souvislosti mě byla předestřena výpověď pana Žáka Petra, bývalého náčelníka 10.odboru 2.správy SNB, kde tento na str.3. dole uvádí, že informaci o možném úmrtí Šmída měli na správě již 17.11. v odpoledních hodinách každopádně před vlastním provedením zásahu na Národní třídě. K tomuto uvádím, že toto já slyším poprvé, že by taková informace byla k dispozici, rovněž mě není nic známo o tom, že by byl dán úkol ttuto informaci zpětně dohledávat, příp.ověřovat….

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.323…Tato výpoděď jen potvrzuje moje tvrzení, že se chystala moje likvidace. A to ať už jako provokace nebo jako odstranění nepohodlného představitele Moravcovi skupiny , z operace Benjamin. Vyjde to na stejno. Vražda jako vražda. a tu nikdo nevyšetřoval. možná proto, že když jde o prase nebo lov na prase, tak se sešli zájmy všech zúčastněných.A nebyl zájem nic vyšetřovat. A doba uplynulých třiceti let to jenom potvrzuje.

 

Dokument Č. D/16. Protokol o pokračování výslechu svědka pplk.ing.Miroslava Chovance, bývalého zástupce náčelníka Hlavní správy kontrarozvědky SNB pro vnitřní zpravodajství.

Str.454…Další odstavec se týká Celoútvarového výboru KSČ. Zřejmě zde Vykypěl na poradě nás informoval, co se tam projednávalo.“ Aktiv předsedů, členů, kandidátů a Hlavního výboru KSČ ( což byl vrcholný stranický útvar na úrovni ministerstva). Závěry PÚV KSČ – tajný pokyn na KV a OV KSČ vyzývá ke klidu a pořádku, aby komunisté vystupovali, zpohotovit Lidové milice, ideologická práce – izolovat síly rozvratů: stálý štáb ÚV KSČ – pro informaci Čmolíkovi se,…( to slovo nemohu přečíst) vyslovené znepokojení nad vývojem situace protest proti proti stíhání, absence stanovisek, odsouzení Mohority, má být prohlášení Federální vlády.“

K tomuto stanovisku Hlavního výboru KSČ vysvětluji, že odráží totální nečinnost jak vládních tak stranických orgánů, byla však odsouzena aktivita Vasila Mohority, protestem proti se myslí stíhání příslušníků SNB z Národní třídy. Zmíněný tajný pokyn jsem neviděl, zapsal jsem o něm to, co jsem se na poradě dozvěděl, tedy, že vyzýváme ke klidu a pořádku, že komunisté mají vystupovat na veřejnosti a ideologickou prací izolovat síly rozvratu a dále, že se mají uvést do pohotovosti Lidové milice…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.454…Už tehdy jsem byl odsouzen…jestli tomu tedy já dobře rozumím. Nikdo nic nevyšetřoval a nevyšetřil. Jen trestali odsouzené. Za dohledu a přímé nebo nepřímé podpory svých následovnických organizací.

Dokument Č. D/20. Protokol o pokračování výslechu svědka pplk.Ing.Miroslava Chovance , bývalého zástupce náčelníka Hlavní správy kontrarozvědky SNB pro vnitřní zpravodajství.

Str.478…Dále je zápsána informace z techniky/PK je poštovní kontrola,prověrka korespondence/., že zachytili nájaký dopis Československému mírovému výboru, že Šmídův případ byl předem připravený, že Šmíd byl vylosován.Já k tomu dal pokyn tento dopis stáhnout , tedy zabavit…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.478…Rozumím li tomu dobře, když dal pokyn tento dopis zabavit, musel tento dopis existovat. To není jen ,že někdo něco říkal.Jako je to v jiných výpovědích Byl dopis, ten byl slovy Chovance zachycen a on dal pokyn dopis stáhnou a zabavit. A jak to bylo s vyšetřováním těchto poznatků. Co proto udělali bezpečnostní složky po revoluci? S touto informací, která jasně zapadá do toho sénáře o kterém hovořím já?

Dokument Č D34. Protokol o pokračování výslechu svědka pplk.ing.Miroslava Chovance…

Str.544…Poznámka uprostřed vlevo o Mohoritovi a Kojzarovi, už nevím přesně čeho se týká, s Mohoritou jsem asi mluvil opravuji, určitě jsem s ním mluvil, poněvadž se kolem něho šířily různé věci a chtěl jsem si to vyjasnit…

Svědek Vasil Mohorita k tomu vypovídá: 

Str.544…Ve dnech 22 nebo 23 mi moji spolupracovníci navrhli ,že budou pracovat na mém vystoupení na zasedání ÚV KSČ dne 24.listopadu. Souhlasil jsem s tím. Byla to jejich práce. A že pojedou do vily, v Dejvicích. To byla vila mezinárodního oddělení ÚV SSM a ubytovávali se tam zahraniční delegace. Prý to vyšlo levněji. Dne 23.listopadu žádali abych za nim ipřijel. Udělal jsem to. Jaké bylo moje překvapení když ve vile byl přítomen pplk. Chovanec. Doprovázel jej Lubomír Ledl, bývalý tajemník ÚV SSM a v té době pracovník jakéhosi nově ustanoveného Mírového výboru. Byl označen jako spolupracovník StB. Ale vyhrál soudní proces, že agentem nebyl, neboť nemohl podepsat vázací akt, který StB evidovala, protože v té době nebyl na území ČSSR. Chovanec mi něco říkal, co přesně to už nevím. A bylo to jedno. Proč? Protože podstata toho celého setkání byla v něčem úplně jiném. Druhý den Mladá fronta otiskla informaci o tomto našem setkání. Chápete to ? Mladá fronta píše v revoluci o tom, že se setkal Mohorita s pplk.Chovancem, ze správy boje s vnitřním nepřítelem. V roce 1989 pracoval na stáži na mezinárodním oddělení ÚV SSM redaktor Mladé fronta Martin Komárek. Nevím jestli to zveřejnil on nebo někdo jiný. Ale byl přímo podřízený Lubomíra Ledla.

Takové já jsem spolupracovníky.Dodávám ke své výpovědi. Ale jak už jsem myslím někde napsal. Kdybych je vyměnil, tak by přiši jiní a stejní. To byl prostě takový systém. Totalita.

