Velká Hegenbartova lež

510 zobrazení
TiskTisk
Z archivu VASILIJ MITROCHIN. CAMBRIDGE. CHURCHILL COLLEGE.

Rudolf Hegenbart zveřejňuje na svém webu text Deset dnů… A k tomu dodává: „Text je od mě neznámého autora, ale je objektivní a odpovídá pravdě.“

Je to veřejně dostupné na internetu.

Než začnu psát o tom nesmyslném blábolu ke kterému se Hegenbart hlásí musím připomenout jednu zásadní věc, kterou pravděpodobně do dneška nepochopil. Tím, že se objevil ve vrcholné politice totalitního státu dával najevo určitou informaci. V komunikaci Tří sester. Jmenoval se totiž RUDOLF. Jméno RUDOLF používali pracovníci DVOJKY generála MORAVCE Františka jako „krycí název“ představitele Rudé armády v Praze. Se kterým byli před Druhou světovou válkou v kontaktu. V pracovním kontaktu. Tak jako s představitelem britské vojenské tajné služby. A určitě i s představiteli dalších vojenských tajných služeb demokratických států Evropy. To pochopitelně neznamená, že musel mít něco společného s Rudou armádou nebo s KGB. To vůbec ne. Sloužil jako značka. Informace. Jako mnozí v příběhu o spolupráci Tří sester.

V případě RUDOLF HEGENBART šlo o další značku v Operaci Benjamin. Nešlo tedy o nějaké jeho významné schopnosti nebo nadpřirozené vlastnosti. Šlo o to, že jeho jméno bylo vhodné pro zapojení do Operace. Tím prvním bylo to výše zmíněné RUDOLF. K tomu je třeba přidat, že byl ze ŽĎÁR – což je světlo, vypálená část lesa. Hebrejské OR jako Otmar Reidl. A příjmení HEGENBART je HAGANA BART. Hebrejské HAGANA – OBRANA a BARTOLOMĚJ. Tedy OB. Byl tedy svým jménem a příjmením OR a OB. OTMAR REIDL OPERACE BENJAMIN (BARTOLOMĚJ). Nic víc nic míň. A že to tak je potvrzuje že se pohyboval ve stejných sférách tehdejšího totalitního státu jako další podobná značka. OBZINA JAROMÍR. Ten byl M.V. – ministr vnitra. Byl OB a byl ZINA. Jako jedna moje přítelkyně z let 1969-1970. Již tady o ní byla řeč. Jak mě „pronásledovala“ a snažila se mě „ulovit“. Nebylo za tím nic jiného než to, že jsem se s ní prostě musel párkrát objevit někde na veřejnosti, aby informace došla tam kam měla. JAROMÍR byl také kromě jiného můj bývalý nevlastní bratr a jeho syn. Můj bývalý synovec. Aby to všechno byla pravda tak šel také pracovat HEGEN BART do ZLÍNA. A to tu bylo v předcházejících třech dílech podrobné popsáno. Slovo ZLÍN – ZLÝ a jeho verze v angličtině a v češtině. Jenom připomínám babička SUROVÁ a moje sestra HRUBÁ a HRUBEC a pochopitelně RAW-RAF, ROGUE. A ZLOBA je anagram BAZIL-BASIL-VASIL. A další. Takže OBZINA JAROMÍR docent byl ministr vnitra ČSSR. A pak byl místopředseda vlády ČSSR, federální vlády se zodpovědností za vědeckotechnický rozvoj. Až do listopadu 1989. RUDOLF HEGENBART byl po funkcích ve ŽĎÁR a ZLÍN (GOTWALDOV) místopředseda vlády ČSR u docenta ADAMEC LADISLAV krycím jménem KGB ATOS. A pak se stal vedoucím 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo stranickou práci v armádě a složkách MINISTERSTVA VNITRA. Musím připomenout i můj ŽĎÁR, kam jsem jezdil celé dětství rok, co rok na pionýrské tábory. SKOKOVY, pošta LOUKOV, ŽĎÁR u MNICHOVA HRADIŠTĚ, okres MLADÁ BOLESLAV. S hlavní vedoucí také rok, co rok VAŠKOVÁ jako první manželka Ivana Havla. A pozorní čtenáři si určitě všimly nápadné podoby jmen a diakritiky u slova ŽĎÁR s názvy dvou venkovských míst spojených s rodinou HAVEL – ZBĚŠIČKY a ŽĎÁREC.

To jen velmi ve stručnosti, proč byl právě v těch funkcích, ve kterých byl. A čemu sloužil. A čemu velmi dobře posloužil, protože OPERACE BENJAMIN proběhla právě tak jak bylo v plánu.

Ale nyní k samotnému textu, ke kterému se značka HEGENBART RUDOLF hlásí. I z toho že se k němu hlásí jasně vyplývá, že vůbec nevěděl, oč tu běží. Neměl ani ponětí o tom, jak celý systém Operace funguje. A že jeho pohled z prostředí stranického aparátu je zcela mimo realitu. Pravděpodobně si myslí dodnes, že tak jak on se choval se chovali všichni v tehdejší době. To je velký omyl. Ale nyní již ke konkrétním pasážím jím „odsouhlaseného“ textu. Nejprve vás nechám přečíst si určitou pasáž a pak na ní budu reagovat. V římským číslem označených odstavcích. A v poznámce “ Moje doplnění“.

Kdo měl zájem na Národní třídě?

Část I. Před listopadem 1989 byla uzavřena tichá dohoda mezi členem předsednictva ÚV KSČ a vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Miroslavem Štěpánem a členem sekretariátu ÚV KSČ a předsedou ÚV SSM Vasilem Mohoritou, která měla vést ke svržení generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Oba měli dohodu o rozdělení funkcí: generální tajemník ÚV KSČ Miroslav Štěpán, ideologický tajemník ÚV KSČ Vasil Mohorita. V tomto plánu je podporovali člen předsednictva ÚV KSČ a prezident Gustáv Husák, bývalí členové předsednictva ÚV KSČ: vedoucí tajemník Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Antonín Kapek a předseda federální vlády Lubomír Štrougal, kteří neměli v oblibě generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Mělo dojít nejen k odchodu Miloše Jakeše, ale také dalších členů předsednictva ÚV KSČ: ve stranických strukturách neoblíbeného ideologického tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka, konzervativního politicko-organizačního tajemníka ÚV KSČ Karla Hoffmana a také předsedy federální vlády Ladislava Adamce, který měl vlastní ambice stát se generálním tajemníkem ÚV KSČ. Miroslav Štěpán měl také své spojence v předsednictvu ÚV KSČ, a to předsedu Výboru pro stranickou práci v ČSR Karla Urbánka, jehož členy byli vlivní vedoucí tajemníci krajských výborů KSČ a předsedu Ústřední rady odborů ČSSR Miroslava Zavadila, jehož organizace měla zřejmě podle polského vzoru sehrát v dalším dialogu důležitou roli.

Část I. Moje doplnění:

Samozřejmě, že žádná dohoda mezi mnou a Miroslavem Štěpánem nebyla. Ani tichá ani hlasitá. Mnohokrát jsem tu popsal, že já jsem k jejich pražské skupině vedené agentem KGB KAPEK – VÍT (spolupracující se skupinou ADAMEC – ATOS) vůbec nepatřil. Jejich rezidentura sídlila přímo na pražském městském výboru KSČ. A velmi aktivně v Praze fungovala. A zapustila kořeny tak hluboko, že je vlastně aktivní prostřednictvím pohrobků KAPEK-VÍT dodnes. Miroslav Štěpán a Miroslav Šlouf a Mikuláš Šutka a Jan Myška a Josef Franc a Ctirad Frčka a Viktor Pázler a Josef Skála byli hlavními představiteli této rezidentury v pražské svazácké organizaci. A někteří i v českých i federálních svazáckých institucích a orgánech. Miroslav ŠTĚPÁN se po zvolení do funkce vedoucího stranického představitel – nástupce KAPEK VÍT stal jakýmsi jejich novým viditelným vůdcem (KAPEK VÍT byl stále hlavou chobotnice). A tak je i začal v Praze rozmisťovat do různých postů. Jak bude v textu podrobně rozvedeno dále. Se mnou vůbec nepočítal. Věděl velmi dobře, že jsem z jiné líhně. Z líhně HOLY SPIRIT. ARMÁDY. A že tedy nemá vůbec žádné právo se mnou, jakkoliv manipulovat. Přesto si neodpustil v Bánské Bystrici při příležitosti oslav Slovenského národního povstání koncem srpna 1989 vyhrožovat mi slovy “ že skončím na odborech jako Viktor Mišin“. Ani v letadle zpět do Prahy se mnou nikdo nechtěl letět a také neletěl. Všichni nasedli společně do jednoho a mě nechali samotného ve druhém. Mišin Viktor byl první tajemník sovětského VLKSM, který šel pracovat jako tajemník na odbory. Už z toho je zcela zřejmé, že vůbec nevěděl, že vše, co dělám určuje HOLY SPIRIT. A ne nikdo jiný. To byl jeho velký omyl. Proto jsem s ním jako s člověkem ze zcela odlišného tábora a chápaní toho co se odehrává nemohl uzavírat žádné dohody. Moje studijní a pracovní zařazení vždy v souladu s plánem Operace Benjamin určoval HOLY SPIRIT. Nikdy to nebyl žádný funkcionář KSČ nebo komunistického státu. Proto jsem s ním ani s dalšími neudržoval žádné osobní ani jiné, nad rámec pracovních, styky. Stejně jako s dalšími z jejich rezidentury KGB.

Dnes je ale nade vše jasné, že právě průběh událostí 17. listopadu v Praze byl připraven a organizován touto pražskou rezidenturou KGB. Pro udržení moci KSČ a STB v Československu. Pouze KAPEK VÍT a jeho lidé mohli zajistit v pražských bezpečnostních složkách STB a VB takové kádrové složení velitelského sboru, který měl zajistit její úspěch. Vyvolat takovou atmosféru, která by přispěla ke změnám ve vedení KSČ a státu zcela podle představ KGB. To znamená návrat Čecha do funkce prezidenta, kterým měl být LADISLAV ADAMEC zvaný ATOS ve složkách KGB uvedených VASILIJEM MITRICHINEM v jeho archívu v CHURCHILL COLLEGE CAMBRIDGE UNIVERSITY. A ŠTĚPÁN MIROSLAV se měl stát generálním tajemníkem KSČ. A další změny podle aktuální potřeby. Aby odpovídaly potřebám národnostního složení a potřebnému zastoupení krajů, regionů atp. Po dvaceti letech nadvlády Slováků, se měli ujmout vlády v socialistickém Československu Češi. Rozuměj „pravověrní Češi“ spolupracující s „pravověrnými“ Rusy z KGB.

Že se jim jejich plán nezdařil potvrzuje to, že KAPEK VÍT spáchal v roce 1990 sebevraždu., A to první pokus přežil. A napodruhé se skutečně zabil. Připomínám, že podle mě účast jeho osoby na tom vnitrostranickém puči potvrzuje i návštěva JANA RUMLA u něj v nemocnici po prvním pokusu o sebevraždu. Organizoval to pravděpodobně Miroslav Šlouf. A bylo to přiznáním zásluh KAPKA VÍTA na změně režimu, které z toho okamžitě po neúspěchu vnitrostranického převratu, který jsem jim já osobně pokazil, udělali právě na rezidentuře KGB v Praze. Ve smyslu „my jsme chtěli změnu režimu“. Velmi dobře se jim to hodilo do dalšího období. Kdy začala KGB a STB organizovat další směřování země. A oni byli u toho. Na základě jejich „ZÁSLUH“ o nový režim. A tak se k této nové vlně připojili i mnozí z disidentů a další kritiků předcházejícího komunistického režimu. A s tímto vědomím, že vlastně ke svobodě přispěla KGB začali budovat ve Východní Evropě nové svobodné státy. S touto novou obrozenou a vlastně svobodu přinášející KGB. Byly to především příslušníci 1. správy-zahraniční rozvědky STB kteří se takto velmi rychle zorientovali. A za to si vybírali daň. Především v plánu KGB na dalším zápasu se Západem. Nyní ne prostřednictvím idejí a placených rezidentur komunistických stran po celém světě a různých organizací, jak to dělali dosud, ale prostřednictvím novodobých PIONÝRŮ dobyvatelů ZÁPADU. Nevídaného soustředění finančních prostředků v rukou jednotlivců, kteří budou působit jako podnikatelé po celém světě. A při tom budou prosazovat ekonomické a politické zájmy RUSKÝCH vládnoucích elit. Dnes už to musí být právě v souvislosti s agresí Kremlu na Ukrajinu snad už všem jasné.

A VASILI MITROCHIN zběhl s dokumenty na ZÁPAD. A y již víte, že jméno MITROCHIN je v ruštině anagram jména MOHORITA CHE. VASILI MOHORITA CHE. Zrádce. Nemůžete přece zradit někoho ke komu nepatříte. To je přece holý nesmysl. Samozřejmě, že i oni to ví. A tak to jenom zkouší. Kdybych jejich agentem určitě bych dnes nemohl psát tyto řádky. Tak to zkouší všelijak a nepřímo. Hledají užitečné idioty, kteří by jim v tom nezávisle na nich pomohli. A těch je spousta a všude. Tak zavraždili moje rodiče a moji tchýni. A tak to zkoušeli mnohokrát na mně.

Část II. Karel Urbánek se měl zřejmě stát vlivným politicko-organizačním tajemníkem ÚV KSČ. V plánu nebylo čekat na připravované zasedání ÚV KSČ ve dnech 13. až 15. prosince 1989, ale provést tuto výměnu ještě koncem listopadu 1989. Miroslav Štěpán měl hru rozehranou na všechny strany, měl velkou podporu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše a také silně konzervativního člena předsednictva ÚV KSČ a předsedy Federálního shromáždění Aloise Indry. V případě volby by tak měl zajištěnu většinu v obou křídlech ÚV KSČ. Přitom se chtěl ihned poté zbavit konzervativců, což paradoxně dostalo Karla Hoffmana do tábora kolem Ladislava Adamce, a dokonce i Jan Fojtík se k nim snažil připojit. Ladislava Adamce podporoval v předsednictvu ÚV KSČ tajemník ÚV KSČ pro ekonomické otázky Ivan Knotek, který se s ním předtím sblížil ve funkci předsedy slovenské vlády, kde ho Ladislav Adamec podporoval, protože jeho předchůdce ve funkci předsedy slovenské vlády Peter Colotka byl spojenec Lubomíra Štrougala a Gustáva Husáka, zatímco Ladislav Adamec ve funkci předsedy české vlády nikoli. Miroslav Štěpán počítal také s podporou bývalého krajně dogmatického člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ pro ideologické a mezinárodní otázky Vasila Biľaka, který ho po jeho zvolení vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze podporoval. Silně konzervativní Brežňěvovec Vasil Biľak však nebyl přijatelný pro nové nejvyšší vedení v Sovětském svazu v čele s generálním tajemníkem ÚV KSSS Michailem Gorbačovem a neměl dobré vztahy zejména s Lubomírem Štrougalem a Gustávem Husákem. Vasil Biľak také nemohl zapomenout Miloši Jakešovi své odvolání z funkcí před rokem a dobře věděl, že ho měl nahradit ve funkci tajemníka ÚV KSČ pro mezinárodní otázky právě Miroslav Štěpán, takže jeho podpora nebyla úplně jednoznačná. Miroslav Štěpán zřejmě počítal s tím, že když odstraní z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, získá za to podporu i Vasila Biľaka, který měl vliv na člena předsednictva ÚV KSČ a prvního tajemníka ÚV KSS v Bratislavě na Slovensku Ignáce Janáka a velkou část slovenské části ÚV KSČ, což mělo velký význam. Miroslava Štěpána ani Ladislava Adamce nepodporoval člen předsednictva a «druhý» tajemník ÚV KSČ pro mezinárodní otázky Jozef Lenárt, který je oba svými schopnostmi a zkušenostmi převyšoval a věděl, že ani jeden z nich není dobré řešení pro fakticky nejvyšší funkci ve státě. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš o takových zákulisních intrikách zřejmě vůbec nevěděl. Ve skutečnosti se již nemohl spolehnout na nikoho z členů předsednictva ÚV KSČ a zůstal sám oním pověstným „kůlem v plotě“.

Část II. Moje doplnění:

všimněte si rozporu v odstavci I a v odstavci II. V prvním se píše že jsem chtěl se Štěpánem odstranit Jakeše. A ve druhém se píše že Štěpán měl ve svých plánech velkou podporu generálního tajemníka Jakeše. To samo svědčí o tom, že kdo tento text psal měl samozřejmě za cíl poškodit mě. Osobně. Jinak k tomu není co dodat. Je to snůška drbů, které kolovali ve stranických a státních kancelářích. Nemá vůbec žádný smysl na to reagovat. Drby a hlouposti.   

Část III. Skupina svazáků kolem Miroslava Štěpána a Vasila Mohority

Skupinu kolem Miroslava Štěpána a Vasila Mohority tvořila zejména početná skupina funkcionářů Socialistického svazu mládeže SSM, která tvořila jádro jejich nejbližších spolupracovníků a spojenců. Miroslav Štěpán byl v letech 1974 až 1977 předseda Městského výboru SSM v Praze a člen předsednictva českého ČÚV SSM a poté v letech 1977 až 1986 předseda Mezinárodního svazu studenstva MSS se sídlem v Praze a člen předsednictva federálního ÚV SSM. Vasil Mohorita byl v letech 1982 až 1986 tajemník ÚV SSM a předseda českého vysokoškolského ústředí SSM a místopředseda Československého ústředí vysokoškoláků SSM a v letech 1986 až 1988 předseda českého ČÚV SSM a místopředseda federálního ÚV SSM. Oba tak měli dostatek kontaktů mezi funkcionáři SSM. Když přišel v dubnu 1988 do funkce vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze, dosadil si do vedení MěV KSČ v Praze své lidi. Byli to tajemník MěV KSČ v Praze pro ideologickou práci, oblast vysokých škol a kultury Viktor Pázler (dříve vedoucí tajemník Obvodního výboru OV KSČ Praha 6, kde působil i Miroslav Štěpán), tajemník MěV KSČ v Praze pro politickoorganizační práci Ctirad Frčka, bývalý člen předsednictva ÚV SSM a šéfredaktor deníku ÚV SSM Mladá fronta a tajemník MěV KSČ v Praze pro rozvoj hlavního města Prahy Jiří Baryl, bývalý člen předsednictva a tajemník ÚV SSM, syn kandidáta předsednictva a tajemníka ÚV KSČ ze 70. let Jana Baryla, který byl spojenec Lubomíra Štrougala a současně také příbuzný Aloise Indry. Jiří Baryl byl zeť Aloise Indry a byl také v úzkém kontaktu s Vasilem Mohoritou.    

Mezi další spojence bývalé funkcionáře ÚV SSM patřili vedoucí oddělení školství, kultury a vědy ÚV KSČ, člen a tajemník Výboru pro stranickou práci v ČSR Miloslav Dočkal(spolu s Miroslavem Štěpánem v letech 1974 až 1977 předseda českého ÚV SSM a místopředseda federálního ÚV SSM a v letech 1977 až 1982 předseda federálního ÚV SSM), který tak měl blízko k Miroslavu Štěpánovi a Karlu Urbánkovi, zástupce vedoucího společenských organizací a národních výborů ÚV KSČ Jaroslav Jenerál(v letech 1972 až 1982 místopředseda federálního ÚV SSM a současně v letech 1978 až 1982 předseda českého ÚV SSM a v letech 1982 až 1988 předseda federálního ÚV SSM, předchůdce Vasila Mohority), který měl blízko k Miroslavu Štěpánovi a Vasilu Mohoritovi, předseda Mezinárodního svazu studentstva MSS se sídlem v Praze a člen předsednictva ÚV SSM Josef Skála(v roce 1986 střídal Miroslava Štěpána), člen předsednictva a tajemník Ústřední rady odborů ÚRO Miroslav Španiel(v letech 1970 až 1977 člen předsednictva a tajemník ÚV SSM), člen předsednictva a tajemník ÚV SSM pro mezinárodní činnost Lubomír Ledl(dříve vedoucí oddělení rozvojových zemí ÚV SSM, pracoval ve Světové federaci mládeže v Budapešti a od počátku roku 1989 byl také místopředseda výboru československé veřejnosti pro lidská a občanská práva), který byl budoucí uvažovaný ministr zahraničních věcí a měl blízko k Jaroslavu Jenerálovi a Vasilu Mohoritovi, předseda Obvodního národního výboru ONV Praha 7 Miroslav Šlouf(v letech 1977 až 1982 předseda Městského výboru SSM v Praze a člen předsednictva českého ČÚV SSM, kde střídal Miroslava Štěpána, za kterého byl v letech 1974 až 1977 předseda Obvodního výboru SSM Praha 3 a v letech 1982 až 1986 předseda českého ČÚV SSM a místopředseda federálního ÚV SSM, kde byl předchůdce Vasila Mohority), členka Výboru pro stranickou práci v ČSR, předsedkyně českého ÚV SSM a místopředsedkyně ÚV SSM Zdeňka Tesařová, předseda slovenského SÚV SSM a místopředseda ÚV SSM Jozef Ďurica, předseda Městského výboru SSM v Praze a člen předsednictva ÚV SSM Martin Ulčák, který se stal v prosinci 1989 předsedou ÚV SSM místo Vasila Mohority a mnozí další. 

Miroslava Štěpána podporoval také zástupce předsedy Všesvazové ústřední rady odborů Sovětského svazu Gennadij Janajev(v letech 1990 až 1991 víceprezident SSSR a v srpnu 1991 předseda Státního výboru pro výjimečný stav, který se pokusil sesadit prezidenta SSSR a generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova), se kterým se znal z Mezinárodního svazu studenstva, kde Gennadij Janajev působil ve funkci víceprezidenta výboru pro zahraniční styky socialistického Svazu mládeže SSSR.

Naopak člen sekretariátu ÚV KSČ a předseda ČSTV a Československého olympijského výboru Jindřich Poledník(v letech 1972 až 1974 předseda českého ÚV SSM a místopředseda federálního ÚV SSM a v letech 1974 až 1977 předseda celostátního ÚV SSM), byl v dubnu 1988 odvolán z funkce tajemníka ÚV KSČ, protože podporoval Gustáva Husáka a kritizoval zvolení Miloše Jakeše do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ k této skupině nepatřil.

Část II. Moje doplnění.

Začnu odzadu. Ano to je pravda. Jindřich Poledník k této skupině nepatřil. Stejně jako já. Ti výše jmenovaní nejbližší spolupracovníci KAPKA-VÍTA pocházeli z pražské kádrové líhně. Jak o sobě sami často mluvili. Baryl a Frčka byli z obvodu ČKD. Z pražské devítky. Která byl považována za politické rodiště Kapek-Vít. Byl totiž generálním ředitelem ČKD. Štěpán a Pázler byli z pražské šestky. Z vysoké školy zemědělské. Šlouf byl z pražské trojky. Ze Žižkova. A já? Já jsem začal svoji „kariéru“ ve vojenských strukturách. Jako učeň ve Vojenských stavbách. V armádních samostatných strukturách. Jak svazáckých, tak stranických. Proto jsem mohl být „přijat“ do KSČ na základě neplatné přihlášky. Protože, jak říkávala moje matka “ Vojáci? Ty si dělají, co chtějí.“ Kromě toho jsem byl syn UKRAJINCE a ze strany matky (pro pravověrné Čechy a Rusy) potomek Němců – GEBELT-HAHN-RILLE. Pro některé také Židák, nebo Cikán. To kvůli rodišti otce na Podkarpatské Rusi, v té době UKRAJINA. Poledník byl POLÁK. Vy, kteří čtete pozorně můj web víte že jediný Jindřich Poledník mně v týdnu po 17. listopadu telefonoval a podpořil můj návrh na svolání zasedání ÚV KSČ. Což se dne 24. listopadu stalo. Byl jediný z tehdejšího vedení KSČ kdo mi telefonoval. Proč asi? A vy, kteří čtete tak víte, že můj otec optoval a získal domovskou příslušnost dne 4. července 1947 v den výročí založení USA v českém městě, ve kterém byl zrovna „náhodou“ posádkou ve městě kterým prochází POLEDNÍK a jmenuje se JINDŘICHŮV HRADEC. A JINDŘIŠSKÁ ulice a JINDŘIŠSKÁ věž a kostel JINDŘICHA vedle budovy ÚV SSM u PALÁC SACHAR atd. A JINDŘICH byl GRÍŠA SPURNÝ, o kterém už tu řeč byla a zase bude v následujícím příspěvku. Ve vzpomínce na generála Františka MORAVCE.

Ostatní jmenovaní byli ve vedení SSM tak zvaně do počtu. Někdo to dělat musel. Tak se objevili na scéně i DOČKAL i JENERÁL (kvůli datu narození Jenerál dne 14. září – T.G.Masaryk úmrtí a Jan Masaryk narozen na Vinohradech, narození mého bývalého synovce a minus dva narození Otmar Reidl a plus dva svátek svaté Ludmily dne 16.09. a tedy i 19.09. moje datum narození a další údaje dříve zveřejněné a Dočkal dne 6. dubna – narození mého dědy Karel Gebelt v Dřemčice-Třebívlice a ten den vyhlášení války Německu ze strany USA v První světové válce. Ta skončila v roce 1918 což je i datum narození mého dědy Karel Gebelt – 1891. A děleno dvěma je to 3. dubna zvolení Stalina do funkce generálního tajemníka Komunistické strany a další krát dvě 12. duben let kosmonauta GAGARINA do kosmu v roce 1961 ( to je i 19129 i 1991). SKÁLA Josef tam byl proto, že byl ROCKY. Ne on. V čele MSS ale já byl ROCKY v čele SSM. To už tady ale bylo mnohokrát a mnohokrát dokola.

O JANAJEV je vše podstatné v příspěvku pod názvem CAMBRIDGE.

Předehra:

Část III. Na poslední plánované opoziční demonstraci dne 28. října 1989 na 71. výročí vzniku Československa dne 28. října 1918 prosadil člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Miroslav Štěpán provést na Václavském náměstí v Praze netradičně vojenskou přísahu jednotek Československé lidové armády, Pohraniční stráže a Vojsk ministerstva vnitra spojenou s vojenskou přísahou. Dosud vždy tato vojenská přísaha probíhala na Staroměstském náměstí v Praze. Bylo to zdůvodněno tím, že vojenská přísaha spojená s vojenskou přehlídkou zabrání uskutečnit opoziční demonstraci na Václavském náměstí a zároveň to bude demonstrace síly. Takové opatření pochopitelně nic neřešilo, protože vojenská přísaha proběhla za dvě hodiny dopoledne a plánovaná opoziční demonstrace proběhla bez problémů téhož dne odpoledne. Znovu nastoupily pořádkové jednotky Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí, které opoziční demonstraci před kamerami západních televizí rozehnaly. Dobře organizované skupiny demonstrantů byly pod dohledem svých organizátorů, aby nedošlo k žádnému násilí nebo ničení majetku, což by se velmi hodilo vládnoucí propagandě. Miroslav Štěpán sehrál komedii, protože v předsednictvu ÚV KSČ před dogmatiky vypadal jako ten, který nebude s opozicí o ničem jednat a může se opřít o SNB, LM a ČSLA. Koho by napadlo, že zanedlouho bude hrát zcela jinou roli s jinými cíli.

Část III. Moje doplnění:

To bylo velmi pravděpodobně tak jak to autor napsal a Hegenbart mu to schválil.         

Část IV. Snaha o přípravu studentské manifestace dne 17. listopadu 1989 k 50. výročí protinacistického vystoupení studentů 17. listopadu 1939 byla známa již delší dobu před samotným výročím. V předsednictvu ÚV KSČ nebyla zpočátku velká nálada pro povolení takového shromáždění. Na postoje jednotlivých členů předsednictva ÚV KSČ měly vliv informace FMV, které upozorňovaly na možnost zneužití k protisocialistickým vystoupením. Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán byl však zastáncem toho, aby studentské shromáždění bylo povoleno a podal informaci předsednictvu ÚV KSČ, kde mimo jiné uvedl, že organizátoři garantují průběh povolené manifestace. Předsednictvo ÚV KSČ se na závěr shodlo na stanovisku, že by při této manifestaci nemělo dojít k mocenskému zásahu ze strany SNB. Celé shromáždění tak organizují Miroslav Štěpán a Vasil Mohorita.

Podmínkou vedení Městského výboru KSČ v Praze bylo, že účastníci manifestace nesmějí jít do centra Prahy, aby se předešlo opakování spontánních demonstrací z Palachova týdne v lednu 1989. Nezávislí studenti navrhovali cestu z Albertova přes Václavské náměstí do Opletalovy ulice a parčíku před hlavním nádražím, kde měla být pietní vzpomínka zakončena. Nakonec byla přijata kompromisní dohoda, kdy na shromáždění promluví zástupce nezávislých studentů a ti přijali SSM navrhovanou trasu průvodu z Albertova na Vyšehrad, kde se měli účastníci manifestace rozejít.

Část IV. Moje doplnění.

Absolutní neznalost situace jasně ukazuje, že autor tohoto pamfletu je pravděpodobně někdo ze Státní bezpečnosti, nebo někdo ze stranického aparátu. 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva jsme totiž vzpomínali na mnoha akcích každoročně. Vždy bylo slavnostní zasedání Československého ústředí vysokoškoláků SSM v pražském Carolinum. Za účasti ministrů a státních představitelů. A pochopitelně i rektora Karlovi univerzity i rektorů všech československých vysokých škol. Každý rok. Pravidelně jsem navštěvoval od počátku sedmdesátých let místa spojená s touto událostí. Jak kasárny v Ruzyni (německy RUSIN) kde byli popraveni studentští vůdci (kam narukovali na vojnu moji dva bratranci Karel a Petr Gebelt), tak Hlávkovu kolej, kde žil Jan Opletal (Hlávkův most spojující ŠTVANICI, kde jsem se narodil, s KARLÍN a H.B. HOLEŠOVICE-BUBNY, kde jsme v ulic pplk. SOCHORA 1391/4 žili). A tak dále. Scházeli jsme se s pamětníky a organizovali různé sportovní a kulturní akce. Samozřejmě, že 50. výročí bylo důvodem k větší vzpomínce. A politická situace, kdy jsem připravoval a organizoval spolupráci s ne formálními sdruženími mládeže vedla k tomu, že jsme prostě společně chtěli tuto událost vzpomenout. Autor zapomněl připomenout to, že jen několik dní před tím se odehrála největší „perestrojková“ událost v život tehdejšího Československa. Byl to moje celostátní konference SSM. V pražské Lucerně. A svatořečení ANEŽKY ČESKÉ papežem JAN PAVEL ( H.P. – HONZA PAVEL také můžeme říct). Takže je pravda, že celé shromáždění organizují Miroslav Štěpán a Vasil Mohorita. On chystal se svými spolupracovníky pod vedením Kapek Vít a pravděpodobně ve spolupráci s Adamec Atos vnitrostranický převrat, který měl ovlivnit i další vývoj ve všech tehdejších evropských socialistických zemích, ale i vývoj v SSSR. Jako návrat k Leninovi. S tím jsem já samozřejmě neměl nic společného. Já jsem v souladu se závěry Celostátní konference SSM v pražské LUCERNĚ organizoval přípravy na další osud SSM. A organizoval slavnostní zasedání v Carolinum, besedy studentů s akademiky a vedením vysokých škol. Sportovní vzpomínkové turnaje a kulturní akce v klubech na vysokých školách a kolejích. Kladení věnců a besedy s žijícími účastníky těch událostí před padesáti lety. A pochopitelně i samo to setkání na Albertově. U nás na Dvojce můžu napsat. A také jsem se ho přesně v souladu s plánem akce zúčastnil. Byl jsem na Albertově a z Albertova jsem šel podle plánu na Vyšehrad. A z Vyšehradu jsem šel domů. A další informace, k čemu došlo na Národní třídě jsem se dozvěděl až v sobotu.  

Část V. V této části budu reagovat pouze na pasáže ve kterých autoři tohoto pamfletu schváleného Hegenbartem zmiňují mě.

10 klíčových listopadových dní:

Pátek 17. listopadu 1989:

Na odpoledne je v Praze na Albertově svolána řádně ohlášená a oficiálně povolená studentská manifestace k uctění památky Jana Opletala při příležitosti 50. výročí listopadových událostí roku 1939 v Praze. Shromáždění je oficiálně organizováno Městským výborem SSM v Praze za podpory Městského výboru KSČ v Praze. Vše je tedy legální a zdánlivě nic nenasvědčuje nějakým větším komplikacím.

Dopoledne navštěvuje v budově ÚV KSČ federální ministr vnitra František Kincl nejdříve vedoucího tajemníka Městského výboru v Praze Miroslava Štěpána, který má politickou odpovědnost za hlavní město Prahu, který mu sděluje, že pokud by po ukončení pietního aktu na Albertově mělo dojít k pochodu Prahou, bude nutno přehradit cestu na Václavské náměstí, kde podle platné vyhlášky Národního výboru hl. m. Prahy bylo zakázáno konat nepovolená shromáždění. Současně mu sdělil, že Městský výbor KSČ v Praze má zabezpečeno a zajištěno své vlastní opatření k připravované akci studentů, včetně úkolů, které má plnit Správa SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje a Městská správa VB Praha. Poté ministr vnitra František Kincl navštěvuje generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který mu dává výslovný pokyn proti shromáždění nezasahovat a nepoužít pořádkové jednotky SNB připravené v záloze. Pouze v případě, že by se demonstranti pokusili přesunout do centra města jim přehradit cestu na Václavské náměstí. Splnit takový pokyn bylo však prakticky nemožné, protože se dalo očekávat, že se manifestanti večer po skončení shromáždění na Albertově vydají směrem do centra Prahy na Václavské náměstí k pietnímu místu do přilehlé Opletalovy ulice, kde došlo k tragickým událostem před 50. lety 17. listopadu 1939. Ministr vnitra František Kincl poté ještě navštěvuje předsedu federální vlády Ladislava Adamce, který mu sděluje, že je důležité, aby nebyly použity ze strany FMV žádné mimořádné prostředky. Ministr vnitra František Kincl poté odpoledne odjíždí z Prahy domů do Ostravy s tím, že celé bezpečností opatření je plně v kompetenci Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje. Pověřuje svého prvního náměstka generála Alojze Lorence, aby ho po dobu jeho nepřítomnosti zastupoval a informoval nejvyšší představitele o situaci. Generál Alojz Lorenc se však věnuje delegaci sovětské KGB, se kterou má večer plánované jednání o nové smlouvě o spolupráci. 

Odpoledne v Praze ještě paradoxně k 50. výročí událostí 17. listopadu 1939 vyznamenává předseda Mezinárodního svazu studenstva MSS se sídlem v Praze Josef Skála generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. 

Celé opatření SNB dne 17. listopadu 1989 měla na starosti pražská SNB, kterou řídil ten den první zástupce náčelníka Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje a náčelník pražské StB plk. Jiří Bytčánek, který zastupoval nepřítomného náčelníka Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje plk. Antonína Chmelíčka. Velitelem celého bezpečnostního opatření byl náčelník Městské správy VB Praha pplk. Michal Danišovič. Federální ministerstvo vnitra nemělo v ten den ani svolaný žádný řídící operační štáb, tak jako při všech předchozích opozičních demonstracích. Takže dne 17. listopadu 1989 na rozdíl od všech ostatních opozičních demonstrací od srpna 1988 do října 1989 nebyly Lidové milice vůbec nasazeny, protože toto bylo výhradně v kompetenci FMV. Federální ministerstvo vnitra se však studentskou demonstrací dne 17. listopadu 1989 nezabývalo, protože byla na rozdíl od všech předchozích opozičních demonstrací v roce 1989 oficiálně povolena. Správa SNB hl. m. Prahy byla politicky řízena vedoucím tajemníkem Městského výboru hl. m. Prahy, který měl současně jako člen předsednictva ÚV KSČ větší vliv než federální a český ministr vnitra. 

V 16. hodin odpoledne začíná studentské shromáždění na Albertově proslovy účastníků, kde jsou upozorňovány problémy vysokých škol, studentů a celé společnosti. Studenti dostávají výzvy k boji za svobodu tak jako jejich předchůdci v roce 1939, dále k právům na akademické svobody a k prohlášením ke spojení studentů a jejich zasazení se o dialog a pluralitu. Na shromáždění jsou skandována hesla „Svobodu, svobodu“. Je zřejmé, že shromáždění nebude probíhat v poklidném duchu. Operativními orgány StB je na místě zjištěn symbol obrodného procesu z roku 1968 Alexandr Dubček, což znamená, že studentská manifestace má být využita k současné politické situaci. První náměstek ministra vnitra generál Alojz Lorenc po obdržení této informace rozhoduje o jeho zadržení a předvedení, aby nemohl na manifestaci vystoupit a celá situace se zbytečně nevyhrotila. Po 17. hodině se průvod asi 5 000 lidí vydává na Vyšehrad k pietnímu aktu, poté se část rozchází a další část směřuje do centra města k Václavskému náměstí. Ve Vyšehradské ulici dochází k prvnímu střetu s pořádkovou jednotkou SNB, která demonstrantům brání v dalším postupu do centra města na Karlovo náměstí a zatlačuje je směrem na nábřeží, kde pokračují v průvodu. V 19.20 hodin průvod několika tisíc manifestantů zabočil z nábřeží kolem Národního divadla na Národní třídu. Cesta na Pražský hrad přes most 1. máje (Mánesův most) na Malou stranu je přehrazena pořádkovou jednotkou SNB, která má za úkol zastavit postup demonstrantů k sídlu prezidenta na Pražský hrad. Shromáždění směřuje po Národní třídě, kde je jeho na úrovni ulic Perštýn a Spálená přehrazena cesta další pořádkovou jednotkou SNB, která jim brání v dalším postupu na Václavské náměstí. Mezitím se pořádková jednotka SNB přesunula z mostu 1. máje (Mánesova mostu) k Národnímu divadlu a kolem 20. hodiny večer je prořídlé shromáždění celkem asi 2 000 až 3 000 lidí na Národní třídě ze všech stran uzavřeno pořádkovými silami SNB. Velitelé bezpečnostního opatření Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje se dotazují vyšších funkcionářů FMV, SNB a Městského výboru KSČ v Praze na další postup. Za FMV se první náměstek ministra vnitra generál Alojz Lorenc, který za nepřítomného ministra vnitra Františka Kincla řídí ministerstvo řídil pokynem nezasahovat a tento také svůj názor během porady s vedením sovětské KGB v Praze jednoznačně tlumočí. Naopak vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán má zájem na vyklizení centra města a obnovení dopravy. Ve 20.30 hodin dochází po mnoha výzvách k rozchodu k eskalaci zákroku příslušníků SNB vůči stlačenému davu, kdy obě pořádkové jednotky SNB postupují proti sobě a vytlačují zbytek demonstrantů. Krátce po 21. hodině je demonstrace rozehnána. 

Ve večerních hodinách před 19. hodinou je zástupce náčelníka Městského štábu Lidových milicí Praha Petr Škorpík povolán k Miroslavu Štěpánovi, kde za přítomnosti tajemníků Městského výboru KSČ v Praze se ho ptá, zda jsou schopni připravit a v jakém počtu pražské členy LM. Vzhledem k tomu, že nebyla pro Lidové milice žádná zvýšená pohotovost a jednalo se o podvečerní hodiny pátku, mu odpovídá, že pouze minimální počet asi 600 lidí v čase minimálně do 4 hodin. Jednalo se o případnou ochranu a obranu budovy ÚV KSČ a Městského výboru KSČ v Praze (oba orgány byly v jedné budově). Petr Škorpík poté upozorňuje telefonicky náčelníky obvodních štábů LM Praha 1 až 10, aby byli připraveni k povolání na pracoviště, vyrozumí své nejbližší spolupracovníky a svolají členy LM na pražských obvodech, ale do dalšího rozkazu nic nepodnikají. V 19. hodin Miroslav Štěpán telefonicky volá do bytu svého pořízeného náčelníka Městského štábu Lidových milicí Praha Viléma Dandu a žádá ho o informaci, kolik členů pražských LM je možné povolat na ochranu spojené budovy ÚV KSČ a Městského výboru KSČ v Praze a také ho povolává k sobě do budovy Městského výboru KSČ v Praze. K nasazení jednotek LM docházelo vždy z Hlavního štábu Lidových milicí s konkrétními úkoly pro Městský štáb LM v Praze. O celé akci pražských LM však zřejmě náčelník hlavního štábu LM Miroslav Novák, který byl po linii LM nadřízený náčelníku Městského štábu LM Vilému Dandovi nebyl vůbec informován. Nakonec byla celá akce zastavena asi ve 21.30 hodin, kdy byl již v centru Prahy klid.  

Miroslav Štěpán se snažil povolat pražské Lidové milice k ostraze budovy ÚV KSČ a Městského výboru KSČ v Praze, protože se zřejmě obával, že by po zákroku SNB proti studentům v den 50. výročí 17. listopadu 1939 mohlo dojít k útokům na budovu ÚV KSČ. Lidové milice však nemohly být podle platných předpisů nasazeny samostatně, ale výhradně se souhlasem federálního ministra vnitra společně s SNB. 

Večer také navrhl Miroslav Štěpán ozvučení budovy ÚV KSČ. Návrh však neprošel. To bylo velice zvláštní a zřejmě se již připravoval na další protestní demonstrace, kdy chtěl promluvit k lidem a zahájit dialog. Z toho důvodu zřejmě chtěl povolat pražské LM na ochranu budovy.

Kolem 20. hodiny večer dochází k rozehnání davu shromážděných studentů na Národní třídě pořádkovými silami SNB a shromážděný dav byl postupně rozptýlen v okolních ulicích. Došlo tedy k nerespektování pokynu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše nezasahovat. 

Bylo zřejmé, že násilné rozehnání pokojné oficiálně povolené manifestace studentů k 50. výročí násilného potlačení studentských protestů 17. listopadu 1939 proti německé okupaci v Praze vyvolá značnou občanskou nespokojenost, která po předchozích událostech v Polsku, Maďarsku a Východním Německu povede k zásadním politickým změnám spojených s nezbytnou výměnou starého politického vedení.

Sobota 18. listopadu 1989:

Dopoledne se v Realistickém divadle v Praze scházejí herci a přijímají prohlášení, ve kterém plně podporují studenty, zahajují týdenní protestní stávku a vyzývají všechny ke generální stávce v pondělí 27. listopadu 1989.

Miroslav Štěpán je v Praze, kde od rána až do odpoledních 15.30 hodin jedná v Paláci kultury na Celostranické konferenci Fakultních nemocnic v Praze. Poté odjíždí do Loun za svou matkou. Zřejmě potřeboval odjet z Prahy, aby nebyl obviněn z dalšího vývoje.

V 16 hodin se v Praze na Národní třídě a na Václavském náměstí sešlo několik stovek lidí a na různých místech zapalují svíčky. Na Václavském náměstí však zasahují pořádkové jednotky SNB a lidé se na jejich výzvy v 17.40 hodin rozcházejí. 

V noci po 22. hodině je na rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy a ještě před půlnocí také na BBC oznámena smrt studenta Martina Šmída, který byl údajně ubit při zásahu pořádkových sil SNB v pátek 17. 11. 1989 proti studentské demonstraci na Národní třídě. Tato zpráva se v krátké době ukáže jako nepravdivá, ale přesto má zásadní vliv na další vývoj a protestní akce. Vyburcovala totiž většinu národa k protestům proti stávajícímu politickému vedení, i když se jedná o dezinformaci. 

Večer dostává telefonicky první náměstek federálního ministra vnitra generál Alojz Lorenc, který stále zastupuje ministra vnitra doma v Bratislavě informace o aktuálním dění v Praze a vydává pokyn, kterým nařizuje jemu podřízeným složkám Státní bezpečnosti působit nadále výhradně zpravodajsky, a naopak jim zakazuje mocenské zásahy do dalšího vývoje, aby se zabránilo další eskalaci a živelnému vývoji.    

Neděle 19. listopadu 1989:

Dopoledne se scházejí studenti všech pražských fakult vysokých škol na koleji Hvězda a vytvářejí Pražský stávkový koordinační výbor. V podvečer se schází v divadle Činoherní klub ve Smečkách v Praze skupina intelektuálů, umělců a zástupců studentů a společně vytvářejí Občanské fórum. Večer bylo v Bratislavě založeno hnutí Veřejnost proti násilí.

Odpoledne prochází v Praze Václavským náměstím a Národní třídou několik tisíc Pražanů, kteří spontánně vyjadřují svoji nespokojenost se zásahem SNB proti studentům v pátek 17. 11. 1989 a také stavem věcí obecných. Před 17. hodinou se průvod demonstrantů vydal z Václavského náměstí na Národní třídu, kde před Národním divadlem hovoří demonstranti s herci a ujišťují se o společných názorech a cílech. Odtud průvod zamířil k mostu 1. máje (Mánesovu mostu) na Malou stranu na Hrad, kde byl zastaven pořádkovými jednotkami SNB, které měly za úkol zastavit možný postup demonstrantů na Pražský hrad a cestu na Hrad už od Klárova až po Pohořelec uzavíraly další pořádkové jednotky SNB. Na Václavském náměstí a v jeho okolí však nejsou přítomny žádné pořádkové jednotky SNB a celá demonstrace má klidný průběh.  

Před polednem navštěvují doma předsedu federální vlády Ladislava Adamce představitelé občanské iniciativy Most a vyzývají ho k zahájení dialogu vládní moci s opozicí. Po hodinové debatě Ladislav Adamec upozorňuje, že KSČ se vedoucí úlohy nevzdá, ale asi se bude muset přestrukturalizovat.

Odpoledne v 16. hodin na úzké poradě vedení federálního a českého ministra vnitra za vedení prvního náměstka ministra vnitra generála Alojze Lorence, zastupujícího nepřítomného ministra vnitra Františka Kincla je rozhodnuto, že do dalšího rozhodnutí nebudou v Praze nasazeny pořádkové síly SNB kromě ochrany klíčových stranických a vládních budov na nábřeží, aby bylo zabráněno případnému vniknutí demonstrantů do sídla prezidenta republiky na Pražském hradě, Úřadu předsednictva federální vlády a budovy ÚV KSČ a nevznikla tak mimořádná situace, která by následně vyžadovala mnohem rozsáhlejší mocenské opatření.

Od 18. hodin večer zasedá mimořádně svolané předsednictvo ÚV KSČ, kde podává informaci o událostech z pátku 17. 11. 1989 za nepřítomného ministra vnitra první náměstek ministra vnitra generál Alojz Lorenc, který informuje, že došlo zásahu SNB a rozehnání manifestace na Národní třídě. Další resortní ministři předsednictvo ÚV KSČ informují o stávce pražských herců a studentů pražských vysokých škol. Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán navrhuje vysoké školy v Praze uzavřít a postavit před jejich vchody příslušníky SNB. Zřejmě očekával další protestní demonstrace, ale s protestní stávkou herců pražských divadel a jejich výzvou ke generální stávce již nepočítal. Předseda Federálního shromáždění ČSSR Alois Indra varuje před tím, aby se předsednictvo ÚV KSČ distancovalo od zásahu SNB z pátku 17. 11. 1989, které by mohlo vést k oslabení podpory a poslušnosti SNB stávajícímu politickému vedení. Zasedání předčasně opouští údajně pro nemoc předseda federální vlády Ladislav Adamec a prezident republiky Gustáv Husák odmítá návrh na své vystoupení v Československé televizi. Předsednictvo ÚV KSČ, které nemá dost informací o celém zákulisí a nepřijímá žádné konkrétní závěry nakonec pověřuje svého člena a předsedu české vlády Františka Pitru, aby vystoupil v Československé televizi s výzvou ke klidu, i když by to měl učinit generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, předseda federální vlády Ladislav Adamec nebo prezident republiky Gustáv Husák. Ladislav Adamec však začíná hrát svoji vlastní hru, a aby se vyhnul podpoře stávajícího předsednictva ÚV KSČ svým vystoupením v televizi, tak zasedání raději předčasně opouští. Miloš Jakeš vystoupení zřejmě neměl dopředu připravené, a tak se mu raději vyhnul, čím opět dokázal svoji slabost.   

Později Miroslav Štěpán tvrdí, že v neděli 19. listopadu 1989 v bytě u generálního tajemníka ÚV KSČ přesvědčil Miloše Jakeše, aby svolal zasedání předsednictva ÚV KSČ. Jenže to popírá Miloš Jakeš s tím, že se k tomu rozhodl on sám. Miroslav Štěpán ve skutečnosti neměl zájem na objektivním informování Miloše Jakeše a předsednictva ÚV KSČ. 

Předsednictvo Městského výboru SSM v Praze a Městské vysokoškolské rady SSM za účasti člena sekretariátu ÚV KSČ a předsedy ÚV SSM Vasila Mohority vydávají rezolutní prohlášení, ve kterém žádají generálního prokurátora o vyšetření neadekvátního a politicky neuváženého zákroku pořádkových sil z pátku 17. 11. 1989. Dále požadují ustavení parlamentní komise a volají po celospolečenském dialogu. Je to první stanovisko organizátorů oficiálně povolené studentské demonstrace z pátku 17. 11. 1989, které má za cíl označit předsednictvo ÚV KSČ v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem za hlavní viníky celé situace. 

Moje doplnění:

Ano to se uskutečnilo v neděli. Bezprostředně na to přijímá v pondělí ráno po příjezdu mých spolupracovníků z celého Československa podobné stanovisko sekretariát ÚV SSM (Zveřejňuje to Mladá Fronta). Ve stejné době přijímá podobné stanovisko Československé ústředí vysokoškoláků SSM, které zasedalo v Praze tak jako tradičně každý rok v době vzpomínkových akcí na 17. listopad 1939. Již o víkendu jsem dal k dispozici stávkovým výborům z vysokých škol rozmnožovnu ÚV SSM. Byla v té době nejdokonalejší svého druhu v Československu. Díky devizovým dotacím, které ÚV SSM dostalo na nákup nejmodernější výpočetní techniky a s tím souvisejícího zařízení a vybavení.

Předseda vlády České socialistické republiky František Pitra, pověřený předsednictvem ÚV KSČ, vyzval v Československé televizi ke klidu a podpoře stranického a státního vedení. Ve svém projevu uvedl i následující slova: „Program přestavby a demokratizace, naše československá cesta, respektující vlastní historické i dnešní zkušenosti i zkušenosti dalších socialistických zemí je trnem v oku některým kruhům doma i v zahraničí. Každá příležitost je jim dobrá k organizování destabilizace a rozvratu a tím k narušení nastupujících reforem“. Dále vyzývá ke klidu a uvádí, že programem nemohou být zmatky, nepořádky a chaos. Odsoudil tak zneužití pátečního pietního shromáždění vysokoškoláků některými kruhy doma i v zahraničí a vyzval občany k podpoře politiky přestavby, kterou uskutečňuje stranické a státní vedení. Žádný podnět k zahájení dialogu však v jeho vystoupení nezazněl. Bylo zřejmé, že nemá dostatek informací a pouze přijal od předsednictva ÚV KSČ úkol vystoupit v televizi.

Pondělí 20. listopadu 1989 :

Od rána je zřejmé, že v Praze na budovách vysokých škol jsou polepeny plakáty vyzývajícími ke stávce a ve dveřích stojí studentské hlídky. Také většina studentů středních škol v Praze není ve školách, ale vydává se směrem do centra města. Studenti většiny pražských fakult vysokých škol už od rána jednají s vedením škol o události v pátek 17. 11. 1989 a přijímají společné stanovisko k přešetření pátečního zákroku. Na všech vysokých školách v Praze se bleskově rozšířily stávkové vysokoškolské výbory. Během dopoledne pak studenti z pražských fakult vysokých škol vylepují po Praze plakáty. 

Deníky Lidová demokracie patřící Československé straně lidové, Svobodné slovo patřící Československé straně socialistické a Mladá fronta vydávají svá vlastní stanoviska, která jsou odlišná od oficiálních vyjádření. Naopak deníky Rudé Právo patřící ÚV KSČ, Práce patřící odborářům z ROH a další podporují oficiální stanoviska. Začíná první rozpor v informování veřejnosti a Národní fronta přestává být jednotná.

V Praze se sešla mimořádná plenární schůze federální, české a slovenské vlády k událostem 17. listopadu. Vlády vyjádřily znepokojení nad pokusy narušovat pořádek, vyvolávat nedůvěru k činnosti vlády a k socialistickému zřízení. Vyjádřily též souhlas s opatřeními, která měla obnovit pořádek. V závěrečném prohlášení se obracely zejména k umělecké obci a ke studentům. Zasedání federální vlády trvalo asi 6 hodin. Na počátku předložil předseda federální vlády Ladislav Adamec návrh prohlášení stanovisko vlády k událostem 17. 11. 1989, v němž byl zásah na Národní třídě hodnocen jako neadekvátní, bylo vysloveno politování a bylo požadováno vyšetření celé záležitosti. Ve federální vládě byl tento text okamžitě hlasováním většinou přítomných členů vlády pod vedením prvního místopředsedy vlády Mateje Lúčana, místopředsedy vlády Jaromíra Obziny (ministr vnitra z let 1973 až 1983)), ministra národní obrany armádního generála Milána Václavíka, ministra vnitra Františka Kincla a dalších zamítnut. Ladislav Adamec poté ze zasedání odešel a federální vláda jednala dále bez jeho přítomnosti, kdy přijala proti jeho vůli prohlášení, které schvalovalo zásah SNB na Národní třídě v Praze. Mluvčí federální vlády a poradce Ladislava Adamce Miroslav Pavel toto prohlášení odmítl přečíst v Československé televizi. Ladislav Adamce však požádal generálního prokurátora ČSSR Jána Pješčaka, aby přešetřil, zda zásah SNB z pátku 17. 11. 1989 odpovídal právním předpisům. Ladislav Adamec se tak chtěl hned druhý den ráno od večerního zasedání předsednictva ÚV KSČ, kterého se také zúčastnil od něho distancovat a vést nadále vlastní politiku jako předseda federální vlády. Zřejmě tuší, že se jedná o klíčové chvíle a chce se prezentovat jako demokrat, aby dosáhl svého zvolení generálním tajemníkem ÚV KSČ.

Člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán se setkal s předsedy organizací KSČ z pražských podniků, kde zdůraznil, že strana musí zaujmout k současným událostem pevné stanovisko a že dialog nelze vést na ulici. Zřejmě má v úmyslu převzít další jednání s opozicí jako nový lídr předsednictva ÚV KSČ. 

Mezi 15. až 16. hodinou jednají představitelé iniciativy Most na ÚV SSM s jeho předsedou Vasilem Mohoritou, který souhlasil, že dokumenty Mostu budou uveřejněny v tisku SSM s výjimkou dokumentu, který obsahuje distancování se od invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa. Publikování tohoto dokumentu Vasil Mohorita odmítá. Zřejmě nechce jednat proti zájmům vedení ÚV KSSS v Moskvě.

Moje doplnění:

S představiteli výzvy Most jsem nejednal. Není to tedy pravda a je to lež. Ano Kocáb a Horáček přišli na ÚV SSM. I jsem je tam viděl. Ale po informaci že přichází od předsedy federální vlády ADAMCE krycím jménem KGB ATOS jsem odmítl s nimi o čemkoliv jednat. Je pravděpodobné že jsem souhlasil se zveřejněním dokumentů jejich iniciativy Most v mládežnickém tisku. A nevím, kdo tvrdí že jsem odmítl jakoukoliv jeho část publikovat. Když jsem se s nimi osobně nesetkal. To celé „jednání“ proběhlo tedy zprostředkovaně. A prostředníkem byl blízký spolupracovník plukovníka KGB Mironěnko tehdejší vedoucí oddělení ÚV SSM Ladislav Žák. Který se stal bezprostředně na to vedoucím oddělení ÚV KSČ a blízkým spolupracovníkem ADAMEC ATOS. A krátce na to i blízkým spolupracovníkem plk.ŠtB JUDr. Petra Sisáka.

Zmínit musím při této příležitosti to, že jsem ihned na prvním zasedání předsednictva ÚV KSČ po mém zvolení do tohoto orgánu tedy ještě v posledním týdnu v listopadu – přesně dne 30. listopadu 1989 jak dokazuje článek ve Svobodném slovu, předložil do předsednictva ÚV KSČ návrh na odsouzení vstupu vojsk v roce 1968. Byl po dlouhé diskusi provázené pláčem a hysterií s úpravami schválen. Nebyl však na veřejnosti rozšířen tak jak by jeho politické důležitosti a významu odpovídalo. Souviselo to pochopitelně s nadcházející cestou ADAMEC ATOS a URBÁNEK do Moskvy. A klasickým vyčkáváním, co k tomu řeknou soudruzi v Moskvě.

Pokračování Část V.

Po 16. hodině se v Praze uskutečnila na Václavském náměstí první velká demonstrace za účasti asi 100 000 až 150 000 lidí. Po 17. hodině se dav lidí vydal z Václavského náměstí Národní třídou k Národnímu divadlu a odtud na Hrad. Mosty na nábřeží však byly přehrazeny pořádkovými jednotkami SNB, proto se lidé vydali po nábřeží a poté kolem hotelu Intercontinental Pařížskou ulicí na Staroměstské náměstí. V 19. hodin se část z nich vrátila na Václavské náměstí.

V 18.15 hodin vystoupil u sochy svatého Václava na Václavském náměstí bez vědomí předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ člen sekretariátu a předseda ÚV SSM Vasil Mohorita s prohlášením sekretariátu ÚV SSM, kde podpoří zde požadavky studentů, jehož pražská SSM organizovala studentskou demonstraci v pátek 17. listopadu 1989. V této době zde bylo asi 3 000 lidí. 

Moje doplnění:

Ano to se skutečně stalo. Na ÚV SSM za mnou přišel spolupracovník Alexandra Dubčeka a řekl mi, že jde z Václavského náměstí, kde je shromáždění mnoha lidí. A že si myslí, že by bylo dobré, kdyby k nim někdo promluvil. Považoval jsem za svoji povinnost znovu veřejně zopakovat svůj názor na události těch dnů. Mladá fronta o tom druhý den psala. Nebyl jsem ve stranických orgánech z vůle jejich členů. ale z vůle armády z důvodu Operace Benjamin/Bartoloměj. Neměl jsem tedy vůbec žádnou potřebu se někoho ptát co smí a co nesmím dělat.

V 18. hodin večer chtěl Miroslav Štěpán vystoupit z balkonu Paláce ČKD na Václavském náměstí na Můstku. Chtěl zde uvést, že byl zaznamenán pokus o státní převrat, zbavit se nepohodlných představitelů, kteří byli proti němu a zahájit dialog s opozicí. Ani tento záměr mu nevyšel, když nezískal dostatečnou podporu na zasedání předsednictva ÚV KSČ. 

V Brně se na náměstí Svobody sešlo 40 000 lidí. Zpočátku bylo celé náměstí uzavřeno pořádkovými jednotkami SNB, ale po skandování takto početného davu demonstrantů pořádkové síly na náměstí přístupy uvolnily a zůstaly v okolních ulicích.   

Večer zasedá předsednictvo ÚV KSČ, které jedná o politické situaci v zemi. Jeho členové vyjádřili znepokojení nad vypjatou situací v Praze, odmítli výzvy k protestním stávkám, ke stávkám studentů a divadel. Přijímá rozhodnutí, aby SNB v rámci zklidnění celé situace zatím dále nezasahovala. Dále předsednictvo ÚV KSČ požadovalo svolání aktivu pražských členů KSČ, pracovníků státní správy a hospodářských pracovníků na Staroměstské náměstí v Praze v úterý 21. 11. 1989 k demonstraci na podporu stávajícího vedení a ukázat sílu. Městský výbor KSČ v Praze v čele s vedoucím tajemníkem Miroslavem Štěpánem sdělil, že to není schopen zorganizovat a Miroslav Štěpán generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi argumentuje, že by se to nestihlo včas zorganizovat. Předsednictvo ÚV KSČ to vzalo na vědomí. Přitom by stačilo všechny svolat po jejich příchodu do zaměstnání hned následující den, ale Miloš Jakeš dal na názor Miroslava Štěpána, který sabotoval protiopatření předsednictva ÚV KSČ. V té době ještě stále věřil, že situaci se svými spojenci zvládne. 

Navečer diskutuje vedení Občanského fóra o vystoupení na zítřejší úterní manifestaci na Václavkém náměstí a je přijímá návrh představitelů občanské iniciativy Most, aby si Občanské fórum jako svého partnera při jednání se státní mocí zvolilo předsedu federální vlády Ladislava Adamce.

Od tohoto dne o dění v Praze informuje Československá televize a stávající politické vedení tak nad ní začíná postupně ztrácet kontrolu.  

Úterý 21. listopadu 1989 :

Ke stávce pražských vysokoškoláků se připojují i mimopražské vysoké školy. Na středních školách v Praze jsou studenti převážně ve školách, na gymnáziích se vedou diskuse, probíhá částečná výuka. Představitelé stávkových výborů diskutují se studenty, pedagogičtí pracovníci usilují o udržení nebo obnovení výuky.

Česká vláda se sešla na mimořádné plenární schůzi. Vzala na vědomí, že předseda vlády František Pitra požádal v neděli 19. 11. 1989 českého generálního prokurátora Jaroslava Krupauera o přešetření událostí 17. 11. 1989 a uložila českému ministru vnitra a životního prostředí Václavu Jirečkovi, aby složky VB při respektování ústavních práv a svobod a udržování veřejného klidu postupovaly v souladu se zákony. Vláda vyzvala spoluobčany a studenty, aby upustili od stávek a demonstrací. František Pitra, který patří do tábora kolem Lubomíra Štrougala a Gustáva Husáka a cíl tohoto vystoupení je dvojí: znemožnit generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše a po informacích z jednání federální vlády včerejší den zabránit, aby předseda federální vlády Ladislav Adamec, který začíná hrát svoji vlastní politickou hru poškodil další reformě smýšlející členy stranického vedení.  

V Praze se konalo jednání Městského výboru KSČ v čele s vedoucím tajemníkem Miroslavem Štěpánem, které schválilo Prohlášení MV KSČ k současné společensko – politické situaci v ČSSR, ve kterém mimo jiné konstatuje, že program přestavby je ohrožen, situace bylo zneužito pro úzké osobní ambice některých osob protisocialistického smýšlení, mládež se stala nástrojem v rukou rozvratníků, že události ze 17. 11. 1989 budou přešetřeny, ale vcelku že jde o zneužití situace, při níž chce reakce převzít moc. Prohlášení zdůrazňuje souhlas s dialogem a odpor ke konfrontaci, končí výzvou k pedagogům středních a vysokých škol, k dělníkům, Lidovým milicím, vysokoškolákům a umělcům, apeluje na zodpovědnost. Dále uvádí, že anarchie a rozvrat nejsou programem, obrací se na všechny Pražany, aby se nenechali svést emocemi a aby byli pevným článkem fronty boje za přestavbu a demokratizaci. Vyzývá dělníky z pražských závodů, příslušníky Lidových milicí a dalších ozbrojených složek, aby stáli pevně na pozicích, které v těchto složitých chvílích prokazují. Městský výbor KSČ v Praze také povolal techniku LM (nákladní automobily) k ochraně spojené budovy ÚV KSČ a Městského výboru KSČ v Praze pro možné přehrazení proti davu.

Miroslav Štěpán potřeboval získat na svoji stranu tisíce pražských dělníků, přes 7 000 členů pražských Lidových milicí (byl velitel pražských LM) a asi 5 000 příslušníků pražské SNB, aby se o ně mohl opřít při svých dalších jednáních s opozicí. Připomíná to únor 1948 v Praze. 

Generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše jako hlavního velitele Lidových milicí ČSSR navštěvují člen Výboru ÚV KSČ pro stranickou práci v ČSR a předseda České národní rady ČNR Josef Kempný (bývalý člen předsednictva ÚV KSČ) a náčelník Hlavního štábu Lidových milicí ČSSR Miroslav Novák a sdělují mu, že je třeba dosavadní vývoj nějak zastavit, pražské Lidové milice odmítají sloužit a pražská SNB nemá dost sil na udržení veřejného pořádku. Takovou informaci dostal zřejmě od prvního náměstka českého ministra vnitra generála Karla Nováka, který měl na starosti Veřejnou bezpečnost, náčelníka Správy SNB hl. m. Prahy a Sředočeského kraje plk. Antonína Chmelíčka, který odpovídal za bezpečností situaci v Praze a náčelníka Městského štábu LM v Praze Viléma Dandy, který znal situaci v pražských LM. Miroslav Novák předkládá návrh vzhledem k růstu demonstrací a potřebě udržet pořádek pozvat na pomoc k udržení veřejného pořádku členy LM do Prahy. Oba navrhují mu pozvat Lidové milice z ostatních krajů v republice. Miloš Jakeš jim sděluje, že návrh předloží na odpoledním zasedání předsednictva ÚV KSČ. 

Mezi 13.00 až 14.30 hodin přijal předseda federální vlády Ladislav Adamec v budově předsednictva federální vlády v Praze zástupce studentských, uměleckých a občanských kruhů pražské veřejnosti, kde svým prohlášením odsoudil zákrok SNB v pátek 17. 11. 1989 v Praze a oznámil, že požádal generálního prokurátora ČSSR Jána Pješčaka o prošetření příčiny, která vedla k zákroku a jeho úměrnost. Ladislav Adamec se zde mimo jiné vyslovil v tom smyslu, že ze své funkce i sám osobně zaručuje, že proti stávkujícím studentům nebude použito násilí. Poté obhajoval program přestavby, stavěl se za nové hodnocení úlohy KSČ, konstatoval, že z dialogu „nevylučuje ani Chartu 77“, ale vyslovil se i proti demonstracím, stávkám studentů a divadelníků. Tím, že ujistil přítomné, že vše bude řešeno politickými prostředky na sebe sám převzal úlohu za rozhodnutí generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše a celého předsednictva ÚV KSČ z předchozího dne večer. Když neprosadil své prohlášení na zasedání federální vlády předchozí den začal vystupovat samostatně a provádět svou vlastní politiku.

Člen sekretariátu ÚV KSČ a předseda ÚV Československého svazu tělesné výchovy ČSTV Jindřich Poledník, který patří do tábora Gustáva Husáka dává vyjádření, ve kterém označuje zákrok SNB na Národní třídě v Praze 17. 11. 1989 proti studentům za neuvážený, což směřuje proti pozici generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Jindřich Poledník za záchranu situace považuje, aby ÚV KSČ odvolal federálního ministra vnitra Františka Kincla.  

Odpoledne kolem 16. hodiny si generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš pozval do své kanceláře v budově ÚV KSČ v Praze vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta a náčelníka hlavního štábu Lidových milicí Miroslava Nováka, který navrhoval povolání mimopražských členů LM do Prahy k posílení hlídek SNB vzhledem k vývoji situace. Miroslav Novák uvádí, že Lidové milice v Praze jsou vyčerpány, situace je složitá, síly VB jsou unaveny a je třeba zajistit pořádek (i když masové demonstrace trvají pouze druhý den). Skutečný důvod byl však ten, že členové LM v pražských podnicích v té době již vraceli své členské průkazky KSČ a LM a nebylo zřejmé, o koho se opřít a které pražské jednotky LM jsou v pořádku. Miloš Jakeš povolil Miroslavu Novákovi, aby návrh předložil na večerním mimořádném zasedání předsednictva ÚV KSČ, kde bude rozhodnuto. Na zasedání pozve federálního ministra vnitra Františka Kincla, náčelníka hlavního štábu LM Miroslava Nováka a vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta, který je však rozhodným odpůrcem mocenského silového řešení a ze zasedání předsednictva ÚV KSČ se omluví. Také tuší, že by mohl být označen za viníka povolání a nasazení LM.

Odpoledne kolem 16. hodiny začíná na Václavském náměstí v Praze opět velké shromáždění. V 16.00 hodin zde bylo již přes 100 000 lidí a další neustále přibývali. Počet manifestujících se později rozrostl na 200 000 lidí. Manifestace má své první řečníky, kteří mluví z balkonu budovy Melantrichu redakcí Svobodného slova a Lidového nakladatelství.

Nejrůznější rockové kapely ozvučují z balkónu Václavské náměstí, aby bylo všude slyšet. Na balkóně mluví představitelé socialistů, studentů, SSM a poprvé čelný představitel Občanského fóra Václav Havel a další. Na Václavském náměstí je toho dne podle odhadů FMV plné asi 170 000 až 210 000 manifestantů.

Moje doplnění:

Den před tím mi telefonoval Václav Neckář. A řekl mi, že od něj chtějí, aby aparaturou jeho kapely ozvučil Václavské náměstí. Co na to říkám. Samozřejmě, že jsem mu řekl ať to udělá.

Situace se tak dostala do rozměrů NDR a podle prvního náměstka federálního ministra vnitra a náčelníka Operačního štábu FMV generála Alojze Lorence bylo případné nasazení pořádkových sil SNB k rozehnání demonstrantů již nereálné. 

Mezi 18. až 19. hodinou večer zasedá předsednictvo ÚV KSČ v těsném nadpolovičním počtu členů tak, aby mohlo hlasovat bez účasti vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze Miroslava Štěpána, který se údajně zdržel na zasedání Obvodního výboru OV KSČ v Praze 9, kde jsou velké závody ČKD, předsedy Výboru pro řízení stranické práce v ČSR Karla Urbánka, který byl v zahraničí a dalších. Jako první bod podal generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš povolání mimopražských jednotek LM do Prahy. Náčelník Hlavního štábu Lidových milicí Miroslav Novák uvádí, že pražské Lidové milice nejsou akceschopné, argumentuje, že pražská SNB nemá síly k udržení veřejného pořádku nepřetržitě na delší časové období a je nutné posílení SNB v Praze mimopražskými jednotkami LM. Na zasedání předsednictva ÚV KSČ byl také přítomen federální ministr vnitra František Kincl, který podle dosavadní praxe dával požadavek na výpomoc SNB a o celé akci věděl. Na předsednictvu ÚV KSČ v diskusi vystoupili tajemníci ÚV KSČ Jan Fojtík a Karel Hoffman, poznámku měl předseda federální vlády Ladislav Adamec. Prezident republiky Gustáv Husák neřekl ani slovo. Po hodinové diskusi byl návrh schválen a bylo rozhodnuto o povolání mimopražských Lidových milicí k posílení veřejného klidu a pořádku v Praze. Ve skutečnosti mělo dojít k demonstraci síly na Staroměstském náměstí v Praze. Mělo přijet asi 10 000 členů mimopražských LM, kteří podle plánu měli několikrát projít Prahou, demonstrovat sílu a ukázat, že je tu reálná síla, která chce bránit stávající společenský řád, postavit své hlídky kolem různých budov v Praze, kde sídlila opozice, aby u odpůrců režimu vytvořila určité ovzduší strachu. Miroslav Novák byl pověřen jejich příjezd do Prahy organizovat a připravit rozkaz pro povolání až 10 000 členů Lidových milicí do Prahy. 

Kolem 18.30 hodin se Miroslav Štěpán dostavil na zasedání předsednictva ÚV KSČ, kde se dozvěděl, že bylo přijato stanovisko povolat mimopražské jednotky LM do Prahy. 

V 19. hodin večer odchází z ÚV KSČ dálnopisy na příslušné krajské výbory KSČ, odkud mají být povolány jednotky LM, které měly přes noc přijet a v 6.30 hodin ráno následujícího dne ve středu 22. listopadu 1989 měly být na určených místech na okraji Prahy, kde si je měli převzít zástupci obvodních správ SNB a vedení LM z Prahy. K zabezpečení usnesení předsednictva ÚV KSČ byla svolána porada náčelníků obvodních štábů LM a obvodních správ SNB v Praze, na které Miroslav Novák seznámil účastníky o rozhodnutí předsednictva a přímo na místě bylo dohodnuto, který obvod kolik příslušníků požaduje na výpomoc SNB. 

Hlavní štáb Lidových milicí sestavil povolávací rozkaz podle pokynů Miloše Jakeše a byl dálnopisně rozeslán k rukám vedoucích tajemníků KV KSČ a to Praha – město, Praha kraj, Plzeň, České Budějovice, Ústí nad Labem, Hradec Králové a Brno. Rozkaz zněl asi takto „Na výpomoc SNB na zajištění klidu a pořádku v hlavním městě Praze. Zároveň byl určen příslušný počet lidí“. 

