A protože víme, že KLM je i KAMEL tedy VELBLOUD zastavíme se i u tohoto slova z naší série a související se slovem KLAM. A to je druhá slabika slova VELBLOUD a tou je BLOUD který může být i VEL BLOUD – VELKÝ BLOUD, nebo VELKÝ KLAM. Slovo BLOUD znamená především , jak píše AI – nerozumného, pošetilého, bláznivého člověka někdy s mírným hanlivým nebo zdrobnělým nádechem ( BLOUDEK ) ale může také označovat místo – a nyní pozor – kde se dá ztratit BLOUDIŠTĚ. Také může odkazovat na náboženskou /filosofickou koncepci nevěřícího „BLOUDÍCÍHO“ v životě. V širším smyslu souvisí se slovesem BLOUDIT tedy ZTRÁCET SE, HLEDAT CESTU – a to je náš případ. Synonymem BLOUD je i BLÁZEN či BLÁHOVEC a POŠETILEC. Například ZAMILOVANÝ BLOUD. Biblický význam : KDO ŘÍKÁ „BŮH TU NENÍ“ – ŽALM 53. Místa pro bloudění například BLOUDOV označuje místa jako lesy, parky nebo spletité ulice. Má tedy souvislost se slovesem BLOUDIT – nebýt na pravé cestě ale i v našem případě – HLEDAT CESTU. V přeneseném významu je BLUD patologická porucha myšlení, nevývratné chorobné přesvědčení. BLUD informace je a to je zase náš případ – ZAVÁDĚJÍCÍ NEPRAVDIVÁ z důvodů UTAJENÍ OPERACE BENJAMIN. Celkově tedy BLOUD odkazuje na ztrátu orientace – pro odvedení pozornosti v našem případě – ať už ve smyslu fyzickém, místo, mentálním . pošetilost, nebo duchovním – víra. Důležité je i to, že POMÍSTNÍ JMÉNA – BLOUDNÉ, BLOUDNÍK, BLUĎÁK, BLUDIŠTĚ, BLUDNÝ, BLUDNÍK se vyskytují na JIHOZÁPADNÍ MORAVĚ – S.W. MORAVIA – MÖHREN a pak na hranici okresů KROMĚŘÍŽ a VSETÍN a rozptýleně i na střední MORAVĚ. Jinde ojediněle.

BLOUD je i opera. Opera (zpěvohra) (Op. 158) o sedmi – 7 – obrazech českého skladatele JOSEFA BOHUMILA FOERSTERA  na vlastní libreto na námět povídky DVA STARCI autora LEV NIKOLAI TOLSTOI. Poprvé byla provedena dne 28.02.1936 v Národním divadle v PRAZE. Kde stojí i s jeho NOVOU SCÉNOU již víte. Den 28.11. je i den který může být i DNEM DÍKŮVZDÁNÍM – jsou v pohybu.

I.B. FOESTER napsal svou poslední operu opět na vlastní libreto v letech 1935–36. V době její kompozice byl již stár (přes 75 let) a po smutku a úzkosti, kterými se vyznačují jeho díla ze 20. let 20. století, nalezl smírný, harmonický tón, jak svědčí jeho skladby z počátku 30. let – 5. symfonie, duchovní opera Svatý Václav, dvacet sborových písní pro mužský sbor nebo melodram Romance štědrovečerní

Objemné dílo vzniklo poměrně rychle, v průběhu necelého roku, a bylo i okamžitě uvedeno v pražském Národním divadle. Opera byla přijata s povinnou úctou k tehdejšímu doyenovi české hudby a kritika ji velmi oceňovala, ale nedostatek dramatického děje i její mystické a antiintelektuální poselství, jež bylo podle L. ŠÍPA ve Foersterově době „žel už neúčinné a překonané“ a možná i jeho „urputné lpění na hudebním jazyku 19. století“ byly překážkou přijetí obecenstvem.

V kontextu české hudební tvorby lze BLOUDA označit za „poslední dozvuk novoromantické epochy“ Jak napsala ANNA HOSTOMSKÁ. My ale víme oč šlo.

