Za prvé bych chtěl upozornit, že tak jak bylo rozhodnuto předem, Velkou Trojkou ( Třemi sestrami) o tom, že po Druhé světové válce na území Československa Sovětská armáda nebude, tak i o vstupu vojsk a okupaci Československa předem bylo rozhodnuto předem a i o odchodu Sovětské armády z území Východní Evropy, ze sovětských satelitů bylo rozhodnuto předem. Věřte, že když se chystáte ukončit existenci největšího totalitního impéria v dějinách lidstva, s jeho totalitní ideologií ,která ovládá masy po celé zeměkouli a nechcete riskovat válečný konflikt a už vůbec nechcete riskovat ATOMOVOU VÁLKU, tak je nejdůležitejší přípravná fáze.

Tedy musí být přesně určení lidé – předem připravení, „vycvičeni“, nebo „vychováni“, na přesně předem určených místech. V tom sehráli Tři sestry tu rozhodující roli. Nemohlo se ponechat náhodě, že se objeví lidé ,kteří by mohli celou Operaci Benjamin zvrátit. I když se to například v případě Srpnového puče v SSSR v roce 1991 stalo. Ale armáda, konkrétně TaManská divize, s jejím velitelem v té době s iniciálami V.M. ( dostupné na internetu) a s mým ( V.M.) zapojením na Krymu ,v té době s Alexandrem Borcovem (SOKOL,Strahov Brána BORCŮ, moje poznámky, kde jsem se učil US VS a kde byl zavražděn gen.Janko, AUGUST.), situaci poměrně rychle zvrátila. Všimněte si ,že datum puče a jeho konce je stejné jako datum okupace Československa z roku 1968.

Sovětská armáda byla v té době rozmístěna na území Polska, Maďarska, Německé demokratické republiky a Československa. Pochopitelně po celém území SSSR , tedy na územích všech svazových republik. Tedy, vojska odcházela, postupně ze 14 svazových republik a z Východoevropských satelitů.To co píší dnes o cvičení ,které se ukutečnilo v minulých tydnech na východě Ruska, nemá absolutně srovnání s tím co se dělo začátkem devadesátých let. Milióny a milióny vojáků byli v pohybu, tisíce a tisíce vlaků, transportů, tanků,děl,letadel a jiné techniky se přesouvali ze Střední a Východní Evropy a ze Zavkazkých republik, Pribaltských republik. Spořádaně a řádně, bez větších excesů se vrátily ne do SSSR, ale jen do RUSKA!!! Tedy na území jednoho státu, zmenšené o 14 svazových republik. Včetně atomových zbraní z území UKRAJINY, na základě smluv ,která se jich dobrovolně vzdala. A i ATOMOVÝCH zbraní ,které byly rozmístěny na území Československa. To popisuji v jiné části, jak jsem byl organizovaně pozván na vojenské cvičení ( abych prý mohl být povýšen na důstojníka) k Tankové divizi do Kralových Varů a ůčastnil se noční přípravy v podzemí velitelství divize s mapami s vyznačeným rozmístění ATOMOVÝCH ZBRANÍ na našem území, při cvičení ŠTÍT, Bylo to asi v roce 1984/1985

Tato akce vyžadovala ,ale politické „krytí“ . Tedy politické orgány v totalitních zemí musely tento celý průběh “ osvobození“ satelitů, provést, uskutečnit. Jedno je plán, příprava a druhá věc je jeho provedení. Tedy ,že něco vojáci naplánují je jedna věc ,ale musí to mít, zvláště, když se chystáte stát DEMOKRACIÍ, nějaký politický, logický průběh. A to byla naše role. V Českolovensku a v SSSR.

A moje role a moje sázka a moje postoje a pozice a úloha v tom všem? Jak jsem již napsal , osvětlovač, herec v hlavní roli celého toho dramatu. Popíšu ( v mnohém zopakuji z Poznámek k Pamětem) nyní ono politické krytí celé té Operace Benjamin jen v poslední fázi.

1986 ,PORTA v Plzni. Zakázali Jarkovi Nohavicovi vstupovat. Jdeme na pivo. A říkám mu ,před M.Šloufem.“ Teď už to bude dobrý. Neboj. Už je tam Gorbačov. Vydrž.“

V létě 1988 poprvé cestuji na Kubu. Přistávám v Baracoa ( ano stejný název jako kasárna v Havaně kde byl popraven gen. Ochoa Sánchez , píši dále), místě prvního údajného přistání Kolumba, který tam vystavěl Tři kříže…Navštěvuji provincii Guantánamo. Přivádí mě se podívat na hranici americké vojenské základny US Marine.

V listopadu 1988, navštěvuji Lennonovu zeď, odtud odcházím na Pražský Hrad na večeři s francouzským prezidentem, který ráno snídal s disidenty. Tam jsem tvrdě, zkritizován Štěpánem a ministrem vnitra Kynclem.Před večeří.Za Perestrojku a Demokratizaci.