V pozdních večerních hodinách přerušila Československá televize vysílání a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš vystoupil s projevem k situaci v Československu. Mluvil o přestavbě, československé cestě přestavby, nutnosti zabezpečit klid a pořádek. Kritizoval působení „skupin“ v pozadí současných událostí a konstatoval, že pro ČSSR je „socialistická cesta rozvoje jedinou alternativou“. „Nejde jim o nic jiného než o to, aby pod hesly přestavby rozvrátili proti zájmům lidu socialismus v Československu.“ „Udělejme vše pro to, abychom se zbavili břemene napjaté situace. Pro naši vlast jiná cesta než socialismus neexistuje.“ Je zřejmé, že nechápe o co ve společnosti jde.

V 19.00 hodin večer byl náčelník Městského štábu LM Praha Vilém Danda povolán na Hlavní štáb LM k jeho náčelníkovi Miroslavu Novákovi, kam se také dostavilo všech 10 náčelníků Obvodních správ OS SNB Praha 1 až 10 a zpočátku byl přítomen také federální ministr vnitra František Kincl. Zde bylo oznámeno, že vzhledem k situaci, která v Praze nastala, zejména v pražských jednotkách LM (kde došlo k dost velkému úbytku členů LM) budou povolány jednotky LM z venkova, tj. ze Středočeského kraje, Západočeského kraje, Východočeského kraje, Jihočeského kraje, Severočeského kraje a Jihomoravského kraje, tj. všech českých krajů a Jižní Moravy kromě Severomoravského kraje, a tyto jednotky mají dosáhnout okraje Prahy k ránu, tj. k 5 až 6 hodině dne 22. listopadu 1989. Byl vydán písemný rozkaz pro vedoucí tajemníky krajských výborů KV KSČ, tedy i Městského výboru MV KSČ Praha, ve kterém byly uvedeny konkrétní údaje a úkoly. Tento rozkaz předal Miroslavu Štěpánovi a po společném zhodnocení došli k názoru, že takové povolání by LM by situaci moc nepomohlo. Miroslav Štěpán dostává informaci, že náčelník Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje plk. Antonín Chmelíček dostal pokyn z vedení FMV, aby předal do půlnoci do 24. hodiny dokumentaci součinnosti LM se složkami SNB a předal ji na Obvodní štáby LM v Praze a konzultoval ji s nimi na území Prahy. Miroslav Štěpán v přítomnosti vedení Městského štábu LM Praha telefonuje ministru vnitra Františku Kinclovi, žádá další vysvětlení a má vážné, nesouhlasné připomínky k obsahu rozkazu, který předtím projednalo předsednictvo ÚV KSČ bez jeho účasti. Po tomto rozhovoru se náčelník Městského štábu LM Praha Vilém Danda se dvěma zástupci náčelníka Hlavního štábu LM dostavili k náčelníku Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje plk. Antonínu Chmelíčkovi, kde opět měli vážné připomínky k jeho úkolu. O tom, že celou akci provázel značný chaos svědčí také to, že o povolání mimopražských jednotek Lidových milicí nebyl informován první náměstek ministra vnitra generál Alojz Lorenc, který byl současně náčelník Operačního štábu FMV a případné nasazení LM v součinnosti s SNB by s ním muselo být konzultováno. 

Ve večerních hodinách po zasedání předsednictva ÚV KSČ svolal Miroslav Štěpán poradu svého předsednictva Městského výboru KSČ v Praze a všech vedoucích tajemníků Obvodních výborů KSČ Praha 1 až 10 a společně se postavili proti příjezdu mimopražských Lidových milicí do Prahy s tím, že to Praha zvládne sama a není nezbytné, aby Lidové milice do Prahy přijely. Jak, když pražské LM odmítají sloužit a pražská SNB nemá dost sil ? Je to hra mající za cíl znemožnit generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše jako nerozhodného a neschopného činitele. Miroslav Štěpán měl také obavu, aby se nedošlo k něčemu, co by mu zabránilo stát se generálním tajemníkem ÚV KSČ. Proto Městský výbor KSČ v Praze odmítá přijmout mimopražské LM a svolat demonstraci na podporu stávajícího předsednictva ÚV KSČ.

Po 22.00 hodině Miroslav Štěpán telefonuje náčelníkovi Hlavního štábu Lidových milicí Miroslavu Novákovi, kterému sděluje negativní stanovisko pražských orgánů KSČ a žádá jej o zastavení celého přesunu jednotek LM do Prahy s tím, že použití Lidových milicí v Praze je nevhodné a naopak by mohlo zkomplikovat situaci. O tomto chtěl údajně informovat Miloše Jakeše, ale ho nemůže ho zastihnout. Toto stanovisko přijal po schůzce s vedoucími tajemníky obvodů a se členy svého předsednictva v Praze. Situaci Hlavní štáb LM posoudil a od 23.00 hodin se Miroslav Novák snažil neúspěšně dovolat generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše.

V 01.15 hodin ráno a po půlnoci již druhého dne ve středu 22. listopadu 1989 Miroslav Novák navštěvuje Miloše Jakeše u něj doma a informuje ho o tom, že Miroslav Štěpán a celá pražská KSČ odmítá příjezd mimopražských Lidových milicí a Miroslav Štěpán jej žádá o zastavení celého přesunu mimopražských jednotek LM do Prahy, s tím co má dělat. Miloš Jakeš mu sděluje, aby okamžitě zařídil zastavení odjezdu Lidových milicí do Prahy, ale Miroslav Novák uvádí, že v některých případech to již není možné a jednotky LM jsou již na cestě a doporučuje mu, aby jednotky LM, které ještě ze svých krajů neodjely, byly vráceny na své závody a jednotky LM, které v té době byly již na cestě, o ty  se ráno v Praze postarají a situace se dořeší. Miloš Jakeš po delším uvažování návrh schválil a doporučil, aby po příjezdu jednotek LM do Prahy dohodl, jestli je jich v Praze třeba a pak se zapojily do pořádkové služby nebo se vrátili zpět. Miroslav Novák po návratu na ÚV KSČ vydal příslušné pokyny, ale přesto v ranních hodinách přijelo do Prahy 4000 členů LM, když mezi tím vyrazily ku Praze jednotky LM, jen některých českých krajů.

Miloš Jakeš rozhoduje polovičatě tak, že jednotky LM, které dosud do Prahy nevyjely mají zůstat ve svých krajích a jednotky LM, které jsou již v Praze nebo na cestě budou využity pro posílení pořádkové služby SNB v Praze. Z povolaných asi 10 000 členů mimopražských LM tak do Prahy přijíždí asi 5 000 členů LM tedy zhruba polovina z plánovaného počtu.

Největší podíl na odvolání Lidových milicí z Prahy a na tom, že vůbec nebyly použity má Miroslav Štěpán, který v rozporu s rozhodnutím předsednictva ÚV KSČ dal příkaz na jejich odvolání z Prahy. Dokazuje to nerozhodnost Miloše Jakeše, který neuměl sám učinit jasné rozhodnutí, které by dávalo smysl.  

Středa 22. listopadu 1989 :

Studenti a herci spolu s dalšími dobrovolníky z řad umělců a učitelů navštěvují pražské podniky, aby vysvětlili oč jim vlastně jde. Informací je i v samotné Praze stále nedostatek. Studenti vysokých škol v Praze založili celostátní koordinační stávkový výbor, kterým prorazili dosavadní izolovanost Prahy od zbytku republiky. Ve stávce jsou již vysoké školy na celém území republiky.

Ve Federálním shromáždění ČSSR jednali poslanci členové zahraničních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Předsedou zahraničního výboru Sněmovny lidu byl Miroslav Štěpán. První náměstek federálního ministra vnitra generál Alojz Lorenc zde za nepřítomného ministra vnitra Františka Kincla podal informaci o současné bezpečnostní situaci v Československu. Zdůraznil zvýšení počtu a aktivity nezávislých iniciativ a struktur. K 17. listopadu 1989 sdělil, že vystoupení studentů nebylo „náhodnou akcí“ a že FMV má důkazy, že „na studentech parazitují exponenti opozice“. Přiměřenost zákroku pořádkových sil SNB 17. 11. 1989 nekomentoval, bylo konstatováno, že věc vyšetřuje generální prokuratura ČSR. Poslanci vyjádřili obavy z ohrožení základních zájmů českého a slovenského lidu, národů, státu. Bylo přijato prohlášení o znepokojení nad situací a výzva k občanské odpovědnosti. Někteří konzervativní poslanci Sněmovny lidu jako Vasil Biľak a Václav David (bývalý ministr zahraničních věcí ze 60. let) se dotazují generála Alojze Lorence jaká opatření přijalo FMV proti pokračujícím manifestacím v Praze na Václavském náměstí, když vládní prohlášení nemají žádný vliv na další vývoj. Generál Alojz Lorenc uvádí, že není rozumné zakročit pořádkovými silami SNB dokud současné vášně nevychladnou a bez politického tlaku to nebude možné. Je tak zřejmé, že předsednictvo ÚV KSČ je nerozhodné, nedává žádné pokyny k dalším opatřením a samo FMV žádné vlastní opatření proti manifestacím v současné napjaté atmosféře ve společnosti nepřijme. 

Na poradě na ÚV KSČ generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odmítá, že by byl dán politický pokyn k zásahu SNB na Národní třídě v Praze v pátek 17. 11. 1989. To svědčí o tom, že nemá vůbec žádné informace o celém zákulisí. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš také přijal velvyslance SSSR v ČSSR Viktora Lomakina, který mu zřejmě sděluje, že vedení ÚV KSSS v Moskvě v čele s generálním tajemníkem ÚV KSSS Michailem Gorbačovem nemá zájem na silovém mocenském řešení vzniklé situace v zemi.

Ráno je v Praze celkem asi 4 000 až 5 000 členů mimopražských Lidových milicí, kteří byli soustředěni na Vysoké škole politické ÚV KSČ ve Vokovicích a ve vybraných objektech na jednotlivých obvodech v Praze, ale nebyli nasazeni k posílení pořádkové služby SNB. Navíc Lidové milice nemohou být samostatně nasazeny, ale pouze v součinnosti s SNB. Jejich samostatné nasazení by znamenalo návrat k událostem v únoru 1948 a proto je rozhodnuto o jejich odjezdu z Prahy. Jejich odjezd doprovází rozporuplnost pokynů, žádná organizace ani péče. Jejich přítomnost je zaznamenána veřejností a rozšíří se fámy o jejich plánovaném nasazení proti stávkujícím vysokým školám v Praze, které poškodí předsednictvo ÚV KSČ v čele s Milošem Jakešem. Do polední 12. hodiny téměř všechny jednotky LM opustily Prahu a poslední z Prahy odjela jednotka LM z Plzně kolem 13. hodiny. 

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš se jako předseda ÚV Národní fronty ČSSR se členy předsednictva ÚV KSČ politicko-organizačním tajemníkem ÚV KSČ Karlem Hoffmanem a předsedou Výboru pro stranickou práci v ČSR Karlem Urbánkem a členem sekretariátu ÚV KSČ a místopředsedou ÚV Národní fronty ČSSR Rudolfem Rohlíčkem (bývalý první místopředseda federální vlády) ráno setkává s předsedou Československé strany socialistické Bohuslavem Kučerou a vedením této strany. Jednají o rozvoji a prohlobení spojenectví KSČ a ČSS na základě Národní fronty ČSSR, o současné vnitropolitické situaci a východisku z ní. Za východisko v situaci bylo přijato prohlášení předsednictva ÚV Národní fronty ČSSR. Předsednictvo ÚV Národní fronty ČSSR prohlásilo, že je připraveno posoudit nové náměty a návrhy, které ve společnosti vznikají. Na zasedání předsednictva ÚV Národní fronty ho navštěvuje náčelník hlavního štábu LM Miroslav Novák s tím, že pro mimopražské jednotky LM není využití, není jejich účast třeba a ani žádoucí, vyvolává to kritické ohlasy a šíří se fámy. Předkládá mu návrh, aby byly jednotky LM okamžitě odeslány z Prahy a vrátily do svých krajů. Miloš Jakeš návrh odsouhlasil s tím, aby se všechny jednotky LM okamžitě vrátily do svých krajů. To svědčí o tom, že Miloš Jakeš a většina předsednictva ÚV KSČ stále nemá ani tušení o co v celé společnosti jde a nedokáže přijmout adekvátní politické opatření. 

Ráno v 8. hodin v Praze zasedá Výbor ÚV KSČ pro stranickou práci v českých zemích za účasti člena předsednictva ÚV KSČ a předsedy tohoto Výboru pro stranickou práci v ČSR Karla Urbánka, který se plně ztotožnil s vystoupením generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše v televizi předchozího dne. Členy tohoto výboru byli také vedoucí tajemníci Krajských výborů KSČ a zasedání se účastní také ideologický tajemník Městského výboru KSČ v Praze Viktor Pázler. Karel Urbánek na základě stanoviska Městského výboru KSČ v Praze, který vyjádřil jednoznačný nesouhlas s přítomností mimopražských jednotek Lidových milicí v Praze vyzval přítomné vedoucí tajemníky Krajských výborů KV KSČ nebo jejich zástupce, aby vydali vlastní pokyn k odsunu jednotek Lidových milicí, kterým veleli. Tím podpořil stažení všech mimopražských Lidových milicí z Prahy o jejichž povolání nebyl informován, protože byl mimo republiku a také se nezúčastnil zasedání předsednictva ÚV KSČ předchozího dne. Výbor ÚV KSČ pro stranickou práci v ČSR dal úkol svému předsedovi Karlu Urbánkovi, aby na večerním zasedání předsednictva ÚV KSČ žádal odvolání náčelníka hlavního štábu Lidových milicí Miroslava Nováka. Podpořil tak stanovisko Městského výboru KSČ v Praze v čele s Miroslavem Štěpánem a oslabil pozici předsednictva ÚV KSČ v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem. Současně se také připojil k výzvě ke klidu, aby mohly proběhnout plánované změny.

Člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Miroslav Štěpán se bez vědomí předsednictva ÚV KSČ setkal s hlavou katolické kardinálem Františkem Tomáškem. Miroslav Štěpán sám připomněl význam svatořečení Anežky Přemyslovny, vyslovil se v současné vnitropolitické situaci pro dialog. Přijetí se zúčastnili biskup Jan Lebeda a primátor hlavního města Prahy Zdeněk Horčík. Kardinál František Tomášek ocenil, že k tomuto rozhovoru došlo. Miroslav Štěpán zřejmě po vzoru Polska plánoval další dialog s pomocí katolické církve. Bylo zřejmé, že bude svoláno mimořádné zasedání ÚV KSČ, kde již chtěl Miroslav Štěpán vystupovat jako hlavní činitel, který již vede tolik potřebný dialog a jednání. 

Na informační poradě na ÚV KSČ u člena předsednictva a ideologického tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka s šéfredaktory vybraných masmédií Jan Fojtík neměl ke vzniklé situaci co říci a řekl, že pokud bude požádán odstoupí ze své funkce. Podpořil také stažení mimopražských Lidových milicí z Prahy, o kterých prohlásil, že až uvidí masové demonstrace na Václavském náměstí v Praze budou mít strach a měli by odjet do svých krajů. To svědčí o neschopnosti a nerozhodnosti stranických orgánů přijmout rozhodné stanovisko k aktuálním událostem a pokusit se zvládnout nově vzniklou situaci a také o tom, že Jan Fojtík také nemá bližší informace o celém zákulisí. 

Městský výbor SSM v Praze vyslovil požadavek okamžitě svolat Federální shromáždění ČSSR, federální vládu a ÚV KSČ. Svolání Federálního shromáždění a federální vlády, které by mohly přijmout aktuální politická rozhodnutí na podporu stávajícího vedení dávalo smysl. Ke jejich svolání však zatím nedojde. Zájem je hlavně na urychleném svolání ÚV KSČ, aby mohl být odstraněn generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.  

Generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který byl z titulu své funkce také předsedou Rady obrany státu ROS ČSSR navštěvuje ministr národní obrany ČSSR armádní generál Milán Václavík, který ho informuje o svolaném velitelském shromáždění ČSLA v Praze následující den ve čtvrtek 23. 11. 1989 na podporu stávajícího politického vedení a socialismu a nabízí mu možnost podpory armády. Miloš Jakeš je však odpůrcem silového mocenského řešení a takovou možnost odmítá.  

Odpoledne před 16. hodinou se na Václavském náměstí v Praze opět shromažďují manifestanti, celkem zhruba asi 200 000 lidí. Z budovy Melantrichu opět mluví čelný představitel Občanského fóra Václav Havel, předseda Městského výboru Československé strany socialistické v Praze Petr Mišoň a další. Národní fronta v Praze se začíná rozpadat. Poprvé zde veřejně po 20 letech zaspívala Marta Kubišová. Je zřejmé, že demonstrace v Praze jsou již opakovaného masového charakteru.

Večer se v Bratislavě na náměstí SNP sešlo asi 60 000 lidí. Demonstranti aplaudovali po výzvách studentů a umělců, za které pomluvil herec Milan Kňažko. Vystoupili také zástupci dělníků ze Slovnaftu a kovopracujících. V Brně se demonstrace na náměstí Svobody zúčastnilo 40 000 osob. S projevy vystoupili zástupci koordinační skupiny brněnského OF.

Večer v Praze opět zasedá předsednictvo ÚV KSČ, které se zabývá vnitropolitickou situací. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš předkládá návrh ministra národní obrany arm. gen. Milána Václavíka o možnosti silového zákroku za podpory armády, který také předsednictvo ÚV KSČ odmítá jako neakceptovatelný. Tradice, že armáda nepůjde proti vlastnímu lidu, byla dodržena a armáda nasazena nebyla. Předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o svolání mimořádného zasedání ÚV KSČ v Praze na pátek 24. listopadu 1989. 

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš informoval, že náčelník Hlavního štábu LM Miroslav Novák nesprávně pochopil diskusi na předsednictvu ÚV KSČ v úterý 21. listopadu 1989 a nesplnil rozhodnutí koordinovat celou akci na základě konzultací s politickým vedením Prahy tj. Městským výborem KSČ v Praze v čele s Miroslavem Štěpánem, které na poradě vedoucích tajemníků Obvodních výborů KSČ tuto akci odmítlo. Vzhledem k tomu, že tuto otázku předem nekonzultoval ani s Městským výborem MV KSČ v Praze ani s federálním ministrem vnitra Františkem Kinclem, způsobil chaos a nesprávné dohady. Také rozhodl o své vůli, bez rozkazu o umístění některých jednotek LM na vysoké školy a vysokoškolské koleje a pro jeho neodpovědný přístup ihned podal návrh na jeho odvolání z funkce náčelníka Hlavního štábu LM. Předsednictvo ÚV KSČ okamžitě rozhodlo o jeho odvolání z funkce a ihned ho odvolalo z funkce náčelníka Hlavního štábu Lidových milicí.   Miroslav Štěpán, který na schůzi v úterý 21. listopadu 1989 nebyl přítomen, zaujal kritické stanovisko a vyslovil nesouhlas s pozváním LM do Prahy. Také předseda Výboru pro stranickou práci v ČSR Karel Urbánek přednesl požadavek svého Výboru na odvolání náčelníka hlavního štábu Lidových milicí Miroslava Nováka. Předsednictvo ÚV KSČ ihned odvolalo náčelníka Hlavního štábu Lidových milicí ČSSR Miroslava Nováka z funkce za to, že nesplnil Usnesení předsednictva ÚV KSČ a vydaný rozkaz o povolání mimopražských jednotek Lidových milicí neprojednal s územním stranickým orgánem tj. Městským výborem KSČ v Praze v čele s Miroslavem Štěpánem. Na zasedání se také ukázalo, že ani hlavní štáb Lidových milicí ani generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš neměli představu, jak bude zabezpečen pobyt Lidových milicí v Praze a jejich zapojení do střežení objektů, nebylo ani jasné jejich ubytování, či uspořádání nějakého aktivu apod. Na zasedání také nebyl přítomen Miroslav Novák, který se o svém odvolání z funkce doslechl. Rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ o jeho odvolání mu tlumočil Miloš Jakeš až druhý den ve čtvrtek 23. listopadu 1989, pro kterého to bylo údajně těžké a toto rozhodnutí mu ani nezdůvodnil.

Tento krok destabilizoval situaci v LM v Praze i v ostatních krajích a celá událost dokonale znevěrohodnila generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše jako neschopného a váhavého.

Moje doplnění:

Bez komentáře. Neměl jsem žádné informace o tom co se na ÚV KSČ a MV KSČ v Praze odehrávalo. 

Čtvrtek 23. listopadu 1989 :

V 7. hodin ráno se scházejí předsedové celozávodních výborů SSM z celé Prahy, aby se sjednotili na postupu. Neshodnou se však, zda podporovat Občanské fórum a zda se zúčastnit generální stávky v pondělí 27. 11. 1989. V SSM začínají panovat rozpory a předseda ÚV SSM Vasil Mohorita prohlašuje, že situaci určitě nezkomplikoval SSM, ale velmi pomalé a chabé reakce jiných, a že je potřebné, aby došlo k nutným změnám. Jedná se o další přímý útok proti generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi a předsednictvu ÚV KSČ.

Moje doplnění:

Ano šlo o to podpořit uskutečnění zasedání ÚV KSČ. V mém záměru mě před tím podpořil telefonicky Jindřich Poledník. Jediný člen vedení ÚV KSČ. A také Hanák Lumír. Šéfredaktor OMS. Časopisu Otázky Míru a Socialismu vydávaném v mezinárodní redakci komunistických a dělnických stran z mnoha zemí na prakticky celém světě. To byl řadový člen ÚV KSČ. Jinak nikdo.   

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš přijal zástupce stranických organizací ČVUT Praha. Shodl se s nimi na stanovisku, že situaci je třeba řešit politickými prostředky, hájit přitom přednosti socialismu a nastoupit cestu dialogu. Ze 40 000 studentů pražských vysokých škol se převážná většina účastní protestní stávky. 

Československý rozhlas a televize vyjadřují nespokojenost s dosavadním způsobem zpravodajství. Pracovníci Čs. televize protestují proti způsobu střihů zpráv a chtějí, aby byl již tento den byl vysílán přímý přenos z Václavského náměstí a odvysílána videokazeta se zásahem SNB na Národní třídě. Televize a rozhlas se tak začínají vymykat kontrole stávajícího politického vedení, což také zásadně zkomplikuje situaci i organizátorům změn.

Začíná být zřejmé, že se situace vymyká kontrole a člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Miroslav Štěpán začal objíždět bez vědomí předsednictva ÚV KSČ, které vydalo pokyn nevyjíždět na demonstrace pražské závody, aby získal na svoji stranu podporu dělníků. V ČKD Lokomotiva-Sokolovo v Praze Vysočanech chtěl získat podporu hutních dělníků největších pražských závodů ČKD. Neměl však svůj projev připravený a vystoupil zde s oznámením, že na mimořádném zasedání ÚV KSČ v pátek 24. listopadu 1989 budou přijaty zásadní personální změny, na což bylo skandováno souhlasem. Poté však označil požadavky demonstrujících za požadavky dětí a tím si proti sobě poštval přítomné dělníky, kteří ho přerušili pískotem a začali skandovat „Demisi, demisi “. Projev musel být po necelých 3 minutách ukončen. Od té doby dokonce i Závodní jednotka Lidových milicí ČKD Sokolovo začala podporovat požadavky demonstrujících. Miroslav Štěpán se však tím, že burcoval dělníky pražských závodů na svoji vlastní podporu pokoušel vrátit k situaci v únoru 1948 a zvyšoval hrozbu dalších nepředvídatelných událostí s nebezpečím násilných střetů a občanské války. Tím se stal nepřijatelným pro většinu členů ÚV KSČ a Městského výboru KSČ v Praze včetně svých spojenců a jeho politická kariéra skončila. Miroslav Štěpán již nemá podporu ani pražských LM, ani pražských dělníků. Tím, že neuspěl s podporu u dělníků bylo zřejmé, že dělníci nepodporují stávající vedení a ukázalo se, že ani dělníci, ani lidé na venkově, a dokonce ani členové strany nebudou tu stranu bránit.

Ráno navštívili představitelé občanské iniciativy Most poradce předsedy federální vlády Ladislava Adamce Oskara Krejčího se žádostí o další setkání a jednání s předsedou federální vlády. Oskar Krejčí jim řekl, že do pátečního mimořádného zasedání ÚV KSČ to nebude možné, ale zároveň je požádal, zda by nemohl hlavní představitel Občanského fóra Václav Havel při odpolední manifestaci po 16. hodině z balkónu nakladatelství Melantrich na Václavském náměstí v Praze veřejně podpořit předsedu vlády Ladislava Adamce. Václavu Havlovi to však těsně před jeho vystoupením rozmluvil ředitel Prognostického ústavu ČSAV Valtr Komárek s tím, že jestli chce Ladislav Adamec podporu, ať si ji zaslouží. Ladislav Adamec tak chtěl získat výhodnou pozici, kdy by za ním stála veřejnost pro nadcházející mimořádné zasedání ÚV KSČ, kde neměl na rozdíl od svého předchůdce Lubomíra Štrougala ani zdaleka takovou podporu, aby mohl být zvolen do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ. Ladislav Adamec již předpokládá, že bude odvolán generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.

Na poradě vedení FMV uvádí náčelník Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje plk. Antonín Chmelíček, že pražské Lidové milice jsou akceschopné pouze z 35 %. To znamená, že z více než 7 000 členů pražských LM je možné povolat jen 2 500 členů a 4 500 členů odmítá sloužit. Lidové milice v Praze již byly natolik rozložené a nejednotné, že byly pro další podporu stávajícího vedení prakticky téměř nepoužitelné.

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš je zcela bezradný a povolává k sobě bývalého předsedu federální vlády Lubomíra Štrougala, který kvůli němu odešel v říjnu 1988 z funkce, aby se s ním poradil jak má dále postupovat. Lubomír Štrougal mu doporučuje odvolat federálního ministra vnitra Františka Kincla, který však v době zákroku pořádkových sil SNB na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 pobýval v Ostravě, kde o ničem nerozhodoval a ani nebyl přesně informován o aktuální situaci. Takový krok by destabilizoval situaci v SNB, ale na druhou stranu by se tím předsednictvo ÚV KSČ distancovalo od zákroku SNB. Miloš Jakeš však považuje ministra vnitra ČSSR Františka Kincla za čestného člověka oddaného socialismu a jeho odvolání nepokládá za správné.      

V budově ministerstva národní obrany ČSSR v Praze na Valech se koná porada hlavních funkcionářů armády od úrovně velitelů divizí a jejich zástupců pro věci politické. Vystoupil zde ministr národní obrany armádní generál Milán Václavík. Bylo přijato prohlášení, v němž stojí, že ČSLA vyjadřuje podporu ÚV KSČ a vládě. Na shromáždění byla vyjádřena připravenost armády hájit a ubránit vymoženosti socialismu, svobodu a mír v ČSSR. Je však zřejmé, že případné přímé nasazení armády podporuje jen část nejvyššího velení ČSLA, političtí pracovníci ČSLA a příslušníci vojenské kontrarozvědky.

Moje doplnění:

Je třeba znovu připomenout, že příslušníci vojenské kontrarozvědky byli příslušníci Státní bezpečnosti. 3. správa STB podléhající tak jako celá STB generálu Lorencovi byla Vojenská kontrarozvědka. Tedy ne „naše struktura“ ale struktura STB. Všichni příslušníci STB mě společně na shromáždění komunistů Federálního ministerstva vnitra hned po 17. listopadu 1989 odsoudili. Všechny správy STB. Píše o tom pplk. Chovanec ve svých zveřejněných pracovních zápisnících denících. A já jsem se tady k tomu na webu ve vyjádření ke knize nějakého Žáčka již podrobně vyjádřil. 

Odpoledne v 16. hodin se na Václavském náměstí v Praze schází zatím největší shromáždění asi 300 000 demonstrantů, které je nejpočetnější v posledních dnech a letech. Zúčastněným se během demonstrace naskytl neobvyklý pohled. V jednom okamžiku na náměstí dorazil s transparenty průvod několika tisíc dělníků z ČKD vedených kovářem Petrem Millerem, které celé shromáždění nadšeně přivítalo. Na shromáždění promluvili za Občanské fórum Václav Havel, předseda Ekumenické rady církví Josef Hromádka, ředitel prognostického ústavu ČSAV Valtr Komárek, představitel hnutí Obroda Věněk Šilhan a mnozí další.

V Bratislavě se protestního shromáždění se zúčastnilo 60 000 osob. Vystoupil zde také Alexandr Dubček. V Brně se shromáždilo 28 000 obyvatel, ke kterým vystoupil mimo jiné disident Jaroslav Šabata.

Večer vystupuje v Československé televizi ministr národní obrany ČSSR armádní generál Milán Václavík, který zdůraznil spojení armády s lidem, zásluhy armády a její podporu programu KSČ. Vyslovil se pro občanskou odpovědnost a proti demonstracím. Popřel účast výsadkářů ČSLA na zákroku 17. 11. 1989 na Národní třídě v Praze. Řekl, že armáda nikdy nevystoupila a nevystoupí proti lidu. Bylo zřejmé, že ČSLA nepůjde proti lidu.

V pozdních večerních hodinách se uskutečnilo mimořádné zasedání Městského výboru KSČ v Praze. Přijalo stanovisko, v němž se obrací na svolané mimořádné zasedání ÚV KSČ následující den v pátek 24. 11. 1989 a vyjadřuje názor, že v popředí není otázka postavení funkcionářů, ale celé KSČ a že je nutno provést zásadní kádrové změny. Konstatovalo, že považuje za nezbytné konkrétní kroky k vyřešení současné krizové situace, zahájit dialog. Vyjádřilo stanovisko, že zásah 17. 11. 1989 měl negativní dopad na vývoj politické situace. Nadcházející zasedání ÚV KSČ komunisté označili za „osudový okamžik, kdy se rozhodne o osudu KSČ a celé naší společnosti.“ Bylo zřejmé, že se začíná distancovat od svého vedoucího tajemníka Miroslava Štěpána.

Pátek 24. listopadu 1989 :

V ranních hodinách ještě přijal generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš delegaci severomoravských krajských organizací KSČ Severomoravského kraje vedenou vedoucím tajemníkem krajského výboru KV KSČ Severomoravského kraje Václavem Václavíkem. Delegace vyjádřila požadavek upevnění akční jednoty strany, založené na jednotě ÚV KSČ. Miloš Jakeš vysvětlil složitost situace a stupňování úsilí ve vystupování protisocialistických sil v zemi. Severomoravský kraj se svým těžkým průmyslem a tisíci horníky zůstává stále oporou stávajícího politického vedení a dosud ho jako jediný kraj v republice prakticky nezasáhly opoziční manifestace.

Náčelník Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje plk. Antonín Chmelíček, který je politicky řízen vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze Miroslavem Štěpánem požaduje povolat pořádkové jednotky SNB z Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti českého ministerstva vnitra jako zálohu do pražských Vokovic, kde bude probíhat mimořádné zasedání ÚV KSČ pro případ, že by se k němu vydali demonstranti z Václaského náměstí. Tento požadavek je velitelem Pohotovostního pluku údajně odmítnut. Je zřejmé, že i v SNB začíná panovat nejednotnost a některé útvary VB začínají odmítat poslušnost. 

V pátek 24. listopadu 1989 v 10. hodin začalo v Praze v budově Vysoké školy politické ve Vokovicích svolané mimořádné zasedání ÚV KSČ. Průběh zasedání ukázal na nejednotnost celého ÚV KSČ. Úvodní projev zahájil generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, v němž sdělil, že ÚV KSČ se nachází v krajně vypjaté situaci, naše země na osudové křižovatce. Zdůraznil nutnost sebekritického zkoumání činnosti strany, vytkl přílišné spoléhání na konsolidovanost společnosti, pomalou realizaci přestavby a nedocenění procesů v Maďarsku, Polsku, NDR a jejich vliv u nás. Celkově byl však jeho projev slabý a jeho návrhy řešení situace ukázaly, že nemá přehled o tom, ce se v celé společnosti děje. Jeho návrh na kádrové změny, aby odešli z funkcí členů předsednictva ÚV KSČ prezident republiky Gustáv Husák, předseda Federálního shromáždění ČSSR Alois Indra a politicko-organizační tajemník ÚV KSČ Karel Hoffman, který měl odejít i z funkce tajemníka ÚV KSČ měl připravený na plánované zasedání ÚV KSČ v prosinci 1989, ale v současné aktuální situaci byl zcela nedostatečný a také svědčil o tom, že Miloš Jakeš netuší co se ve společnosti aktuálně děje.   Následující diskuse byla plná rozporů, osobních útoků, nejednotnosti a značně rozdílných názorových proudů. Byl vznesen návrh na odvolání federálního ministra vnitra Františka Kincla a českého ministra vnitra Václava Jirečka za zákrok SNB z pátku 17. 11. 1989, který však nebyl schválen. Český ministr vnitra Václav Jireček k tomu sdělil, že bez politického pokynu by k zákroku nedošlo. Mezi zastánce silového potlačení masových protestů patřili člen předsednictva ÚV KSČ a předseda Federálního shromáždění ČSSR Alois Indra, bývalý člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ pro ideologické a mezinárodní otázky Vasil Biľak, člen předsednictva ÚV KSČ a předseda ÚRO Miroslav Zavadil, ministr národní obrany armádní generál Milán Václavík, místopředseda vlády a bývalý ministr vnitra Jaromír Obzina a další. Naopak k rozhodným odpůrcům silového řešení patřili bývalý člen předsednictva ÚV KSČ a předseda federální vlády Lubomír Štrougal, bývalý člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Antonín Kapek a mnozí další. Zasedání podrobilo generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše ostré kritice a donutilo ho s celým předsednictvem a sekretariátem ÚV KSČ k demisi. Ze všech stranických funkcí odcházejí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, ideologický tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík, politicko-organizační tajemník ÚV KSČ Karel Hoffman a z funkcí členů předsednictva ÚV KSČ odcházejí prezident ČSSR Gustáv Husák a předseda Federálního shromáždění ČSSR Alois Indra. Na tomto mimořádném zasedání ÚV KSČ nakonec díky předchozím dnům dávají od Miroslava Štěpána ruce pryč Antonín Kapek a Lubomír Štrougal, ale také Vasil Mohorita, Karel Urbánek a další.

Moje doplnění.

Nemohl jsem dávat ruce pryč od někoho u koho jsem ruce nikdy neměl. Tedy nikdy jsem s ním nebyl v žádném spojení. Stejně jako jsem nemohl zradit ty ke kterým jsem nepatřil. Zabezpečil jsem vše, co bylo potřeba v souvislosti s Operací Benjamin/ Bartoloměj udělat pro konečný cíl Operace – Pád SSSR a světového komunismu v roce 1991. Přesně podle plánu. Tak to vojáci vlastenci Masaryka a Beneše dělali již od vzniku republiky. Choval jsem tak jak bylo v té, které situaci třeba se chovat. Příklad, nebo konkrétní ukázku, jak se to organizovalo si budete moci přečíst v dalším příběhu pod názvem Dopis brigádního generála Františka Moravce.

Hlavním uvažovaným a navrhovaným kandidátem na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ se stal Lubomír Štrougal, který však těsně nezískal nadpoloviční většinu hlasů, a nakonec sám kandidaturu odmítl. Novým generálním tajemníkem ÚV KSČ byl nakonec většinou hlasů včetně Gustáva Husáka a Miloše Jakeše zvolen Karel Urbánek, který ovšem na nejvyšší funkci nebyl vůbec připraven a neměl informace o celém zákulisí. Důležitá funkce ideologického tajemníka ÚV KSČ nebyla vůbec obsazena. Předseda federální vlády Ladislav Adamec na tomto mimořádném zasedání ÚV KSČ nabídl svou demisi na funkci předsedy vlády, ale když zjistil, že nemá naději na zvolení do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ odmítl poté zvolení za člena předsednictva ÚV KSČ. Ladislav Adamec ovšem také nebyl nikým do předsednictva ÚV KSČ navržen a ukázalo se, že jeho pozice na stávajícím ÚV KSČ byla nepatrná. Miroslav Štěpán byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ, ale na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ nebyl nikým navržen a jeho pozice byla dále již velice špatná. Mezi dalšími navrhovanými kandidáty na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ byli konzervativní člen Výboru pro stranickou práci v ČSR a vedoucí tajemník Východočeského krajského výboru KV KSČ Otto Liška, který byl nakonec zvolen do funkcí člena sekretariátu a politicko-organizačního tajemníka ÚV KSČ a proreformní vedoucí oddělení státní administrativy ÚV KSČ Rudolf Hegenbart, který patřil společně s vedoucím ideologického oddělení ÚV KSČ Jaroslavem Jeníkem a vedoucím oddělení společenských organizací a národních výborů ÚV KSČ Janem Bouchalem k progresivním činitelům aparátu ÚV KSČ navrhujícím nutné politické změny, které však ani toto mimořádné zasedání nepřijalo a Rudolf Hegenbart byl hlasy konzervativců zcela vyřazen z jeho zvolení do vyšší stranické funkce a do předsednictva ÚV KSČ, kde by mohl ovlivnit politiku KSČ. Předseda české vlády František Pitra za viníky současné krizové situace označil Miloše Jakeše a Miroslava Štěpána, čímž oslabil pozici generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše a distancoval se od Miroslava Štěpána, a také odmítl stejně jako předseda federální vlády Ladislav Adamec své opětovné zvolení do předsednictva ÚV KSČ, aby se pro další období od sebe oddělili vedoucí stranické a vládní funkce. Oba hlavní kandidáti v boji o funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Miroslav Štěpán a Ladislav Adamec tak nakonec úplně vypadli ze hry.   

V Praze se koná zasedání ÚV Československé strany socialistické. V úvodním slově se předseda ČSS Bohuslav Kučera vyjádřil k současné situaci a jejím příčinám, promluvil o vývoji ČSS v posledních dvou letech. Bylo přijato společné prohlášení, v němž byl zdůrazněn nesouhlas ČSS s vládními postoji. ČSS zaujala pozitivní stanovisko k nezávislým iniciativám a hnutím, vyslovila se pro dialog. Z jednání vzešel návrh na setkání politických stran a sil Národní fronty a občanských iniciativ, církví atd., za dosažení národní shody a východiska. Bylo schváleno prohlášení předsednictva a sekretariátu ÚV ČSS – ústřednímu výboru bylo uloženo prosazovat rovná práva pro všechny občanské a politické strany, přispět k uskutečnění svobodných voleb a vytvoření vlády národní dohody. Československá strana socialistická jako součást Národní fronty se tak otevřeně postavila proti současnému vedení KSČ.

Kolem 16. hodiny se na Václavském náměstí opět schází shromáždění více než 300 000 lidí, které zaplnilo celý prostor Václavského náměstí a přilehlých ulic. Promluvili zde poprvé Alexandr Dubček, který přijel do Prahy, dále Václav Havel, Čestmír Císař z hnutí Obroda a další. Naštěstí shromáždění neuposlechlo výzvy některých řečníků z tribuny, aby se vydalo manifestovat směrem k mimořádnému zasedání ÚV KSČ do Vokovic, což by mohlo znamenat nebezpečnou krizovou situaci a do Vokovic se vydala jen malá skupinka lidí.

V Praze byla ustavena Nezávislá vyšetřovací komise k vyšetření událostí 17. listopadu 1989.

Ve 20.25 hodin večer Československá televize poprvé odvysílala záběry ze zásahu SNB proti studentské manifestaci v pátek 17. 11. 1989 na Národní třídě v Praze.

Moje doplnění:

Nezúčastnil jsem se zcela v souladu s mým posláním žádných diskusí o tom, kdo bude jakou funkci zastávat. Bylo to totiž jedno. Byl to konec historicky přesně vymezeného období. Jak nedávno při nějaké diskusi s Michalem Macháčkem vyjádřil Ladislav Žák, byl to ANTIÚNOR. Ano přesně podle plánu chystaný od ÚNORA 1948. Vojáky-Vlastenci. Další krok k pádu SSSR a světového komunismu. Nikdo na tom nemohl nic změnit.

Sobota 25. listopadu 1989 :

V sobotu 25. listopadu 1989 ráno zasedá v Paláci kultury v Praze celopražský aktiv funkcionářů KSČ, který však se v průběhu jednání zradikalizuje a Miroslav Štěpán, který očekával jeho podporu neuspěje a vzdává se funkce vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze a oznamuje, že totéž učiní na večerním zasedání předsednictva ÚV KSČ, kde také požádá o uvolnění z funkce člena předsednictva ÚV KSČ. Je tak fakticky donucen odstoupit z funkce vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ hlavního města Prahy a rezignovat na funkci člena předsednictva ÚV KSČ. Na zasedání Městského výboru MV KSČ v Praze poté ohlásil svou rezignaci vedoucí tajemník Miroslav Štěpán a s ním všichni členové vedení Městského výboru KSČ v Praze.

Předseda federální vlády Ladislav Adamec přes poraženeckou náladu z výsledků mimořádného zasedání ÚV KSČ svolal mimořádnou schůzi federální vlády. 

Ve 12.00 hodin se sešla v Praze na mimořádném zasedání federální vláda, kde bylo rozhodnuto okamžitě zahájit rozhovory představitelů federální vlády se zástupci stávkujících studentů, doporučit ústřednímu výboru Národní fronty ČSSR, jehož předsedou byl v té době stále odvolaný bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, aby prezidentu republiky Gustávu Husákovi urychleně předložil návrhy na doplnění federální vlády o představitele jiných politických stran a nestraníky, uložila ministru vnitra ČSSR Františku Kinclovi, aby po dobu vyšetřování pozastavil výkon funkce veliteli zásahu SNB z pátku 17. 11. 1989 a doporučila prezidentu republiky Gustávu Husákovi, aby zastavil trestní stíhání politických vězňů. Zároveň se rozhodla urychlit dopracování návrhu nové Ústavy ČSSR a zákonů o shromažďování, spolčování a petičním právu, tiskového a branného zákona.

Ladislav Adamec jednal jen jako předseda federální vlády bez vědomí předsednictva ÚV KSČ a souhlasu nového generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka, i když v Ústavě ČSSR stále platí vedoucí úloha KSČ. Začal dělat svou vlastní politiku, i přesto, že předchozí den na mimořádném zasedání ÚV KSČ nabízel svou demisi na funkci předsedy federální vlády a těmito kroky nerespektoval autoritu nově zvoleného generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka a předsednictva ÚV KSČ.  

V poledne se také v budově úřadu federální vlády setkali zástupci občanské iniciativy Most s poradcem předsedy federální vlády Ladislava Adamce Oskarem Krejčím, který je znovu požádal, aby při odpolední manifestaci v Praze na Letné, kterou měla přenášet poprvé televize Občanské fórum podpořilo Ladislava Adamce. To se pak také stalo. Večer vystoupil v televizi předseda federální vlády Ladislav Adamec, který oznámil, že budou propuštěni političtí vězni a vyslovil se pro okamžité zahájení dialogu s představiteli Občanského fóra. Ladislav Adamec hrál opět svoji vlastní hru.  

Prezident republiky Gustáv Husák zastavil trestní stíhání proti 8 disidentům. Předsednictvo ÚV Národní fronty ČSSR podpořilo požadavek studentů na ustavení parlamentní komise, která přešetří zásah SNB ze 17. 11. 1989.

Československá televize a Československý rozhlas informovaly, že vstoupí do generální stávky a podpoří požadavky stávkujících studentů a herců. Tím se televize a rozhlas zcela vymkly kontrole stávajícího politického vedení a vlády.

Ke 14. hodině se na Letenské pláni v Praze 7 shromáždilo asi 750 000 až 800 000 lidí, kam se uspořádání manifestace přemístilo z Václavského náměstí. Shromáždění vysílala přímým přenosem Českoslovnská televize. Vystoupili zde opět Alexandr Dubček, který blahopřál ke svatořečení Anežky Přemyslovny, Václav Havel, který sdělil, že Občanské fórum chce jednat o konstruktivním řešení současné situace s předsednictvem vlády a vyjádřil nespokojenost OF s dosavadními změnami v ÚV KSČ. Vyzval k provedení generální stávky jako neformálnímu referendu o vedoucí úloze KSČ.

Vystoupil zde člen sekretariátu ÚV KSČ a předseda ÚV SSM Vasil Mohorita jako jediný z nově zvoleného vedení a oznámil zde, že Miroslav Štěpán odstoupil, což shromáždění přivítali na úvod s nadšením. Vasil Mohorita opustil svého spojence Miroslava Štěpána a hraje již jen svoji vlastní mocenskou hru. Předseda ONV Praha 7 a bývalý předseda českého a pražského SSM Miroslav Šlouf pomáhá tuto manifestaci zorganizovat, zajišťuje odborníky na ozvučení prostoru, tribunu a další zabezpečení.

Moje doplnění: Vystoupil jsem tam jako první. Nikdo jiný se mnou na tribuně nebyl. Stál jsem tam sám jako “ Sám voják v poli“ – ukrajinsky “ I ODIN V POLI VOIN“. Jak pojmenoval ukrajinský spisovatel DOLĎ-MICHAJLUK svoji knihu. V češtině vydanou pod názvem “ VELKÁ HRA“. Která vévodila v naší mini knihovně v našem bytě v domě v ulici pplk. Sochora 1391/4.

Cestou dolů, po mém vystoupení jsem se na schodech míjel s Václavem Havlem a jeho suitou. Bylo to velmi symbolické. A vy právě dnes, v těchto dnech, můžete pochopit, kdo na tom celém měl svůj rozhodující podíl. Tím nemyslím žádnou konkrétní osobu.

Demonstrace se konaly ve všech krajských městech. V Bratislavě se počet účastníků pohyboval kolem 60 000 lidí, v Brně kolem 30 000 lidí. Jinde od stovek až do tisíců lidí.

Večer v Československé televizi vystoupil s projevem nový generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek. Konstatoval, že země se ocitla na historické křižovatce a strana chce nastoupit novou cestu. Zdůraznil otázku důvěry ke straně a autority strany, odtrženost strany od lidí, jejich zájmů a potřeb. Přislíbil jednat se všemi, kteří to dobře myslí s osudem země, promluvil o nutnosti provést ve straně očistu a vystoupit proti zneužívání funkcí. Takový nevýrazný projev však nijak nemohl oslovit širší masy lidí a vůbec nenabízel další vizi do budoucna. 

Poprvé se v Československé televizi objevil na obrazovce Václav Havel, což bylo dosud nepředstavitelné.

Neděle 26. listopadu 1989 :

V Paláci kultury v Praze pokračoval druhým dnem jednání celoměstský aktiv funkcionářů KSČ. Pražský primátor Zdeněk Horčík vystoupil s výzvou, aby 27. 11. 1989 fungovala veřejná doprava a služby. Pracující byli vyzváni, aby při generální stávce nepřerušovali práci a manifestačně vyjádřili podporu novému generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Karlu Urbánkovi a novému vedení MV KSČ. Bylo zřejmé, že takové požadavky byly mimo realitu.

V neděli 26. listopadu 1989 se v obecním domě v Praze v 11. hodin se poprvé setkal a jednal předseda federální vlády Ladislav Adamec v čele delegace Národní fronty ČSSR a vlády ČSSR s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Na jednání je ze strany představitelů Občanského fóra vznesen požadavek na okamžité odvolání federálního ministra vnitra Františka Kincla, který však také Ladislav Adamec odmítá s odůvodněním, že není přesvědčen o jeho vině za zákrok SNB v Praze na Národní třídě 17. 11. 1989. Ze strany opozice je vnesen také návrh na odstoupení Gustáva Husáka z funkce prezidenta, který Ladislav Adamec navrhuje prozatím pro vážnost funkce prezidenta odložit. Zřejmě potřebuje získat čas, aby mohl získat širší podporu pro svoji vlastní kandidaturu na funkci prezidenta. Zástupci OF na tomto jednání zdůraznili, že cílem tohoto hnutí není převzetí moci, ale brzké vypsání svobodných voleb. Zároveň bylo dohodnuto, že propuštění politických vězňů, prošetření událostí 17. 11. 1989, svobody tisku a další témata budou projednána během následující schůzky v úterý 28. 11. 1989. Ladislav Adamec přijal od představitelů Občanského fóra pozvání na odpolední manifestaci na Letné v Praze, kam přišel společně s předsedou ÚV SSM Vasilem Mohoritou. Vasil Mohorita si vybral Ladislava Adamce jako příštího generálního tajemníka ÚV KSČ (předsedy KSČ), protože sám byl ve věku 37 let příliš mladý a Karel Urbánek byl stejně jako před ním Miloš Jakeš pouze „ dočasné “ řešení. Změnit několikrát strany nebylo ve vedení ÚV KSČ v roce 1989 zřejmě nic mimořádného.

Moje doplnění:

Ano na demonstraci tento den na Letenské pláni jsem také byl. V žádném případě jsem tam ale nebyl s ADAMCEM ATOSEM. Stál jsem tam jako vždy za hlavními aktéry tohoto představení. Ve druhé řadě. Ve skupině “ A jiné oficiální osobnosti“ jak se psávalo ve zprávách tiskových agentur o setkání špičkových politiků na mezinárodní scéně.  

Odpoledne se v Praze na Letenské pláni konala druhá manifestace více než 500 000 lidí. Z tribuny Sparty za Občanské fórum promluvil Václav Havel, informoval o jednání s předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a vyzval stávkové výbory, aby setrvaly v permanentní stávkové pohotovosti. Konstatoval, že OF chce být mostem od totality k demokracii a pluralitě. Po něm vystoupil předseda federální vlády Ladislav Adamec. První minuty jeho vystoupení, kdy pozitivně ocenil dosavadní jednání se zástupci OF a slíbil pokračování v dialogu a splnění všech požadavků, které jsou v pravomoci vlády provázel bouřlivý potlesk a skandování jeho jména. Poté však začal hovořit o tom, že při plánované generální stávce druhý den v pondělí 27. listopadu 1989 stačí stávkovat 5 minut, vyjádřil obavy z důsledků této generální stávky, a mluvil o tom, že s požadavky Občanského fóra seznámí znovu svolané večerní mimořádné zasedání ÚV KSČ, byl přerušen pískotem a výkřiky „Už je pozdě“ a „Demisi, demisi“. Přízeň manifestujících tím zcela ztratil. Během 5 minut prohrál svou šanci na další politickou kariéru. Ladislav Adamec měl v plánu získat podporu jak opozice, tak široké veřejnosti a s tím pak vystoupit na dalším mimořádném zasedání ÚV KSČ, kde chtěl získat podporu pro zvolení do funkcí generálního tajemníka ÚV KSČ, ale dopadl při svém veřejném projevu k lidem úplně stejně jako 3 dny před tím jeho konkurent Miroslav Štěpán. Ukazuje se, že Ladislav Adamec ve skutečnosti nemá na to, aby mohl převzít nejvyšší funkce ve státě jako generální tajemník ÚV KSČ nebo později prezident republiky.

Na tribuně na Letné jsou přítomni také předseda ÚV SSM Vasil Mohorita a předseda ONV Praha 7 a bývalý předseda českého a pražského SSM Miroslav Šlouf.

Vasil Mohorita dal od Ladislava Adamce na večerním dalším mimořádném zasedání ÚV KSČ ruce pryč a později o jeho projevu řekl, že mohl získat na svou stranu masy, které by ho vynesly na ramenou, ale všechno zkazil. Také Ladislav Adamec ztratil naději na podporu široké veřejnosti a převzetí role skutečného hlavního lídra v dalším vyjednávání s opozicí.

Moje doplnění:

Nemohl jsem dát ruce pryč od Adamce. Ani u něj jsem je nikdy neměl. Adamec sám z tohoto jednání odešel. Když zjistil, že pro něj není ve vedení KSČ místo. Nebo tam možná potkal někoho s vyšší hodností v jejich rezidentuře, který ho instruoval k tomuto kroku. To je také možné. Změna plánu. To ale nevím. To si jenom myslím, že se tam mohlo odehrát. ADAMEC ATOS se začal tehdy chovat jako kandidát na prezidenta, který není v žádném orgánu KSČ. Chtěl se tedy vyprofilovat, jako někdo, kdo stojí nad všemi. I nad KSČ. Takový novodobý Tatíček. Znovu opakuji. Z jednání odešel. Snad ještě před oficiálním zahájením.

Poté na shromáždění vystoupil Alexandr Dubček, který odmítl názory, že je již nyní třeba zklidnit situaci a vyzdvihl vysokou kulturní úroveň dnešního vývoje. Manifestaci živě vysílala Československá televize a Československý rozhlas. 

Na shromáždění veřejně vystupuje několik příslušníků pohotovostních jednotek Veřejné bezpečnosti českého ministerstva vnitra a Městské správy VB Praha, kteří vyjadřují podporu demokratickým změnám a omlouvají se za zásah na Národní třídě 17. 11. 1989, za což jim shromáždění aplaudovalo. Začíná být zřejmé, že i mezi příslušníky VB začíná panovat nejednota v ochotě stále podporovat stávající politické vedení. Manifestující po ukončení programu utvořili živý řetěz spojených rukou od Letné až k Pražskému hradu.

V Praze se sešli zástupci ÚV KSČ v čele s novým členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ Miroslavem Zajícem se zástupci Klubu za socialistickou přestavbu Obroda, aby společně posoudili současnou situaci. Při jednání se shodli na nutnosti nalézt nenásilné řešení situace s vyloučením mocenských prostředků. Shodli se i na programu řešit situaci na bázi demokracie a socialismu. Hnutí Obroda však nezískalo ve společnosti zdaleka takovou podporu jako nově vzniklé Občanské fórum a jeho vliv byl značně omezený.

Předsednictvo Československé strany lidové ČSL projednávalo na svém zasedání současnou situaci. Poděkovalo listu Lidová demokracie za publikování objektivních informací, konstatovalo nezbytnost kádrových změn v předsednictvu ČSL a tyto změny označilo za jedinou cestu k opětné jednotě strany a její akceschopnosti. Předsednictvo ÚV ČSL v čele s předsedou ČSL Zbyňkem Žalmanem pak podalo ústřednímu výboru ČSL rezignaci. Také Československá strana lidová jako další součást Národní fronty přestala podporovat stávající vedení KSČ.

V Praze začala v 17.30 hod. mimořádná plenární schůze Ústřední rady odborů, kde v úvodu předseda ÚRO Miroslav Zavadil požádal o uvolnění z funkce předsedy ÚRO a oznámil, že požádal o uvolnění z funkce člena předsednictva ÚV KSČ.     

Pozdě večer zasedalo v Praze ve Vokovicích v budově Vysoké školy politické druhé mimořádné zasedání ÚV KSČ. Zprávu předsednictva ÚV KSČ přednesl nový generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek. Zdůraznil v ní, že KSČ věnovala málo pozornosti názorům členů. Podal návrhy na další kádrové změny a návrh svolat na 26. 1. 1990 mimořádný sjezd KSČ s konkrétním akčním programem. Konstatoval, že byl zahájen dialog s politickými stranami, Obrodou (nezávislá iniciativa sdružující bývalé reformní komunisty) a Občanským fórem, doporučil zjednat nápravu v zastaralé ideologické práci a projednat návrhy na rekonstrukci vlád. Toto zasedání fakticky rezignovalo na mocenské řešení, když i Vasil Biľak se na něm již vyslovil pro další výhradně politické řešení situace. Ministr národní obrany ČSSR armádní generál Milán Václavík ještě stále vyjadřuje podporu armády socialismu, ale je již zcela zřejmé, že armáda nebude v následujícím politickém vývoji v zemi nijak použita. Zasedání přijalo žádosti o uvolnění z funkcí členů předsednictva ÚV KSČ Miroslava Štěpána z předchozího dne, Miroslava Zavadila, který byl téhož dne odpoledne na mimořádné plenární schůzi Ústřední rady odborů ÚRO odvolán z funkce předsedy ÚRO a Jozefa Lenárta, který odstoupil také z funkce „ druhého “ tajemníka ÚV KSČ pro mezinárodní otázky. Z funkcí kandidátů předsednictva ÚV KSČ byli uvolněni vedoucí tajemník Středočeského krajského výboru KSČ Josef Haman a vedoucí tajemník Jihomoravského krajského výboru KSČ Vladimír Herman, který na předchozím mimořádném zasedání ÚV KSČ navrhl do funkce nového generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka. O tom, že Karel Urbánek byl stejně jako jeho předchůdce Miloš Jakeš kompromisním řešením a jeho pozice byla krátce po jeho zvolení velice slabá svědčí i to, že krátce poté byla údajně funkce generálního tajemníka ÚV KSČ nabízena reformnímu představiteli ve vedení KSČ z roku 1968 Zdeňku Mlynářovi, který byl hned následující den pozván z emigrace z Vídně v Rakousku do Prahy do budovy ÚV KSČ, aby podpořil nové vedení KSČ, který funkci odmítl, ale KSČ později v televizi podpořil. 

Předseda ÚV SSM Vasil Mohorita byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ a ideologickým tajemníkem ÚV KSČ, tj. fakticky druhým nejvyšším představitelem KSČ.

Moje doplnění:

Byl jsem na začátku zasedání zvolen členem návrhové komise, která permanentně zasedala. U mého zvolení jsem nebyl. Ani jsem nevěděl, že ÚV KSČ si na začátku hlasování schválil hlasování aklamací. A ne perestrojkovou tajnou volbu, jak to zavedl po svém nástupu do funkce Jakeš. Že jsem byl zvolen jsem se dozvěděl na chodbě mojí Alma Mater od jednoho řadového pracovníka ÚV KSČ. který mi na chodbě zastavil a blahopřál mi. Protože jsem nebyl v sále v době volby, ani nevím kdo a jak pro mé zvolení a proti němu hlasoval. A asi se to ani už nikdy nedozvím.

Ze starého vedení zůstali v předsednictvu ÚV KSČ jen první tajemník ÚV KSS na Slovensku Ignác Janák, jehož odchod byl věcí slovenského ÚV KSS v Bratislavě a tajemník ÚV KSČ pro ekonomické otázky Ivan Knotek, jehož schopnosti a celková pozice byla špatná a neměl na další vývoj prakticky žádný vliv. Předseda federální vlády Ladislav Adamec po svém odpoledním neúspěšném vystoupení na manifestaci na Letné ztratil možnou podporu, nebyl opětovně zvolen do předsednictva ÚV KSČ a jeho další podpora ze strany předsednictva ÚV KSČ pro následující dny byla také velmi špatná. Generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek se ukázal jako nevýrazná osobnost a nemohl sehrát roli lídra v dalších jednáních s opozicí nebo vystoupit na manifestaci na Václavském náměstí nebo na Letné a obhajovat politiku KSČ. Byl pro politické řešení vzniklé situace, ale v té době již ani neměl jinou možnost. Za jeho vedení bylo předsednictvo ÚV KSČ sterilní, celý ÚV KSČ rychle ztrácel svůj dosavadní vliv a faktická moc se přesunula do vládních struktur. Také druhé mimořádné zasedání ÚV KSČ opět odmítá požadavky na odvolání federálního ministra vnitra Františka Kincla a českého ministra vnitra Václava Jirečka, ale nové předsednictvo ÚV KSČ v čele s Karlem Urbánkem je v následujících dnech již nijak nepodpoří. Zasedání ÚV KSČ nakonec projednalo program strany do XVIII. sjezdu a vyslovilo se pro přijetí akčního programu Za urychlení přestavby, rozvoje demokracie a socialismu. Opět se ukazuje, že se v aktuální politické situaci vůbec neorientuje a není schopné reagovat na aktuální vývoj, o čemž svědčí, že další mimořádný sjezd KSČ je svolán již za necelý měsíc na 20. prosince 1989, kdy již KSČ přestává mít vliv na další politický vývoj v zemi. 

Doslov :

Připravený scénař nevyšel a vše je nakonec úplně jinak. Začátkem prosince 1989 na zasedání Federálního shromáždění Lubomír Štrougal říká Miroslavu Štěpánovi „ Tys to posral, tys to tak posral “. Miloš Jakeš a Miroslav Štěpán jsou 7. prosince 1989 předsednictvem ÚV KSČ v čele s Karlem Urbánkem vyloučeni ze strany a Miloš Jakeš s Karlem Urbánkem při sdělování rozhodnutí o vyloučení oba tragikomicky „pláčou“. Osobnosti obou generálních tajemníků ÚV KSČ nejsou příliš silné. Ladislav Adamec sestaví 3. prosince 1989 novou federální vládu v poměru 15 členů KSČ proti 5 členům ČSL, ČSS a nestraníků, ve skutečnosti je poměr 17 : 5, kdy členy federální vlády jsou oba předsedové národních vlád, také členové KSČ. Nerespektoval tak stanovisko generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka a předsednictva ÚV KSČ, kteří mu doporučili, aby KSČ držela silové resorty, ale neměla již ve vládě nadpoloviční většinu. Naopak předseda české vlády František Pitra za dva dny 5. prosince 1989 sestaví novou českou vládu v poměru 8 členů KSČ proti 9 členům ČSL, ČSS a nestraníků. Ladislav Adamec a Karel Urbánek navštěvují ve dnech 4. a 5. prosince 1989 politické vedení v Moskvě s Sovětském svazu, kde však nejsou vůbec přijati generálním tajemníkem ÚV KSSS a předsedou prezidia Nejvyššího sovětu Michailem Gorbačovem, což je určitý náznak toho, že s nimi není do budoucna počítáno. Ladislav Adamec poté 7. prosince 1989 podává demisi na funkci předsedy federální vlády, která je již skutečně prezidentem Gustávem Husákem přijata. Ladislav Adamec kalkuluje se svojí kandidaturou na funkci prezidenta republiky, ale ukáže se, že jeho podpora není velká a ani tento kalkul mu nevyjde.   Miroslav Štěpán je 23. prosince 1989 ještě před Štěpánem vzat do vyšetřovací vazby, aby se z něj stala v budoucnu oběť sametové revoluce. Změny tak probíhají „do Štěpána bez Štěpána“. Gustáv Husák označí Vasila Mohoritu za zrádce socialismu a Vasil Mohorita za krátkou dobu podpoří kandidaturu Václava Havla do funkce prezidenta a zradí tak Ladislava Adamce, který si ho po svém zvolení předsedou KSČ 20. prosince 1989 vybral jako svého prvního tajemníka KSČ.

Moje doplnění:

O tom že bude Václav Havel prezidentem jsem věděl dávno před tím, než se o tom začalo mluvit veřejně. Nevěděl jsem ale, že u toho budu tak blízko. Tak to ale v mém případě vždy bylo. Holy Spirit organizoval vše v pravou chvíli.

Ano je to pravda že mě označil Gustav Husák za zrádce socialismu. Nemohl jsem, ale zradit to k čemu jsem nikdy nepatřil. Nebyl jsem ani právoplatně přijat za člena KSČ. Jak to zorganizovali záměrně vojáci. Aby to ti, kteří věděli, o co jde v Operaci Benjamin/Bartoloměj pochopili. A je přímo jasná lež tvrzení o tom, že si mě vybral ADAMEC ATOS za svého prvního tajemníka. Prvním tajemníkem jsem měl být já. Právě v souvislosti s pokračováním Operace Benjamin Bartoloměj a mojí rolí v jejím pokračováním až do pádu SSSR a světového komunismu za dva roky na to v plánovaném roce 1991. V té době ale již přehodnotila rezidentura KGB v Praze svoje jednání. Bylo jasné, že socialismus nezachrání a že se blíží jejich konec. Proto zásadně změnily svoji strategii. Připravili se na další válku se Západem. Tentokrát ne cestou budování nákladných sítí komunistických a dělnických stran obrovskými dotacemi různým hnutím po celém svět a placení všelijakých agentů a prostředníků a zprostředkovatelů a vydáváním různých komunistických publikací a tiskovin. Rozhodli se jít přímou cestou. Tak si nachystali svoje novodobé Pionýry, kteří podle jejich plánu-plánu KGB nahromadí za pomoci KGB obrovské majetky a dobudou Západ s těmito, jak jim říkají Oligarchy. Za mnou pár dní před sjezdem přišli s návrhem, že ADAMEC ATOS bude kandidovat na sjezdu na funkci ČESTNÉHO PŘEDSEDY. Neměl jsem v té tehdejší konkrétní situaci námitek. ČESTNÝ PŘEDSEDA nemá vliv na chod žádného politického subjektu, když se mu nedá prostor. A přede mnou byl jediný konkrétní úkol – zabezpečit, aby nic ze strany KSČ a jejího aparátu a dalších mocenských struktur tehdejšího státu nenarušilo volbu Václava Havla prezidentem Československa a přechod k demokracii. Tedy Anti únor. Pozice čestného předsedy KSČ ADAMEC ATOS ho z kandidatury na prezidenta právě v té době vylučovala. I když to navrhnout ještě na samotném jednání sjezdu někteří zkoušeli. Ale ADAMEC ATOS byl tak nepopulární mezi mladými lidmi, kteří tento mimořádný sjezd zcela ovládli že to v žádném případě nemohlo projít. Samotná volba pak proběhla pod taktovkou pražské rezidentury KGB tak, že nebyl čestným předsedou ale předsedou. Nevzpomínám si, zda jsem u těchto formulací byl na sjezdu přítomen. Asi ne. Určitě bych se ozval. Toto hlasování zcela ovládli lidé z pražské rezidentury KGB KAPEK VÍT. Na sjezdu to organizovali přítomní pražští delegáti ze skupiny KAPEK VÍT – ŠLOUF, ŠTĚPÁN. ŠUTKA, FRANC atd. A tak se jim podařilo “ I ODIN V POLI VOIN“ doběhnout. Tedy mě. Stalo se, stalo se. V Rumunsku vojáci likvidovali státní bezpečnost a u nás se chystala volba prezidenta a předsedy Federálního shromáždění. Celá východní Evropa byla v pohybu. Vojáci si nestěžují. Dělají, co je třeba v danou chvíli pro splnění cíle operace dělat. I když se situace změnila. A tak jsem to tak jako vždy před tím, celý můj život sám bez žádné podpory dělal. A vše se podařilo tak jak mělo. To je to nejdůležitější.

Ladislav Adamec označí za hlavní viníky špatné politické a ekonomické situace v zemi bývalé předsednictvo ÚV KSČ včetně jeho předchůdce ve funkci předsedy federální vlády Lubomíra Štrougala. Vůbec mu nevadí, že on sám byl posledních 2,5 roku členem tohoto předsednictva ÚV KSČ. Karel Urbánek zůstal ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ pouhých 26 dní. Poté od Ladislava Adamce a Vasila Mohority, kteří ho oba také zradili přijímá nevýznamnou funkci předsedy ústřední kontrolní a revizní komise KSČ a společně pak vylučují ze strany své dřívější spolupracovníky a představitele. Charakter a pevné politické zásady hlavním aktérům uvedených událostí skutečně mnoho neříkají.

Moje doplnění:

Karla Urbánka jsem nemohl zradit už vůbec. Od mého prvního setkání s ním v době, kdy pracoval jako vedoucí tajemník MV KSČ Brno jsem na něj neměl vůbec žádný názor. Jeden z řady pracovníků aparátu KSČ. Dost mi překvapilo, že ho vybrali do předsednictva ÚV KSČ. Ale nebyla to moje věc tak jsem se tím nezabýval. Horší bylo, že jsem se s ním nakonec setkal pracovně. A to bylo velmi nepříjemné. Obklopil se příslušníky STB a sabotoval jakékoliv moje návrhy. Pracoval v konspiraci a přišlo mi, že není zcela v pořádku. Ale to mohl být jenom dojem. Karel Urbánek byl na mimořádném sjezdu zvolen do funkce předsedy ústřední a kontrolní revizní komise KSČ, především z důvodu lítosti nad tím, do jaké nepříjemné situace se dostal. A pomohlo mu to, že se tam hlásil také právě ten, kdo schvaloval tento článek – Rudolf Hegenbart. To byl ale pravý opak Urbánka. A na tom mimořádném sjezdu byli převážně lidé, kteří prostě nechtěli Urbánka, který se snažil, i když marně něco udělat, jen tak jít. Proto dostal přednost před Hegenbart. Z lítosti. A z odporu proti Hegenbartovi, který vždy v „pravý čas“ onemocněl. Nebylo to tedy z nějakého mého rozhodnutí. A už vůbec ne z rozhodnutí ADAMEC ATOS, který tam jenom seděl a čekal kdy bude moci jít plnit úkol výroby odrůdy sovětských Pionýrů, a to českých Pionýrů-dobyvatelů Západu. S podvodem získané funkce, se kterou získal s tehdejšími pracovníky ekonomického aparátu KSČ moc nad financemi KSČ. A začali s výrobou Oligarchů ve spolupráci s dalšími rezidenty KGB v celé ekonomické sféře, vládou a státními orgány počínaje a Českou národní bankou konče. Později zakotvenými v nově vzniklých politických stranách.

Vaše komentáře

  1. Vasile, zdravím Vás. Dočetla jsem dnes Váš poslední příspěvek o tajemném Hegenbartovi. Hodně jsem o něm slýchávala… už je to dávno. JS ten člověk děsně iritoval, vykládal mi dlouhé hodiny o tom, jakéj vůl neschopný to je. A pokud si vzpomínám hlavně ho zajímalo, kdo ho odkud vytáhl a kdo ho tlačí.V žaludku mu ležel dlouho po převratu, ale to už byla jiná situace.
    Vás bych se chtěla zeptat, proč nenapíšete víc o tom, jak vám zabili rodiče a tchýni a proč jste vždycky psal o svých bratrech jako o bývalých.
    Můj otčím (říkala jsem mu táta) měl za sebou také těžký osud. Jako mladý lékař se dostal přes Polsko do SSSR, kde ho a celou partu chytli rusové a šoupli ho do lágru-někde v té velké zemi
    Nepobyl tam dlouho, protože někde dál vypukla epidemie úplavice, kterou měl jako doktor zastavit. Bez léků, jen s vodkou. Vodku jim sebral a aby nemocní a dehydrovaní vojáci nepadali do primitivních latrin, nechal ty zdravější postavit nové, podle jeho nákresu. Byly revoluční, protože před latrínou byly zakopané kůly, jichž se dalo prý držet a nespadnout dozadu. No, dostal prý placku na prsa a převeleli ho jinam, Ale u válečné medicíny musel zůstat.On nikdy nám nechtěl o válce nic povídat. Jednou jsem s ním byla v Martinu, dostal cestou nějaké tachykardie a tam jsem viděla, jak s z táty stal velitel, důstojní k- no prostě vážený člověk, vážený host. Prý má na památníku na Dukle jméno, i když tam nepadl. Celá jeho rodina byla velmi zvláštní. Jeden bratr se při útěku dostal do Rakouska, později byl souzen za válečné zločiny v době SNP velkém třikrát bez přítomnosti. Své matce odpřísáhnul na kolenou že „střílel, ale nekatoval.“.
    Píšu Ti to, ale vlastně ani nevím proč. Nicméně mám pocit poté, co se prokousávám Tvým příběhem, že válku nám byl čert dlužen. MS

    1. J.S. Pravděpodobně nevěděl, že mnozí byli ve funkcích kvůli jménům. Jako Hegenbart Rudolf například. Bylo jedno co umí nebo že nic neumí. Byl tam prostě proto, že byl “ značka“. Informace. Jak to popisuji v tom příspěvku. Proto to bylo jedno. Byli tam vybíráni lidé, aby to přesně tak jak to skončilo mohlo skončit. Vytáhli ho na světlo naši vojáci. Z DVOJKY. Nebo Holy Spirit tomu také říkám. Prostě byl tam jako všichni ostatní jako značka. Jak se jmenoval váš otčím? A kde byl v Gulagu víte? A kde působil jako lékař po válce? V tom Ústavu historie zkoumání zločinů komunismu mají prý dokumenty o mnoha vězních z Gulagu. Možná mají právě i jeho. Bývalí bratři jsou to proto, že se po revoluci stali zastánci minulého režimu. Jako zrádce, podle Husáka a KGB a STB, mě zavrhli. A dělali všechno možné abych zmizel ze světa. Tak jak to udělali se svojí matkou a s mým otcem, jejich otčímem. Ve spolupráci s dalšími po revoluci všeho schopnými novými statně bezpečnostními strukturami. Vše dobré vám přeji!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.