Téma opery i některé hlavní dějové prvky převzal z TOLSTÉHO povídky DVA STARCI z roku 1885, která líčí cestu dvou prostých mužiků EFIM ŠEVELOV a ELISEI BODROV do SVATÉ ZEMĚ – JERUZALÉMA. Oba chtějí plně prožít svou zbožnost, ale cestou dojdou do nuzného kraje. ELISEJ se zastaví, pomáhá obyvatelům, a když mu dojdou peníze, vrátí se spokojen domů. EFIM skutečně dojde do JERUZALÉMA. Tam uzří zázračné zjevení svého druha a pochopí, že to on skutečně dokonal svou pouť za KRISTEM. A my víme, že ŠEVELOV je i VASILOV a F.M. jsou STŘEDNÍ VLNY u SPOJAŘŮ. ELISEI BODROV je DR. VASIL OB – OPERACE BENJAMIN.

Ve opeře odpovídají EFIMOVI oba poutníci nesoucí česká poustevnická jména PROKOP a IVAN, ačkoli jejich charaktery jsou rozrůzněny: proti přísnému a důslednému PROKOPOVI má v sobě IVAN něco ze soucitu a lidskosti ELISEJE. Jejich protipólem je však vysmívaný, „bláznivý“ vesnický chlapec VÍT, který je i ústřední, ba titulní postavou díla. Zachována zůstala základní myšlenka Tolstého díla, se kterou se Foerster ztotožňoval, totiž že křesťanský čin prostého člověka platí více než hlubokomyslná intelektuální víra, že dobrý čin zmůže více než dobrý úmysl. VÍT ,příjmením ZRNO, bydlel u nás v domě v ulici SKUHERSKÉHO přejmenované na PPLK. ANTONÍNA SOCHORA. V MEZZANIN jak oznamovala cedulka nad výtahem v jejich patře v němčině. MZZ – ZZM – MSS – SSM a NINA nebo NÁNA nebo NENA. Ale hlavně 33 – 6/9/4. VÍT má svátek dne 15.06. tedy den po VASIL a dva dny po ANTONÍN. Je to i 15.09. datum vraždy LUDMILY. VÍT bylo i krycí jméno ANTONÍN KAPEK jako registrovaného agenta KGB. Byl z ROUDNICE NAD LABEM a dlouholetý šéf ČKD – ČESKOMRAVSKÉ KOLBEN DANĚK v LETECH OLOVA, než se stal Vedoucím tajemníkem MV KSČ PRAHA. Další příklad o velikosti HOLY SPIRIT který ovládal celou tu VELKOU HRU. Chrám svatého VÍT na HRADĚ PRAŽSKÉM – H.P. – je i VÁCLAVA a VOJTĚCHA. Tedy TŘI „V“. Tedy i můj ročník na VŠP VOKOVICE – V25. Anebo protože jedno „V“ se užívá běžně a ta další „V“ se neužívají tak i V+VV = V + W a tak i DVA KOMICI VOSKOVEC a WERICH oba V.I. – W.I. ale i V + M – VASIL MOHORITA. Svatý IVAN byl podle legendy první poustevník v ČECHÁCH v 9 – IX. století a žil v nedávno vzpomínaném SVATÉM JANU POD SKALOU. V okrese BEROUN. S klášterem BENEDIKTÝNŮ z OSTROVA – O.B. Svatý PROKOP je spolu patron české země spolu s VÁCLAV a LUDMILA. A vy víte, že mému otci říkali v rodině stejně jako mě VÁCLAV jakoby v překladu VASIL. A manželka otec a moje matka byla LUDMILA. Svatý PROKOP byl první OPAT SÁZAVSKÉHO kláštera. 1204 byl svatořečen papežem INOCENC III. 1204 je i 12.04. start GAGARINA JURIJE – I.G. – do vesmíru. A také je to 12.06. datum narození OTMAR REIDL – OPERACE BENJAMIN a narození mého synovce MICHAL syna mé sestry ANNA MARIE. Klášter je BENEDIKTÝNŮ v městečku SÁZAVA. Který je v okrese BENEŠOV. Tedy jeden v BEROUN – BEN RE a druhý BENEŠOV – BEN V.S. Oba BENEDIKTÝNŮ – tedy B. a B a B. Dvě místa B.B. a jeden světec B. Je to svatý BENEDICT dvojče SCHOLASTIKY z ITÁLIE z NORCIA – NORSIA. Narozen 02.03. 480 zemřel 03.21.547 v MONTECASSINO. Aby bylo spojení se světem je ELISEI i ELISEY – PALÁC ELYSEJSKÝ v PAŘÍŽI. Nedaleko od AVENUE DES CHAMPS – ELYSEÉS podle které se jmenuje. ELYSEJSKÁ POLE. Výraz pochází z latinského ELYSIUM místa kam po smrti odcházely podle řecké mytologie duše významných hrdinů. ELISIUM – USAILI M – VASILI M. S latinským U/V. Tento název nese od roku 1789. A to je i vám dobře známý rok 1978 můj nástup na VŠP VOKOVICE do ročníku V25 na ulici M.I. – MARTÍ JOSÉ REBEL z OSTROVA KUBA ISLOLA CUBA – I.C. A rok 1987 rok kdy jsem byl zvolen do čela SSM na IV. ano IV. sjezdu SSM – do čela organizace v čele MSS.