V této souvislosti bych rád upozornil na jednu věc. Právě na příkladu mezinárodního oddělení ÚV SSM bych rád upozornil na jednu nepravdu, která se tu od dob revoluce traduje. Že nemohli příslušníci StB verbovat nebo získávat spolupracovníci z řad funkcionářů politických stran nebo společenských organizací. Jen v tomto díle Pavla Žáčka, jsou uvedena jména tří pracovníků mezinárodního úseku, jako spolupracovníků StB, přímo těmi ,kteří je v jejich práci „řídili“. A to byli Češi. Nevím nic o Slovácích ,kteří mohli být evidováni na Slovensku, ještě před tím než přišli do Prahy. Ale vůbec podstatné je to ,že nemuseli být vůbec evidováni. Že byli spolupracovníky dobrovolně. Na všech mezinárodních akcích se pracovníci  StB pohybovali. Nepochybuji, že tomu tak bylo i při mezinárodních akcích i jinde. Kromě toho, mezi námi žili, sousedili s námi, chodili do školy, studovali ,cestovali ,například do Prahy nebo do krajských měst do práce, atp. Tedy existovali tisíce příležitostí jak „vytěžovat“ informace ,ať už to bylo vědomé, nebo nevědomé. Byl to totalitní zločinný systém a jako takový fungoval. I členové předsednictva ÚV KSČ byli uvedeni v seznamech KGB, jako jeho agenti. Jak zveřejnily Novinky.cz. Nevěřím, tedy ,že cokoliv co se týkalo spolupráce s StB, byla náhoda. A jejich jedinou snahou bylo vyřadit z politického nebo veřejného života každého, kdo podle jejich názoru komunistickému systému, který chránili, škodil.

Dokument Č.D/45. Protokol o výslechu kpt.Jaroslava Kupce, bývalého staršího referenta 1.oddělení X.odboru Hlavní správy kontrarozvědky SNB.

Str.581…Pokud se týká událostí okolo 17.listopadu1989, tak  k tomu jsme neměli na našem odd.žádné spec. úkoly. Téměř všichni pracovníci odd. se 18. nebo 19.11. na datum si přesně nevzpomínám, zúčastnili zabijačky, na kterou jsme se složili a která byla u našich rodičů. Já jsem odjížděl 17.11. s kapitánem Kladivou, myslím, že kolem poledne, k mým rodičům, kde jsme zajišťovali věci na zabijačku. Tato zabijačka pak byla v sobotu nebo v neděli, a jak jsem již uvedl, tak se jí zúčastnili všichni pracovníci oddělení mimo Jóše a ještě jednoho, na jehož jméno si nemohu vzpomenout. Na zabijačku přijel také mjr.Žák společně s ostatními, protožejsme ho pozvali. Vím,že nechtěl pít žádný alkohol a když jsem se ptal ostatních proč, tak teprve tehdy jsem se dozvěděl, že 17.11. při zásahu měl snad být zabit nějaký student…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.581… Student měl být snad být zabit. K tomu se nedá nic jiného dodat, že se to nezdařilo ani tehdy a ani po celých třicet let potom.

Dokument Č. D/50. Protokol o pokračování výslechu svědka pplk.Ing.Miroslava Chovance bývalého zástupce náčelníka Hlavní správy kontrarozvědky SNB pro vnitřní zpravodajství.

Str.602…Dále je tam poznámka k 17.11. 1989, jak jsem o tom už vypověděl, že ti dva co to rozdmýchávali v průvodu demonstrantů byli z Krátkého filmu a pak ze štábu prezidenta, jejich jména jsou na Vojenské prokuratuře…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.602… To je velmi zajímavá informace. Dva co to rozdmýchávali byli z Krátkého filmu. Krátký film byla instituce vybudovaná zakladatelem Státní bezpečnosti Kamilem Pixou. To říká Wikipedie. Já to nevím a ani jsem to nevěděl. Vyčetl jsem to jako si to každý může přečíst. Nevím o její činnosti nic víc co je o něm obecně známo a co jsem vyčetl na Internetu. Vím ,ale, že jejím ředitelem po Kamilu Pixovi byl Lubomír Jakeš druhý syn Miloše Jakeše. Je velmi zajímavé, že v rejstříku jmen této publikace Pavla Žáčka se objevuje jméno Lubomír Jakeš s odkazem na výpověď číslo Č M/1, ale tuto výpověď podal Miloš Jakeš ,druhý syn Miloše Jakeše. A výpověď samotného Lubomíra Jakeše jsem nikde nenašel.

Znal jsem Lubomíra Jakeše jak jsem již uváděl ze svého svazáckého působění na Praze 2. Kde on navštěvoval SPŠE v Ječné ulici a byl svazáckým funkcionářem. Neviděl jsem se s ním asi deset let, až mi po mém zvolení do funkce předsedy ČÚV SSM poslal pozvánku na předvádění zahraničních filmů, do jejich kina – Krátkého filmu předváděcího kina v Jilské ulici. Několikrát jsem tam byl. Ale bylo to z časových důvodů pro mne dost náročné a tak jsem tam přestal chodit. Jaké však bylo moje překvapení ,když jsem v publikaci pana Padevěta Průvodce protektorátní Prahou zjistil, že v Jilské ulici – za protektorátou Egidigasse, bydlel za protektorátu studentský funkcionář Marek Frauwirth, kterého nacisté 17.listopadu 1939 zavraždili v Ruzyňských kasárnách. To nebyla náhoda. StB prostě reagovala na operaci Benjamin po svém a připravoval se na obranu. Proto měli zřízený tento promítací sál právě v těchto místech. A Lubomír Jakeš nemusel vůbec vědět jakou to má souvislost. On i spousta dalších lidí. To věděli jen ti ,kteří tuto protiakci k Operaci Benjamin připravovali. V StB a s dlouhým předstihem. Zrovna tak jako i sama Operace Benjamin byla oganizována s velkým předstihem. A proč to celé říkám? Podívejte se pozorně na jméno zavražděného studenta. Jméno i příjmení. Marek – MaLeK – LeMaK – ale i KoVaR/ tedy Schmidt –  Šmíd, ale i Vasil..podle klíče který znají ti co čtou můj web. A Frauwirth – Fr. Mohorita.

Dokument Č. D/55. Protokol o výslechu kpt.JUDr. Petra Vokrouhlíka, bývalého referenta vnitřní skupiny XI.odboru Hlavní správy kontrarozvědky SNB.

