Myslím ,že nastala  právě ta nejvhodnější doba pro napsání tohoto textu – Otevřeného dopisu privatizátorům revoluce. 30 let od Listopadu 1989 je tou nejvhodnější příležitostí v souhrnu ukázat  a dokázat jak se taková změna – která byla dlouhá a předlouhá léta před tím připravována, uskutečnila. A znovu připomínám. Nejen tady. Protože, šlo o největší geopolitickou změnu ve 20.století. Ne o geopolitickou katastrofu jak říká Putin, který představuje odpůrce těchto změn – KGB, ale geopolitické vítězství demokracie a svobody, připravené vojáky. Tři sestry.  A změny tak připravené, že jí nikdo nemohl zabránit. A to co připomínám vždy – bez válečného konfliktu. V té době bez válečného jaderného konfliktu. Který by byl s ohledem na vyzbrojení soupeřících stran možný a jeho dopad na lidstvo by byl katastrofální. Kdyby měli, v té době Východní svět v rukou a pod kontrolou lidé z KGB, došlo by ke geopolitické tragédii zcela určitě. A neměli byste co slavit. Naštěstí tomu tak nebylo. Vše co se odehrálo bylo pod kontrolou vojáků vlastenců – Tří sester, kteří po dlouholetém plánování a přípravě, provedli Operaci Benjamin, prakticky beze ztrát na životech.  A to bylo v porovnání s  desítkami miliónů obětí v obou světových válkách a vládách totality – nacismu a komunismu ve 20. století, velké vítězství. A vojáci, tak jak je zvykem, Operaci provedli a „odešli“. Další vývoj zůstal jen a jen v rukou demokratických, vámi volených institucí. To jak se vám to podařilo si vyhodnoťte sami. Ale myslím, že tak jako nám se podařilo perfektně provést Operaci Benjamin, tak vám se vládnout a zacházet s demokracií a svobodou nepovedlo a dál se vám to nedaří. To ,ale není předmětem tohoto Otevřeného dopisu.

Po všech předcházejících kapitolách je třeba se dostat k samotnému vyvrcholení toho všeho dlouholetého plánování a příprav, bezejmenných plánovačů. Jak už jste mohli číst šlo vlastně o vytváření souvislostí a návazností celé stovky let zpátky. Tak vytvářených ,aby jim bylo rozumět a aby mohli skončit právě tak, jak to bylo zamýšleno.

Proč jsme se tedy sešli před 30 lety na Albertově? Píši pochopitelně sešli, protože jsem tam také byl. Aby nedošlo k omylu, to musím připomenout. Albertov je na Praze 2. Kde jsem předtím působil, chodil a nechodil do školy, je tam svatá Ludmila, studoval tam a žil a ženil se Edward Beneš. Musím při této příležitosti poznamenat, že využívám informace z veřejně přístupných zdrojů. Pravě nyní z Wikipedia.

Albertov má jméno po Eduardu Albertovi ze Žamberka – Žamberk – ZA MB EL CHE. Tomu už vy ,kteří čtete moje vyprávění rozumíte.. Jeho matka byla Kateřina otec František. Jeho bratr František,  byl také lékař a spisovatel. Sestra Tereza Svatová ( jako Svatá Tereza) byla také spisovatelka a jeho další sestra byla Kateřina Thomová. Ano jako Tůmová, nebo T.M. V rodině s nimi vyrůstal i nevlastní bratr Václav F. Kumpošt, pozdější student medicíny a zakladatel časopisu vesmír ( Cosmos, Universe). První ředitel Baťovi nemocnice ve Zlíně Bohuslav Albert byl Eduardovým synovcem. Jeho přítelem z dětství byl Woldemar Mazura ( jako W.M. nebo V a V a M, anebo jako Mizera, Miller, jestli si vzpomínáte.) A Eduard se jmenoval stejně jako Eduard – Edward Beneš. Ben M.

Eduard Albert chodil na gymnasium v Rychnově nad Kněžnou, kde můj otec pracoval před II.světovou válkou na opevnění. Otcovi zapsali do dokumentů v Gulagu když ho propouštěli v roce 1943, Vasil Dimitry. Eduard Albert navštěvoval gymnasium ještě také v Hradci Králové. Kde se vyučil krejčím Vasil Bilak. To mu pomohl zařídit jeho bratr Dimitry.