Vedle VÍTA, postavy „velké duševní šíře a záhadnosti“, jehož duchovní vývoj je vlastním tématem opery, a obou poutníků jako jeho protipólů jsou ostatní postavy jen epizodní (JANA a BABIČKA se objevují v DVOU. Tedy DVĚ ve DVOU. Dalších 7 – MATKA, MARTA, PONOCNÝ, LIDKA, VÁCLAV, HRUBEŠ a ZÁHOŘ jen v JEDNOM – 1 – obraze ze sedmi – 7. Úkolem řady z nich je poskytovat vzory jednotlivé druhy lásky, a tím přispívat k VÍTOVU duchovnímu poznání; pro FOERSTER je typické, že nejvýše staví lásku mateřskou. BABIČKA a JANA jsou B.I. a také moje přítelkyně JANA MACHAR – M.I. -MACHER z let 1969-1971. MARTA je i MARTHA – MOHORITA a také moje švagrová, manželka jednoho z mých DVOU bratrů DVOJČAT. PONOCNÝ je každý kdo PONOCUJE. LIDKA byla sestra plukovníka ANTONÍNA BARANNIKOVA. Ve svém životopisu ji nazývá LIDKA. Utopila se v rybníku u ŽIVANIC jako malá v letech WWII. Byla pravděpodobně LUDMILA. Jako moje matka LUDMILA a manželka velitele výsadku ARAP LUDMILA – RADISTKA. Celým jménem L.I. VERBOVSKÁ. HRUBEŠ byl V.H. VLADIMÍR HRUBEŠ předseda KV SSM v HRADCI KRÁLOVÉ. Říkalo se mu VOLOĎA. A ZÁHOŘ byl GUSTÁV HUSÁK – byl ze ZAHOŘÍ – ZÁHORIE na západě SLOVENSKA. Je to i ROH A.Z.

Hudba BLOUDA plyne více než v kterékoli jiné Foersterově opeře v jednolitém proudu. Jen zřídka se vyskytují náznaky uzavřených scén či árií (jen krátké, například Vítův žalozpěv za matku, babiččino vyprávění o snu nebo zpěv Jany „Smrt, vykoupení, ráj“ ve 4. obraze, duet milenců Václava a Lidky, závěrečná apostrofa lásky), spíše hudebně jsou vyzdvihnuty některé etické maximy pronášené postavami („Jen kdo miluje, žije“, „Je láska mateřská jak láska Boží, jež v každičký čin celé srdce vloží“, „Když nouze největší, Pán nejblíž jest“ apod.). Charakter duchovní opery, přibližující Blouda předcházejícímu Svatému Václavu, nesou zejména mohutné sborové scény s extatickým, vznešeným zpěvem, bohaté využití polyfonie a zapojení varhan do orchestrálního zvuku. Řada míst je naopak lyricky intimních; Foerster zvláště dokáže charakterizovat atmosféru noci a lesa, k nejlepšímu účinku ve „scherzo celeste“, mystické scéně ve 3. obraze, kterou ukončí idylická scéna s ponocným zpívajícím si píseň starobylého ražení. Na řadě míst se vyskytuje autocitace dřívějších děl – Foerster hudebně připomíná Evu, Jessiku, Srdce i Svatého Václava.