Str.623…Domnívám se ,že ze strany našeho odboru proběhla nějaká jednání v průběhu přípravy manifestace 17.11.1989 s pracovníky ÚV SSM, na kterých se podle mého názoru zúčastnil buďto náčelník odboru nebo jeho zástupce a z 1.oddělení pravděpodobně Jaroslav Žák. Chtěl bych upřesnit, že já o žádném konkrétním jednání v této souvislosti nevím, ale podle předchozí praxe se domnívám, že by mělo proběhnout…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.623… Slova Vokrouhlíka jenom potvrzují to co jsem uvedl před chvílí. Že byli všude a organizovali si co chtěli a u všeho byli. Působili v životě celé společnosti a to přímo nebo nepřímo. Kromě jinéh bych rád při této příležitosti uvedl, že mi jednou představovali na mezinárodním oddělení ÚV SSM ,kam jsem náhodou přišel, Vokrouhlíka jako bývalého pracovníka oddělení. Podle odkazů se to nedá poznat, pravděpodobně tam nedělal. Ale byl tam možná na stáži. to nevím. Proč si to pamatuji. Protože na devítiletku na Strossmayerovo náměstí se mnou chodili dva starší spolužáci – dvojčata k nerozeznání, bratři Vokrouhlíkové. Nevím jestli byl jejich příbuzný, nebo je to jenom shoda jmen. Já jsem si to jeho jméno ale zapamatoval díky těm, nezapomenutelným dvojčatům od nás ze školy.

Dokument Č. D 70. Protokol o pokračování ve výslechu svědka pplk.Ing.Miroslava Třosky, bývalého náčelníka analytického odboru hlavní správy kontrarozvědky SNB.

Str.679…K dotazu na Chovance a Mohoritu( viz táž str.) mohu uvést, že ti dva spolu asi mluvili kolem toho 24.11.1989, nic k tomu nemohu uvést, leda usuzuji, že zde asi šlo buď ze strany Mohority nebo Chovance o snahu vysvětlit postup ÚV SSM v souvislosti s událostmi 17.listopadu. K tomu podotýkám, že postup Mohority byl všeobecně v řadách pracovníků odsuzován jako neuvážený a domnívám se proto, že k uvedené schůzce došlo, jak už jsem výše uvedl k vysvětlení a objasnění bližších okolností, které tehdejší ÚV SSM k takovému postupu vedlo…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.679…Výše již hovořím jak k tém schůce došlo. Byla zorganizována StB a šlo o moji kompromitaci. V průběhu revoluce se scházím s pohlavárem StB. Naorganizovali to oni jako součást konkrétních akcí, kroků po mém „odsouzení“Se kterými pokračovali i po revoluci a nepřestali s tím dodnes. Protože jsou stále u moci díky jejich centrále KGB, která je plně v jejich činnosti podporuje. A vytiskli to v pátek v Mladé frontě.

Dokument Č D/75. Protokol o pokračování výslechu svědka mjr.JUDr. Zdenka Vajdy, referenta 3.oddělení X.odboru Hlávní správy kontrarozvědky SNB.

Str.701…K dotazu, zda-li jemi něco známo o tom ,že měl Žák údajně ještě před započetím studentské demonstrace mít nějaké informaceúdajně z odposlechu o smrti Martina Šmída, odpovídám, že o tom mi není nic známo, nic takového se ke mně nedoneslo. Já si však myslím, že Žák musel něco předem vědět, poněvadž bylo velmi neobvyklé, že jsme nebyli vysláni do terénu sledovat zmíněnou demonstraci…

Pokud jsem tázán na zabijačku, tak vím, že tehdy jakási, kdesi byla, ale dělalo to jiné oddělení a nevím o tom nic přesného ,ani kdo tam byl nebo nebyl…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.701…K tomu už nemám co dodat. Jen to potvrzuje moje předchozí výpovědi o organizované zabijačce a o tom, že že Žák byl přímo nebo nepřímo do celé zabijačky zapojen.

Dokument Č CH/1. Protokol o výslechu svědka pplk.JUDr. Břetislav Zdráhaly, bývalého velitele Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti ČSR.

Str.789…Tam také zasedal operační štáb v kanceláři náčelníka operačního střediska, kterému velel Daniševič.Jednotky z Pohotovostního pluku byly nasazeny k provedení uzávěry na Národní třídě ve směru od obchodního domu Máj a dále provedení uzávěry ul.Mikulandské a Voršilské. Ještě jsme dle rozhodnutí operačního střediska měli provést uzávěru ul. Karoliny Světlé, ale na to jsme již neměli prostřdky a proto tam byly nasazeny jiné jednotky…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.789…Pozorný čtenář mého webu bude vědět, proč se zrovna tady ona akce uskutečnila. Aniž by o tom vůbec měli příslušníci StB ponětí.Proč právě tam. Jestli ano, budu rád když to řeknou.

Mikulandská a Voršilská jsou M.V.

Mikuland je také Nikolaj( Car a můj syn – více je uvedeno výše a na mém webu) a Voršilská je také trochu Vorošilovská. Velitelem Centrální skupiny vojsk Sovětské armády v té době byl generál Vorobjev a můj otec říkával se smíchem, že byl vorař. Karolina Světlá je X.. Tedy Ruské, nebo katalánské Che. Tedy El Che. A co to potvrzuje? No přece deska na domě – dnes hotelu na rohu Národní a Karolíny Světlé, na které byla uvedena jména padlych příslušníků policie za okupace a na jednom z prvních míst bylo jméno prvního manžela mojí matky Bohumila Floriána který zahynul 10.05.1945 ( deska je prý v muzeu Policie, které je vedle muzea A.Dvořáka.). A jestli vám toto ještě nestačí, tak musím uvést, že součástí Operace Benjamin bylo i pojmenování obchodního domu Máj na Národní třídě. Můj přítel z Moskvy, z rodiny dlouholetého pracovníka v misi SSSR v New Yorku se jmenoval Tichomirov. Co to znamená ví snad každý. Místo kde se prohání, Žlutá ( ale i jiné) ponorky. Působil jako docent na MAI. Moskevskom aviacionnom institutě.Tedy tam co se učí jak dělat a pilotovat letadla.A letadlo, jak uvádím jinde slova odborníků, bez Wolframu nepostavíš. ( Wolfram – ze Západu a Arap – z Východu ,byli skupiny v Beskydech a působil tam otec a Erban např. o tom je také více jinde). Operace Benjamin šla do další fáze – likvidace SSSR a větového komunismu.

Dokument Č K/7. Protokol o výslechu svědka genpor.Ing.Antona Slimáka, bývalého náčelníka Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA.

Str.919…V listopadu 1989 se nekonalo žádné setkání pracovníků naší ZS s pracovníky GRU. Při naší ZS byl činný sovětský zástupce Hlavní zpravodajské správy /GRU/, jakož i při všech ZS armád Varšavské smlouvy. U nás to byl plk. Timochin, který nastoupil v říjnu 1989 na základě dlouhodobého plánu střídání.