Eduard Albert se v roce 1868 tajně oženil s Marií Pietschovou z Králík, dcerou lékaře. Měli dvě děti. V roce 1873 byl jmenován profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky v Innsbrucku. A působil tam až do roku 1881 kdy začal pracovat jako přednosta 1. chirurgické kliniky ve Vídni.

V Innsbrucku byl v roce 1941, dva měsíce, nacisty vězněn,  první parašutista z Londýna, Otmar Reidl, který byl prvním a jediným příslušníkem ( výsadkové ) Operace Benjamin. OR – hebrejsky světlo a OR hebrejsky kůže. Vybral ho generál Paleček. Vysazen byl 16.04 1941( což je 19.09.1919 nebo 1991). Otmar Reidl pracoval svůj celý život, před válkou i po propuštění z vězení v Innsbrucku a i poválce u firmy Baťa. O.R. byl z Kroměříže. Kde je také u nemocnice Albertova ulice. A v Kroměříži žil s rodinou i Ludvík Svoboda. Ten tam přišel s plukem Jana Žižky z legií z Ruska po první světové válce. A Miloš  Forman tam točil film o životě W. A. Mozarta. Pod názvem Amadeus. A Palacký se tam zúčastnil kongresu…

V Innsbrucku byl také profesorem Zdeněk Mlynář. Miller – Meier. Pracoval tam po vyhoštění z Československa, koncem sedmdesátých let. Chartista. Spolužák M.G. Michaila Gorbačova a tajemník ÚV KSČ v Dubčekově vedení v roce 1968.

A aby nedošlo vůbec k omylu, tak jeden můj spolužák ve V 25 na Vysoké škole politické – 1978 – 1982, se jmenoval příjmením také Albert. Nebyl můj spolužák jen z ročníku, ale dokonce jsme byli ve stejné studijní skupině. Jihočeši a Západočeši, plus dva z Prahy. Oba kraje kam došel generál Patton plus 2. Pár – Parr. Male a Female. F.M. František Moravec. Já a Libuše.

Eduard Albert si v roce 1889 koupil pozemek v Žamberku a nechal zde postavit vilu. Do ní zval své přátele. Masaryka, Vrchlického, Klostermanna, Riegra, Jiráska,  Heyduka a další. Zemřel v předvečer svátku svatého Václava dne 26.září roku 1900.

Jak jsem již uvedl tak Albertov leží na Dvojce. Stejně jako Svobodova ulice. Svobodova ulice, která ústí na Albertov se tak jmenuje od samého počátku. A je na ní zastávka tramvaje jménem Albertov. Ulice jde  od Vltavy od bývalého Palackého nábřeží ( dnes Aloise Rašína) až právě k Albertovu. Kdo byl tento Svoboda? Jmenoval se Jan Svoboda a narodil se na významné datum. V té době ne ,ale o sto čtyřicet pět let později od jeho narození ano. Bylo to 9.května roku 1800 v Hořepníku. Jeho otec byl Václav a matka Josefa Procházková. Tak jako Procházka, otcův spolubojovník, vedoucí oddělení ÚV KSČ u Jindřicha Poledníka,  který organizoval moji volbu předsedou ÚV SSM a velmi krátce potom ,co se mu to podařilo, zemřel.Jsem si skoro jistý, že to mělo souvislost. O tom jsem již ale psal jinde.A proč Jindřich Poledník už jsem psal také.

Svoboda se narodil se v obci Hořepník – číslo 66. Hoře – Pník, je jako H.P. Kde sloužil u SV můj otec. a jeho velitel u útvaru byl Svoboda. Stejně jako můj nový třídní v deváte třídě. Přišel k nám v září 1967, na Strossmayerovo náměstí. A moje matka byla z H.P. Horních Počapel a manželka Svobodová…

Jan Svoboda studoval na kněžském semináři v Klagenfurtu ( ne ve Frankfurtu jako žil můj bratranec Karel v emigraci) a před vysvěcením odešel. V Praze pracoval jako vychovatel v Týnské škole. Petr ze Sporschilů ( moje manželka Svobodová žila se svými rodiči v době našeho seznámení na Spořilově) mu zaplatil cestu po Německu, aby se seznámil s tamějším školským systémem. Po návratu jej Karel Chotek požádal aby založil opatrovnu pro děti. Něco jako jsou dnešní mateřské školky. Ta vznikla roku 1832 v ulici Na Hrádku na novém městě pražském. Tam v opatrovně na Hrádku napsal několik knih. Školka ( byla přeložena do dánštiny a polštiny ) a  další –  Malý čtenář , Malý písař a Malý Čech a Němec.

