Fotografie, důkazy v mém příběhu Operace Benjamin – Pád SSSR a světového komunismu, organizované Třemi sestrami

860 zobrazení
TiskTisk
OPERACE BENJAMIN.
Důkaz číslo 1.
Pokračování předkládání důkazů.
Jak to bylo doopravdy s pádem komunismu. Jak to Tři sestry připravily a „výsadky“ nebo, chcete-li „desanty“ provedly přesně podle plánu.
Obyčejný činžovní dům, v Praze 6. Je nedaleko „Kulaťáku“, náměstí, v jehož okolí jsou budovy Ministerstva národní obrany a Generálního štábu armády. A tak to i bylo v době, kdy v tomto domě žil, do 14. března 1939, brigádní generál František Moravec, šéf Dvojky, s rodinou. Připomíná to pamětní deska, hned vedle vjezdu do domu
Adresa je ROOSEVELTOVA ulice.
A všimněte si velmi pozorně tvaru průčelí domu i názvu ulice.
Číslo popisné je 893 a číslo domu je 47. Určitě, vy ,kteří čtete, víte co ta čísla a jména ulice, znamenají.
V době kdy tady žil generál Moravec se jmenovala Bučkova.
A připomínám, protože to není poprvé, kdy tuto fotografii zveřejňuji, že Buček, se jmenovala část Kožlan, obce, ve které se narodil a žil Eduard Beneš. Který později v Praze žil už jenom na Vinohradech na Dvojce (A ještě později na Pražském Hradě a ještě později v Sezimově Ústí – SU – US u Tábora). Ale to už se jmenoval Edvard. A jeho manželka Anna už se jmenovala Hana.
Česky – Ben eš.
Rusky. – Бен ш.
Hebrejsky – בן ש.
S Trojzubcem
OPERACE BENJAMIN.
Důkaz číslo 2.
Toto je fotografie domu ve kterém dostala byt moje matka, jako válečná vdova, po Druhé světové válce. Tam jsme žili, moji rodiče – otec byl druhý manžel mojí matky, moji dva bývalí nevlastní bratři a sestra.
Ulice se jmenovala, v době, kdy se tam matka stěhovala Skuherského.
A později byla přejmenována.
Dům je v ulici, přesný, podle cedule, ale zcela nepřesný název, podle faktické hodnosti Antonína Sochora, spolubojovníka mého otce z armády Ludvíka Svobody (generál Sochor a Hrdina SSSR) ulice je pplk. Sochora.
Říkali jsme jí jen Sochorova (podobné jako Sacharova), nebo Sochorovka.
Číslo popisné 1391 a číslo 4.
1391 je i 1913. Rok narození Augustýna Husáka anebo 1931, rok narození Borise Jelcina.
A 4 římskými, známe jako IV. I.V. Ivan a Vasil a také Ivan a Václav a také Ion a Vasile.
Všimněte si stejného průčelí domu, s domem generála Moravce.
A co víc, od kolejí nádraží Bubny, dělí tento dům pouze Bubenská ulice.
Je pár desítek metrů od místa, kde jsme v asi deseti letech, jako děti, přísahali věrnost generálu Pattonovi a boji proti komunismu, SSSR.
A je pár desítek metrů od nádraží Praha Bubny, odkud se vypravovaly za Druhé světové války vlaky s československými spoluobčany, Židy, do Terezínského ghetta. Kde jsem přísahal v roce 1974, při výkonu vojenské základní služby. Ve věku 22 let.
Zvláštností tohoto domu je ,že je z ulice jen jeden hlavní vchod. Uvnitř, jsou ale dvě křídla. Dvě schodiště a dva zadní východy na dvůr.
Já jsem v tom domě žil s rodiči a sourozenci, od mého narození na nedalekém ostrově Štvanice. A pak, po mé svatbě i s mojí rodinou. Až do začátku devadesátých let.
OPERACE BENJAMIN.
Důkaz číslo 3.
To je fotografie domu v ulici U Smaltovny – US – SU.
Je hned ve vedlejším bloku domů než ten, ve kterém jsme bydleli my, v pplk. Sochora.
Na levé straně je za stromy nádraží Praha Bubny a spousta kolejí, vedoucích na viadukt Negrelli a na druhou stranu na nádraží Praha Holešovice, které je na dohled.