Leden 1989. Přijíždí za mnou dcera Ernesta Che Guevary , Celia s kormidelníkem GRANMY. Velitelem lodi GRANMA byl právě Che Guevara. Věnuje mi Bolivijský deník s krásným věnováním, zcela apolitickým. Už jsem jej na FB zveřejnil. Ani nepoužije slovo soudruh v oslovení. Ale na konec napíše Hasta la Victoria siempre!!! Proč GRANMA? Granma je Babička a Babičku napsala Božna Němcová. Tedy B.N. V ruskočeštině, nebo latinkoazbuce je to V.H. Václav Havel…O mém setkání s El Che v Hotelu International nepadne ani slovo ( pro ty co neví co je a kde je hotel International ,tak je to ten co se filmoval český film „Šakalí léta“. Proč asi?)

S největší pravděpodobností tuto cestu zorganizoval Hrdina Angoly a Hrdina Cuby, spolubojovník dvou Fidelových největších odpůrců – Guevary a Cienfuegose, Generál Arnaldo Ochoa Sánchez, v té době velitel Západní armády, na Kubě. Pokračoval v proti Castrovských akcí a  stal se zastáncem změn na Kubě. V dubnu přijíždí na Kubu Gorbačov. Sánchez stupňuje svoje proticastrovské  aktivity v souvislosti s touto návštěvou. V červnu je s dalšími zatčen a v červenci 1989 v kasárnách Baracoa v Havaně popraven. Paradoxem je ,že jsem někdy v té době byl na Kubě. Možná přesně v době popravy. Trest je za narkoobchod. Který, ale organizovala armáda jako svoji normální činnost. K získání na chudé Kubě tak nezbytných financních prostředků.Za každou cenu. Pro rodiný podnik bratrů „Catros“.  Byla to normální součást práce . Vydělávat pro Bosse – Castros a  dělal to každý, kdo byl určen to dělat.

Po rozšifrování StB a KGB, této návštěvy jsem v období Palachova týdně v lednu 1989 odeslán na “ likvidační“ zahraniční cestu. Během Palachova týdne v lednu 1989 jsem absolvoval, z podnětu StB/ KGB cestu  – Praha, Řecko, Egypt,Etiopie, Zambie, Zimbabwe a přes keňské Nairoby a Švýcarsko zpět do Prahy. Přežil jsem.Zejména Addis Abbeba, jejíž nadmořská výška může v případě drobné otravy, až v pátém patře hotelu s nejezdícím výtahem skutečně pro srdce velmi nezdravá. Píši v Poznámkách k Pamětem.)

Po celou tu dobu všude ,kde jsem vystupuji jako neochvějný a jasný a veřejný zastánce Gorbačovovi perestrojky – Glasnosť – přestavba – demokracie.Změny, změny, změny. Samozřejmě ,že vědí dobře soudruzi ,že jsem tam proto, že pro mě je to stupeň ke změně definitivní. K DEMOKRACII a SVOBODĚ.

Na ÚV SSM přijíždí delegace představitelů bavorské mládežnické organizace CSU z bavorského Mnichova. Věnují mi džbánek na pivo v tradiční bavorské bílo modré šachovnici.

Předsedou městského výboru SSM v Praze se stává na návrh Miroslava Štěpána, pozdější předseda ÚV SSM v roce 1990 likvidátor SSM, miliardář Martin Ulčák. Úplně náhodou jednou slyším Štěpána někomu vyprávět, jak bydlí spolu bydlí jednom domě, na stejném patře a v  sousedních bytech. V Praze ,Dejvicích.

Do Prahy přijíždí tajemník ÚV Komsomolu, Josif Ordžonikidze. Vnuk Sergo Ordžonikidze, spolupracovníka Stalina ,který spáchal v roce 1936 pod tlakem Stalina a Beriji sebevraždu. (Josif Ordžonikidze byl po pádu SSSR dlouhá léta náměstkem primátora Moskvy). Scházíme se jen velmi krátce a formálně, v Pražském Parku kultury a oddechu. Pozval ho, jeho přítel, syn zemřelého tajemníka ÚV KSČ Baryla a zeť Aloise Indry, Jiří Baryl, tajemník ÚV SSM,  později tajemník MV KSČ u Miroslava Štěpána.

V červnu 1989 cestuji do Číny. V době událostí na náměstí Tian Men. Popisuji v Poznámkách pokus o moji likvidaci podobným způsobem jako tam pár let předtím zlikvidovala KGB ,Antonína Himla. Navštěvuji provincii Xia Men ( tam mi ukazují ,dalekohledem z pobřeží Tchaj wan) a neschází se se mnou jediný představitel Číny, ani tehdejší šéfka mládeže, dnes místopředsedkyně vlády, která mě pozvala. Na našem ,velvyslanectví chystají pytle s pískem a situace je vypjatá. Neodjíždím, přes veškerou jejich neomalenou snahu, až do určeného termínu odjezdu. Na druhý den po mém odjezdu vyjíždí na náměstí tanky.

Cestuji z Pekingu do Moskvy ,kde právě probíhá zasedání shromáždění poslanců, zvané Kongres lidových zástupců .A sleduji celý průběh zápasu demokratů a konzervativců v televizi.V noci pak sleduji pořad z petrohradské televize o Stalinově řádění, Gulazích, Velké čistce apod.

Odjíždím na Festival do KLDR. Zvu do klubu československé mládeže KIm Ir Sena. Přichází tam. Jsou to velké manévry bezpečnosti.

V KLDR  došlo k již popsané otravě LSD, někým z mých spolupracovníků (nebo přátel) a 2 příslušníky StB. Oba jsou uvedeni v seznamu příslušníků Druhé správy StB, kteří v říjnu z StB odešli. Každý to může vidět na webu.Více na mém webu, v předešlých příspěvcích. Při cestě zpět z KLDR ve vládním speciálu Miroslava Štěpána, který tam byl vyslán Milošem Jakešem, mi hrozí Štěpán prstem – přesněji řečeno dvěmi prsty mezi ,kterými má doutník, takže vlastně celou rukou, abych přestal s těmi řečmi, že takové akce jako je festival je třeba v rámci demokratizace, ukončit. Proč jsem to říkal ? Děti, například ,které nacvičovali na slavnostní úvod a závěr festivalu ( ani na jednom jsem nebyl – nesnáším to) měli tak nabitý program nácviků, že je klidně nechali přijít o jeden rok školy!!! A tak prostě, kvůli podívané!

Odjíždím na Kubu a do Nikaragui. Cestuje tam také Josef Skála. Stal se po Miroslavu Štěpánovi, Presidentem MSS. Nebyl ani v SSM, ani student. Byl řadovým pracovníkem aparátu KSČ, ideologického oddělení. Muselo se mu zařídit členství v SSM, aby mohl být v předsednictvu ÚV SSM. To souviselo s funkcí Presidenta MSS. Proč to píšu? V letech perestrojky něco nevídaného. Zcela proti smyslu politiky M.Gorbačova. Zatímco já jsem prosazoval do funkcí nestraníky, mladé, nové, vzdělané lidi, členy ÚV SSM se stali mladí lidovci a socialisté a zástupci slovenské strany Obrody a Slobody, do funkce Presidenta MSS šel „přestárlý“ aparátčík ÚV KSČ. To mohla chtít a zařídit na ÚV KSSS v Moskvě a ÚV KSČ v Praze jen a jenom KGB! A proč celé to divadlo?

Podívejte se na mojí a jeho funkci, v angličtině. Já byl President SSM a on byl President MSS. Co je na tom stejné? Obráceně je to stejné!!! A proč to celé to divadlo. Znova to musím napsat! Jezdil se mnou kam mohl. Na dovolenou na Krym, do KLDR, na Kubu, do Nikaraguy.V jednom roce! Proč? Protože Skála je ROCKY! A jaký ROCKY? ROCKY de Balboa, Jako VASCO de Balboa, známý mořeplavec. Ano Vaska – Vaska Trubačov. Pamětníci ví co to je. Ukrajinská kniha. A jeho role, to nebylo vůbec kvůli té jeho samolibé „moudrosti“ ,kterou vás oblažuje dnes, svými šílenými články a vystoupeními. To bylo proto, aby upozornil na moji roli. ROCKY, americký boxer, US MARINE, je President SSM. Obrácený, tedy utajený! A proč ROCKY – Silvester Stalone? Silvestr Stallion – Hřebec, kůň.Už jsem to myslím napsal, v předcházejícím příspěvku. Silvestr je 31 prosinec a já měl dres 31 v Brémách na turnaji v Americké vojenské zóně. ROCKY měl Adrianu s jejíž smrtí se nemohl dlouho vyrovnat , já měl Adrianu s jejíž „smrtí“ – pro mě, jejím odjezdem domů, ze školy v Moskvě, jsem se nemohl dlouho vyrovnat. A Stalone, to je jasné.Stallion, hřebec, kůň, Černý kůň Ocelový,vydrží. Nebo Herstahl, ,dřív vzpomínaná zbrojovka v Belgii, výrobce zbraně, kterou měl otec doma dlouhá léta.Byl jen „informace“ pro místní zpravodajské služby, kdo já jsem a to ještě nudná. To stejné co dnes píše, tehdy i říkal a to i v nepracovní době. Byl to děs s ním trávit čas.