Poté přestoupil do běžné školy u svatého Mikuláše na Malé Straně.Údajně byl první, kdo nemusel za to místo zaplatit úplatek. Zemřel ale za dva roky nato na tuberkulózu. Na den svatého Václava. 27.září.

Ústav pro českou literaturu AV ČR. Časopis Světozor, ročník 3,1869, číslo 41, strana 331.Cituji: “ Už svrchu jsme napověděli, že Svoboda dostal jako první učitel bez podplacení (!) za hlavního učitele u sv.Mikuláše na Malé Straně. Ale nedlouho bylo souzeno rozvětvovati zde blahodárnou svou práci vychovatelskou. Plicní neduh jej svíral a často delší dobu od školy vzdaloval tak ,že již za dva roky podlehl duch chorému tělu a Svoboda dnem 27.září 1844 zavřel oči své naposled.“

Zpět ale k ulici Svobodova. Táhne se od Vltavy a na jejím začátku je od roku 1971 v parčíku vedle výtoňské hospody pomník spolku Vltavan. Je na něm nápis “ Na paměť podskalských plavců – vorařů. Jeho autor Jan Jiříkovský se narodil 7.května 1906 ( plus 2 je to 9.května a 1906 je i 1909) zemřel 19.června 1990.( I 19.09 může být). Vzpomínáte si kde jste slyšeli vorař? Můj otce byl vorař. U nich ve Volovém. Splavovali dříví tak jako pražští voraři. Ale víte asi i to že Vor v zakoně se používalo sovětských kriminálech i v gulazích. A to že na Národní třídě, má pamětní desku generál SuVORov a posledním velitelem střední skupiny vojsk SSSR v Československu byl generál VORobjov.

Vzpomínané Palackého nábřeží je zajímavé také tím, že se jeho název často měnil. Kromě Palackého nábřeží, což vydrželo nejdéle, to bylo i nábřeří Lažnovského. Podle jména novináře, kolaborujícího s nacisty v protektorátu, který byl otráven údajně generálem Eliášem. Proč o tom píšu? Protože jednu dobu – po několik let seděla v kanceláři s mojí matkou Ludmilou, také Ludmila ale Lazňovská. Znovu připomínám, že jde o “ mapu“. Ne o to co ti lidé dělali. Byl to průvodce a „návod“ k této poslední akci  – 17.listopadu 1989. Do ulice Eliášova se nastěhovali moji bývalí nevlastní bratři do Litoměřic, po ukončení vojenského učiliště. A nedaleko od nich žila, jak jsem psal nedávno i moje sestra,. v ulici Palackého.

Nusle – Husle, po našem. Nusle byly připojeny ku Praze v roce 1921. Především díky dlouholetému starostovi Nuslí. Jmenoval se Mužík. V sedmdesátých letech seděla s matkou Ludmilou v rohové kanceláři na Strossmayerově náměstí s výhledem na náměstí a do ulic Obránců míru a Dukelských hrdinů – dříve Bělského, další žena. Před Lazňovska tam s ní byla Mužík ( ová) . Pouze tyto ženy dvě s ní pracovali v jedné kanceláři celá sedmdesátá a osmdesátá léta až do jejího odchodu do důchodu. A co je velmi důležité? V roce 1976 jsem odkoupil od společnosti KOOSPOL ojetý vůz Škoda 100 L. ( bylo spravované, různých barev – říkali jsme mu Stračena – číslo ACN 3999) Nechal jsem si na něm na Praze 7 v autoservisu udělat G.M. Generálku motoru. Nebylo by na tom nic zajímavého že mi tu opravu dělal automechanik Mužík, manžel spolupracovnice matky. Ale že a teď velký pozor!!! Že KOOSPOL je anagram LIPSKO. A že jsem byl společně s G.M. Gorbačov Michail  v říjnu 1989 v Berlíně na oslavách 40.výročí založení NDR a to už probíhaly velké demonstrace právě v LIPSKO.. Pět ( také dvojka) týdnů před událostmi 17.listopadu v Praze. Albertov – Národní.