Dům má číslo 6. Což je stejné jako 4. Tedy římskými písmeny jsou to písmena V a I. A zase Václav a Ivan a Vasile a Ion a Vasil a Ivan. Číslo popisné domu je 1157. A to jak víte je i 1775. Rok založení US Army a US Marine.
V tomto domě, hned v přízemí, žila rodina Hrubých. Také tři kluci a jedno děvče, jako u nás v rodině.
Moje sestra se vdala v srpnu 1968 za jednoho z nich. Svatbu otec kvůli okupaci přesunul z hotelu Splendid, do Plzeňského sklípku na dnešní Milady Horákové, tehdy Obránců Míru, předtím Belcrediho třídě.
Určitě si, vy co čtete vzpomenete , že Negreli je „negr“ a „li“ nebo Li nebo Lee. Lee je také lee a to je zrcadlově moje datum narození. 199. Přesně 19.09. A také je to rok 1909, rok svatby Beneše ve svaté Ludmile, a rok narození prvního manžela mojí matky a rok založení Tel Aviv.
A nádraží  Praha Holešovice je P.H. Pražský Hrad a Horní Počernice, kde sloužil můj otec, do sedmdesátých let u S.V. a Horní Počaply, kde se narodila moje matka.
OPERACE BENJAMIN.
Důkaz číslo 4.
Tato fotografie ukazuje dům, do jehož přízemí se moje sestra nastěhovala po svatbě se svým manželem B.H. v roce 1968/69. A B.H. už víte, vy co čtete, je v naší azbuko-latinka i V.H. Václav Havel nebo Havlíčkův Brod anebo B.N. Benešov. В.Н. – В.Г.
Co mi dovoluje tvrdit že to celé souvisí s Operací BENJAMIN?
Tento dům je v Argentinské ulici. Ano v ulici jménem po státu Argentina. Odkud byl Ernesto Che Guevara, se kterým jsem se sešel v roce 1966, v Podbabě v Koulové ulici a v hotelu International, tamtéž. Tedy asi 2-3 roky před tím než se sestra nastěhovala do Argentinské ulice. A bylo to asi 2-3 roky před tím než jsem se v Moskvě seznámil se svojí přítelkyní a celoživotní láskou (to není tajemství) Alicicia Alcira Lombardelli, z Buenos Aires, Argentina. Její krycí jméno bylo, Adriana Villegas. Ano, Villegas jako se jmenoval jeden ze spolubojovníků EL CHE v Bolívii. A jako argentinskou španělštinou ViŽe Gas. V.Z. Gustavo. Vojenské Zpravodajství Gustav.
Argentinská ulice vede od Negrelli viadukt k mostu Barikádníků. A vzhůřu ulicí V Holešovičkách ( V.H.) ke Kirchmayerově, dnes Zenklově třídě. Kde v místě jejich spojení byl proveden atentát na říšského protektora Heydricha, vojáky Gabčíkem a Kubišem z výsadku Anthropoid.
A číslo domu je 6. Už se nebudu opakovat. V.I.
Tedy, a nyní velký POZOR, tento dům je skoro přesně naproti domu v U Smaltovny 6 z fotografie číslo 3. Jen se přenesete přes spoustu kolejí a nádraží Praha Bubny a jste tam. V Argentinské ulici číslo 6.
Pěšky bylo třeba jít kolem. Pochopitelně.
V tomto domě v Argentinské ulici, jsem poprvé viděl svého synovce M.H/G. Michal G.- M.G. V ruštině. М.Г.
V září roku 1969.
Proč, ale fotím i vedlejší ulici?
No, protože to je ulice Mladé Gardy. M.G. М.Г.
A tam za tím stromem je dům číslo 9 ( což je i 6 – V.I.) a tam v té době žil bratr matky Karel Gebelt s manželkou Aurélií a synem Petrem. Starší Karel emigroval a žil později ve Frankfurtu nad Mohanem, kde je Hahn letiště.(Vy už víte že naše společná babička byla Hahn.) A co je třeba říci když už jsme u kolejí? Že bratranec Karel sloužil na základní vojenské službě v kasárnách Ruzyně. Kde bylo popraveno 9 studentských vůdců 17.listopadu 1939. Vím to jistě. Byl jsem  tam na jeho přísaze v roce 1967.