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí:

Str.919… Ke jménu zástupce Hlavní zpravodajské správy GRU u Generálního štábu Československé lidové armády , nemám víc co bych dodal. Ti co četli můj web ví že Timochin je T.M. a El Che dohromady. Tak jako Náš První prezident a tak jako TaManskaja divize, která ukončila převrat Štěpánova osobního přítele, Gorbačovova viceprezidenta Janajeva v Moskvě a otevřela tak dveře poslední fázi operace Benjamin organizované Třemi sestrami – 26.prosinci 1991 a konci SSSR a světovému komunismu. Bez válečného a jaderného střetu.

A ti co znají můj web vědí ,že právě iniciály našeho prvního prezidenta T.M. hráli v celé Operaci Benjamin velmi důležité místo. Můj mistr v učení v ulici Mezihoří – Tůma, první předseda na OV SSM Praha 2, nám.Míru – Tůma atd.Předseda Okresní rady pionýra za mého působení na OV SSM Praha 2 – Tůma, Rumunský kolega v roce 1989 – šéf rumunského komsomolu Toma.U kterého jsem byl v září 1989…

A pobočník maršála Žukova, který jej doprovázel na ministerstvu obrany SSSR až do posledních chvil před odchodem z politického života byl plukovník Anatolij Tomin.

U Tamanské divize jsem spolu se všemi zahraničními studenty z moskevské VŠK, na ukázce jejich činnosti v roce 1972. Iniciály jejího velitel se v roce 1989 byly také V.M.

Dokument Č M/1. Protokol o výslechu svědka Milouše Jakeše, bývalého generálního ředitele Mezinárodní organizace novinářů.

Str.932…V neděli jsem byl opět doma a až večer kolem 19.  – 20. hodiny jsem odjel na Mezinárodní svaz studentstva v Pařížské 21. Tam už předem svolal předseda MSS Skála, takové neformální setkání pozváných osob mezi nimiž jsem byl pozván i já.Začátek byl kolem 19.-20.hodiny. Bylo to zamýšleno tak, že výročí Opletala je zároveň mezinárodním studentským svátkem. Taková akce se konala každoročně.Než jsem tam přijel měl jsem vcelku minimální informace o tom co se stalo na Národní třídě.V podstatě jen to, že tam byla demonstrace a že tam měl zahynout nějaký student. Kvůli této události na Národní třídě se předpokládané neformální setkání neuskutečnilo, kdo všechno tam byl pozván to nevím, ale přítomni tam byli jen představitelé MSS a to již zmíněný Skála a dále Evžen Šťastný, ředitel aparátu MSS. Dále tam byl generální ředitel MONu Dušan Ulčák. Asi tak za hodinu a půl jsme se rozešli, přišla řeč i na události na Národní třídě. Šlo vlastně jen o konstatování faktů.Kromě běžných informací, jak jsme je znali z hromadných sdělovacích prostředků, nám tam Skála ukázal stanovisko MV SSM, které odsuzovalo zákrok proti studentské demonstraci a které jem já přijal pozitivně…

Str.933…Miroslava Štěpána znám pouze z našeho osmiletého pracovního styku, kdy v MSS on byl předsedou a já pracoval v aparátu MSS. Možná, že to bylo jen šest let. Stýkali jsme se pouze pracovně, buď v zaměstnání nebo při příležitostech nějakých oficiálních akcí. Nějaké přátelství jsme spolu neudržovali. Poté jsme se vídali jen příležitostně, obvykle při nějaké oficiální akci..

K osobě miroslava Štěpána mohu říct, že byl velmi pracovitý, energický a ctižádostivý, rychle vnikal do problematiky a jako vedoucí pracovník byl velmi rozhodný.

Vasila Mohoritu znám jen povšechně z pracovních či oficiálních setkání, když například já pracoval na MSS a on jako vedoucí funkcionář svazáků. S Ladislavem Adamcem jsem nikdy do styku nepřišel, toho znám vlastně jen z televize.

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.932… Jde o to setkání o kterém vypovídal svědek Demikát, z Ochrany železnic. Reagoval jsem na jeho nesmyslná slova výše. Nikdy jsem nebyl zván do této společnosti. Ani v tomto roce ani předtím. Stanovisko MV SSM o kterém hovoří svědek Jakeš Miloš mladší, je to u kterého já jsem odpoledne byl. Je vidět, že se k němu dostal Josef Skála velmi rychle, když už ho večer dával číst svým hostům na večírku v budově MSS. Tedy jde o Stanovisko, které schválila MVR a MV SSM za účasti předsedy ÚV SSM Vasila Mohority a vyšlo v pondělní Mladé frontě.

Str.933…Svědek Jakeš uvádí, že se Štěpánem se znal jenom z toho důvodu, že on pracoval v aparátu MSS. Asi šest let. Jakeš byl šéfem aparátu MSS. Tedy správně říká pracoval v aparátu MSS ,ale neříká, že byl jeho šéfem a tedy nejbližším spolupracovníkem presidenta MSS. Předtím Ulčáka a potom Štěpána.

V jiné souvislosti na webu uvádím ,jak mne jednou, poprvé a naposledy, navštívil u mě doma Štěpán. Bylo to přesně v době ( 1978), kdy odešel z funkce předsedy MV SSM v Praze a nastoupil po něm Miroslav Šlouf. Oba dva na mě nevybíravým způsobem tlačili, abych neodcházel na denní studium Vysoké školy politické, ale abych šel na studium dálkové. Štěpán dokonce tehdy v roce 1978, jak jsem již uvedl dokonce přijel vyhrožovat ke mě domů. Připadalo mi to až směšné, co se tak starají o můj způsob výběru typu studia. Samozřejmě, že to bylo v souvislosti s mým vyheverováním ze hry. Vedoucí tajmeník OV KSČ Praha 2, Randák – Kapkův a Jakešův člověk měl spolu s dalšími Kapkovými a Jakešovými lidmi, Šloufem a Štěpánem a Šutkou na Praze dvě vybavit moje „odstřelení“.

Ale to jsem odbočil. Tehdy při té návštěvě u mě doma, přijel Štěpán zcela novým autem. Bylo to auto, které nebylo vůbec v ČSSR v prodeji. Volfswagen Passat, diesel.Pamatuji si to proto, že jsem mu říkal, že jako mechanizátor – traktorista, profesí, řídí diesel auto. On to komentoval slovy. “ To mi dal Miloš“ Tedy to auto mu koupil, Miloš Jakeš,ředitel aparátu MSS, jako služební.