A přichází srpen 1989. 21. srpna dochází k demonstracím a mezi zatčenými jsou i dva členové maďarského FIDESZ ( Orbán). Krátce předtím jsem byl v Maďarsku na pozvání mého partnera Csaba Hámory. Vzal mi k Imre Pozsgay, kterému přezdívali maďarský Gorbačov. Byl po Kadárovi nejvyšším funkcionářem strany. A mám za to že stál za vznikem FIDESZ. Uvařil mi rybí polévku – Halászle. Byla výborná. Do Maďarska předtím vedoucí funkcionáře SSM nezvali. Natož, aby jim vařil druhý muž strany, polévku. Ale zpátky k srpnu 1989. Volá mi z pověření Csaba Hámory, krásná Katy Kovacs, vedoucí mezinárodního oddělení a žádá ,abych je pomohl osvodit z vězení. Ráno po tom, cestujeme všichni vedoucí funkcionáři strany a státu na oslavy výročí SNP. Autobusem na letiště, kde nastupujeme do dvou letadel. V autobuse mluvím s kým mohu, aby propustili zatčené z demonstrací okolo 21. srpna. Jeden po druhé říkají ,že to není jejich práce. Šílené!!! V Bánské Bystrici, mi vyhrožuje Štěpán s Pitrou a dalšími přikyvujíci, ať toho nechám, nebo půjdu na odbory. Vracíme se do Prahy, zase dvěma letadly. S jednou změnou. Já jsem v jednom letadle sám a ostatní jsou v tom druhém.

Proběhli změny v Maďarsku a Polsku.

V září 1989 se u mne objednává Evžen Erban. Dlouholetý a dlouholetý funkcionář, bývalý předseda České národní rady, původem Sociální demokrat.  Důchodce, s Parkinsovou nemocí. Scházím se s ním okamžitě. Je totiž na seznamu příslušníků zpravodajské skupiny ARAP mého otce. Spolupracujících s Radou Tří za války. Říká mi již zcela nepokrytě a bez jinotajů, na rozdíl od Kubánských přátel v lednu, ať řeknu Jakešovi aby udělal z Havla ministra kultury. Povídáme a loučíme se. Samozřejmě, že to z odposlechu mé kanceláře StB ví. Říkám si myslí ministra kultury doopravdy , nebo myslí Klusáka – tedy černého koně na nejvyšší funkci ( Černý koníček LUCERNA?) Klusák byl totiž celá sedmdesátá léta ministrem kultury a byl zeťěm Ludvíka SVOBODY, manželem jeho dcery ZOE.

V září 1989 jsem na krátké návštěvě u předsedy mladých Sociálních demokratů v rakouské  Vídni. Později je už jako předseda rakouské soc.dem. předsedou rakouské vlády.

V září 1989 jsem u ministra federální vlády a šéfa legislativní rady vlády Mariana Čalfy k projednání otázek mládeže. On se mi ptá zda li má z návrhu Ústavy ,kterou připravuje pro předsednictvo vypustit vedoucí úlohu Komunistické strany. Říkám ano, nebo samozřejmě, nebo určitě.

Dělám, jako první funkcionář u nás, v té době rozhovor s redaktorem Hlasu Ameriky. Jonathan Neagley se jmenoval.

Odjíždím do Rumunska, krátce poté k mému partnerovi Ioan ToMa.Byl po asi dvacetiletém šéfovaní mládeži synem Ceaucesku, člověkem ,kterého jsem nejvíc s Perestrojkou, demokratizací „masíroval“. Přijímá mě druhý muž po Ceauceskovi. Opět mluvím o perestrojce a demokratizaci. ( Ioan ToMa byl po převratu v Rumunsku, stejně jako celé vedení Rumunské komunistické strany, nějakou dobu vězněn)

Začátkem října jsem na oslavách založení NDR. Popisuji jinde tak jen krátce. U stolu číslo jedna v Stadtpalast , na večeři sedí Gorbačov, Ceaucescu, Jakeš, Jaruzelsky,Živkov, Honecker atp. Já sedím u stolu číslo dvě s E.Krenzem, nástupcem Honeckera a stranickým šéfem STASSI a gen.Hoffmanem ministrem obrany NDR. Jsou demonstrace v Drážďanech a je to u stolu poznat. Oba skončili po sjednocení ve vězení. Berlínem prochází mládež FDJ s pochodněmi( proč asi) a skanduje jen a jenom „Gorbi, Gorbi“. Je to jasné. na tribuně mám místo v druhé řadě za Gorbačovem. Za 14 dnů se do Berlína vracím, těsně před pádem ZDI. Je to jiné město.

V Bulharsku končí Živkov.

Honeckera v NDR nahrazuje Krenz a ZEĎ padá.

Připravuji Celostátní konferenci SSM do pražské LUCERNY. Té Lucerny, která byla v majetku Havlových, odkud jsem v srpnu 1971, spolu s celou naší skupinou odjížděl do školy v Moskvě po večeři v restauraci Černý koníček LUCERNA. A bydlel tam , v Lucerně, můj trenér z Meteor Praha, Hájek, který mi s dresem číslo 31, vysílal na turnaj do německých Brém v americké okupační zóně v říjnu 1969. V době kdy náčelníkem štábu US ARMY byl generál WESTMORELAND ( WEST MORE LAND).Konference je prvním ,ale také posledním perestrojkovým aktem v socialistickém Československu.Byla 10-12. listopad.

17.Listopadu 1989, se po slavnostním a tradičním shromáždění v pražském Carolinu odebírám na Albertov a účastním se celé demonstrace až na Vyšehrad. Mám druhý den práci na stanovách nové organizace mládeže, tak jak vypadala v roce 1968. Tedy cíl byl vytvořit Sdružení organizací mádeže. Na rozdíl od 1968 ne zdola ale shora. Byl to úkol konference. V sobotu se dozvídám o tom  co se stalo na Národní třídě. Byla to akce organizovananá protigorbačovskou, protiperestrojkovou a protidemokratizační a KGB/ StB/ ČSLA, klikou ve vedení ÚV KSSS a ÚV KSČ.

Odjíždím do práce. Dávám naší rozmnožovnu k dispozici začínajícím a organizujícím se studentským stávkovým výborům. Hledám spolu s nimi Šmída/ Zifčáka/Růžičku. Proč se tak jmenoval ,píši jinde. Ano, bylo to označení pro mne. V neděli se zúčastním zasedání předsednictva Městské vysokoškolské rady v Praze – oficiálního organizátora akce k 17.listopadu a odsuzuji spolu s nimi zákrok a vše co následovalo.

Ze mně dodnes neznámého důvodu ke mně na ÚV SSM přichází Michal Kocáb a Michal Horáček. Dodnes nevím kdo je za mnou poslal. Nikdy jsem je předtím neviděl a s nimi se nepotkal.

V pondělí, jako vůbec první vystupuji na Václavském náměstí u „Koně“ a hovořím k demonstrantům. Odsuzuji zákrok.

Volá mi Václav Neckář, že se na něj obrátili ,aby ozvučil Václavské náměstí.Říkám mu do telefonu, samozřejmě, udělej to.

Dělníci a pracující ČKD, při pochodu na středeční demonstraci na Václavské náměstí prochází okolo budovy ÚV SSM na Senovážném náměstí a skandují „SSM,SSM,SSM“

Moji spolupracovníci, kteří se dodnes označují lživě za mé přátele, zastavují vydání Mladé fronty. Oznamují mi to. Později tam padá jméno plk. Vostárek, StB. Ptáte se proč jsem je nevyhodil? Dali by mi tam jiné svoje spolupracovníky. Lepší známý StB než nějaký nový a neznámý.

Už revoluční vedení Mladé Fronty mne zve, abych jim to vysvětlil, proč jsem tak rozhodl. Na první straně totiž bylo foto Marta Kubiš. Možná už ti z vás co četli vše co jsem na webu uvedl ví a pochopili, proč zrovna ona. S tímto jménem. Jdu do Mladé Fronty a přemýšlím co s tím. Skupině asi deseti lidí, byl tam Karel Pacner mezi nimi, si dodnes pamatuji, říkám, lež. Že jsem to udělal já. Ale že jsem to udělal  proto, aby se změnila situace tak, aby už vždy mohla být Marta Kubiš na první stránce novin. To už lež nebyla, že jsem si toto co jsem říkal přál. Vzali to a dál pracovali.

V pátek 24.listopadu se schází ÚV KSČ. Vystupuji s odmítnutím jakéhokoliv použití síly. A křičím na ně. Že toto dělat nebudou. Bít studenty. Akademici, profesoři a generálové a tajemníci i dělníci z ÚV KSČ si přejí opak. Krátce řečeno, zavést pořádek. Zasáhnout. Vracím se na ÚV SSM a tam mi moji spolupracovníci ( „Přátele“) říkají ,že jsem “ neposlucha“. Už vědí ,co jsem tam říkal.

V sobotu jsem jako první vystupující na Letenské pláni. Na tribuně stojím zcela sám. Krátce povídám a ocházím po schodech dolů. Nahoru jde Václav Havel se svoji suitou. Zdravíme se.Jsem i na všech dalších pláních. Na tribuně. Havlem, Dubčekem, Adamcem, Malým …

Další zasedání ÚV KSČ a další změny. Jsem předseda návrhové komise . Schválně, abych nebyl přítomen jednání a diskusi v sále. Celou dobu jsem měl tolik práce, že jsem se do jednacího sálu vůbec nedostal! Když práci končím, protože je závěr, někdo mi v temné  chodbě říká, že jsem byl zvolen tejemníkem  a členem předsednictva ÚV KSČ – aklamací. A já u toho nebyl. Revoluce i tam…

Ladislav Adamec se nenechává volit do předsednictva ÚV KSČ. Zřejmě proto, že chce být jen president.( Následně pak odjíždí do Moskvy a tam ho Gorbačova nepříjímá).

Ráno první den na ÚV KSČ. Přichází Rudolf Hegenbart, vedoucí oddělení Státní administrativy, to znamená StB, policie a armády. Že je nemocen a jede domů do Cikháje.Proč jde za mnou nechápu. Nejsem jeho nadřízený a nikdy předtím jsem s ním nemluvil. Neznáme se. Říkám mu dobře. Odchází. Za chvíli po něm mi svitlo. Přichází jeden jeho pracovník a říká mi “ V Ostravě má Československá lidová armáda připravené vysílání televize a rozhlasu.Televizi a rozhlas  v Praze vypneme a budeme vysílat z Ostravy. Vyhazuji ho z kanceláře než to stačí dopovědět.

Končím jako předseda ÚV SSM. Zvolen je, na návrh Lubomíra Ledla, zapsaného v seznamech StB ,ale soudem prohlášeného za nespolupracovníka StB, Martin Ulčák, v roce 1990 likvidátor SSM a později miliardář.

Organizuji Ubánkou schůzku z Václavem Havlem. Urbánek mu vyprávěl jak dělal výpravčího a vlaky jezdili sem a tam. A že četl všechny jeho knihy. Havel poslouchá a usmívá se „pod fousy“. Něco takového jsem nezažil. Zorganizoval jsem schůzku Havla s mimoněm.

K sobě domů, na sídliště někde na severu Prahy, mi zve jeden z mužů Pražského jara Čestmír Císař. Pijeme kafe a povídáme. Nesu hrnek do kuchyně, děkuji za kafe. A paní Císařová mi polohlasem říká “ Čestmír by byl nejlepší prezident“. Usměju se a odcházím. Dostihy začali…

Federální shromáždění ruší vedoucí úlohu KSČ v Ústavě Československé socialistické republiky.

A jdeme do finále.1.prosince 1989 se schází předsednictvo ÚV KSČ ve své finální podobě. Předkládám na jeho jednání návrh na odsouzení vstupu vojsk v srpnu 1968. Předsednictvo to projednává za pláče a hysterie některých jeho členů. Návrh je schválen Předsednictvo ÚV KSČ , na můj návrh, odsoudilo vstup vojsk.( Ladislav Adamec není členem předsednictva a tedy není ani u tohoto jednání!!!)

4.prosince, vystupuje s odsouzením vstupu vojsk do Československa v srpnu 1968, president SSSR a generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov – sovětská vláda jej hodnotí jako porušní mezinárodního práva.

Je jmenována první polistopadová vláda. Ta padá a je jmenována vláda Národního porozumění. Na můj návrh při jednání u „Kulatého stolu“ má tento název.

9.prosince abdikuje na funkci presidenta Gustáv Husák.

Na jednání u kulatého stolu Václav Havel oceňuje – poděkováním – můj podíl na abdikaci Gustava Husáka. ( je to v knižně vydaných nahrávkách zaznamenaných na těchto jednáních jednáních V.Hanzalem).

Martin Ulčák  SSM se ujímá patronátu nad kandidaturou Čestmíra Císaře na presidenta republiky. Čestmír Císař však za mnou jednou večer přichází na ÚV KSČ a oznamuje mi, že kandidaturu Ulčáka a SSM, odmítá.

Připravuji mimořádný sjezd strany. Mezitím se účastním jednání u kulatých stolů.

V Rumunsku je zavražděn ministr obrany Vasile Mileu. V.M. Tato vražda Securitae – obdoba StB, vyvolává povstání v TeMešváru – TiMisoara.

Mimořádný sjezd KSČ 22-23. prosinec se schází v Praze. Na tomto sjezdu organizuji ,aby bylo zabráněno přijetí závěru schvalujícím kandidaturu Ladislava Adamce na presidenta republiky. Podařilo se mi to.Je schválen můj návrh, aby poslanci při volbě presidenta postupovali v souladu s přáním svých voličů. Vrací mi to podvodem. Navrhují Adamce na Čestného předsedu KSČ a mě na prvního tajemníka KSČ. Nešlo o Čestného předsedu,ale o předsedu KSČ. Proč, jsem nedávno popsal.Šlo o další úkoly KGB/StB v souladu s budoucností – výrobu miliardářů s politickým vlivem. Zasloužil se o tuto volbu M.Šlouf, jak sám popisuje ve svých pamětech.

KSČ pozměňuje název na KSČS – Strana práce.

27.prosince svolávám do budovy ÚV KSČ na nábřeží Ludvíka Svobody, poslance fedrálního shromáždění – komunisty, k projednání návrhu na presidenta republiky. Zavazuji je tam k tomu ,aby 29. prosince zvolili presidentem republiky Václava Havla. Bez diskuse a nějakých dalších intrik. Prostě tak to uděláte. Jak víte tak se i stalo.Současně s tím je zavazuji aby jeden den předtím, zvolili předsedou Fedrálního shromáždění Alexandra Dubčeka. Také se tak stalo.

V Rumunsku je popraven Ceacescu a jeho manželka.

Od této chvíle se otázky odchodu vojsk ujíma i oficiálně Václav Havel. V únoru 1990 podepisují ministři zahraničí ČSSR a SSSR dohodu o odchodu vojsk. Ten končí 21.června  1991. (Přesně  dva měsíce před pokusem o převrat v Moskvě a jeho zmaření. Na základě toho byla zakázána KSSS a koncem prosince 1991 končí SSSR).

V lednu 1990 , přichází na ÚV KSČ delegace Obrody. Všechno tajemníci KSČ z roku 1968. Šilhán, Špaček a Slavík, tajemníci ÚV KSČ a Kolmistr, vedoucí tajemník z Kladna. Chtějí jednat o znovuvstoupení do strany. Spojení Obrody – vyloučených komunistů po roce 1968 a KSČ. KSČ se v té době jmenuje KSČS- Strana práce. Jde o manévr dostat do hry “ Pražské jaro“. Myslí si asi ,že si to Moskva a  Gorbačov přejí. A  po volbách ,vyhlášených na červen 1990 chtějí asi znovu do hry na volbu presidenta dostat Alexandra Dubčeka. Vykazuji je z jednací místnosti a odmítám s nimi o tom vůbec mluvit.. Adamec neříká nic. Ale je na něm poznat, že o tom proč přišli ví.

V lednu 1990 jsem u Mariána Čalfy , předsedy federální vlády ve Strakovce. Říká mi, abych šel dělat Havlovi stranu. Cítím v tom a zcela oprávněně snahu dostat mi pryč, právě v souvislosti s aktivitami uvedenými v předchátejícím odstavci. Tedy zahájit další Pražské jaro. Těžko říct zda šlo o aktivity zevnitř z Československa, nebo i z Moskvy.

V lednu jsem u předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka. Kýve hlavou k oknu, za kterým je výhled na Pražský Hrad. Vyjadřuje nevoli nad Havlem presidentem. Ne přímo ,ale klasicky komunisticko-totalitně oklikou. Jde o další závan Pražského jara, nebo možná mrazu z Kremlu.

V únoru vydávám v Rudém právu článek s titulkem “ Návrat před Listopad 1989 není možný“. Aby bylo jasno.

Žádám o přijetí Václava Havla. Ten mi přijímá na Pražském Hradě. Povídáme o nadcházejících volbách. O nějakém mém nástupu k němu a spolupráci s ním nepadlo ani slovo. Samozřejmě, že jsem dobře věděl ,že Čalfa to hrál jen na něčí objednávku. Šlo a snahu, vypudit mne ze strany a začít s Pražským jarem a obnovou socialismu.

Přicházím z Hradu na ÚV KSČ. Tam je právě na návštěvě mezinárodní tajemník Francouzské komunistické strany Germes. Scházím se s ním. Začíná tím ,že mi „jebe“ za to ,že jsem byl u Havla. Tak to uměl jen Štěpán. Tak soudružsky vyjevit názor. Je vidět, že v tom jsou internacionalisté. Namítám, že Marchais také chodí k Mitterandovi. On říká ,že to je něco jiného. Za pár týdnú mne pozvali komunisté z jednoho pařížského Rudého obvodu na besedu do Paříže.Jel jsem. Otrávili mě tam. Soudruzi…

Ve volbách v červnu 1990 dostává KSČS – Strana práce skoro 14 procent hlasů. Jsem zvolen předsedou Klubu komunistických poslanců a znovu zavazuji komunisty z klubu ,aby zvolili prezidentem Václava Havla. Stalo se tak znovu. I když to nebylo z hlediska počtů potřeba ,ale považoval jsem to za zásadní stanovisko ukázat ,že jsem pro jednoznačné směřování země k demokracii a do Evropy.

Po volbách zve velvyslankyně USA paní Shirley Temple Black k sobě do rezidence pár lidí. Při příležitosti, po létech zase, prvních demokratických voleb. Jsem tam pozván také.

Michal Kocáb se stal předsedou parlamentní komise pro Dohled nad odchodem vojsk z Československa. Vojska odchází odkudkoliv na základě rozkazu. Tento rozkaz obdrželi z Moskvy. A nehynoucí zásluhu na tom měl Michail Gorbačov a další jeho spolupracovníci. Stejně tak jak tomu bylo i udalších zemích ,které opouštěli jak jsem psal v úvodu.

V roce  1990, tedy ještě před koncem SSSR došlo k vyčlenění ze SSSR, Pribaltik. Litvy , 11.března 1990 ,Lotyšska 21.srpna 1991( při puči v Moskvě)  a Estonska také tak 20.srpna 1991. Odevšad odcházela Sovětská vojska, na základě rozkazu.

Ještě v 31.srpna 1990 byl podepsána dohoda o Sjednocení Německa a v květnu 1991, došlo ve Varšavě k rozpuštění Varšavské smlouvy. A následovali rozkazy a vojáci odcházeli.

V srpnu 1990 jsem na Krymu na pozvání Gorbačova. S Alexandrem Kwasnievským žádám předsedu Socialistické a sociálně demokratické frakce v Evropském parlamentu Spitalse o co nejrychlejší přijetí Československa  do Evropské Unie. Scházím se s tajemníkem ÚV KSSS Kupcovem a přesvědčuji ho o správnosti mých kroků. Postupovali obdobně. Další s kým se ještě v září scházím v Moskvě je druhý muž KSSS a tak zvaný otec perestrojky Jakovlev. Znovu ho informuji o mé práci a o jednoznačné orientaci Československa, jako demokratického státu, bez možnosti jakéhokoliv návrátu před Listopad 1989.

V portugalském Lisabonu se scházím s Alvaro Cunhalem, genrerálním tajemníkem portugalských komunistů. Byl 18 let vevězení za fašistické Salazarovi diktatury a z toho 9 let v samovazbě. Tento člověk mi říká, že je třeba přijímat zahraniční investice do domácí ekonomiky bez omezení. Tehdy bylo totiž, Východní Evropě moderní říkat, že do firem smí přijít jen 49 procent zahraničního kapitálu. Cunhal mi říkal ,co bych za to dal ,aby zahraniční kapitál do Portugalska přišel a lidé měli práci. Ano, bez omezení a podmínek.

V Řecku jsem u Socialistů na jejich oslavách založení Socialistické – sociálně demokratické strany – Řecka. Její předseda Andreas Papandreu, myslím tak sedmdesátník, se svou krásnou mladou ženou Dumitru, mi říká v soukromém rozhovoru ,že je dobře ,že jsem vyhnal ty dědky…

V říjnu 1990 je 18. sjezd KSČ  Strany práce. Stačili se to do té doby přeskupit a přeorganizovat, rasistická a komunistická StB a ČSLA. Skoro 14 procent v červnových volbách vlilo naději do žil Neználkům. A  Všeználkové byli u rozdělování peněz jak jsem již popsal jinde mechanismus výroby miliardářů. Před sjezdem zavraždili mého otce ve Vojenské nemocnici v Praze. Na sjezdu, podvodem zorganizovali moje nezvolení, zarytí komunisté – Šlouf, Ransdorf,Adamec, Grebeníček, Weiss, Kanysa,Filip a ze zákulisí jim pomáhali všichni, v té době již důchodci, ale celoživotní profesionální intrikáni z bývalého vedení KSČ. ( A pokračovali dál .V roce 1992 zmrzačili na Kapkově/Šloufově Ortopedické klinice na Bulovce mojí matku. Ta na následky toho za dva roky trápení zemřela, mne tráví moji spolupracovníci a přátelé, jak se nazývají zcela pravidelně dodnes).

Po ukončení SSSR v prosinci 1991, odcházeli i ze svazových republik SSSR. Někde i s problémy jako například v Podněstří – Moldávie. Tam jsou dodnes. A do Gruzie a na Ukrajinu se naopak vrátili. Ale to organizují jiní Rusové než ti ,kteří byli u pádu Sovětského impéria. To jsou Rusové z KGB. Nástupci těch ,které ruští vojáci – vlastenci, spolubojovníci Eisenhowera a Montgomeryho, potupně po smrti Stalina, vyhnali od jejich krvavé vlády nad Sovětským svazem a Východní Evropou.

Předpoklady pro odchod vojsk byly vytvořeny tak jak jsem popsal. V politické sféře. A to jsem dělal já a samozřejmě spousta dalších lidí. Na mne, ale padla odpovědnost, veřejná, před všemi těmi desetitísíci estébáků, kontrarozvědčíků, důstojníků, pracovníků Národní fronty, komunistické státní správy, fanatických komunistů a dalších Neználků a dalších úředníků z toho komunistického systému „naskladněných a vytvořených totalitním režimem“ za celých dlouhých 40 let. O tom je ale řeč jinde. A oni se celá následující léta až dodnes snažili a snaží mě za moje chování ztrestat. Vraždou lépe sebevraždou, eliminací, zdravotním postižením, dehonestací, nebo alespoň emigrací.

Kdybych byl jako ONI, tak bych napsal ,že Michal Kocáb tak akorát pomáhal balit, stěhovat nábytek ruských důstojníků, vyprovázel je na nádraží a mával za odjíždějícími vlaky.Protože nejsem jako oni, tak píši zcela objektivně, že sehrál roli v klidném a pohodovém průběhu celé této akce. Spolu se zmocněncem vlády a dalšími úředníky z vlády a ministerstva obrany, kteří to měli v pracovní náplni. Roli hrálo i to, že se stal, najednou, blízkým spolupracovníkem Václava Gááávela, jak říkali Rusové našemu presidentovi.To vytvářelo určitě dobrou atmosféru. Odvolání vojsk nezařídil. Ale podílel se na jejich spořádaném a řádném odchodu ,který následoval po našich – i mých, politických rozhodnutích a z toho vyplývajících změnách v politických systémech celého sovětského impéria a z toho vyplývajících  rozkazů velení Sovětské armády z Moskvy.

Tak jak bylo připraveno a vybojováno v zápase trvajícím od Říjnové revoluce. Tedy celých cca 70 – 75 let. Organizovaném Třemi sestrami…

Tento text bude ještě dále upravován…