Bratr matky se později přestěhoval z Mladé Gardy, do dvou bytů v ulici Ambrožova, na Žižkov. (Am Brož – Broz Tito, generál poručík Brož atd).
V tomto domě žila sestra až do svého rozvodu s B.H. A další fotografie, číslo 5 bude následovat.
Pro ty koho zajímá argentinská větev příběhu, a souvislost s Operací BENJAMIN, mohu doporučit na Wikipedii příběh bratrů Bartolomeo Mitre ( presidenta Argentiny) a Emilio Mitre (generál poručíka) z Argentiny a Uruguaye.
Jistě víte že Mitre je anagram Mohorita, ale bez H protože to se ve španělštině píše ale nečte. Takže je to Morita. Mohorita.
A že Bartholomeus je anagram Basil Mohorita a Emil bylo jméno otce ( a dalších v předcházejících příspěvcích uvedeným Emilů) na falešných dokladech v Protektorátu.
Ale to už zase odbočují do detailů. A to jsem dnes doopravdy nechtěl.
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 5.
Co to je za dům? S průčelím jako dům generála Moravce, v Roosveltově ulici a ten náš v pplk.Sochora?
To je Strojnická číslo 1. Tady v tom domě dostala po rozvodu s prvním manželem B.H.,moje sestra minigarsonieru, v přízemí. Je přímo u kolejí. U železničního přejezdu. Cca 10 metrů. A co ještě je zajímavého? Že na fotografii je vidět stromy za kterými se skrývá zase nádraží Praha Bubny a na Praha Holešovice je to pár desítek metrů. Tedy sestra se vrátila přes koleje. Přímo jenom přes koleje, zpět k místům a  ulicím, kde žila před tím. Pplk.Sochora a U Smaltovny.
Pracovala stále a stále a pořád až do revoluce jako prodavačka v OZ. Obchod Ovoce a Zelenina.
A tady žila až do své druhé svatby s mým přítelem z učení u V.S. a spolužákem jménem Uher. Pak se odstěhovali do Litoměřic do Palackého ulice.
Co je na další fotografii číslo 6 ? Z té samé ulice Strojnická? Hned vedle je v čísle 7, ROOSEVELTOVA kolej. Dormitory v angličtině.
Tedy kolej a ROOSEVELTOVA, jako ulice kde žil před válkou generál Moravec. A kolej jako spousta kolejí na nádražích, ale v tomto případě studentská kolej. Dormitory. Anagram otěčestva mého otce ,jak mu ho zapsali při propuštění z Gulagu v březnu roku 1943. Dimitry – Dormitory.
Musím říct, že jsem tam párkrát byl, na této koleji na nějakém mejdanu. Někde někdo byl a řekl jdeme tam a tak jsme šli. Pochopitelně v noci hluboké. Ale šel jsem tam rád protože jsem to měl kousek domů.
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 6.
Vedlejší dům v ulici Strojnická. Rooseveltova kolej naproti kolejím.
Dormitory. V angličtině.
Anagram Dimitry. Jméno mého dědy z otcovi strany.
Více textu u fotografie číslo 6.
Všechno se to odehrávalo u kolejí. Jako potom i moje práce. Stojí za to připomenout i název oficiálních operací běloruských partyzánů v letech Druhé světové války, které nazývali ve vojenských štábech Sovětské armády “ Bitvou o koleje „. Šlo o diverzní činnost a ničení železničních kolejí a tak snížit schopnost Wermachtu dopravit více vojáků a zbraní na bojiště, na frontu.
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 7.
Ze Strojnické ulice, od kolejí, železničních i Roosveltovi koleje, v Praze 7 se odstěhovala, moje sestra, už jako Uhrová, sem do Litoměřic. K Hornímu Nádraží. Ke kolejím. Do PALACKÉHO ulice.
Bylo to v době kdy jsem tam sloužil, na základní vojenské službě. (1974-1976)
Byt směnila. Mini garsonieru v Praze za větší byt v Litoměřicích. Dva pokoje a kuchyň.
Už jsem psal ,že Horní nádraží a Dolní nádraží je jak v Litoměřicích tak v Karlových Varech.
Já jsem skončil základní vojenskou službu a vrátil se zpět do Prahy. Sestra zůstala v Litoměřicích a pracovala zase jako prodavačka. Uher její manžel byl tím ,čím jsme se společně vyučili – automechanik.