A aby nedošlo k omylu, že vše byla náhoda tak se musím nyní vrátit ještě zpět. A protože jsme u Svobodovi ulice, tak jen připomenu, že můj třídní v deváté třídě základní školy na Strossmayerově náměstí byl nový učitel na naší škole Svoboda (1967 – 68) a že mi nabídl sám od sebe, z ničeho nic pobyt na letním táboře. Vzpomínáte??? Družec u Kladna. Kde jsem se seznámil s V.M. žijící v domě s ministrem obrany M. Dzúrem,v Koulově ulici u Internacionálu, kde jsem se potkal v roce 1966 s EL CHE Guevarou. A pro kterou jsem přišel ráno 21.srpna 1968,a celý den jsme byli všude v Praze kde se něco dělo. Tento tábor byl organizován Podnikem zahraničního obchodu KOOSPOL. Hospodářem tam byl Borůvka.( Ještě o něm bude v jiné souvislosti řeč v některém z mých příštích psaní). A aby to bylo úplně jasné, jak se věci mají s „lucernou“ „osvětlovačem“ tedy OR, tak je třeba připomenout, že jsem byl jednou jedinkrát a to ihned po návratu ze školy v Moskvě ve Veletržním paláci, kde KOOSPOL a další Podniky zahraničního obchodu sídlily. Poslali mi tam na schůzi SSM právě podnikové organizace KOOSPOL. Horálek – předseda mi provedl budovou, kterou jsem neznal. Byly tam kanceláře a další prostory oddělené  papundeklem. Takové provizorní řešení. Přesně tak jako jsme to měli my v šatnách Strahovského stadiónu, kde jsem se učil první rok u vojenských staveb. Stěny dílen byly také z hobry, nebo jak se lidově říká z papundeklu. Proto také lehce vyhořel Veletržní palác. 14.srpna 1974. – 2 to je 12 srpna na narozeniny otce. Bydleli jsme hned vedle. Ale já byl zrovna na vojně.

A tím se dostáváme do finále. Přesuneme se z  Albertova a Svobodovi ulice dále do Nuselského údolí. To je také na Dvojce. Na začátek jenom zmíním že právě nedalo od Svobodovi ulice se nachází i ulice Jaromírova a Vratislavova  – a to jsou i křestní jména mých bývalých nevlastních bratrů. Synů mojí matky Ludmily.

A opět se odvolávám na Wikipedii. Důkazy jsou jasné. Nuselské údolí leží na jih od centra Prahy mezi Novým Městem ( tam byli moji dva bývalý nevlastní bratři Jaromír a Vratislav ve vojenském učilišti začátkem šedesátých let – Nové Město –  nad Váhom a jmenoval se tak spolupracovník Husáka  – Novomeský) s klášterem Augustiánů ( klášter rusky monastir – po našem mohorita..A otec se narodil v měsící August a byl jsem jeho Clone – Clown – otisk atd.) při kostele panny Marie ( to byla sestra a babička ) a svatého Karla Velikého ( to byl můj děda,strýc a bratrance) k Vyšehradu a Pankráci.

Údolí zde bylo vyhloubeno ne Botičem ( Boty ČE EM – Baťa), ale starým tokem Vltavy v prehistorické době, kdy dnešní Branická skála a Barrandiem byly spojeny. ( Druhá babička byla Baranova, strýc Baranikov).

Kromě toho je údolí i Mezihoří. Jako ulice kde jsem se učil u V.S. v Libni a jako Mezihoří, jak přejmenovali otcovo rodné Volové po připojení Zakarpatskoruska k SSSR v roce 1945. Jsou to i Valy kde sídlilo ministerstvo obrany – z anglického Valley – Val Lí. A jako můj kmotr, generál Valo Vasil.

Nuselskému údolí se někdy říká Jammertal – podle biblického slzavého údolí. ale středověký název byl Vallis Vinarium – Viničné údolí. Vallis – Vasil. Vinohrady a Ludvíka Svobody Hroznatín.

A v Nuselském údolí se také nachází dva , pro mé vyprávění klíčové objekty. Jsou již na území Prahy 4 – a odbočím pro objasnění souvislosti – 2 plus 2 jsou 4 ale i 2 krát 2 jsou čtyři. Samozřejmě je to jasné vám všem. Ale v dalších povídáních uvidíte jaký význam to při stanovování dat mělo. V souvislosti s námi Světlonoši.

Jedním z těchto objektů je Nuselský pivovar. Založen byl v roce 1694. Vy co si i pamatujete víte, že v mém posledním psaní to byla Bank of England, která byla v London City  – L C, založena v tomto roce. A pivovar založil Jan Josef Sezima z Vrtby. A teď po našem – Honza Pepík Sezima Vrtby – H.P. a SV. Horní Počernice Silniční Vojsko – kde sloužil u 3513 můj otec. S parašutistou  II. –  Ivanem Ivančulincem  a pod velitelem podplukovníkem Svobodou.

K pivovaru patří zahrada, známá z knihy Jaroslava Foglara ( Hoši od Bobří řeky, pamatuji ,že někdo přišel v sedmdesátých letech s přezdívkou Bobr pro Miroslava Štěpána. Ujala se. Říkali jsme mu tak pořád)).Jaroslava Foglara jsem poznal osobně v jedné z kluboven na Praze dvě, na Dvojce, kde se scházel se svými přáteli.

Do zahrady byla přemístěna Koliba ( Vasil po našem) U Pastýřky ze světové výstavy v Montrealu v roce 1967. Montreal je zase Mohorita a 1967 je i 1991 i 1919. A co je důležité připomenout? Že z Montrealu přivezl Jiří Štuchal – bavič z Brna, své dceři a mé spolužačce ze školy na Strossmayerově náměstí, Kateřině krásné džíny – značky LEE. Obdivoval jsem je. I jí…

Ale zpátky k Wikipedia. Na předvolebním mítinku kolem Svatováclavského milénia v roce 1929 ( připomínám že milénium je tisíc – římskými M ) vystoupil v Nuselské pivovarské zahradě ( se svým typickým „vítězíme“) i pozdější prezident Edward Beneš…Nuselský sklípek tehdy fungoval na Národní třídě v Praze 1 a již předtím tam bývala Nuselská pivnice s přímými dodávkami z nuselského pivovaru.

A co to bylo za pivo? Za první republiky velmi známá světlá a tmavá desítka a čtrnáctistupňový tmavý Nuselský prelát… Cílem značné části výstavu byla také Podkarpatská Rus. Co znamená čtrnáctistupňový Černý prelát? Čtrnáctka je podle hodin Dvojka. A prelát je zpravidla biskup, který stojí v čele prelatury. Dá se říct, že je něco jako vyšší velitel – plukovník , generál v armádě.

V roce 1960 – 1961, tedy dva roky pracoval v Nuselském pivovaru jako vrátný totalitou perzekvovaný generál Karel Kultvašr. Vojenský velitel Pražského povstání v květnu 1945. Zatčený a odsouzeny po komunistickém puči v Únoru 1948. Narodil se v Michalovcích. Pracoval v pivovaru přibližně v tu dobu, kdy jsem přísahal věrnost generálu Pattonovi, spolu s velitelem Tůmou a dalšími spolužáky na nádraží Praha Bubny na Praze 7. A jeho příjmení ? KULT VASR – Kutil Vasil. Anagram, po našem. Proč to připomínám? Další z mých spolužáků na VŠP v Praze v ročníku V 25, se jmenoval Kutil. Jen jednou jsme spolu táhli noční Prahou, po ukončení výuky ruštiny a doprovázeli domů učitelku Baběrad( ová).

Bylo již hodně slov o významu pivovarů. V Anglii, Austrálii,USA i u nás. Na Dvojce sídlilo, v době kdy jsem tam já pracoval,Generální ředitelství Pivovarů a sladoven. Pivovarnický dům. Na rohu Lipové a Žitné. Je tam dodnes. Právě v Žitné ulici došlo ke střelbě na demonstranty 28.října 1939. A byl tam těžce raněn Opletal a zastřelen Sedláček. Odhaloval jsem kousek výš, nad Pivovarnickým domem, pamětní desku, jim oběma. 10.11.1989.V předvečer Celostátní konference SSM, která začínala druhý den v LUCERNĚ. Pamětní deska je tam dodnes. Dokonce jsem u ní viděl nedávno v listopadových dnech květiny. A 10.11. 1875 byla založena US MARINE. Poté co před tím 14.06. Byla založena US ARMY.

A co znamená Lipová, nemusím snad vysvětlovat.

A jdeme do finále. Nedaleko od pivovaru, také už na teritoriu Prahy 4 se nachází divadlo. Dříve Tylovo nyní Fidlovačka. Kde přišlo ke svému názvu a co má vůbec s naší revolucí společného? Fidlovačka byla divadelní hra Josefa Kajetána Tyla. Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Ve hře se objevuje píseň Kde domov můj, která se později stala českou hymnou. Ve hře ji zpívá slepý houslista Mareš. Tato píseň byla upravena Františkem Škroupem. První kdo ji zpíval byl Karel Strakatý.

Co byla Fidlovačka? Fidlovačka byla oblíbená jarní slavnost pražských ševců, která se každoročně konala po Velikonocích v Nuselském údolí u Botiče v Praze Nusle. Je název byl odvozen od ševcovského nástroje zvaného Fidlovačka, který ševci používali k hlazení ( neboli fidlování ) kůže při výrobě obuvi. Symbol této slavnosti představovala břízka ozdobená věncem z jarních květů, stuhami a malovanými kraslicemi. Na vrcholku břízy byla připevněna ševcovská fidlovačka.

Svádí mě to k tomu, abych už vás nechal se v tom rozebrat samotné. Ale moje morální povinnost k těm ,kteří to připravovali a organizovali je tak velká ,že to nemůžu ponechat náhodě. Proto je třeba to vše znovu připomenout a osvětlit souvislost i mé osoby s celým tímto monumentálním dílem, kde jsem hrál jednu z rolí.

Každý může vidět na první pohled souvislost s mým posledním psaním. Založení pivovaru v roce 1694 a založení Bank of England. Ale také souvislost mezi Fiddler on the roof a Kočkou s houslemi na Lombard Street v City of London. A Kočka na rozpálené plechové ( Tin – Zinc ) střeše, Tennessee Williams. Minule dlouze popsáno. A Nusle jsou i Husle. A moje dvě spolužačky ve třídě na Strossmayerově náměstí, které bydleli také v ulici Sochorova , myslím v čísle o dva nebo čtyři vyšším než naše, tedy na stejné, sudé straně, se jmenovali jedna Kott (-ová) a druhá Tyl (-ová).

A že šlo o hlazení kůže? OR je kůže, Otmar Reidl od Bati a Beneš byl z Kožlan a Kiš Vasil byl velitel výsadku Kozina a Karaexport a Franěk a Botyč/Botič – Baťa a Žukov byl kožišník atd.atd.atd.

A na vrcholku břízy byla fidlovačka. Berzin byl první velitel 4. oddělení Ministerstva obrany SSSR (GRU) popravený Stalinem v roce 1938 po návratu ze Španělské občanské války. A byl to také Alexej Berezin ,který se objevil pár let před 17.listopadem na Sovětské ambasádě v Praze. A bříza je černobílá se zelenými listy. Black and White. B.W. B.M. And Green.

Na konec svého Otevřeného dopisu se vrátím k naší Národní hymně. Zpívá ji ve hře Fidlovačka, slepý houslista Mareš. Víte už že Mareš je i Wasil – Vasil. Ale Mareš je i začátek slova Maršál. A maršál je Marshall. Ve Skotsku Poprvé se objevuje na Britských ostrovech v roce 1066, v roce Normandské invaze. Ale o Marshall a maršálech bude řeč příště.

Vasil Mohorita – Ben Lee Meier

K obrázku z Wikipedie v záhlaví. Pamětní deska je na budově Josefských kasáren na náměstí Republiky. Dnes Palladium Věnoval ji na památku Tyla, Svaz Rotmistrů. Rotmistrem dělostřelectva byl první manžel mojí matky, který přešel pracovat po okupaci na Pražské policejní ředitelství. Podrobnosti jsou v předcházejících kapitolách. A rotmistrem Československé armády byl i Stěpan Bunzák, z Mezihoří/Volové,  který odvedl otce a jeho bratrance Ivana Mohoritu a celou jejich asi jedenáctičlennou skupinu v říjnu 1939 přes hranice – u Toruně, do SSSR. Celá sedmdesátá a osmdesátá léta sloužil v této budově. v hodnosti generála. Nejprve jako velitel Pražské posádky, později jako náčelník Pražské posádky.