Leninova knihovna Vyskoká škola komsomoslská ÚV VLKSM Moskva – Višnjaky-Kuzminky. 31.prosinec/December 1971. Kabaret “ U Švejka “ Vystupuji já a kolegové z pokoje a také z Rock kapely a ze všech dalších organizovaných a neorganizovaných aktivit.

Před koncem roku 1971 jsem v naší Československé skupině ( cca 15 osob celkem ) na Komsomolské škole v Moskvě dostal úkol zajistit silvestrovský program, který by vhodně reprezentoval naši republiku. Pro ostatní posluchače z celého světa.

Samozřejmě ,že jako fanatickému milovníkovi Haška, a pražskému flamendrovi, to ne dlouho,  bylo mi pouze 19 let, ale už ano, jsem nemohl vymyslet nic jiného, než Haškovu hospodu U Švejka. Vydal jsem se hledat v budově Učebního korpusu, kde sídlilo vedení školy a posluchárny, vhodnou místnost. Nejvíce se mi líbila Leninova knihovna. Byla celá “ v dubu“. Obložená vyleštěným duben, nebo jiným ušlechtilým dřevem, jak se na Leninovu knihovnu sluší a patří. Správce budovy namítal, že tam je obraz Lenina. A že nejde sundat. Někdo zareagoval že ho „zakrejeme“ – a kolega Luboš z Košic obkreslil ze stokoruny Hradčany. Jak? To vidíte za námi. Za Hradčany je Lenin. V ilegalitě zase

Jeden z kolegů – profesionální opilec, přišel s návrhem že přiveze z velvyslanectví Plzeňské pivo a vše další k tomu potřebné. Rum atd…

Souhlasili jsme a asi týden jsme ho neviděli. Převážel kartóny s pivem z Ambasády. Nakonec ještě řekl, že musí být co jíst a že uvaří guláš a zase jsme ho pár dní neviděli. Sháněl maso. A co to bylo v Moskvě sehnat maso, ve větším množství na guláš, to si nedovedete představit. Mezitím  jsme my nacvičovali kabaretní vystoupení. A pak přišel den D.  Jak vidíte z fotky, kdy jsme byli  zachyceni fotoaparátem, při nejlepším kousku z našeho výstupu, měli jsme i vhodné oblečení. A kulisy. Vidíte např. „Hasicí vůz“ na kterém jedeme k požáru. A  zpívali jsme při tom, co jiného než  „Co jste hasiči, co jste dělali“.

Ale úplně nejlepší bylo, když jsme v dívčích národních krojích, bůhví odkud z Československa, předváděli Kankán na slavnou melodii „Pekelného kvapíku“ z 2 obrazu  operety Jacques Offenbach ( Jakov,James atd. Offen Bach – O.B). Opereta se jmenuje „Orfeus v podsvětí“  Znáte Kankán ?  Vysoko vyhazovat nohy do výše a jako tancovat. My spíše trdlovali.

My tři. Jak nás tam vidíte, jsme to předváděli. Nechci ničit život kolegům, proto jsem je radši zanonymizoval. Jeden z nich měl velký trenky a při každém vyhození nohy – bylo jedno jestli levé, nebo pravé bylo vidět “ vše“. My dva zbylí jsme to nevěděli. Na to prostě nemáte čas při kankánu sledovat co dělají kolegové. Měli jsme všichni tři radost ,že se to líbí. I když jsme  moc dobře nechápali proč , ale davy v Leninově knihovně řvali smíchy. Proč jsme se dozvěděli až po prezentaci našeho uměleckého vystoupení. Ale smysl byl pobavit. A to se povedlo. Trenky dostali po úspěšném vystoupení své jméno – „Trenky Kukačky“.

Tu buřinku, co má v ruce kolega po mé levé ruce, jsme si vypůjčili od jednoho sovětského studenta. Chodil v ní vážně po škole. Nevím jestli se mu ještě někdo kromě nás smál.  Byl nám, ale dobrý, když jsme ji potřebovali jako rekvizitu do kabaretu. A půjčil nám ji bezplatně a velmi ochotně. Proto jsme ho hned začali podezírat,  jestli jí nenosí proto, že si taky z toho všeho sovětského dělá srandu. Ale ptát jsme se pochopitelně nemohli.

Pivo teklo proudem, rum taky, ale guláš jsme pak dojídali denně. A to až do Tří králů… včetně.  Oběd, večeře, denně.

Tak „uleženej“ guláš jsem nikdy předtím ,ani potom, nejedl. Ale bylo to zadarmo a bylo líto nám ho vyhodit.

V obecenstvu se ten večer vystřídala celá zahraniční fakulta… Prostě veleúspěšné představení. V jedenáct hodin se objevil ve dveřích i rektor školy Prof. Truščenko. Nikdy se nedozvíme co si myslel. Ale vypadal ,že není ani trochu překvapený. Už jsme tam byli čtvrtý měsíc – od září. A už jsme se proslavili i při jiných příležitostech. Měli jsme rock kapelu a vystupovali o sobotách večer v takzvaném “ Kruglom zale“. Bylo vždy plno. Ale čestně řečeno skutečný muzikant byl mezi námi jenom jeden a ten to nemohl sám utáhnout. Tak jsme to vylepšovali hlasitostí a řevem. Teda hlasitým zpěvem.

A také jsme nechyběli nikde, kde něco velkého probíhalo ,kde se cokoliv velkolepého slavilo.

Myslím ,že právě při návštěvě kabaretu pojali spolužáci z Afriky a Latinské Ameriky myšlénku ( tak to psával Hašek) , že bychom my tři klauni, mohli být rozhodčími jejich mezikontinentálního utkání v kopané. Ten s buřinkou, jak ho vidíte na fotce, jako hlavní a my dva po jeho boku, jako pomezní. Samozřejmě ,že jsme souhlasili. Zápas se uskutečnil. Ale s námi vydrželi asi jenom 30 minut. Pak nás společně, Afrika i Latinská Amerika z hřiště, všechny tři, bez milosti vyhnali. Nedivím se…

Tento Silvestr měl ,ale, ještě jedno úžasné kouzlo. To nevím, jestli to někdy někdo mohl mohl zažít jinde. Jak začal večer tak jsme hodinu po hodině slavili příchod Nového roku se studenty z těch zemí kde právě Starý rok končil…dokola kolem celé zeměkoule…

Pokud si dobře vzpomínám poslední byla Venezuela asi v 7 nebo osm hodin ráno moskevského času…to byla dlouhá noc. Ale po tom kabaretu, po poctivě vykonané práci, s nevídanou reprezentací naší vlasti, jsme si určitě zasloužili si trochu vorazit…