Bohužel onemocněl a krátce na to v Ústí nad Labem v nemocnici zemřel.
A sestra zůstala sama se dvěma dětmi. Skončil příběh o normálním manželském životě v provinčním městě a sestra chtěla zpět domů, do Prahy.
A otec se v té době oženil v Karlových Varech a nastěhoval se ke své druhé manželce Anna Mohorita- Besarab – ová, na Palackého náměstí 5, Karlovy Vary.
A garzonieru, ve které žil po rozvodu s mojí matkou, ( fotografie bude následovat jako číslo 9) přenechal mojí sestře. A ta se mohla jako vdova, se dvěma dětmi, kluky, vrátit do Prahy. Tak jako naše matka, přišla jako vdova se dvěma dětmi, také kluky do Prahy po Druhé světové válce.
Co je na Palackého ulici v Litoměřicích ještě zajímavé?
Je to sousední ulice s ulicí Eliášova. Pojmenované po generálu Aloisi Eliášovi z Vinohrad. Popraveném dne 19. června 1942, na narozeniny naší babičky Hahn, nacisty.
Tam v Eliášově ulici bydleli, ve služebním bytě moji dva bývalí nevlastní bratři, (jejichž otec zahynul 10. května 1945, při likvidaci nastražené munice nacisty) po ukončení vojenského učiliště v Novém Meste nad Váhom. Byli „Novoměstští.“ A až po létech se přestěhovali do ulice Vrchlického v Litoměřicích.
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 8.
Dům v ulici Schnirchova. Je kousek od všech těch domů, v Praze 7, Spartanburgu, které už byly dnes předvedeny, tady na Facebooku.
Několik desítek metrů od nádraží Praha Bubny a nádraží Praha Holešovice. A kousek od Roosveltovi koleje a Strojnické ulice.
A přímo naproti domu kde žila Yveta Simonová, zpěvačka. Přímo i jejím oknům.
Y.S. je stejné jako I.S. Inteligence Service.
A proč ještě toto foto? Protože má zase stejné průčelí, jako dům generála Moravce v Roosveltově ulici a dům v pplk. Sochora a dům ve Strojnické a také jako škola automechaniků na náměstí Míru na Vinohradech, kam jsme chodili s druhým manželem mojí sestry Uher. Ale nikdy jsme tam nebyli protože budova byla celé tři roky v rekonstrukci. A tak jsme chodili do školy v ulici U Krbu.( U.K.). A do práce do útrob stadionu sokolů, borců, Strahov a do ulici Mezihoří (Mežgorje, dříve Volové).
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 9.
PALACKÉHO  náměstí Karlovy Vary.
Tady žil otec po svatbě se svojí druhou manželkou. Anna Mohorita Besarab. (Vy co čtete víte že to je i Anna Müller – myslím značka, název, směrovka).
Stejně jako druhá manželka, baletka, z Oděsy, Jakova Džugašvili- Stalin. Který zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen. Kde byli vězněni čeští studenti, po uzavření českých vysokých škol. A Antonín Zápotocký. Na jehož vystavené tělo, po jeho úmrtí dne 13. listopadu 1957, jsem se šel s matkou podívat. Měli jsme protekci. Nemuseli jsme stát frontu. Bylo to jako při pádu SSSR a světového komunismu – bez FRONTY. Otec totiž velel, vojákům na tom smutečnímu obřad, který byl na Pražském Hradě. A bylo to v Listopadu. A.Zápotocký zemřel 13. Listopadu. A pak se toto odehrálo. Možná to bylo i 17.listopadu 1957. To ale nevím, pamatuji se jenom, že jsem tam byl, bez fronty, data ne.
Proč je to místo ještě důležité?
Dům na číslo popisné 1364 ( a číslo 5 což je i 2, Dvojka.)
1364 je i 1943. To je rok kdy Jakov Džugašvilli zemřel. 14.dubna 1943. A vy co čtete víte že 14.dubna je i 14. září. A to přesně o rok, po jeho smrti seskočila v Beskydech skupina Wolfram. Vybraná generálem Palečkem a vyslána generálem Moravcem A víte že můj otec byl v březnu toho stejného roku 1943, propuštěn z Gulagu Kožva. A také víte, že moji dva bývalí nevlastní bratři, se narodili ve stejném roce, roce 1943.
A také víte že 14. září je i 19. září a to je moje datum narození. Ale zpět k fotografii.
Čím ještě je to náměstí Palackého, Karlovy Vary, zajímavé. Že na něj vede přímo ulice Vrchlického. Ano stejného jména jako ulice v Litoměřicích kde žijí moji dva bývalí nevlastní bratři, a nevlastní synové mého otce. A hned vedle Palackého náměstí v Karlových Varech je Italská a Anglická a Americká ulice. Stejně jako ulice v okolí náměstí Míru na Vinohradech, na Dvojce.
Kam se otec odstěhoval, do domu sociální péče, po svém druhém rozvodu. Tedy také zpět do Prahy z Karlových Varů, z Palackého. Jako se sestra vrátila z Palackého z Litoměřic. Koncem osmdesátých let. Kdy už se schylovalo ke konci SSSR a světového komunismu.
Ten dům sociální péče byl na Dvojce. Vedle náměstí Míru. V ulici Ljublaňská.
Tam  kde já jsem pracoval 15 let předtím. Přímo naproti svaté Ludmile, kde se ženil Beneš s Annou-Hanou, v bloku domů, kde je Spořitelna, ve které měl konspirativní schůzku Otmar Reidl , Operace Benjamin. Na kterou ale přišel o několik měsíců později, protože byl u Innsbrucku, v Landeck, Rakousku, po seskoku, zadržen. A bylo to i kontaktní místo druhého parašutisty vyslaného z Dvojky, z Londýna, od generála Moravce a generála Palečka, Františka Pavelky z výsadku Percentage. V roce 1941.
Na náměstí Míru u Armádního divadla a Národního domu. Za totality Domu železničářů.
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 10.
A kruh se uzavírá. Sestra požádala o směnu bytu na úřadech u nás v Praze 7, Spartanburgu. A z garsoniéry se vdova se svými dvěma dětmi se stěhuje sem do ulice Za Viaduktem číslo 4.( Z.A. – Armádní Zpravodajství nebo Antonín Zápotocký , nebo ZV – Vojenské zpravodajství ). Římskými I.V. Ivan a Vasil a Ivan a Václav a Ion a Vasile.
Sestra Anna se stěhuje z garsoniéry, do jeden pokoj a kuchyň. Ulice je pár metrů od Negrelli viaduktu. Pár kroků od kolejí.
Znovu přes nádraží Praha Bubny a nádraží Praha Holešovice. Zase do domu se stejným průčelím jako měl dům generála Moravce a náš v pplk. Sochora a její ve Strojnické a Schnirchově ulici.
Když se podíváte na tu fotografii, tak vzadu uvidíte světla automobilu. To je tam, co bydlela poprvé, po odchodu od nás z pplk. Sochora, po její první svatbě. Roh Argentinská a Mladé Gardy. Tam žila s manželem B.H. a synem M.G/H.
V době kdy se nastěhovala sem a i nadále, pracuje stále jako prodavačka v OZ. Jenom s tím rozdílem, že jejím ředitelem se stává Mayer. Nebo Majer. To už nevím. Setkali jsme se několikrát osobně, neformálně, u „skleničky“.
To už byl rok 1988/89.
A co závěrem?
Touto ulicí okolo toho domu, jsem chodíval jako školák druhého stupně, tedy v době kdy ještě sestra bydlela s námi doma v pplk. Sochora 1391/4, a byla ještě svobodná, k tetě Aurélii Gebelt ( The Havel ), za svobodna Schidlak, do Mladé Gardy 9. Tedy i okolo domu v Argentinské, kde sestra bydlela po té, co se provdala. Samozřejmě, že bez jakýchkoliv představ, že tam k sestře budu později chodit na návštěvu.
Chodíval jsem tudy, přes koleje, pravidelně k tetě, pro 40 bonů.
Prodávala mi je za 200 korun. Které mi dávala matka. Byla to tehdy taková přístupná cena. A každý rok jsem si za těch 40 bonů kupoval RIFLE.
Vzpomínal jsem na to, když teta Aurélie v roce 1988 zemřela a byl jsem v Strašnickém krematoriu na jejím pohřbu. Bratranec Karel, přijel na pohřeb z Frankfurtu nad Mohanem ( F.M. – František Moravec, generál – Dvojka ), z emigrace, s německým pasem, protože teta byla Němka. Občanství NSR, získal bez větších problémů. Dostal od našich úřadů 48 hodin, vízum a byl pod dohledem bezpečnosti. A musel si koupit zpáteční letenku.
Na pohřbu jsme tehdy spolu mluvili. Poprvé po asi dvaceti letech.
OPERACE BENJAMIN.
Fotografie číslo 11.
Ještě pro úplnost fotografie školy automechaniků na náměstí Míru v Praze 2. Na Míráku, jak se říká. To je moje mateřská škola, v letech 1968-1971, ve které jsem nikdy nebyl. Byla uzavřena pro rekonstrukci. Ta se ale protáhla na hodně let. Tam jsme patřili já a můj spolužák a přítel, druhý manžel mojí sestry UHER. MaGyaR.
Náhradní škola byla U Krbu. U.K. Malešice. Anagram Wasilek. Nebo Masaryk.
Má stejné průčelí, jako ty důležité předcházející pražské domy.
Ve vedlejším bloku domů jsem pak od roku 1973, působil na OV SSM, Dvojka. Dům s názvem Valdek – Deck je paluba na LODI.
A v tom samém bloku domů, kde byl Valdek, v hale Spořitelny, měli plánovanou konspirativní schůzku v roce 1941 Otmar Reidl – Operace Benjamin a také druhý výsadkář z Londýna, František Pavelka, Operace Percentage.
Mírák se jmenoval do roku 1948 Purkyňovo náměstí. JEP. Iniciály. (Čti anglicky.) Jako JEEP. Slavný vojenský automobil z let Druhé světové války.
Ulice vedoucí k Míráku jsou:
Anglická
Slezská
Korunní
Francouzská
Rumunská
Jugoslávská
Ibsenova
Šubertova,
Americká
Belgická
Význam mezinárodnosti je jasný.
Když vynecháme první písmena z názvů ulic označující místa, tak nám zbydou tři ulice. Korunní, Šubertova a Ibsenova. Tedy K.S.I.
A to už víme že je KS – X a I je i malé l.
Tedy je to ono známé všude mým příběhem prolínající EL CHE.
L.C. a finálně R.C.
Roosvelt, Churchill. Anebo Carpathien Ruthenia. Anebo Czechoslovak Republic.
Co je ale důkazem pro má tvrzení, je ulice Šubertova. Šubert totiž s otcem utíkal v říjnu v roce 1939 z Volové ( Carpathien Ruthenia) do SSSR. A Šubert také podepisoval dokumenty pro vyřízení opce, otce v Československu, jako představitel státní moci ve Volovém, po válce. Nevím zda šlo o toho samého, který s otcem utíkal, z tehdy maďarského státu v roce 1939, nebo to byla shoda jmen. To je Šubert za prvé.
A nyní Šubert za druhé.
Jak přes jednu zeď sousedil domek rodičů mojí matky v Horních Počaplech Gebelt (the Havel) se Štrosem a přiženil se tam Meyer můj otec – tedy Štros Meyer. Tak přes druhou, boční zeď, sousedil s Šubertem. Domek měl číslo 74 – a to je i 14 a to je DVOJKA.
Dále ulice Ibsenova. Ibsen byl Henrik a to je Jindřich. Jako Jindřichův Hradec kde otec získal domovské právo, poté co po válce opětoval, na základě dokumentů od představitele státní správy, Šuberta z Volové.
Henrik Ibsen byl slavný dramatik.
Prý ale, nikdy neodmaturoval.
Byl z Norway. A to je severní cesta. Oslo – Osol – Osel – Vosel – Vasil.
Korunní – generál Koruna byl velitelem vnitřní stráže a sloužil u něj otec. Byli jsme u nich určitě aspoň  jednou doma na návštěvě. Byl jsem dítě a myslím, že to bylo na Vánoce.
Žádné náhody neexistovaly.
Na Míráku, je ještě kostel svaté Ludmily, Vinohradské – Armádní divadlo, Národní dům, za totality Dům železničářů – ÚKDŽ. Tedy ne ledajaký nebo normální, ale „Ústřední“ dům. Těch co v modrém pracují na kolejích.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *