Jiří Suk a soudobé dějiny v jeho podání. Nástin poznámek pro paměti, Přežít abych mohl vyprávět.

225 zobrazení
TiskTisk

Zcela náhodou jsem se dostal k časopisu Soudobé dějiny. Pátral jsem po článku ve kterém byl popsán odchod skupiny mladíků z Volové do SSSR pod velením tehdy rotmistra československé armády – horských myslivců, Štěpána Bunzáka do SSSR, v říjnu 1939. Ve skupině byl i můj otec. Jejich odchod byl součástí Operace Benjamin.Zmizelo to úplně. Tak hledám a hledám.A ejhle najednou na mě vyskočí z obrazovky Soudobé dějiny číslo 4 z roku 2008.Hned jsem se začetl a došel, až ke stati Jiřího Suka “ Zlom mezi „totalitou“ a „demokracií“. Pana Suka znám. Jednou jsem ho požádal o schůzku. Neodmítl. Pozval mi do kavárny na Václavském náměstí kde za patnáct minut zavírali. Je to určitě velký muž, když mu stačí k radosti taková hrdinská akce. Ale není jediný. Jiný historik z Vojenského historického ústavu mě pozval k sobě do kanceláře a už za pět minut měl telefonát od ředitele.Omluvil se ,že musí jít. Užívám si tedy s historiky spoustu legrace a oni se mnou. Nyní však nastal čas k posouzení některých jejich prací. Především těch, ve kterých oni píší o něčem o čem jen slyšeli nebo někde četli a já jsem to prožíval. Je až na pováženou ,vážení spoluobčané na co jdou vaše prostředky z daní. Jsou placeni za výtvory, které si sami oni mezi sebou hodnotí. A vůbec nezáleží na tom jak to bylo.To už nemluvím o tom, jak oni modelují podle svého některé osoby a účastníky historických událostí. Nebo, že by podle přání někoho? Ale koho?

Ale k věci. Už jenom název jeho stati mi přímo udeřil do očí. Československý rok 1989 v alternativách. Žádné alternativy nebyly. Vzpomeňte si, pamětníci co se všechno odehrálo a jak to šlo pěkně za sebou. Polsko ,Maďarsko, Bulharsko, NDR a Československo a pěkně rychle a, aby se to stihlo do konce roku tak ještě urychlené Rumunsko. Už jen tak ,tak. A rychle a krvavě. Byla to nejtužší diktatura ze všech výše jmenovaných zemí a tak, přesně podle toho vypadal její pád. Na druhou stranu ,ale přehlídka událostí v těchto jednotlivých zemích byla názornou ukázkou a přehlídkou variant a možností pro rozhodující úder. Pro pád SSSR a s ním konec světového komunismu. V SSSR bylo celkem patnáct svazových republik, které se shlédly v postupech východoevropských zemí – také porobených Komunistickou stranou Sovětského svazu se sídlem v Moskvě a tedy porobených Ruskem. Alternativa byla jenom jedna nastolení demokracie a konec totality. Záleželo jenom na zručnosti těch v pozadí a těch, kteří hráli hlavní role. A na pochopení situace komparzem pro ,který už dale nebylo z mnoha důvodů místo. To znamená, že nebudou klást překážky a odejdou z „natáčení“ ze scény dobrovolně nebo taky třeba „rumunskou cestou“.

Na druhou stranu mě udělal pan Suk radost s uvedením na scénu v souvislosti s rokem 1989, Františka Palackého. Na straně 558 píše o jasnozřivosti Františka Palackého, který “ Ve známém „Psaní do Frankfurtu“ z 11.04. 1848 odmítl německou identitu a zároveň varoval protiněmecky naladěné Čechy před všeslovanským pokušením a splynutím s velkým ruským národem. Jasnozřivě, se stoletým předstihem předjímal německou a ruskou invazi do střední Evropy a její důsledky, pokud budou zdejší malé národy rozděleny“ na množství republik a republiček“, bez silné a spravedlivé nandnárodní záštity……A přemýšlíme li o roku 1989 jako o konci ruské nadvlády, která vystřídala nadvládu německou, nemůžeme nevzpomenout moudrého Františka Palackého.“

Vždycky když jsem něco ve svém životě „objevil“ tak jsem si říkal “ no, když jsem na to přišel já tak to samozřejmě musí vědět i někdo jiný“. Je to takový pragmatický pohled na svět. Rozdíl mezi myslitely a realizátory. To znamená, že někdo si věci pouze myslí, ale někdo si je myslí a dělá je.Tedy, věděl li Palacký v roce 1848 co nás čeká a nemine vězte, že to věděli i jiní a jinde. Na rozdíl od Palackého, ale to byli lidé ,kteří měli a mají na chod dějin vliv. Protože to, co se potom odehrálo nemělo jen nějaký samospádný průběh, ale bylo to zcela pod kontrolou v zájmu tvoření stále lepšího a lepšího světa. Světa ve kterém jde o přežití lidstva – jako druhu a jeho stále lepší a lepší podmínky pro život. A to všude. Nejen v Čechách, jak si tady spousta lidí myslí, že jsme pupek světa a historici a pseudopolitici je v tom utvrzují ,ale všude. Na všech kontinentech bez vyjímky. A to je obrovské dílo. A toto dílo nemůže probíhat jen tak halabala. Je tedy organizováno a usměrňováno v rámci možností tím jediným a správným směrem a to kupředu. V době kdy Palacký tato slova psal byla na celém širém světě jedna jediná – své době odpovídající úrovní a rozvojem demokracie. A to byly USA. Jinak byl svět plný a přeplněný spoustou nepotřebných a jakémukoliv pokroku, ze své přirozené podstaty, odporujících  říší. Nepotřebných. Chcete je vyjmenovat? Kde začít? Dobře začneme v okolí.Německé impérium , Ruské impérium, Rakousko-Uherské impérium a trochu dál Turecké impérium, Čínská říše, Japonské impérium, Britské impérium, Francouzská koloniální mocnost, Španělská, Belgická, Holandská atd. a atd. Vlastně jen země Latinské Ameriky, které se osvobodily ze španělské koloniální nadvlády začátkem 19.století a USA, byly v té době republikami, demokraciemi i když jak už jsem psal odpovídajícími době ,možnostem, právě s ohledem na ostatní svět. Svět byl vždycky spojen. Globální. Akorát to všechno o dost déle trvalo, ale o spojení sloučení sjednocování se snažili právě koloniální mocnosti vždycky. To dá zdraví rozum že s technickými vymoženostmi můžete lépe vykořisťovat, lépe a rychleji přesouvat suroviny, zboží a lidský materiál a to velmi důležité získávat a předávat a využívat informace. Na druhou stranu právě koloniální uspořádání světa v konečném důsledku jakémukoliv rozvoji bránilo. A hlavně technickému, který byl tak nutný a tak potřebný pro zlepšení života lidí. Každý den v našem současném  lidském životě je toho důkazem.

Ale zpátky k tomu jak to probíhalo. A konkrétně u nás.A pravděpodobně, to ,ale nevím a nemůžu to potvrdit u nás právě jako středobodu celého toho dění. Ne,že se to tu chystalo, ale, že jsme byly ,díky své geografické poloze – právě jak to píše Palacký ,přímo předurčeni být takovou stálicí v této hře.Franz Josef se nenechal korunovat. Pro mnohé to bylo urážlivé, ale na druhou stranu to bylo jako by takové svérázné vyjádření zvláštnosti postavení Českého království v jeho říši. A nebyla to náhoda. To mi věřte. Kdo zná můj web a pochopil naší mluvu a čtení různých zpráv a informací a jejich předávání bez „mrtvých schránek“ a složitých šifer.. Upozorním vás v té souvislosti na datum 11.04. ,které v naší mluvě odpovídá 11.01. nebo 17.07. nebo 17.01.kdy Palacký dopis psal a Frankfurt, ve kterém žil můj bratranec Karel/ Charlie, v emigraci, který sloužil v kasárnách v Ruzyni, kde bylo popraveno devět studentských vůdců v souvislosti s událostmi 17.11. 1939 a kde jsem byl na jeho přísaze, někdy před rokem 1968. Poprvé. Pak jsem tam chodíval na některé akce jako předseda Českého vysokoškolského ústředí SSM. A 10.11.1989 jsem odhaloval v Žitné ulici pamětní desku studentu Janu Opletalovi a dělníku Václavu Sedláčkovi. J.O. a V.S,

A v naší mluvě je i důležité právě jméno Palacký. Možná mnozí víte, že příjmení se čtou v ruzných jazycích různě. Španělé ho čtou Palakky a nic si z toho nedělají. Je to jejich řeč ,která určuje výslovnost. A ve Spojených státech? Tam už si každý musí říct, jak chce, aby se jeho neanglické jméno vyslovovalo. Ještě nedávno jsem viděl na CNN diskusi v přímém přenosu z výboru amerického senátu, kde se dotazoval jeden z účastníků „grilování“ na správnou výslovnost příjmení senátora, nebo senátorky ,to už nevím. Zkuste si to se svým. A to už nemluvím o jménech která měli židé ,kteří se přesouvali Evropou a kterým je zapisovali tehdy ,kdysi, jak chtěli různí úředníci. Tak  vznklo i z Mayer, Meier, mé příjmení Mohorita.Nebo i z Miller, které jak vědí španělštináři se čte ve Španělštině Mijer a v Argentině a Uruguayi dokonce Mižer. Ale Ž skoro nikde neznají tak je z toho Mizer. Ano správně Mohorita- Mizera.Kdo četl můj web tak ví jak jsem se svojí přítelkyní Mizera ,příjmením stravil v ulicích Prahy celý 21.srpen 1968. Poté co jsem ji ráno vyzvedl v Koulově ulic v domě kde žila ona a ministr obrany gen.Dzúr a kde jsem v 1966 potkal Ernesta Che Guevaru a šli jsme do přilehlého Internacionalu. ( Šakalí léta) Kdo se neubránil nebo tomu nevěnoval pozornost, nebo neměl prostě nárok do toho mluvit , stal se s jedním zápisem úředníka, někým jiným, než byli jeho předci. A když se párkrát přestěhovali tak to skončilo přesně tak jako s mým příjmením.A tak z toho vznikla „šifra“. A znalci vojenské histori ví, že právě ten kdo vysílal naše vojáky do vlasti s výsadky z Velké Británie byl generál Paleček. Č nikde nemají tak to byl Palecek. A Palacký – Palacky,Palacki…A je to tady. A právě Palecek vyslal, krátce po návštěvě Winstona Churchilla u našich vojáků, s prvním výsadkem jediného samotného parašutistu, Otmara Reidla – O.R. – v hebrejštině světlo nebo kůže. A ten přistál “ náhodou u Landack v Rakousku. A Landák říkali Landovskému. Ale to už dnes ne ,to je napsáno jinde tady na webu. Operace Benjamin. Ano to jsem já – Operace Benjamin.

Jediná instituce, která mohla a může takové akce dělat je armáda. Dlouhodobě připravovat lidi na to ,aby šli tam kam je třeba, aby se stěhovali tam kam je třeba ,aby navštěvovali školy, které je třeba a plnili úkoly, které je třeba. Tak jako odchod mého otce do SSSR v roce 1939 pod „velením“ kamaráda, ale vojáka později generála Bunzáka, tak i odchod generála Moravce, Palečka ale i Otmara Reindla a Otakara Richtera, později generála Rytíře a konečně Ludvíka Svobody a řady dalších byl organizován vědomě. Ludvík Svoboda se vrátil z Ruska přes USA s plukem Jana Žižky z Trocnova do Kroměříže. Kde sloužil Reindl Otakar a kde byl za přítomnosti Palackého sněm v revolučních letech. A kde Forman natáčel Amadea, který se jmenoval W.Mozart. Tedy V. a V. M. to je dvojí hra V.M. Snad je to jasné. Je toho více ale to nění skutečně předmětem tohoto psaní. Jen pro dokreslení, že žádné aleternativy nebyly a jen platilo to co říkával generál Svoboda, že „úkol musí být splněn“. Tedy, že končí období nadvlády ruské, co přišla po té německé jak předvídal Palacký. K přesně určenému datu. A to datum a určovali „osvětlovači“ Mayerové – Vasil starší a Vasil mladší. Jen pro zajímavost. Otec nikdy nebyl oslovován Vasil. Jen Vašek. I on mi říkal Vašku. V rodině mně i jemu říkali Vašku, spolubojovníci v Beskydech a ve škole až do devítky na Stross Mayerově náměstí,naproti domu číslo 10 – římskými X – španělsky Che – El Che, kde každý může vidět dodnes na vlastní oči iniciály člověka určeného Třemi sestrami k cestě k demokracii V.H. – Václav Havel, mi říkali Vašku….Velmi jednoduché a jasné. Pro vojáky a zasvěcené…

Na straně 559 se zamýšlí pan SUK na tím, co kdyby postupoval Honecker podle vzoru obdivovaných čínských komunistů a hned na počátku října nechal potlačit nekompromisně demonstrace v Lipsku. . A vzpomíná zásluhy dirigenta Kurta Masur, který vyjednal stažení pořádkových oddílů. Masur – M – W a S u R -L -ano je to Vasil v naší řeči. Byli tam lidé ,kteří věděli a organizovali. A také byly oslavy 40 let založení NDR. Na kterých jsem byl a seděl u stolu číslo dva, s Krenzem nástupcem Honeckera a stranickým šéfem Stassi a Hoffmanem ministrem obrany NDR. A u jedničky seděli Gorbačov, Honecker, Jakeš, Ceaucescu, Jaruzelski Živkov…….

A obdivovaní čínští komunisté? Vrací se k tomu historik ještě o kousek dál v souvislostmi s událostmi u nás v o měsíc později a s aktivitami československé armády. Byl jsem v Číně při událostech. Měl jsem tam naplánovanou cestu na pozvání mojí kolegyně, kterou jsem jako první uvítal v Praze po té dlouhé odmlce ve vztazích Číny s kýmkoliv ve východní Evropě. Když už se blížil datum odjezdu, začali to zkoušet. Abych jel až v listopadu se Zavadilem, že prý poletí se „Speciálem“. Byl šéf odborů a členem politbyra. Neměl jsem žádnou chuť se s kymkoliv z nich přátelit. A dělal jsem to celých dvacet let předtím tak jsem neměl žádný důvod to měnit. A podzim? Bylo jasné ,že  na podzim už může být všechno úplně jinak.Svoji návštěvu v Číně jsem už popsal. Jen krátce. Chtěli mi tam odstranit. KGB organizovala moje přepadení u náměstí Tian men. Těsně před tím než na náměstí vjeli tanky. Nikdo mi nepřijal. Všichni se schovali. Ty stovky, možná tisíce, které chtěli obrátit automobil Rudá vlajka ve kterém jsem seděl na střechu, sám s čínským řidičem, když jsem jel na oficální přijetí k druhému muži ve straně, nebyli demonstranté, jak jsem po návratu vyprávěl ,ale příslušníci pořádkových jednotek. Nebo posluchači vojenské, nebo policejní školy. Měli uniformy. Možná právě tato skutečnost, kterou jsem po své návratu rozšiřoval vedla k tomu organizátory silového řešení u nás v listopadu k tomu, že bych mohl být na jejich straně. To, ale nevím, ale mohl to být motiv. Nebyli to demonstranti ,byli to vojáci-policisté a rozhoupali auto až k překlopení, než se objevily nějací další, kteří je jako odehnali…A přijetí nebylo, pochopitelně. Ale já neodjel.Pokračoval jsem zpět do provincie Xia men. A pak zase  zpět do Pekingu. A tanky mohli na náměstí ,až po mém odjezdu a tudíž byl zásah nepřiměřený a to celé vedlo ke změnám a následně i k reformám až k tomu co vidíme k Číně nyní. K tomu slouží „světlo“ Všude…

Na otázku jak by to bylo ,kdyby bylo a co by bylo je velmi jednoduchá odpověď. Vše do té doby bylo zorganizováno tak aby to dedopadlo jinak. Skvělá režie.Ano, jak píše Suk, byly naděje na zlepšení socialismu a a důvěra v perestrojku a “ sovětská reforma překročila Rubikon a a otevřela dokořán dveře svobodě slova „glasnosti! Čeští historici ,ale neví jak to bylo v Sovětském svazu reálně. Neuvědomují se ,že šlo o úplně jinou zemi. Že tady si každý musel psát do hodnocení kdo z jeho předků měl nějaký škraloup, členstvím v demokratických partajích nebo dokonce byl trestán za politické postoje nebo vězněn anebo patřil k těm asi tři sta tisícům vyloučených a vyškrtnutích ze strany a měl v rodině emigranta. Tak se to vypisovalo ,psalo, do kádrových hodnocení a přihlášek do strany a do škol , zkrátka všude. A lidé se „škraloupem “ nebyli do funcí, až na vyjímky , vybíráni. Proto nikdo nemohl nahradit starou partu pisatelů zvacích dopisů, normalizátorů – vedení KSČ a státní správy ,protože byla vyřazena celá jedna generace z politického a veřejného života. A tak je nikdo nemohl nahradit. Prostě nebyli lidi. Já jsem přesvědčen o tom, že to byl záměr. Že režie si byla vědoma, že po tomto “ vyvraždění“ české inteligence, jak to nazýval  Čestmír Císař, který tento termín použil v naší diskusi  u něho v bytě po 17.listopadu, budou vládnout ,až dokonce svých let organizátoři zvacích dopisů a normalizátoři. A pak to s nimi celé padne. Jak se také stalo.

Tak to v SSSR nebylo. Tam byla politická reperezentace složená z úplně jiného druhu ,jak se používalo termínu “ kádrů“. Byli to lidé, jejichž rodiče prošli peklem války a peklem industrializace a peklem stalinizmu a peklem samotného režimu ,který nic z toho co sliboval nesplnil. Funkce obsazovali děti „nepřátel státu“ vězněných v Gulazích. Jako například Boris Jelcin. Syn švadleny a nepřítele státu( přesně jako já), nebo jediný ruský světoznámý módní návrhář Sláva Zajcev, syn nepřítele lidu. A když to nebyli rodiče tak určitě nějaký strýc nebo teta do této kategorie patřili. A takových byli v třista miliónovém Rusku tisíce a troufám si říct, že byli všude. Ve stranickém aparátu, státním aparátu ,hospodářských funkcích a hlavně v armádě. Tam dodával kádry lid – narod, rusky. Vojenské školy vychovávali děti a vnuky z těch nejvíce postižených rodin. Dávali vzdělání těm, jejichž předci znali jen otrockou, doslova otrockou práci v továrnách, na cestách, kopání kanálů a práci v koncentračních táborech, hlad a bídu a strádání ,mrzačení za války i poválce. A to fyzické a duševní. Mezi všemi těmito lidmi vzbudilo to s čím přišel Gorbačov velkou naději. Naději na změnu. A proto vítali všechno to co se postupně měnilo ve státech Východní Evropy a přidávali se k tomu ve svých svazovýc republikách. I v samotném Rusku.A všichni tito lidé neměli zájem na udržení stávajících pořádků. Bažili po změně. Jakékoliv. A změny začali Rubikon byl překročen a nikdo je nemohl zastavit. Ani v alternativách politických a ani vojenských. Státně mocenský aparát v té době držela armáda. Ta, která se moci uchopila po smrti Stalina a likvidácí KGB/NKVD si upevnila pozice, které získala svojí rolí ve Velké vlastenecké válce, jak v SSSR nazývali WWII.. A nenechala si tuto pozici vzít ani po vstupu do Afghanistánu, ani po nástupu Andropova, ani po Černobylské tragédii ani po sestřelení korejského letadla ani po příletu německého letadla na Rudé náměstí, což já osobně považuji a již tehdy jsem považoval za akce organizované KGB/NKVD s cílem, jejich znovunavrácení se k neomezenené moci. Jako za Stalina, pochopitelně v jiném , modernějším a světu přijatelnějším oblečení. Ano a k takovým akcím , které jsem výše jmenoval patřila i organizace provokace 17.Listopadu v Praze. Znovunabití moci StB a jejich řídícího centra v Moskvě a tak i pomoci podobně znovurestaurovat sovětský model státu ve všech východoevropských zemích. Je to více než jasné a co jsem prožil a zažil ,to jen dokazuje. Napříkla Zifčák Šmíd Růžička. Všechna tři tato jména obsahují mě. Rozšifrujte si to. Ano to jsem byl já a bylo třeba mne odstranit. Proč jsem to byl já. Musíte si přečíst tady na webu proč to tvrdím. Žádná mírumilovná atrakce staříků důchodců. To byla válka. Se vším všudy.

A proč? Na straně 567 Suk píše“ Návrat reformních komunistů nebyl sice pravděpodobný ,ale ani nemožný. Mnozí aktéři československého disentu totiž věřili, že cesta vpřed dříve nebo později povede právě prostřednictvím „osmašedesátníků“. Ano tak to bylo. Ale hlavně si to mysleli v KGB/StB. Proto 17.Listopad a Národní třída. To byl záměr. Jak zachovat socialismus. Posypat si hlavu popelem, ano a teď už to bude dobré. Komunisty ve vedoucích funkcích v Československu vystřídají stejně staří, nebo možná ještě starší a dosud vyřazení z politického života. Stejně jako tomu bylo u případu Husák.Rehabilitace. Tady bude najednou několik tisíc – asi třista tisíc Husáků, komunistů, kteří nepřestali být komunisty, jen byli perzekuováni a odstraněni a odstrčeni na vedlejší kolej. A to bude příklad i pro SSSR. Že cesta “ více demokracie a více socialismu“ je správná. Že na dotaz ,jaký je rozdíl mezi osmašedesátým a perestrojkou , odpovídal Gorbačov –  Osmnáct let.

Proto museli být odstraněni ti ,kteří do tohoto gangu nepatřili. Děti jak jim říkal Štěpán. Ano „děti“ jim nebudou říkat co se má dělat“ Že by myslel „pueri“ děti na křižácké výpravě proti pohanům? Proti východnímu impériu. Ano myslel. Koho ještě to nevím. Mě, ale určitě počítal do té skupiny o které mluvil v ČKD.On vlastně jako jeden z té tehdejší reprezentace mohl s těmi osmašedesátníky nějakou dobu, třeba ještě s Adamcem, Komárkem a technokraty z federální a národních vlád fungovat. A k tomu se připojí nová mladá krev odborníků připravených ve státním aparátu a bude.

Proč to můžu tvrdit to co tady píši? Protože Jan Bouchal pověřený jenáním s Obrodou byl vedoucím oddělení , po, podle mne zavražděném ,L.Procházkovi, spolubojovníkovi mého otce z Beskyd a Valach a napojeného stejně jako otec na Radu tří gen.Luži, a spojku Vysockého. A do funkce ho ustanovil a doporučil J.Poledník, který musel vzápětí odejít z funkce tajemníka ÚV KSČ a nahradil ho ve funkci , vám všem dnes dobře známý K.Hoffman, snad jediný odsouzený za rok 1968.Za vypnutí spojovacích systémů. Tedy odborník na vysílaní. A jak píše ve své knize “ Husák „Michal Macháček, tak Husák v roce 1990 uvedl ,že jediný na kom Sověti trvali, byl Hoffman a že ho na jejich přání musel udělat tajemníkem ÚV KSČ. A ptám se tedy, proč jako? Aby demokratizoval? Ne,ne! Aby byl zase k ruce tam kde je třeba.  Proto, aby vystrnadil Poledníka, jediného normálního mezi nimi  a hlídal Bouchala a jeho oddělení ,které mělo na starosti celý tehdejší politický systém! A celý ten systém znovuobnovení Pražského jara by byl pod jejich kontrolou! Hoffman byl stvořitel Urbánka. Od jeho působení v Bně ,kdy ho „vytáhnul“do Prahy, z funkce šéfa KSČ ve městě Brně na šéfa právě vzniklých institucí českých komunistů. Takový šéf nově vzniklého patvaru v KSČ. Aby byl po ruce až se budou měnit kádry. Prý si našel po revoluci práci v Moskvě.Říkali mi o něm v Brně, když mi tam poslali rasisitická a komunistická StB a KGB a ČSLA na popravu…fyzickou a když to se nepovedlo tak na psychickou. Aspoň.

V souvislosti s přípravou celostátní konference SSM v Listopadu 1989 jsem předtím asi dvakrát tajemníka Hoffmana navštivil. Informoval jsem ho o přípravách konference. Byl to standard. Už jsem někde napsal, že neřekl jediné slovo. Na dvou jednáních nevím jak dlouhých jen a jen kýval hlavou. A to jen na znamení souhlasu. Nemluvil. Neřekl jediné slovo a ani na výrazu jeho tváře nebylo poznat co chce. Viděl jsem do té doby hodně ,ale tohle mě úplně dostalo. A pak to všechno postupně samozřejmě vylézalo postupně ven. Když začala Obroda vystupovat. Výše píši o mém setkání s Císařem u něj v bytě. “ Husák vyvraždil českou inteligenci“ a v kuchyni , když jsem přinesl paní Císařové hrnek od kafe a poděkoval, tak mi špitla to do ucha“ Čestmír to by byl prezident“. Proto vojáci poslali na Husáka Martha Kubiš.Maharta/Mohorita Kubiš.

Je velmi zvláštní ,že si vůbec nevzpomínám na povolání jednotek LM do Prahy. Nevím. Mohl jsem zapomenout. Ale na toto? Stále někdo jezdil z celé republiky se sjížděli pracovníci ,kteří měli zájem na změnách. Bylo to divné. Samozřejmě, že za tím vidím a vždy budu vidět pevnou ruku mých spolupracovníků, StB lidí a jejich drogové hrátky. Ano je to definitivní. Dělali to předtím dělali to potom. A potom daleko intenzivněji. Vím jen že pochodující dělníci z ČKD při nástupu na Václavák šli kolem budovy ÚV SSM a skandovali SSM,SSM,SSM. Což bylo velmi dobré a příjemné. Na druhou stranu to samořejmě znamenalo pro mě ortel „smrti“ ze strany konzervativnívh kruhů.

Příběh o zakázané Mladé frontě je popsán. Na tomto webu jsem objasnil jak to bylo se zastavením Mladé fronty, v oněch listopadových dnech. Nebudu to více rozepisovat. Byl to další atak StB na moji osobu prostřednctvím okruhu mých spolupracovníků. Už jim nestačilo jen mi drogovat už i zasahovali do mé práce, do výkonu. Na základě pokynů svých řídících důstojníků StB.

V další části se pak obšírně věnuje pan Suk aktivitám Československé lidové armády v oněch listopadových dnech popisuje od strany 557, jaká opatření a jaké akce Československá lidová armáda pod velením ministra obrany Milána Václavíka a náčelníka generálního štábu Miroslava Vacka organizovala a připravovala. Je škoda ,že nezaznamenal událost ,která je popsána na webu FORUM.CSLA.CZ. Kde v dopise Pan Historik, ( to zvýrazňuji protože toto je Pan Historik) generálu Vackovi píše o knize generála Zachariáše. Cituji: Generál Zachariáš uvedl, že neměl žádné informace o tom , co se děje v Praze a první informace se dozvěděl až na velitelském shromáždění u ministra národní obrany arm.gen. Milána Václavíka. K tomu uvedu poznámky NŠ – 1.ZV 1.A ZVO v Příbrami genmjr. Ivana Halvy, který se také zúčastnil tohoto shromáždění u MNO. Ten si k vystoupení velitele ZVO genpor. Zachariáše na tomto shromáždění zapsal: generál Zachariáš uvedl, že absolventi VKVŠ myslí stejně jako demonstranti a kritizoval televizi, tisk a Mohoritu. K tomu doplňuji, že v té době Čs.televize již vysílala přímé záběry z demonstrací včetně požadavků vy stupujících a dostala se tím do sporu se zájmy tehdejšího politického vedení. Tisk, zejména tehdejší deníky Lidová demokracie, Svobodné slovo a Mladá fronta v té době již také psal v rozporu se zájmy tehdejšího politického vedení a Vasil Mohorita byl předseda ÚV SSM, který na demonstracích podpořil požadavky stávkujících studentů. Toto vystoupení generála Zachariáše vůbec neodpovídá tomu ,že by „nevěděl“ co se děje.“ Konec citace.

Já jsem neměl vůbec tušení co armáda chystá a organizuje. Až do zasedání ÚV KSČ 24.listopadu. Pan Suk píše na straně 579, “ nedochovala se žádná zpráva o diskusi či o hlasování o těchto návrzích“. To není pravda. Ač to byl definitvní konec KSČ , tak jako to bývá u takových institucí, organizace ještě domlela co měla. Tyto dokumenty byly vydány. Měl jsem je k dispozici. Jako všichni podle rozdělovníku. Bohužel jsem o to všechno přišel díky mým asi padesáti stěhováním z důvodů pronásledování rasistickou a komunistickou StB a KGB a ČSLA a jejich dceřiné společnosti BIS. Jsem rád ,že žiju Suku, tak papíry vem čert. Ale vydány byly. A je s podivem, že vy ve svých historických statích vycházíte z informací Jakešů a Štěpánů a nevycházíte z informací aktivních účastníků událostí, kteří dění ovlivňovali zcela zádsadně a to směrem k ukončení totality. A také organizovaně, tak jak si to taký zlom vyžaduje, aby se předešlo nezádoucím projevům, které mohly probudit ty nejhorší vlastnosti na obou stranách. To není jednoduché. Je to umění. A já jsem to zvládl. V těcht dnech ve kterých se rozhodovalo. Vím ,že se vám lépe píše o hrdinských zásluhách těch kteří se objevili ,když už bylo vyhráno. Je to pohodlnější a oni to mohou „ocenit“ . To já skutečně nemohu. Díky tomu do jaké situace mě právě tito lidé dovedli.

Nemáte li papíry tak já vám to povím co tam bylo.24.listopadu 1989 na mimořádném zasedání ÚV KSČ. Bylo to v duchu vystoupení gen.Zachariáše výše uvedeném. Stal jsem se hlavní hvězdou. Dělník Mladý, hrdina socialistické práce, Kapků chráněnec, tak jako Šlouf,Štěpán,Šutka, stál u pultíku a ukazoval prstem směrem na mne a dotazoval se co si to dovoluji. Nebo něco v tom smyslu. Druhý takový hrdina agresivní vůči mé osobě byl předseda Československé akademie věd akademik Říman, také vyhrožoval, mě osobně. A dále přicházeli, jednotlivými krajskými tajemníky nabuzení, další dělníci a dojičky a ředitelé a pokračovali v tom.To už nevím jestli osobně, což se tam odehrávalo o přestávkách nebo z řečnického pultu. A pak už finále. Generál Václavík, s žádostí o opatření. O zásah. Aspoň nějaký. To už jsem nevydržel a vystoupil jsem já a řekl jsem jim, že moje studenty nikdo bít nebude. Vím, že jsem křičel. Bylo mi z nich zle. Ale zase bylo to finále Operaci Benjamin, tak jsem to překousl a jelo se dál. Došlo k volbám, může si to historik vyhledat v Rudém právu z té doby. Určitě to otiskly i jiné noviny v té době. Byla to změna. Ale změna kosmetická. A tak došlo k dalšímu jednání a dalšímu zasedání. V kanceláři mi jakýsi Flanderka, řekl ty neposlucho. Už jsem na ně nebral ohledy.

A k těm záznamům? Stenografickým? Jeden z pracovníků ÚV KSČ mi z ničeho nic začal před anebo v průběhu jednání říkal, že je dobré ,ýe jednání je tam, protože je tam přímo na místě tiskárna a že se rovnou stenozáznam vydá. Nevím proč mi to říkal. Ale tak mi to překvapilo ,že si to jako poměrně nepodstatnou věc pamatuji. Tehdy jsem si myslel ,že má škodolibou radost z toho co tam budou plácat staříci a že se to hned dostane ven. Což se mi také líbilo. Ale dnes vím že mi mohl i jít postrašit. Abych si dal pozor co říkám. To ale skutečně nevím.

Na dalším zasedání mi navrhli do návrhové komise. Za předsedu. A naorganizovali mi nejvíce práce právě v době diskuse. Abych jim nepřekážel. Byl jsem zase vláčný a měkký. Vy nevíte co to vyvolává vláčnost a měkkost? Drogy.Velmi dobře se pamatuji jak jsem tam absolutně bez jakéhokoliv zájmu na rozdíl o ten den předtím bloumal a posedával. Zeptejte se mých tehdejších spolupracovníků anebo u rasistické a komunistické StB a KGB a ČSLA nebo u jejich dceřinné společnosti BIS. Znám tyto stavy velmi dobře a přesně vím, kde ,kdy a kdo to dělal. Ale úkol musel být splněn. A splněn byl. Komunismus padnul přesně jak měl podle plánu Tří sester.

Pokračovat budu…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *