V roce 1977 jsem se rozhodl z již dříve popsaných důvodů odejít studovat Vysokou školu politickou ÚV KSČ. Jedním z důvodů byla neuvěřitelná situace na celé Praze 2 pod vedením tehdejšího vedoucího tajemníka J. Randáka. Zcela nepochybně byl vyslán do této pozice A. Kapkem a M. Jakešem i proto ,aby mohli pokračovat v mé likvidaci za mé nedostatečně prosovětské  chování. Důkazem je, jeho ocenění při povýšení do postu předsedy Městské kontrolní a revizní komise KSČ což byla funce s dvěma nadřízenými a to právě A. Kapkem a M. Jakešem. Spolu s ním se na tom podílela „mládežnická sekce pražské party A. Kapka – Miroslav Štěpán, Miroslav Šlouf,Mikuláš Šutka a Josef Franc. Jejich chování se vyznačovalo vzájemnou rivalitou – na venek, ale v podstatě šlo o rivalitu a předhánění se v podpoře Soudruha jak se tehdy říkalo. Neměli jméno – říkalo se jim Soudruh. Přijde Soudruh? Nepřijde Soudruh ? Bude tam Soudruh? A tento systém Soudruhů byl vlastně základem systému. Jak mi sdělil jednou asi ve tři ráno o mnoho let později,asi v 1983 /4 na nějaké oslavě Miroslav Šlouf. Zničeho nic ke mně přišel a do ucha mi zasyčel, že u nás je vlastně stejný systém jako na Západě. Akorát, že “ u nás“ nejsou politické strany, ale to nahrazují vlastně jednotliví členové předsednictva, kteří se svojí partou jsou vlastně takovou politickou samostatnou stranou! Jeho chápání demokracie jsem samozřejmě znal velmi dobře a na vlastní kůži. Za chvíli o tom budu psát. Ale, když to slyšíte na vlastní uši, tedy ucho,  tak vás zamrazí. Nemyslím, že jeho politický názor prošel nějakou změnou. Tak, jak mám možnost sledovat jeho působění v České politice. Nedávno v nějakém rozhovoru řekl, že čte rád Oskara Krejčího a já jsem si nahlas řekl a já zase Peheho.

Jejich pronásledování hloupého automechanika nemělo vůbec žádnou logiku. Čím jsem je ohrožoval? Měli za zády jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší doby autora zvacího dopisu, který velmi úzce kooperoval s druhou veřejně známou partou, která rovněž psala do Sovětského svazu o pomoc. Byly známy i jeho styky s předsedou federální vlády L. Štrougalem. Za tím vším mohla být jen jejich rivalita s poměrně autonomní skupinou té doby a tou byla Československá armáda. Na rozdíl od jiných kolonií nebyl v té době ministr obrany členem politbyra. Nepatřil tedy k vládnoucí Juntě. Byl pouze členem ÚV jen z titulu funkce, jak se říkalo. To znamená jako předsedové OV SSM, KV SSM nebo ÚV SSM byli členy OV KSČ nebo KV KSČ nebo ÚV KSČ z titulu funkce, tak i ministr obrany a náčelník Generálního štábu byli členy ÚV KSČ z titulu funkce. A když odešli, tak ti co přišli po nich, zase dostali i tuto funci. Nemělo to nic co dělat ze stranickou zkušeností, funkcionářskou stranickou  minulostí a příslušností k Juntě. Myslím, že i tato specifika v Československé armádě poměrně dobře popsala ve své práci „Nejisté spojenectví“ Sovětský svaz a československá armáda 1948-1983, Condolleezza Rice studentka u otce Madeleine Albraight, Josefa. Korbela, později ministrině zahraničí USA ve vládě George Bushe. A co víc mohu jen její tvrzení potvrdit. Ale to by asi bylo spíš na samostatnou historickou práci historiků.

Svůj původ to mělo v celé té akci CI – IC, spiknutí , která byla důsledně realizována. Můj třídní z 9. třídy Vladimír Svoboda – VS -, který bydlel v Heřmanově ulici (vzpomínáte) a přišel mě učit právě v roce 1967/68, který mi jednou o přestávce nabídl abych s ním jel  po ukončení devítiletky na tábor, kde jsme jeli na výlet do Lán a podepisovali petice za Tomáše Masaryka a kde jsem se seznámil s dívkou – VM – dříve popsáno celé její jméno i vysvětleno proč takové jméno, která bydlela v domě v Koulově ulici( kde jsem potkal v 1966 El Che) s ministrem obrany M.Dzúrem a pro kterou jsem tam přišel ráno 21.08.1968 a strávili jsme v právě okupované Praze spolu celý den. Vladimír Svoboda byl v té době i předseda Pražské Rady Pionýra. Tehdy samostatné organizace. V době stranických prověrek organizovaných po 1969 mi zavolala M. Košková už tajemnice nové pionýrské organizace v Praze sloučené se SSM. Byla tam, myslím, vedoucí stranických pohovorů. A žádala mne o vyjádření právě k Vladimiru Svobodovi, jehož neměli zájem nechat v KSČ. A že mají negativní vyjádření od jiných jeho žáků!!!!!! Žáci ZŠ dávali dobrozdání politické spolehlivosti na své učitele a oni se tím zabývali !!! Odmítl jsem zcela  tato jeho obvinění.Lhal jsem. Byl to skvělý učitel a hlavně spolubojovník.A jeho vtipy na režim a socialistický systém byli to nejlepší co jsem kdy slyšel.Myslím, že zůstal v KSČ. I tady byl základ nenávisti tehdejších představitelů, se kterým, ale nemohli nic dělat. Protože jestli za vámi stojí Holy Spirit tak můžou jenom klást miny a ubližovat nepřímo. Můžou si počkat  na někdy v budoucnu, což udělali a s novými kamarády Neználky, mě likvidovali po Listopadu.

A poté i již vzpomínaný pohřeb M.Bendy, který se zastřelil na protest proti okupaci. Tam jsem řekl spolužákům z devítiletky a udali to – oni mi to zaplatí. Kráce poté jsem jednou jedinkrát flámoval se Z.Balcarem, příslušníkem STB,(někdo ho přived, že půjde s námi) nikdy víc jsem ho neviděl, který vždy při placení vykřikoval – to zaplatí Hitler.  Dělal že je opilý ,ale nebyl. Jediné co mi z toho vyšlo bylo AH a MB. Adolf Hitler a Můj Boj. Antoním Himl a Mohorita Vasil (Basil) – později  2 svědci u Hladíka na svatbě. A pokračování ? V lednu 1988 zemřelý A.H. v Číně a já  M.B.skoro zemřelý v červnu 1989 v Číně po prognoze mého děkana v Komsomolce v roce 1971.Jak jsem už dříve napsal.

Ano patřil jsem jinam. Byla to ilegální Československá rozvědka, která měla svůj základ pravě hluboko v předválečných letech a byla založena na  geniální prognóze Pentagonu a dalších spojenců z demokratických zemí a bílích Rusů na ukončení Sovětského svazu jako totalitního imperia bez válečného konfliktu, zevnitř.

Jako malý příklad některých způsobů pronásledování, kromě již několikrát uvedeného podávaní drog, mohu uvést i veřejné kritiky. V Kojzarově Tribuně byl zveřejněn dnešníma očima viděno směšný, ale tehdy velmi nebezpečný, kritický článek. V té době, takový článek rozpoutal hysterii a na Praze 2, všude kde jsem působil – slovy Flanderky, neposlucha. Napadli mne tam prostřednictvím kritiky klubu Déčko. to spustilo velkou akci, která samozřejmě souvisela s celým již dříve popsaným vyhodnocovacím obdobím mé osoby ze strany  STB a KGB. Prim v tom hrál Josef Franc ( ne hrobník z Horních Počapel jak jsem psal dříve, to byla shoda jmen). Pronásledoval mne za vše co se v klubu odehrávalo. Co se hrálo i nehrálo, za “ nevhodné“ poznámky diskžokejů, za počty návštěvníků, za přítelíčkování s personálem atp. Mezi nejvíce komické a organizované akce patřilo, když mne přímo v klubu napadl velmi sprostě student fakulty žurnalistiky, příjmením Váňa, jméno nevím. Vzpomínáte na studenty žurnalistiky J. Skálu a P. Čírtka a M.Moučkovou, jak jsem popisoval večírek s nimi. Ano další z nich. Jednou se v klubu objevil – nebyl sebemenší důvod, aby tam byl, když jsme organizovali večer pro účastníky tzv. Vlaku družby ze SSSR. Vlaky družby jezdili tehdy asi 2x do roka ( později jich bylo víc a víc) a my jsme měli za úkol pro ně připravit večer s našimi svazáky. Ti moc nechodili. Vlastně chodila taková parta dobrovolníků, kteří tam přišli s cílem spíše se sami pobavit než se družit. Bylo tam občerstvení, víno. Komsomolci si přinesli vodku a tancovali a veselili se.V nejlepším klubu s nejlepšími diskžokeji na Západ od Moskvy. Byli spokojeni – povídali si – pokud to na diskotéce jde – co viděli a co nakoupili. Viděl jsem takové zábavy  u nich doma a vím, že toto muselo patřilo k jejich největším  nejen turistickým .ale i životním zážitkům. Byli nesmírně spokojeni a nás ke své spokojenosti vůbec nepotřebovali. Já tam musel být ,tak jsem trávil čas v kanceláři s Pavlem Fialou a diskusemi o všem možném, jak jsem již popisoval. Tento Váňa se tam zjevil a začal na mne křičet , proč diskutuji s Fialou a ne se Sovětskými komsomolci. Mina.

Holy Spirit zafungoval a já jsem šel studovat. Výš uvedená parta A.Kapka propadla histerii. Když jsem byl nespolehlivý a nespolupracoval jsem s nimi ani s jejich partnery z STB tak proč mne nechtěli nechat jít na školu? Nedal jsem se a věřil jsem že jsem se jich navždy zbavil. Omyl. Miroslav Štěpán, zcela čerstvý president Mezinárodního svazu studentstva dokonce přijel ke mně domů, mi přesvědčovat ať jdu studovat dálkově. Nikdy předtím a nikdy potom u mne doma nebyl. Měl zcela nový Volkswagen Passat, diesel, něco nevídaného v té době a říkal to mi koupil Miloš. Miloš byl Miloš Jakeš, syn Miloše Jakeše, ředitel československého aparátu na MSS. Dělal jsem si srandu že mechanizátor – Štěpán byl ing. změdělec, mechanizátor, musí mít diesel, jako traktory. Miroslav Šlouf- můj nový šéf a nástupce Štěpána, když pochopil, že neustoupím zvolil jinou taktiku. Řekl mi, že musím být členem orgánů SSM i jako student VŠP. Abych měl pokoj, tak jsem souhlasil.

Nyní trochu odbočím , aby jste pochopili co se v té době odehrávalo. V předcházejících pasážích jsem psal o celém tom spiknutí a souvislosti s mým otcem a se mnou  včetně mého jména a příjmení. To už začalo. Spiknutí se dalo do pohybu. Podepsáním Helsinského Protokolu ( HP – vzpomínáte moje matka HP, otec HP, Himl Poledník český SSM kde jsem začínal a HP koňská síla KS – X – EL X, EL CHe IC flotila, flot plot, spiknutí). Všem zaangažovaným , jak já říkám Všeználkům, bylo jasné ,že se konec blíží. Pro někoho radost, pro jiné starost. Komu všemu a kolik z toho bylo jasné, to nevím .Proto to bylo spiknutí. A úspěšné! Zpátky k  příkladu. Spolupracovník Antonína Prchala, Jaroslava GRAB MÜLLERA (  nebo MEIERA?) z II. správy STB pro boj s vnitřním nepřítelem, hlavního města Prahy a Středočeského kraje, kde byl náčelníkem gen. Rypl ( vzpomínáte) důstojník STB Jan Horák do mne zcela nepokrytě hustil slova o zradě. Ano, tam  chápali podpis protokolu jako zradu. I když historici píší ,že představitelé SSSR a socialistických zemí podepsali protokol s vědomím, že lidská práva stejně nebudou dodržována, tak jeho podpis vyvolal na Východě spoustu otázek. Vzpomínáte? Když nám  Randák četl na OV KSČ text Charty, založené právě i na dodržování Charty lidských práv, tak jsem jim tam a později všude jinde říkal ,že bych to taky podepsal.A určitě jsem nebyl sám. Veřejně možná ano to ,ale nevím. A nyní si představte, že tisíce mladých kádrů nastoupilo po čistkách do služeb STB a nyní se stalo toto. Oni si zvolili životní cestu sloužit komunismu a jako opory komunistického  státu zavírali, pronásledovali odpůrce a najednou strana a vláda, které se upsali sloužit ,podepíše dokument, který je zcela v rozporu s jeich dosavadním působením a konáním a i myšlením! Z R A D A !   Historici mají pravdu v tom ,že se skutečně mnoho  v chování totalitních východoevropských států a SSSR po podepsání HP nezměnilo. Stále lidé psychicky a i fyzicky trpěli a trvalo to ,až do úplného konce. Ale co se v Helsinkách spustilo – Finský nůž – vzpomínáte vybavení mého otce do týlu nepřítele – se nedalo zastavit. A další vývoj – úmrtí Brežněva, Andropova, Černěnka. jedno rychle za druhým a hlavně nástup M.S.Gorbačova s perestrojkou, s prvky Pražského jara, ukázal na nevyhnutelný a neodvratný konec světového  komunismu. Ale také vyvolal v kruzích STB a KGB přípravu na novou situaci, kde se jako „organizace“, „bratrstva“ ( jako například nacistická ODESA), chtěli uchytit a pokračovat v „sovětské“ nyní „velkoruské“ politice v nových podmínkách. Upozorňoval jsem na to po Listopadu a po konci SSSR. Nikdo , vůbec nikdo to nechtěl slyšet. Ani  D e m o k r a t é !  Ani N o v i n á ř i ! A oni si dali záležet ,aby mne umlčeli. I za pomoci nových demokratických struktur do kterých se infiltrovali. Nepochybujte o tom . Vždyť na to byli nejlepšími a na slovo vzatými odborníky….

Na škole jsme měli vytvořeny studijní skupiny podle krajů. Aby se to nepletlo ,hned po nástupu do školy jsem byl zařazen , jako Pražák, do studijní skupiny Jihočechů a Západočechů. Proč myslíte? Ano přísaha maršálu Pattonovi na nádraží Bubny. Právě jeho Třetí americká armáda osvobodila právě území západních  a západní části jižních Čech. Prostě někde všechno fungovalo jak mělo. Byl jsem rád, že jsem ve škole .Studoval jsem, organizoval pro mimopražské exkurze do zajímavých míst v Praze, zkrátka žil jiným životem.Dělali i legraci komunisté – do lavice si ke mně sednul Drtina – neznáte vzpomínku na Husáka  – seděl jsem s Drtinou? Že by taky trest smrti? Víc, třeba o diplomce a ročníkových pracech o Latinské Americe atp. až třeba někdy v životopisu. Do toho se, ale opět objevila další organizovaná akce. Miroslav Šlouf mi oznámil, že s ním pojedu na několikadenní návštěvu Moskvy. Vyrazilo mi to dech proč ve tříčlenné delegaci mám být i já? Nechtěl jsem , musel jsem. Jel jsem a prožil jsem zajímavé dny. Už to začalo. Seznámil jsem se s dvěma zajímavými lidmi. První z nich byl Viktor Mišin v té době šéf moskevských komsomolců a tajemník ústřeního výboru Komsomolu a krátce nato šéf celého Komsomolu, také stavbař jako já. A s jeho nástupcem Alexandrem Borcovem.Velmi jsme si rozumněli. S oběma jsem se později setkal znovu. A bylo to víc než zajímavé.  Moje účast na této cestě byla organizována bílími Rusy z Moskvy , a moje účast souvisela se spuštěním spiknutí díky moji klíčové pozici ve spiknutí. To ale Neználci nevěděli a  samozřejmě že z toho udělali že jsem zájmová osoba Moskvy. To byla pravda, ale jiné Moskvy než oni. Moskvy demokratické, prozápadní. Oni byli ta Moskva komunistická a já byl ta Moskva protikomunistická – bílá. Říkal jsem tomu kladení min. Po každé akci , která neproběhla podle představ tehdejších šéfů mi začali klást miny. A ty mohli podle jejich nálady nebo potřeby nebo nutnosti „vybuchnout“ Jejich úporné bránění pozic – jejich soukromého“ socialismu a komunismu“ právě v době, kdy se dali věci do pohybu se odráželo v perzekuci všech odpůrců. A ty co mohli zavřít zavřeli, ty co mohli vyhodit z práce vyhodili z práce a na ty co s nimi nemohli ,kvůli Holy Spirit, takové věci dělat, tak kladli miny. A použili je podle potřeby i po  Listopadu.

Další klíčovou událostí, která se udála při této cestě, byla návštěva hokejového utkání v Moskevských Lužnikách, kde náhodou v té době hrali hokejisté Československa s týmem Sovětského svazu. Hokejisté vyzbrojeni výzbrojí a holemi CCM( rusky SSM a švédskými přílbami VM – Viktor Mišin, Vasil Mohorita i ta slečna z tábora od Svobody byla VM) , podali skvělí výkon. Vyhráli jsme v poměru  8 ku 3. Poslední náš gól vstřelil A u g u s t a. Před námi seděl Kosmonaut Sevasťjanov, který nám ke každému gólu blahopřál. Setkal jsem se s ním také znovu a to při situaci 20 let po tomto setkání, v Kremelském paláci v Moskvě, kde mi do rukou kapituloval maršál Jazov a potvrdil tak splnění mojí přísahy maršálu Pattonovi na nádraží Bubny pod vedením našeho dětského velitele TůMy.Likvidace Sovětského svazu a ukončení komunismu.

Samozřejmě, že si tu cestu po návratu vyhodnotili a začali klást miny. Někdy v roce 1979 v době vietnamsko – čínského konfliktu jsem obdržel vzkaz od Miroslava Šloufa, že organizují před čínským velvyslanectvím protestní akci a že já tam mám promluvit. Odmítl jsem. Vyzval mne ať přijdu k němu a vyhrožoval mi Kapkem a vším možným. Šel jsem tam. Shromáždili se tam lidé, něco se jim přečetlo. A pak to začalo. Skupina mladých mužů – estébáků, vtrhla do zahrady objektu a vyrazila dveře od zahradního domku s nářadím a začala demolovat velvyslanectví. Tam nikdo nebyl, protože to samozřejmě bylo celé STB a jejich čínskými partnery sehrané. Pak spočítali škodu a ministerstvo zahraničí jí zaplatilo. Ano ,pokračování mého rozhovoru s děkanem v komsomolské škole v Moskvě – co kdyby jste byl v Číně s tajným úkolem a později úmrtí v lednu 1988 Antonína Himla AH v Pekingu – mého spolusvědka ze svatby Hladíka a útok na mne MB v Pekingu v červenci 1989 v souvislosti s mojí cestou do Číny při událostech na náměstí Tian -men.

Další  minou byl příkaz k cestě do Moskvy na Olympiádu v roce 1980. Odmítl jsem zase ,ale musel jsem. Vedl jsem skupinu z ČSA. Někde mne tam otrávili. A také  V.Zákosteleckého,  který mne dostal pryč z akce v organizovanou M.Šloufem – Dny československé a vietnamské mládeže v hotelu Solidarita.Kde mne také někdo otrávil a V.Zákostelecký mne odvezl domů a tak předešel , podle mne něčemu  horšímu ,co tam na mne někdo připravil . To v Moskvě, ale pokud vím pro něj nedopadlo dobře. A chtěli ,abych byl u toho a viděl co komunisté STB a KGB úmí zorganizovat s neposluchy. Já jsem se z toho dostal. Jako vždy předtím. A podařilo se jim mne eliminovat  až skutečně v devadesátých letech, v  d e m o k r a t i c k é m  státu pod dohledem nových struktur v době kdy jsem zůstal zcela bez zázemí. Armádu ke které jsem patřil ovládli lidé ,kteří s tou přípravnou etapou neměli nic společného a byli řádně znormalizováni. Konec konců víte kam patří poslední představitelé ČSLA. Je to veřejně známé.A oni se tím ani netají.

Holy Spirit na druhou stranu zorganizoval dvě akce jinde v zahraničí. Škola dostala  pozvání k návštěvě partnerské školy v Berlíně NDR. Jel jsem tam s partou asi deseti kolegů. Samozřejmě, že tam měli Kapkovi lidé dvého člověka. Jmenoval se Hálek. V Berlíně jsme prohlédli pamětihodnosti a nakonec poslední večer jsme byli pozváni do berlínské opery na myslím – ale vůbec si nejsem po těch letech jistý – Kouzelnou flétnu  W.Mozarta. To co bylo, ale smyslem celé této akce, protože pokud vím tak se takové akce ve škole normálně neorganizovali bylo ,abych se tohoto představení zúčastnil ,vedle desítek vysokých důstojníků spojeneckých západních armád ve slavnostních uniformách, spolu s manželkami.S vojáky Američany, Brity a Francouzi

A finálem byla cesta do Bulharska. Asi pětičlenná skupina z našeho ročníku odcestovala do Bulharska na standardní každoroční výměnu. Ta naše cesta, ale měla dvě zvláštnosti. Za prvé místa ,která jsme navšítvili – bylo to město Trajan – ( otec překročil hranici do SSSR u Toruně a Třetí americká armáda Pattona- Plzeň) Levski ( Vasil Levski – apoštol svobody se narodil v Karlovu – Charlie, C, ) a Rilskyj monastir ( moharits/c – charlie, che atd….) a Gabrovo ( což je město s nejšetrnějšími občany v Bulharsku – jsou jako Skoti o sobě říkali a organizují si k tomu festivali s dudáky a říkalo se mu také bulharský „Manchester“ Man Chester – víte co je? Nebo zase maheret cs – x – che a hebrejsky Gever- Geber znamená muž, tedy Che ) a skončili jsme ve Varně( tam jsem byl ještě jednou za pár let za zajímavé situace ke které se dostanu příště.) Ve „Varně“  jsem z „legrace“ skončil taky po revoluci. Tak si to STB a KGB zařídí s těmi co dělají že jsou s nimi a nejsou – to přece víte, že Bulhaři kývají ano, když je to ne a vrtí hlavou ne – když myslí ano.V tom jsem byl Bulhar definitivně. To se museli náramně bavit, když jsem myl v Londýně nádobí, jak se jim to povedlo. A nové struktury – Neználkové taky. Zvláštností té cesty byl náš průvodce s křestním jménem Lenin. Ano Lenin – Revoluce… Ano Uljanov Michail “ U kalicha“, který hrál maršála Žukova v Osvobození a skutečný Žukov s dcerou Margaritou…….a polské auto ŽUK s jeho nehodou s řidičem Petrem Hákem, kterou spojovali se mnou ( mina) v učilišti v ulici Mezihoří(otcovo Mežgroje) – Valley – Valy – MO.

Vrátím se k Viktoru Mišinovi a Alexandru Borcovovovi. První jmenovaný po létech práce jako první tajemník ÚV komsmolu to byla asi 40 miliónová organizace odešel pracovat na odbory a byl zvolen tajemníkem.Z tisku jsem věděl že byl i pověřen řešením  konfliktu Arménie – Azerbajdžán. Myslím Gorbačovem. Neviděli jsme se osobně od toho roku 1978, až do asi 1992 nebo 1993.Proč, ale o něm píši . V roce 1989 při demonstracích v srpnu v Praze byli zatčeni kromě jiných i dva maďarští občané. Těsně před oslavami Slovenského národního povstání mi volala vedoucí mezinárodního oddělení maďarského komsomolu Katy ( říkal jsem jí Katy Kovacs, ale myslím, že se tak nejmenovala, bylo to podle maďarské populární zpěvačky), jestli bych nemohl zaintervenovat a prosadit jejich propuštění. Chystal jsem se na to a toto byla skvělá záminka. Celé vedení strany a státu odlétalo dvěma letadly na oslavy SNP do Bánské Bystrice. A protože perestrojka po česku měla svá směšná specifika, sešli jsme se u ÚV KSČ a na letiště jeli společně autobusem. V autobusu jsem si sedl za předsedu české vlády F.Pitru, člena předsednictva ÚV KSČ a ministra vnitra ČR Jirečka V. A začal jsem s nimi diskutovat o vězněných z demonstrací 21. srpna. Říkali mi ,že s tím nemají nic společného a co po nich chci a ať se obrátím, už ani nevím na koho. To jsem udělal. A nikdo s tím nechtěl mít nic společného .Pochopíte to? Já ne! A začalo takové divné pokukování a poznámky a to pokračovalo i v letadle. Korunu tomu nasadil Miroslav Štěpán, který mi v Bánské Bystrici před skupinou těchto šéfů strany a státu začal vyhrožovat ať si dám pozor nebo skončím jako Mišin. Co tím myslel jsem nepochopil a ani proč. On se staral o to co se děje v Moskvě. To patřilo mezi nějvětšími z nějvětších k normálnímu okruhu zájmů. Pravdy, nepravdy, drby, pomluvy. Mě to vůbec nezajímalo. A úplné finále mého snažení o osvobození zadržených demonstrantů bylo, že si  „Strana a Vláda“ sedla při zpáteční cestě do jednoho letadla a se mnou – asi jsem jim „smrděl“, neletěl nikdo a já byl v druhém  letadle sám. A koncovka příhody? Holy Spirit to zaznamenal. Viktor Mišin odešel z funkce tajemníka odborů a v lednu 1991 se stal zástupcem vedoucího hospodářského oddělení ÚV KSSS a v srpnu téhož roku po nepovedém puči vicepresidenta Janajeva a maršála Jazova a dalších opouštěl po rozpuštění KSSS , B.Jelcinem, spolu s Gorbačovem poslední budovu ÚV KSSS v Moskvě a předali ji státu a likvidoval tak vedoucí úlohu strany. Přesně tak, jako já jsem to dělal o rok dříve v 1990 tady v Československu. Takže měl pravdu – správnou prognozu M.Štěpán. Skončili jsme oba stejně. Ukončili jsme jim, jejich komunistický systém.  Oba původem pracovníci ze stavebnictví z Moskvy a Prahy… VM a VM a ještě lépe MGM.

A se Sašou Borcovem jsem se setkal téhož roku 1991, poprvé od 1978 ( tedy myslím). Byl v té době už roky ve funkci někde v moskevské samosprávě. Setkali jsme se na Krymu. V srpnu. 1991. A začal převrat. V srpnu – jako 23 let předtím  okupace Československa. Zíral jsem v televizi na ta šílená vystoupení komentátorů a také Genadije Janajeva jako šéfa pučistů. Večer jsme si se Sašou sedli a já jsem mu vyprávěl co bude následovat. Věděl jsem to dobře. Můj koníček byla politika v Latinské Americe a tak jsem věděl dobře co se v takovém puči děje – tam  byli puče stále – a co dělají pučisté, chtějí li udrželi moc. A měl  jsem i osobní zkušenost s pučisty z Listopadu 1989, kdy chtělo KGB a STB   přes členy předsednictva ÚV KSČ , přes Prahu odstranit Gorbačova –  vzpomínáte na moji kancelář v Listopadu 1989 – vypneme televizi a rozhlas a  L I D O V Á  armáda má připraveno vysílání z Ostravy? Saša seděl a poslouchal. Ráno jsem se po něm sháněl ,ale hned noci odletěl zpět do Moskvy. A tam vystoupil toho rána B.N.Jelcin na tank číslo 110  Tamanské – T a M anské divize ( kterou jsem navštívil, když jsem byl v Komsomolce v roce 1972) a která odmítla zúčastnit se puče a vojenského  zásahu proti Moskvanům. 110 hebrejsky čteme jako MeaVeser – MVeser – MVasil…MV

A dnešní konec ? B.N.Jelcin byl šéfem strany v Jekatěrinburgu, před příchodem do Moskvy. V Jěkatěrinburgu, který  se družil s Plzní, kterou osvobodila Třetí americká armáda gen.Pattona. A kde byl popraven 17.7.1918 v domě Ipateva, car Nikolaj s rodinou. Já jsem se ženil v Polské krčmě v Parku kultury v Praze 7, 17.7.1976.

A tak se kurva, fuck, bljať,  ptám, kdo je tady komunista? Kdo je prosovětský a provelkoruský? A není to snad po 27 letech jasné co se stalo a jak vás oblbli? Paní a páni novináři a demokratičtí politici a historici a tajní všeho moderního demokratického druhu? Demokraté ?