Foerster byl od počátku své umělecké dráhy velmi nábožensky založen a ve všech svých jevištních dílech viděl základní téma v očistné moci lásky, sebeobětování a slitování. Zejména v poslední z nich, BLOUDOVI, jsou všechny postavy i děj podřízeny základní eticko-náboženské myšlence; proto lze tuto operu označit za „českého PARSIFALA. A to je opera RICHARD WAGNER ale i PARA VASIL – SIFAL – FASIL německy vyslovené VASIL. Za chvíli uvidíte, že to je tak jak píšu.

Celkem šest -VI.- představení v rámci prvního nastudování v pražském Národním divadle roku 1936 bylo po dlouhou dobu jediných. 

JOSEF BOHUSLAV FOESTER narozen jako JOSEF CASPAR FRANZ FÖRSTER dne 12.30. 1859 v PRAZE. Zemřel dne 29.05. 1951 v NOVÝ VESTEC u STARÉ BOLESLAVI, byl český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik. Ano 123 – narozen. Ano zemřel 29.05. tedy i 29.08. datum Slovenského národního povstání v roce 1944. Zemřel u STARÉ BOLESLAVI kde sloužil u protivzdušné ochrany státu na poslední štaci před penzí, plukovník ANTONÍN BARANNIKOV a při tom ale bydlel s tetou manželkou ALENA BARANNIKOV v MLADÁ BOLESLAV. Převelen tam byl z okresu LOUNY – LUNA – LAUN, z bydliště v ŽATEC – SAAZ. CASPAR je jeden ze TŘÍ KRÁLŮ. byl i JOSEF CASPAR – I.C. FRANZ jako hrobník v HORNÍ POČAPLY pan FRANZ a jako císař FRANZ JOSEF. Příjmením v překladu z němčiny byl LESNÍK. Jedna z činností G.I. GOETHE JOHANN WOLFGANG ve WEIMAR. LESNÍK je i SNÍLEK. A to je každý BLOUD a SNÍLEK skladatel, podle toho co o něm píší odborníci, skutečně byl.

J.B.F. z kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí. Otec, JOSEF FÖSTER  (1833 – 1907), byl významnou osobností pražského hudebního života. Proslul zejména jako ředitel kůru u svatého VOJTĚCHA kde usiloval o reformu chrámové hudby v duchu CECILIÁNSKÉHO hnutí. Roku 1887 byl povolán na kapelnické místo u svatého VÍTA. Důkazem všeobecně uznávané hudební autority JOSEF FOESTER je jeho zvolení členem Akademie věd. Matka J. B. F., Marie, roz. HLADÍK (1838 –1878), byla rovněž hudebně vzdělaná stejně jako všichni jeho sourozenci (Marie, Anna, Viktor a Božena). Mladší bratr VIKTOR byl malířem a mozaikářem. Svatý VOJTĚCH je ve VOJSTĚSSKÉ ulici na NOVÉM MĚSTĚ – NOVGOROD – NEWTON a jako NOVÉ MĚSTO nad VÁHOM kde absolvovali Vojenské učiliště SPOJOVACÍ moji dva bratři V.I. – VRATISLAV a JAROMÍR. HLADÍK byl generál HLADÍK MILOŠ náčelník 1. Správa STB československé rozvědky po OKUPACI v roce 1968. Jeho syn H.I. byl můj přítel v počátku sedmdesátých let a byl jsem jeho svědkem na svatbě s PODZIMEK JAROSLAVA. Byl jsem uvolněn děkanem fakulty zahraničních studentů školy VLKSM v MOSKVĚ o pár dnů před jarními prázdninami, abych se mohl svatby v PRAZE zúčastnit. Bydleli v ČÍNSKÉ ulici. Ale to tady již bylo podrobně dříve. Spolu s druhým svědkem ANTONÍN HIML v té době předsedou ČSTV. To je ten který navštívil ČÍNU rok přede mnou a zemřel tam. Já jsem tu návštěvu s pokusem zabít mě, v ČÍNĚ rok po něm, v době událostí na náměstí TIAN MEN, přežil. Všimněte si variant křestních jmen dětí F.I. – FÖRSTER JOSEF – BOHUSLAV JOSEF – B.I. a MARIE a ANNA a VIKTOR a BOŽENA. Veškeré kombinace důležité v mém příběhu. ANNA MARIE byli moje babičky po nich moje sestra. B.M. a V.M. a M.I. a ŽENA OB. VIKTOR je velmi důležité a to již znáte. TŘI VIKTOR ze stejného činžáku v MOSKVĚ – DVA moji kolegové v čele VLKSM byli VIKTOR a jeden VIKTOR velvyslanec SSSR v ČSSR z VLADIVOSTOK. Samozřejmě, že je to i VITTORIO můj italský přítel z LOMBARDI – COMO. A VIKTORKA od SPLAVU z BOŽENY NĚMCOVÉ BABIČKY a VITTORIA hlavní město španělské PAÍS BASCO – VASCO. Druhé velikostí po BILBAO.

J.B.F. prožil své dětství v PŠTROSSOVĚ ulici č. 201/19 na NOVÉM MĚSTĚ. A vy víte, že soused zazdí domku babičky M.G. a dědy C.G. v H.P. byl pan KAREL ŠTROS. Vzdálený příbuzný babičky M.G. A samozřejmě, že to je i S.I. STROSSMAYER IOSIF. Po kterém bylo v roce1925 pojmenováno BUBENSKÉ náměstí, se školu kterou jsem všechny děti od nás ze SKUHERSKÉHO – SOCHOROVA navštěvovali. Vedle kostela svatého ANTONÍNA.

Otec, poslal devítiletého J.B.F. poslal do klavírního ústavu CELESTÝN MÜLLER, po třech letech byl převzat do domácího vyučování. MÜLLER byl můj 7x pradědeček z TŘTĚNO – CHOŽOV – MNICHOVSKÝ/KAMENNÝ TÝNEC v okrese LOUNY. A tak i MAJER, MLYNÁŘ atd. MÜLLER CELESTÝN je i M.C. – 1100 – 23 hodin – 1775. OSENICKÝ děd Foerster ho učil na VIOLONCELLO. OSENICE leží u DĚTENIC v okrese JIČÍN – ČÍNII v kraji H.K. HRADEC KRÁLOVÉ. Učil se u JOSEF CAINER – I.C. na varhany. Mezi lety 1871 – 1875 vystudoval J.B.F. gymnázium ve SPÁLENÉ ulici a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství. Odtud také pramení jeho obdiv k tvorbě JOSEFA VÁCLAV SLÁDKA, který trval po celý život. A vy víte, že SLÁDEK byl i I.V. – jako IOSIF VISSARION a VASIL IOSIF – STALINI. SLÁDEK byli i dva bratři plukovníka V.H. VLADIMÍR HENDRYCH. Jeden byl ředitel PIVOVAR OPAVA – OPAU BRAUEREI – O.B. a druhý PIVOVAR RADEGAST ve FRIEDEK MISTEK. A vy víte, že SPÁLENÁ je spojnice mezi NÁRODNÍ TŘÍDA a KARLOVO NÁMESTÍ. A víte, že v BASILEA – BALLE na řece DONAU ve SCHWEIZ je SPALEN TOR. H.V. – HRADEBNÍ VĚŽ.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Před ukončením střední školy J. B. F. hluboce zasáhla smrt jeho milované matky. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru Foersterovy rané tvorby. Po maturitě se začíná na přání otce studovat CHEMII na německé technické škole, jeho osobnost však stále intenzivněji tíhne k hudbě. V říjnu roku 1879 se Foerster definitivně rozhodl pro hudební dráhu a ještě tentýž rok vstupuje na pražskou varhanickou školu. Zde je žákem ADLOF PRŮCHA a FRANTIŠKA BLAŽKA a ředitele školy FRANTIŠKA ZDEŇKA SKUHERSKÉHO.

Záhy po skončení studií byl Foerster přijat jako varhaník u sv. VOJTĚCHA (1882–88) a k této činnosti pak zastával i místo učitele zpěvu na městském malostranském a smíchovském reálném gymnáziu (1885–86). V letech 1889–92 působil jako ředitel kůru v chrámu PANNY MARIE SNĚŽNÉ. Mezi lety 1884 a 1892 na sebe upozornil jako hudební referent NÁRODNÍCH LISTŮ svou snahou o propagaci Smetanova díla a bojem proti verismu a operetě v Národním divadle. Pečlivě sledoval dění na první české operní scéně a jeho pozornosti nemohl uniknout mimořádný talent mladé sopranistky BERTA LAUTENER. Tato diva vzbudila všeobecný zájem hudebních kritiků, Foerstera však zaujala celou svou bytostí. Dne 01.09. 1888 spolu uzavřeli sňatek v pražském kostele svatého VOJTĚCHA.

Svou první skladbu zkomponoval Foerster už roku 1878, a to píseň pro svou matku. Jeho tvorba od roku 1878 do 1893 zahrnuje snad všechny hudební žánry. Jsou zastoupeny poměrně vyrovnaně, jen čistě instrumentální hudba mírně převažuje. Z instrumentální hudby jmenujme např. I. a II. smyčcový kvartet (1888, 1893), I. klavírní trio (1883), I. a II. symfonie (1888, 1893). Z vokálně instrumentálních děl si pozornost zaslouží především jeho STABAT MATER (1892) a opera DEBORA (1891). Dále se věnoval sborovým, písňovým a církevním kompozicím.

Rok 1893 zahajuje další etapu života i tvorby J. B. Foerstera. Jeho choť uzavřela smlouvu s MĚSTSKÝM DIVADLEM V HAMBURKU a od 01.09. 1893 se stala jeho stálou členkou. J. B. Foerster ji v listopadu toho roku následoval a věnoval se zde skladatelské, pedagogické a žurnalistické činnosti. Jako referent se uplatnil v Hamburger Freie Presse a později též v Hamburger Nachrichten. Poslední tři roky svého hamburského pobytu vyučoval klavír na konzervatoři. V Hamburku se setkal s GUSTAV MAHLER v té době hlavním dirigentem tamějšího Městského divadla. Oba umělce od té doby pojilo silné přátelské pouto a porozumění.

Co se týká jeho činnosti kompoziční, dá se konstatovat, že v tomto období výrazně ubylo čistě instrumentálních skladeb a přední místo zaujal písňový žánr. Mezi vrcholné písňové cykly hamburského období patří např. Písně jarní a podzimní (1896–98) nebo Láska (1899–1900). Mistrovská díla však vznikají i v žánru orchestrálním, komorním, jevištním nebo sborovém: III. symfonie (1894), orchestrální suita Cyrano de Bergerac (1903), II. klavírní trio (1894), opera EVA (1897), Devět mužských sborů (1894–97).

Po desetiletí stráveném v Hamburku se J. B. Foerster nevrátil do Čech, jak by byl si ze srdce přál. O jeho dalším osudu opět rozhodlo angažmá jeho ženy Berty ve VÍDEŇSKÁ DVORNÍ OPEŘE. Začala zde působit již od sezóny 1901/1902, J. B. Foerster však byl v Hamburku vázán povinnostmi, a tak se do Vídně přestěhoval až roku 1903. Obdobně jako v Hamburku se zde věnoval pedagogické činnosti jako profesor na UNIVERSITÄT FÜR MUSIK UND DARSTELLENDE KUNST WIEN, žurnalistice jako referent listu Die Zeit a samozřejmě kompozici.

05.10. roku 1905 se Josefu Bohuslavovi a Berta FOESTER  narodil syn ALFRED.

Důležitým mezníkem vídeňské éry byly oslavy jeho 50. narozenin. Při této příležitosti byla vydána kniha ZDEŇKA NEJEDLÉHO (Praha 1910) zachycující jako první dosavadní život a tvorbu J. B. Foerstera, vyšlo množství jeho skladeb tiskem jak v Praze, tak ve Vídni, byly pořádány koncerty věnované výhradně jeho tvorbě. OSKAR NEDBAL který působil mezi lety 1906 a 1918 ve vídeňském symfonického TONKÜNSTLER ORCHESTR měl rovněž nemalý podíl na propagaci Foersterova díla. Všechny tyto aktivity vedly ke zvýšení popularity a všeobecného povědomí o J. B. Foersterovi. Roku 1912 byl zvolen starostou Pěvecké župy vídeňské a rok poté jmenován čestným členem spolku LUMÍR.

Mezi nejlepší skladby tohoto období patří např. IV. symfonie, „Veliká noc“ (1905), symfonické básně Legenda o štěstí (1909) a Jaro a touha (1912), III. smyčcový kvartet (1907), I. houslový koncert (1911) nebo klavírní cyklus Erotovy masky (1912). Z jeho vokálně-instrumentálních skladeb je nutno zmínit opery JESSIKA  (1904) a NEPŘEMOŽENÍ  (1917), vrcholné písňové cykly Milostné písně (1914), Čisté jitro (1914–1918), Pohádka o dlouhé touze (1910) nebo Písně na slova Karla Hynka Máchy (1909). Z množství jeho vídeňských sborových kompozic je asi nejznámější cyklus Mrtvým bratřím (1918).

Po vzniku samostatného Československého státu se Foersterovi vrátili do Prahy (1918). Ačkoliv byl Foerster již vážený a uznávaný skladatel, nepřijala ho Praha zcela jednomyslně. Byl např. zpochybňován národní charakter jeho hudby a z jeho hudebního díla byla známa především sborová tvorba. Na druhé straně se zde však začala formovat skupina nadšenců, kteří se velmi zasadili o propagaci díla J. B. Foerstera, mezi ně patřil mj. OTAKAR JEREMIÁŠ nebo OTAKAR OSTRČIL. Za účelem propagace díla J. B. Foerstera vznikla v roce 1919 i FOESTEROVA společnost. jejíž poslání spočívalo především v otázce nakladatelské. Při příležitosti oslav sedmdesátých narozenin J. B. Foerstera pak tato společnost zorganizovala cyklus pěti koncertů.

Vedle komponování se J. B. Foerster i v Praze věnoval pedagogické činnosti: V roce 1919 byl povolán do funkce profesora na PRAŽSKÉ KONZERVATOŘI. Na jaře roku 1921 zemřel syn ALFRED v šestnácti letech na horečnaté onemocnění. Mezi lety 1922–1931 vyučoval na mistrovské škole této konzervatoře. Třikrát byl zvolen jejím rektorem v letech 1922–23, 1928–29, 1929–1930. Kromě konzervatoře přednášel na FF UK v Praze (1920–36), čestný doktorát Univerzity Karlovy obdržel už 27. listopadu 1919. Vrchol jeho společenské kariéry nastal v květnu roku 1931, kdy byl zvolen prezidentem České akademie věd a umění. Počátkem dubna 1936 zemřela Foersterova první manželka BERTA a v prosinci téhož roku se znovu oženil. Jeho druhou manželkou se stala OLGA DOSTÁL – HILKEN. Ve funkci prezidenta AV setrval až do března 1939. Dne 23. listopadu 1945 mu byl jako prvnímu hudebníkovi udělen titul národního umělce.

Josef Bohuslav Foerster zemřel v NOVÝ VESTEC u STARÉ BOLESLAVI dne 29.05. 1951 ve věku 91 let. Byl pochován na pražských OLŠANSKÝCH HŘBITOVECH do rodinné hrobky Foersterových (hrob č. 70, odd. 2, část 009).

Foerster byl svým bytostným založením lyrik, jeho hudba se vyznačuje intimní subjektivitou. Výrazným prvkem jeho tvorby je hluboká meditace a duchovní rozměr. Promítá se v ní rovněž úzký vztah k varhanní kompozici a vokální polyfonii, jehož kořeny lze spatřovat v období Foersterova dětství (otec – varhaník) a v období studia u ZDEŇKA SKUHERSKÉHO na varhanní škole. Nemálo přispěl ke svébytnosti Foersterova skladatelskému stylu jeho zájem o literaturu, zvláště poezii. Široká paleta námětů a textů z české i světové literatury objevující se v jeho kompozicích poukazuje na neobyčejný rozhled. Zvláštní pozornost věnoval Foerster především J. V. Sládkovi, jehož verše tolikrát zhudebnil ve svých písních a sborech. Byl také prvním evropským skladatelem, který zhudebnil básně BENGÁLSKÉHO RABÍNDRANÁTHA THÁKURA.