Str. 933… To má naprostou pravdu svědek Miloš Jakeš. Znali jsme se jenom velmi povrchně. Nebo lépe řečeno ne osobně. Protože jsem byl,ale od roku 1982 vysokoškolský funkcionář SSM tak jsme se, sem tam viděli. Po návratu z výše zmíněné Vysoké školy politické, jsem na Českém ÚV SSM, kde byl předsedou Šlouf Miroslav jen tak na okraj, trval na tom ,že budu vykonávat funkci předsedy Českého vysokoškolského ústředí. A zase přes Šloufův odpor.Tak jak to bylo čtyři roky před tím, když jsem šel do školy. Trval jsem na tom a oni nezmohli nic. Kapkova,Jakešova,Indrova parta. To bylo velmi důležité a zlomové rozhodnutí. A proč to říkám právě teď a v souvislosti se svědkem Jakešem Milošem ředitelem aparátu MSS?

Po roce působení v této funkci ( v létě 1983) jsem byl vyslán spolu se svým kolegou – tajemníkem ÚV SSM a předsedou Československého ústředí vysokoškoláků Fr.Fejfarem na dovolenou do NDR. Ano, do Německé demokratické republiky. Z této dovolené jsem byl odvolán z důvodu mé účastni na jakési akci Mezinárodního svazu studentstva na Kypru, kterou řídil tam na místě Štěpán Miroslav. Odcestoval jsem tedy z Berlína do Prahy a druhý den jsem měl odletět s jedním z jejich spolupracovníků na Kypr. Došlo však k vědomému „nedopatření“ ze strany mezinárodního oddělení ÚV SSM a odcestoval jsem až další den a sám. Na Kypru mi ubytovali na dvoulůžkovém pokoji s Egypťanem. To mi samozřejmě nevadilo. Proč, tomu, ale tak bylo vysvětluji jinde na webu. Aby si všiml, že jsem obřezán. Nedělal jsem s tím nikdy od narození tajnosti ,tak proč bych to měl dělat v dospělosti. A druhá náhoda? Celá tato akce se konala – tedy akci zabezpečoval aparát MSS, v čele s jeho ředitelem Milošem Jakešem, v kyperském hotelu se jménem “ Kennedy „. Náhodou jsem byl odvolán z Berlína a přesunul jsem se na pokoj s Egypťanem, v kyperském hotelu Kennedy. Určitě vyšetřovatelé ví kdo byl Kennedy a jak zemřel a kdo ho zabil atd.. A také ,už ví, proč zahynul Benny Ohnesborg v Berlíně, kdo ho zabil atd.atd.atd.A proč chystali pánové z StB zabijačku a co byla akce Student…a proč byl Žák nervozní na zabijačce atd…

Někdy v roce 1976 odešel pracovat k Miroslavu Šloufovi na MV SSM  můj spolupracovník ,tak zvaný tajemník pro závodní organizace Lubomír Knepr. Šlouf si ho vyžádal. Na jeho uprázdněné místo mi doporučil Jiří Baryl, syn tajemníka ÚV KSČ a zeť Aloise Indry, jednoho ze svých spolupracovníků.( Jiří Baryl byl předseda OV SSM na „Devítce“ jak se říkalo pražskému dělnickému obvodu, Kapkově baště.Kapek byl generálním ředitelem ČKD na „devítce“ a tak byl tento obvod pod jeho osobní patronací.)

Jmenoval se Hrdlička. Stejně jako autor skulptury vytvořené v roce 1971 rakouským sochařem Hrdlickou, která se nazývá „Smrt studenta“. A od prosince 1990 je vystavena trvale vedle berlínského divadla v místech kde agent Stassi Karl Heinz Kurras zavraždil v roce 1967 studenta Benno Ohnesborga – O.B. A co je až neuvěřitelné ? Že sochař Hrdlicka, byl rakouský komunista a nazýval se Stalinistou a po roce 2000 kandidoval za Die Linke a přátelil se s Gregorem Gysim a Oscarem Lafointanem. Ano s tím Gregorem Gysi, který v roce 1990 odmítl přijet do Československa na návštěvu KSČS, protože jsem její první tajemník.

Dokument Č M/2. Protokol o výslechu svědka Martina Ulčáka, bývalého předsedy Městské vysokoškolské rady Socialistického svazu mládeže.

Str.937…Pokud jsem dotazován na Mohoritu, tak ten měl k celé akci dobrý vztah mluvil jsem s ním o tom jednou nebo dvakrát, říkal, že nějaká akce bude stejně a bude dobře, když to bude za účasti SSM. Mohorita po lednu 1989 začal nabírat jiný kurs, chtěl bych upřesnit, že byl vždycky trochu jiný než politické špičky, ale po lednu 1989 byl radikálnější a ráznější. Tento názor mám z toho jak jsem Mohoritu poznal. Začali se kontaktovat mládežnické organizace v Maďarsku a Polsku a studovaly se materiály z roku 1968. Od března 1989 se snažil, aby SSM byla organizace otevřená i příslušníkům jiných politických stran Věřícím apod.

S bývalým vedoucím tajemníkem MV KSČ Štěpánem jsem se seznámil v roce 1984, když jsem byl předsedou celoškolského výboru SSM VŠE. Štěpán byl tehdy předsedou Mezinárodního svazu studentstva. Nějaké bližší kontakty mezi námi nebyly. Shodou okolností jsem se v dubnu 1984 přistěhoval do Zelené ulice a v květnu se tam přistěhoval i Štěpán. Bydleli jsme na stejném patře. Jak už jsem uvedl, nějak blíže jsme se nestýkali. Později jsem se s ním začal stýkat až jako funkcionář MV SSM.

Na dotaz uvádím, že podle mého názoru vztahy mezi Štěpánem a Mohoritou byly konfrontační. Když Štěpán nastoupil do funkce, tak se stavěl za přestavbu, ale po lednu 1989 se podle mého názoru začal posunovat ke konzervativnímu křídlu KSČ. Mohorita šel na druhou stranu. Chtěl bych ještě doplnit, že se domnívám, že Štěpán z hlediska správy města byl pokrokový, ale z hlediska reformy KSČ nikoliv.

Str.938…Šli jsme s průvodem až na Vyšehrad, vyčkali jsme oficiálního skončení manifestace asi tak kolem půl osmé, nevím přesně v kolik to bylo, ale tou dobou byl Vyšehrad ještě plný lidí. Na Vyšehradě, kde jsme se mohli zdržet asi hodinu, jsme usoudili, že další průběh už nemůžeme ovlivnit a vydali jsme se na MV SSM , kde jsme měli již předem dohodnutou schůzku ve 20.00 hod. Já jsem se ještě cestou stavil za Mohoritou, to mohlo být asi půl hodiny potom, co jsme opustili Vyšehrad. S Mohoritou jsme mluvili krátce, shodli jsme se na tom, že to asi bude průšvih a že je důležiré jak to dopadne. Báli jsme se především dalšího zásahu Bezpečnosti. Pak jsem z Měatského výboru SSM zavolal na MV KSČ, mluvil jsem přímo se Štěpánem. Rozhovor byl kratičký, snad půl minuty, já jsem mu oznámil, že akce proběhla a trasa byla dodržena, on říkal, že si to představovali jinak, doplňuji, oznámil jsem mu také, že akce byla formálně ukončena, a pak mi řekl ,že si to řekneme jindy, teď hlavně jak to dopadne…

…Tam jsem se dozvěděl, ( na MV SSM ), že už ráno herci a vysokoškoláci vyhlásili generální stávku. Zjišťovali jsme dále, zda při zákroku bezpečnosti byli nějací ranění a mrtví a dozvěděli jsme se jméno Martin Šmíd. Volali jsme také na MV KSČ, kde však kromě služby nikdo nebyl. Podařilo se nám zjistit oba Mariny Šmídy a hned ráno 19.11. jsme za nimi jeli. Ve 14,00 hod. zasedalo předsednictvo MV SSM a MVR, kde jsme přijali stanovisko k zákroku. Byli tam z rozhlasu a jí jsem potom jel do televize, ale oba tyto prostředky pak měly zakázáno naše stanovisko vysílat.. Druhý den je vydala Mladá fronta. Na tomto zasedání byl také Mohorita, který s naším stanoviskem souhlasil…

…v úterý jsem pak byl na sekretariátu MV KSČ, kde Štěpán říkal, ať toho necháme, ať si to všechno dobře rozmyslíme.Nedá se říct ,že by nám vyhrožoval, spíše radil, ale z reakce sekretariátu bylo jasné, že se to neobejde bez následků. Ve středu pak bylo svoláno plénum MV SSM, kde bylo přijato naše prohlášení, před tímto plénem, byla stranická skupina pléna, která žádala,aby Štěpán odstoupil…

Str.939…ÚV SSM jako kandidáta na prezidenta navrhl Císaře.Mov jsme ho neznali, ale protože byl navrhován v roce 1968, tak jsme ho navrhli. Současně byl jako kandidát OF vyhlášen Václav Havel a podpořili jsme jeho kandidaturu, s tím ,že Císař by mohl být jako další kandidát. Poté jsme dostávali různé výhružky a toto jednání se nám nelíbilo, rozhodli jsme se ,že na podporu Císaře vyvěsíme plakáty, které pak byly strhány.. Také jsme u kulatých stolů nesouhlasili s tím, aby poslanci byli kooptováni, protože to tak proběhlo po roce 1968, byli jsme pro rychlé vypsání voleb…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí: 

Str.937…Můj kurz byl zcela jednoznačný a pro všechny zasvěcené, čitelný od samého začátku mého působení v organizaci mládeže v roce 1969.Operace Benjamin. Konec SSSR a světového komunismu.

Ano byl jsem vždycky trochu jiný než politické špičky. Bylo to proto, že moje poslání bylo jiné než měly politické špičky. Já jsem stál nejen jinde. Já jsem stál proti nim a teď pozor, oni – všichni proti mě.Demokracie,Masaryk, Beneš. Pouze a jen celá dávno založená síť Moravcova II.oddělení ( Generála Františka Moravce), která stála za mnou ,ve všech sférách společenského života mne, z pozadí a neveřejně podporovala a pomáhala a zajišťovala. Byl to nevídaný výkon. Po celou tu dobu organizovat celou Operaci Benjamin. O které, samozřejmě druhá strana věděla, tak jak vypovídám v jiných svých odpovědích a píšu o tom na webu. A podnikala kroky k jejímu zastavení. A to se jim nepovedlo. a tak v tom pokračovali i po pádu SSSR a světového komunismu a s ještě větší intenzitou a za pomoci nově vzniklých struktur a bezpečnostních složek což já osobně považuji za důkaz toho, že si zachovalo KGB v České republice reálnou moc.

Že to nebyl jen tak nějaký politický zápas, ale že šlo o boj o život je dnes zcela jasné. Podle mého názoru byli v souvislosti s Operací Benjamín připraveni o život generál Vasil Valo, spolubojovník otce, můj kmotr a první velitel Západního vojenského okruhu a později 1.náměstek ministra obrany ,Antonín Himl, předseda ÚV ČSTV a Lubomír Procházka vedoucí oddělení ÚV KSČ a také spolubojovník mého otce z jeho působení v týlu nepřítele. Procházka zemřel krátce po mém zvolení do funkce předsedy ÚV SSM, funkce, která spadala plně do jeho kompetence. To je samozřejmě jen můj názor. A nemám pro to sebemenší důkazy. Kromě toho co mi nachystali v Číně pár měsíců po úmrtí Himla právě tam v Číně na infarkt.  KGB.Píši o tom jinde na webu a nebudu to tady více rozvádět.

Proto jsem byl jiný. Smyslem mého působení v tom celém dění, bylo ukončení světového komunismu a SSSR. Jejich cílem bylo jeho udržení a vylepšování a soupeření s kapitalismem s cílem jej porazit a tak zajistit vítězství socialismu na celém světě. Krátce a zjednodušeně řečeno. Komunisté versus Demokraté.

Proto jsem nikdy nemohl a neměl se Štěpánem a ani s nikým jiným z nich nějaké nadstandardní vztahy. Štěpán byl již ve funkci vedoucího oddělení ÚV SSM v době, kdy já jsem byl ve druhém ročníku Učňovské školy- 1970. A vůbec jsme se až do doby jeho nástupu do funkce předsedy MV SSM ( funkce kterou dělal po něm Šlouf,Piskač a Ulčák) neznali. Byl mým šéfem dva roky – 1976-77. Šlouf například 8 let – 1978 – 1986. Pro úplnost. S ani jedním z nich jsem nesoupeřil. To nebylo totiž potřeba. Plán byl plán a ten se plnil i přes jejich snahu mne vyřadit a odsunout a dehonestovat. O to více je třeba vyzvednout úlohu těch neznámých za Operací Benjamin právě v těchto letech.

Ulčák žil v sousedním bytě na patře (nejen v domě) s bytem Miroslavem Štěpánem asi 5 let. A Miroslav Štěpán mi v jediném  telefonickém hovoru, kdy mi volal a nevyhrožoval ,ale něco chtěl, žádal ,abych „ošetřil“ Ulčákovo zvolení do funkce předsedy MV SSM. Což se stalo i bez mého ošetřování. Ulčák pravidelně docházel na schůze sekretariátu KSČ na MV KSČ v Praze, zúčastňoval se jich. Já jsem se Štěpánem v žádném  výkonné stranickém orgánu ani nesešel. A tak podobně bych mohl pokračovat.

Jinak je pravda co svědek Ulčák uvádí, že i organizace byla jiná ( SSM ) a  její činnost odpovídala přesně tomu co se od ní očekávalo před takovou zásadní geopolitickou změnou. Přesně podle plánu. Jsem rád ,že uvádí právě rozšíření kontaktů s mládežnickými organizacemi Polska a Maďarska, které před mým příchodem byly jen a pouze formální. Až po mém příchodu se staly i více osobními. Ale nejenom s nimi i s Rumuny ( Ioan Toma) ,Bulhary i perestrojkovými sovětskými Komsomolci.

Str.938…Ulčák má zřejmě na mysli, že jsme se báli dalšího zásahu Bezpečnosti ze zkušeností z ledna 1989. Myslím, že tak to právě v této souvislosti bylo myšleno. Už si ani nevzpomínám, že jsme se po návratu z Vyšehradu sešli u mne v kanceláři. To ,ale už je nějaká doba a některé detaily mi mohly uniknout. Při této příležitosti musím uvést, že po výše uvedeném telefonátu Štěpána abych „ošetřil“ volbu Ulčáka předsedou jsem s Ulčákem neměl vůbec zájem spolupracovat. Považoval jsem jej za Štěpánova člověka. A tv tomto duchu se odehrávaly i naše rozhovory. Praha pro mne byla vždy Kapkova ( Jakešova,Indrova ) a zůstala jím i za Štěpána. Proto každý ,kdo byl v čele mládežnické organizace v Praze byl jejich člověk ( Šlouf,Štěpán,Piskač,Ulčák). Jako důkaz pro moje tvrzení je i to, že jsem po svém odchodu z funkce 30.listopadu 1989 za sebe Ulčáka za předsedu ÚV SSM nenavrhoval. Prošel návrh Lubomíra Ledla ,zvolit právě na Ulčáka.

Ano u přijetí stanoviska Předsednictva MV SSM a MVR v neděli 19.listopadu jsem byl a vyžádal jsem si osobně, aby Mladá fronta uvedla, že to bylo za mé účasti.Což se také stalo.

Dovedu si živě představit reakci Štěpána na Ulčáka v pondělí 20.listopadu. Mně vyhrožoval Štěpán na Pražském Hradu, při večeři s francouzským prezidentem Mitterandem že jsem byl předtím u zdi Lennona, vyhrožoval mi na oslavách SNP v Bánské bystrici, když jsem žádal propuštění dvou členů FIDESZ uvězněných pražskou Bezpečností na demonstraci 21.srpna 1989, po článku o telekomunikační věži na Žižkově v Mladé frontě a i v letadle při cestě z Korejského festivalu za moji kritku této monstrózní akce.atd. Dá se to shrnout. Od svého nástupu do funkce pražského komunistického šéfa – za Kapka, mi už jenom vyhrožoval. Jinak se mnou nemluvil. A to nelenil ani mi zatelefonovat a vyhrožovat.

O to směšnější je tvrzení Havla, že jsem se Štěpánem domlouval změny na sovětském velvyslanectví. První a poslední rozhovor o kádrech jsem se Štěpánem  vedl o Ulčákovi. Jinak nikdy a nikde o nikom.

Str.939…O kandidatuře Císaře mluvím při jiných příležitostech. Ano je to tak jak Ulčák uvádí. Oni – SSM  navrhovali Císaře. Zřejmě pod vlivem perestrojky ,kdy jeden z jejích znaků, samozřejmě, že v totalitě směšných, bylo více najednou více kandidátů pro veškeré volby. Byl to v té době sovětský model. a sám Ulčák musel svést souboj s několika kandidáty ne Městské konferenci SSM v Praze.V posledním kole zvítězil nad Němcovou. Němcovou za svobodna. Nemohu si její příjmení po svatbě, teď vybavit.Byl jsem tam tehdy u toho a popisuji to jinde.Popisuji na webu, jak se tam při té příležitosti náhodou objevil výše jmenovaný Jiří Baryl ( tajemník ÚV SSM a později tajmeník MV KSČ u Štěpána) s Josifem Ordžonikidze, tajemníkem ÚV Komsomolu.

Dokument Č.M/3. Protokol o výslechu svědka Jana Daňhela, bývalého vedoucího odboru ÚV SSM a člena MVR SSM Praha.

Str.942…Ve funkci předsedy MVR jsem byl asi pět let. Někdy v roce 1989 jsem se domluvil s Vasilem Mohoritou, že v roce 1989 již nebudu kandidovat na další funkční období a přejdu do aparátu ÚV SSM, kde jsem se chtěl zabývat zahraničními styky.. Nepamatuji si přesně, ale myslím, že na přelomu 1988/89 jsem se s Mohoritou dohodl ,že na ÚV SSM povedu skupinu pro kontakt s nezávislými strukturami, zejména studentskými, ale nejen s nimi….V podstatě jsem byl přímo podřízen Mohoritovi, i když po organizační stránce to bylo trochu jinak. Měl jsem k němu každodenní přístup…

Str.944…Na dotaz, zda jsem byl ve spojení s Vasilem Mohoritou nebo s někým z ÚV nebo MV SSM, tak uvádím ,že si to nepamatuji. Nedokážu si vybavit, jestli v sobotu nebo v neděli se na ÚV SSM něco dělo, protože následující dny jsme pak na ÚV SSM byli…

Str.945…Na dotaz uvádím, že blíže jsem se V.Mohoritu poznal v roce 1985, kdy jsem začal pracovat na MVR a on byl tajemníkem ČÚV SSM pro vysoké školy. Pozdějí pak byl předsedou ČÚV SSM a to už jsme se setkávali řídčeji. Když potom přešel do funkce na ÚV SSM, tak jsme se setkávali, ještě míň, ale on o mně věděl, že mám styky s nezávislými iniciativami. Mohu říct, že jsem s Mohoritou vycházel velmi dobře. V pracovních vztazích jsme si rozuměli, ale osobní styk jsem s ním neměl. Po 17.listopadu jsem mu sloužil jako zdroj informací, protože z ÚV jako jediný jsem komunikoval se stávkovým studentským výborem. V té době jsem se s ním stýkal i několikrát denně, později tyto styky slábly.

O to, že se chci setkat s opozicí, jsem Mohoritu informoval a on mito schválil. Nekonkretizoval jsem s kým se mám setkat, to záleželo na mé iniciativě a informacích. O průběhu schůzky s panem Bendou a panem Battěkem jsem ho také informoval..

Podle mého názoru měl mohorita zájem na tom reformovat svazácké hnutí, měl zájem na tom spolupracovat s nezávislou mláděží. Pokud se týká 17.listopadu, tak určitě o přípravách byl informován, ale podle mého názoru do nich nijak konkrétně nezasahoval, protože to byla akce pražská.

Co se týče mé činnosti po revoluci, po odchodu Mohority a nástupu Martina Ulčáka byl můj odbor zrušen a já jsem se stal poradcem pana Ulčáka. Tímto jsem byl do konce roku 1990, ale poslední půlrok už to byla práce ryze formální. S Mohoritou jsem se nějak moc nestýkal, jednou jsme se snad bavili o tom, jak bych si já představoval budoucnost KSČ. Na jaře jsme ještě vedli nějaká jednání o případné volební koalici s jinými hnutími a organizacemi.

Str.946…Pokud jsem dotazován na vztah Mohorita a Štěpána, tak mezi nimi podle mého názoru byla napjatá situace, i když se snažili to zakrývat. Podle toho jak se navzájem o sobě vyjadřovali, myslím, že se moc v lásce neměli. Určitou úlohu v tom podle mého názoru hrála konkurence. O vztahu Mohorita k Adamcovi nevím nic bližšího.

Str.947…Pokud se týká vystoupení Mohority na Václavském náměstí po 17.11. tak s tímto požadavkem jsme za ním přišli my s tím, že je takovýto požadavek. Mohorita nějakou dobu o vystoupení váhal, zejména měl obavy, z toho co mu řeknou na ÚV KSČ. Nakonec se rozhodl a na Václavském náměstí vystoupil. Dnes si již nepamatuji, co tam říkal. Mám na mysli vystoupení u sochy Sv.Václava.

Str.948…Pokud se týká kandidatury Císaře, tak s tím přišel Aleš Kyselý. Zřejmě z toho důvodu, že už kandidoval a že je to politik…

Svědek Vasil Mohorita k tomu uvádí:

Str.942…ano tak to bylo. Daňhel sehrál velmi pozitivní roli v té poslední fázi. Řekl bych, že byl jeden z těch ,kteří chápali, že změny jsou nevyhnutné a velmi na blízku. A neměl chuť se svazovat s pražskou partou – Kapka,Štěpána,Šloufa,Šutky a teď už i Ulčáka. To mi bylo na jeho jednání sympatické.

Str.944…Ano tak to já si zase pamatuji velmi dobře. Na ÚV SSM jsem byl v neděli. Přišli tam – pokud to nebylo až v pondělí Horáček s Kocábem. Přišla i spousta funkcionářů z vysokých škol ale i odjinud.. Nejmodernější rozmonožovací technika, kterou jsme nakoupili z devizových prostředků vlády byla k dispozici studentským SSM stávkovým výborů. Byl tam živý provoz celou neděli a vlastně pak už skoro bez zastávky celou revoluci. A hlavně se hledal – zabitý student. Šmíd.

Str.946…Velmi dobrý postřeh. Ano byla to konkurence. Ale z moji strany to byla konkurence ne o „koryta“ ,ale o další charakter a způsob demokratizace a následné úplné likvidace komunistického totalitního systému. S Adamcem jsem neměl vůbec žádné vztahy. Před Celostátní konferencí SSM ,která byla 11 a 12. Listopadu 1989, mi telefonoval, nebo někde na nějaké oficiální akci řekl ,že v předsednictvu ÚV KSČ  v diskusi k této otázce moje postoje podpoří. Byl jsem tam k tomu bodu jednání pozván. Adamec to neudělal a později se snažil to různými trapnými způsoby omluvit. Nechal Štěpána a Indru, aby mi tam zcela neomaleně ugrilovali.

Str.947…Ano vzpomínám si na to dobře. Přišel mladý muž – tak třicátník a řekl mi, že se jmenuje Špaček a že ho posílá Dubček, abych šel na Václavské náměstí. Přišel s informací. Nezkoumal jsem co je na tom pravdy. Jít jsem tam chtěl, tak mi nezajímalo ani to kdo s tím přišel ani kdo za tím je a o co jde. Můj odpor k tomu co se stalo a vůbec už k tomu všemu co se tehdy odehrávalo byl tak silný, že jsem se chopil v té chvíli každé příležitosti projevit veřejně svůj názor bez ohledu na cokoliv. A hlavně, proto, že už bylo jasné ,že se jde do finále. Že se svádí poslední bitva o Svobodu. Nevím jak to bylo s obavami. To skutečně nevím, jestli jsem je vyjádřil nahlas. Myslím, že ne. Že si to Dańhel jen myslel z mého výrazu. Naopak jsem s velkou chutí zatelefonoval tajemníkovi ÚV KSČ Hofmanovi ( jak je uvedeno v mé výpovědi stejné vyšetřovací komisi) a oznámil mu to ,že tam jdu. Oznámil, aby jste to dobře pochopili. Neptal jsem se ho. S takovou chutí a řekněme s gustem s jakou jsem asi měsíc před tím volal tajemníkovi ÚV KSČ Fojtíkovi, že budu dělat rozhovor pro Hlas Ameriky. Taky jen oznámil a neptal se.

Jak popisuji jinde tak tajemník Hofman se mnou nekomunikoval. Byl jsem u něj asi třikrát v průběhu roku 1989. Měl na starosti tak zvaný „politický systém“. ( Například i Čalfu) Ani při jednom z těchto jednání mi nepodal ruku a neřekl ani slovo. Prostě jsem tam přišel a on kýval hlavou od svého stolu a pak přišel k jednacímu stolu sedl si naproti mně, a když jsem skončil tak odešel ke svému pracovnímu stolu a dokýval hlavou a tak jsem odešel. Dával mi tak najevo co pro něj – PRO NĚ – znamenám.

Str.948…O Císařovi bylo již řečeno hodně. Nebudu to dále rozvíjet. Určitě bude příležitost se vyjádřit k tomu, proč to byl právě nositel jména Kyselý ,který přišel s tímto návrhem na ÚV SSM za Ulčákem a spol. a proč ho oni právě proto, že s ním přišel Kyselý, přijali za svůj. To, ale myslím již s výpovědí Daňhela bezprostředně nesouvisí. Ale souvisí to bezprostředně s Operací Benjamin. Nebo lépe řečeno s těmi ,kteří byli proti Operaci Benjamin a zkoušeli svoje triky. Když jim nevyšel pokus o provokaci na Národní třídě, který měl za cíl návrat poměrů u nás, ale hlavně v SSSR do dob Stalinismu. Tedy StB a KGB.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *