Díl VIII. Operace Benjamin/ Operace Bartolměj. Operace B Aneb Operace 8. Proč právě POČAPLY ?

90 zobrazení
TiskTisk

V Díle číslo VIII. se budu věnovat tomu, proč byly vybrány vojenskými plánovači pro závěrečnou fázi Operace právě obce jménem Počaply či Počeplice. Byl to právě název těchto obcí, který je spojuje, potom je to jejich geografická poloha – vodní toky, historické události, které se stali na jejich území, nebo v jejich okolí. Také jsou to významné osobnosti, které jsou s nimi spojeny a které se na území obcí, nebo v jejich okolí pohybovali. A také shody jmen lidí z těchto obcí a jejich okolí se jmény lidí, kteří jsou součástí mého příběhu. A propojení spojení a návaznost na Operaci Benjamin/Bartoloměj. Údaje , které používám jsou především z Wikipedia, nebo z dalších údajů zjištěných na různých Internetových stránkách, mapách atd.

Především si je třeba ujasnit, proč právě tento název byl důležitý pro další dorozumívání bez kontaktů. Na některých webových stránkách se objasňují názvy obcí s tímto jménem. Například u našich Horní Počaply ( místo narození mojí matky Ludmila Gebelt ) se píše, že obyvatelé obce ” čapali lodi na Labi “. Že to tedy byli takoví piráti, nebo loupežníci. U saských Počapel píší, že to je výraz, který vychází z Hornolužické srbštiny ” přisednout – přičapnout, čapnout “.To znamená přikrčit se, skrčit se před horou v údolí ( Mezihoří atd. ). Výrazů proč a co v názvu těchto obcí znamená se dá určitě vymyslet spousta. Faktem ale je to, že jestli poslechneme klasika české literatury, Aloise Jiráska s jeho dílem F.L.Věk, – F.L.V. – A.J. – Follow Anglický Jazyk. Následuj anglický jazyk, tak nám vyjde jenom jediná možnost.

Začneme příkladem, aby nemohlo dojít k nějakým pochybnostem. Názvy míst se často, měnily. Především tam, kde se pohybovali lidé, používající různé jazyky. Taková smíšená prostředí, zkrátka a dobře. A to právě v případě našich Počapel a Počeplic je. Tam se střetávala hornolužická srbština a němčina a čeština.

Pottschaplpitz je hornolužická srbská obec v oblasti Budišína. V zemi SASKO – zdůrazňuji. První důkazy o existenci obce jsou z Bautzner Dingbuch z roku 1364 a uvádí jako majitele panství Boemus de Cappelicze. S jistotou lze toto místo prokázat z dokumentů v rejštříku kláštera St. Marienstern, protože tam je záznam, že ” Puczaplicz ” odevzdal desátky, žito a oves ( žito Lipnicovité, i Žitná ulice, Dvojka a oVeS – V.S. ). A pak už procházíme stoletími až do současnosti. A jméno místa se mění – 1364 ” de Cappelicz “, 1374/82 ” Puczaplicz ” 1464 ” Poczschenplitz ” 1488 ” Potzschenplitz – Potzschaplitz ” 1490 ” Potzenplitz “, 1559 ” Potzschapelitz “, 1622 ” Poczscheblicz “, 1693 Pezscheplitz “, 1712 ” Potschaplitz “, Předpokládá se, že název místa vznikl z názvu občanů v tomto místě žijících ” osada obyvatel Počapalu nebo Počapaly – Potschappel. A právě Potschapl je druhá obec ležící v oblasti Saské Švýcarsko – východní Krušno hory. A od roku 1921 je součástí Freital. Právě tady zdůvodňují význam názvu obce, srbské ” počapnoti “. Obec přikrčená v údolí před Plunesche Grund.

Vrátíme li se k angličtině tak vidíme, že se jedná jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností o složeninu slova buď POTSCHAPPEL anebo POTSCHAPPLITZ – POTS a CHAPPEL anebo POTS a CHAPLITZ. A potvrzuje to i jméno prvního majitele s latinským Cappele – Tedy česky KAPLE. Místo určené k modlitbě. A k tomu přidáme ” pots ” a to jsou anglické hrnce – nádoby a ty jsou zase zpět do angličtiny vessel. Ke kapli patří dvě nádoby – křtitelnice a lampa. Tedy voda a světlo. To bez čeho není možné existovat. Obé je mnohokrát zmiňováno také v Bibli. S různým smyslem. Ale to není předmětem mého psaní. Prostě německé Wasser – voda, je obdoba anglického Vessel – nádoba a to obojí je i Vasil. A hebrejsky je voda ” MIM “, napsané latinkou a vyslovené ” MAJIM “. A lampa je i LUCERNA a hlavně SVĚTLO, tedy hebrejské OR. A to je i kůže a je to i Otmar Reidl atd. Hebrejsky je hrnec SIR – psáno hebrejskými písmeny a otočené na hlavu je to OIL. Olej. Náplň do nádob – lamp, luceren atd. Anebo také to je hebrejsky KABUL. Ano jako Klicperova BULKA a mého tchána Miroslava Svobody KABUL. Nebo anagram VASIL. A je to i hebrejské BAZICH , které jako anagram latinko – hebrejský je s posledním písmenem v hebrejském textu, postaveným na hlavu BAZIL. Podle důležitého a klíčového slova RUACH – DUCH – hebrejsky psané a postavené na hlavu je latinské V.I.L. Tedy U.L. – Uljanov – Lenin. ÚL a ÚSTÍ nad LABEM. To bylo v předcházejícím díle. Jenom pro připomenutí dalšího klíčového slova.

Aby to nebylo málo, tak pravděpodobný zakladatel obce se jmenoval BOEMUSE DE CAPPELICZE. Boemuse je Čech a to další je Z KAPLICE nebo z KAPLE. A tady se objevuje celá škála výkladů a možností pro budoucí potřeby komunikace. Jen takovou drobnou ukázku co vše se skrývá pod názvem Cappele. Je to i české kapela. Hudba a Boemuse z kapely jsem byl v Moskvě ve škole. ČECH Z KAPELY, kterou jsme tam založili. Aby to byla pravda tak mi tam ITAL jménem Vittorio, můj italský přítel věnoval plášť – NATO plášť. Plášť je také jedním z výrazů Cappele. Coppola byl slavný režisér v Holywoodu, který natočil film Kmotr, na jehož představení jsem byl při návštěvě právě Vittorio v Como v Itálii na vánoce 1972. Film byl ten rok poprvé promítán, měl premiéru, v klíčovém datu v mém příběhu 14. BŘEZNA. Sám režisér se narodil také v datu, který má souvislost s mým příběhem a bylo to dne 7. DUBNA ( 1939 ). V Německu byla za války odbojová organizace RUDÁ KAPELA – německy Die Rote Kapelle. Založil ji L.T. ( okres kde leží další Počaply v kraji U.L. a žili tam moji dva bývalí nevlastní bratři a já jsem tam sloužil na vojně ) Leopold Trepper – TRE – v BRUSELU – BELGIE. Kaplice jsou české město odkud mohl Boemuse de Cappelitcze přijít. A v Kaplicích teče Malše – Wasil a město je pojmenováno po KAPLI svaté Marie, která byla zbořena a na tom místě byl postaven kostel svatého FLORIÁNA. A tak se jmenoval první manžel mojí matky, kterého přivedla domů do Horních Počapel. Cappela anebo cappelone je také ve vojenském žargonu pokrývka hlavy. Italský vojenský klobouk. České slovo ČEPICE určitě také vychází z tohoto základu CAPPELA – CAPELA – COPPOLA – CUPPOLE – KAPLE – KAPELNÍK – KAPELA. Proč to tvrdím? Už jsem to psal v některém z mých úvodních psaní dříve. Ale pro důležitost to znovu zopakuji. Bylo to v roce 1967 na vojenské přísaze mého bratrance Karel Gebelt v Praze. Sloužil za prvé u spojařů a za druhé v Ruzyni, v kasárnách kde bylo popraveno v listopadu 1939, 9 studentských vůdců účastníků událostí 17. listopadu 1939. ( Žitná ulice ). Na jeho přísaze byli snad všichni příbuzní. On měl tehdy hysterický záchvat, s nadsázkou, protože mu někdo vyměnil, těsně před přísahou, pokrývku hlavy – vojenskou pokrývku hlavy, za několikanásobně větší. A měl jít na první vycházku do Prahy se svojí tehdejší přítelkyní s čepicí “až po ramena”. Byla z toho taková malá aféra. Ani už nevím, jak to dopadlo. Ale mluvilo se o tom, později, hodně a často a všude. A samozřejmě, že se smíchem, především proto, že si Karel Gebelt III. na svém vzhledu velmi zakládal. Vždycky. Tam to prostě někdo z “Dvojky” udělal a někdo zase další z “Dvojky” si toho všiml a sledoval to. A pochopil souvislost. Aniž by o sobě vůbec věděli. Ano, tak to bylo. A šlo právě o HORNÍ POČAPLY protože tam jsme měli společné kořeny. A s Horními Počaply ( a i dalšími Počaply a Počeplicemi ) souviselo i vše další spojené s nimi v Operaci Benjamin/Bartoloměj. A vy už také víte, že Karel Gebelt III. po vojně emigroval a žil ve Frankfurtu nad Mohanem v NSR. Atd. Aby to všechno byla pravda tak náš společný děda, Karel Gebelt I. bojoval v První světové válce na Italské frontě. Nevím, kde přesně bojoval. Jestli to bylo u Vittorio Veneto a Monte Grappa. V provincii Treveso. Ale co vím jistě, že Řím vypověděl trojspolkovou smlouvu dne 3. května 1915 – a 3. květen je i 6 a tedy i 9. květen. A je to i 3. srpen a to je i 6. srpen a to je i 9. srpen – narození mých bývalých nevlastních bratrů v Horní Počaply. A svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945, dva roky po jejich narození. A 23. května vyhlásila Itálie Rakousko Uhersku válku. A to je i 21. květen a to je i 21. srpen a to je i 12. srpen. Datum Okupace Československa a krachu puče v Moskvě v roce 1991 a datum narození mého otce v roce 1919 – přiženěného, jako druhé manžela mojí matky, také do Horních Počapel. A vím jistě, že válčiště Vittorio Veneto byl Vittorio, můj přítel a ten ukázal ( jen tím, že tam přijel ) v Moskvě, tamním zúčastněným na mě – Veneto je i Beneto – Ben eto a v ruštině to bylo – ETO BEN – TO JE BEN – Benjamin. Monte Grappa je i M.G. A také alkoholický nápoj z vinných hroznů a to je i Hrozenkov – Ludvík Svoboda a Bordeaux – Francisco Goya de Luciente a Claret – Klaret z Chlumce nad Cidlinou. A také jsou to Královské Vinohrady – Praha 2 – Dvojka. Otcova oblíbená moldavská píseň ” Smugljanka Moldavanka sabirajet vinograd “. A to bylo o MOLDAVIA stát na Balkáně, ne země kde teče MOLDAVA – VLTAVA. Španělsky je réva – PARRA. A aby to všechno byla úplně pravda, tak jsem z tehdejší návštěvy Itálie v roce 1972 přivezl mému otci jako dárek láhev GRAPPA. A to vše už bylo tady mnohokrát a mnohokrát. A ještě nakonec. To válčiště bylo v provincii TREVESO – TRE a V.S. – U.S. a S.U. a U.K. Nebo také V.S. a V.S. a S.V. moje a mého otce. I oves – oveeska – obvodní vojenská správa O.V.S. Například.

Protože šlo o víc než jenom o jednorázovou informaci, ale o informaci s dlouhým trváním, tak je tu ještě jeden maják. Lampa, Lucerna, Světlo. Dne 16. DUBNA 1889 se narodil ve WALWORTH v Londýně Charles Spencer Chaplin. Zemřel v MANOIR de BAN ( M.B. ). 16. DUBNA je i 16.04. a to je především datum seskoku Otmar Reidl – Operace Benjamin. Ale je to také i 16.09. svátek svaté Ludmily a je to také 19.09. datum mého narození. A další varianty data si určitě již odvodíte sami. Důležité ale je i to, že je to rok 1604, kdy vznikla jezuitská St. Bartolomé kolej v Bogotá, Columbia a je to i rok 1409, kdy vznikl řád sester Sestry z Loreto, jehož členkou byla Matka Theresa, ( jejíž otec se jmenoval Nikola ) a je to i rok 1909, kdy se narodil manžel mojí matky a ženil se Edward Beneš s Annou/Hanou. Hannah – tedy Hana/Anna se jmenovala matka Charles Chaplin a moje sestra a babička a prababička a teta. Chaplin se narodil v roce kdy byla založena výroba LEE – lee – 199/997 – Jeans v Salina Kansas – S.K. – X, a kdy byla ve Francii založena síť kaváren a pekáren PAUL. Jsou v Praze, můžete je vidět na vlastní oči. Ale hlavně se narodil ve WALWORTH a to je W A L a MOHORITA – Tedy Vasil a Vasil a Anna a Ludmila Mohorita – já a sestra a naši rodiče. Jeho druhé jméno Spencer nás spojuje s další důležitou osobou v mém příběhu. MARXEM. O něm bude řeč později. Ale určitě znáte i v Praze fungující obchody MARX and SPENCER. Je to jiný Marx než Karel Marx a jiný Spencer, ale propojují návaznosti z celé Operace Benjamin/Bartoloměj. V a nyní pozor – ANGLOSASKÉ větvi. Ano ANGLIE a SASKO. Znovu připomínám ! FORMOU ne OBSAHEM!!! A o tomto spojení bude ještě řeč. A proč to je všechno pravda? V roce 1952 měl premiéru film CHARLIE CHAPLINA v angličtině LIMELIGHT – česky pak SVĚTLA RAMP ( V naší řeči i SVĚTLA LAMP ). Jeho partnerkou v tomto filmu byla CLAIRE BLOOM – za prvé CLARA jako KLÁRA – Klariska Sv. Anežka a Santa Clara na Kubě a Klaret z Chlumce a Claret víno. A za druhé klíč Operace Benjamin/Bartoloměj B.L.M. Claire Bloom byla při tančení dabována tanečnicí jménem MELISSA HAYDEN – to je WASIL a příjmení je přeloženo do češtiny z HIDDEN ” SCHOVANÝ” nebo “UKRYTÝ”. Ve filmu hrál i NORMAN LLOYD. Další klíčové jméno z příběhu – vzpomínáte na BENJAMIN LLOYD hrdina z občanské války v USA ? Námořník na lodi WYALUSING – WASIL a ING? Název lodi podle města v Pennsylvania založeném M.B. Moravskými Bratry. A jako “Norman dobyvatel”. Tento film měl premiéru dne 23.10. 1952. A to je moje rodné číslo 123 a rok mého narození. Premiéra byla pár týdnů po mém narození. Ale je to i datum narození Vasilly Stalin 21.03. Tehdy neměl tento film velký ohlas. Proto ho společnost COLUMBIA ( ! ) PICTURES znovu uvedla do kin v roce 1972. Ano v roce kdy mě bylo 20 – XX – let, a kdy jsem v polovině roku skončil školu v Moskvě. A právě v tom roce, a v době, kdy já jsem tam byl, navštívil Moskvu Richard Nixon a také Fidel Castro. V tom samém roce kdy jsem navštívil mého spolužáka Vittorio, ale i druhého, Aldo v Itálii. Jednoho v COMO ( české JAK ze španělštiny přeložené ) a druhého v BRESCIA. Film měl tentokrát úspěch a Charlie Chaplin byl oceněn soškou OSCAR, za nejlepší originální HUDBU ve filmu. CHAPLIN za HUDBU pro KAPELU !!! Proč ale píši o světoznámém komikovi, herci, producentovi režisérovi i skladateli právě teď? No přece proto, že Potschapplitz první majitel byl Boemus de Cappelicz. A Boemus je i Čech ale i BOHÉM – skvělý umělec z KAPELY. Nebo protože je CHAPLIN tak je také z CHAPPEL. Z KAPLE. Z PO ČAPLIC. Nebo z PO ČAPEL. A byl KAREL. Nebo je to CHAPLAIN – KAPLAN a KAPELNÍK zároveň. Celé jméno umělce bylo SIR CHARLES SPENCER CHAPLIN. To je i SCSC a to je X a X. XX – 20 – dvacet. Jako bylo mně při DRUHÉ premiéře filmu Světla ramp. V roce 1972.

Nyní bude následovat stručný popis jednotlivých obcí, jejich poloha a místo v systému Operace Benjamin/Bartoloměj neno O.B. nebo O8.

POTTSCHAPPLITZ

Pottschapplitz. Historie jejího vzniku je v úvodu. Sasko. Doplním jen to ,že se nacházela na území Čerwjenych Noslic ( německy Rothnausslitz ). Do roku 1936 byla obec spojena s Wölkau – Meisner W.M. Vy víte, že Wolk a kau je rusky Vlk a anglicky kráva – hebrejsky Para. Stejný model jako je Wolfram, je Wolf – Vlk a anglicky Beran.) ) Obec se nachází v hornolužickém okrese Budišin a jmenovala se v hornolužické srbštině Počaplicy. V roce 1884 v obci žilo 114 občanů a z toho bylo 88 procent, celkem 100 osob , národností Srbů. Na území obce stál zámek. Datuje se to od roku 1709. První majitel byl Adam Gottlieb Zwirner ( anglicky Twister a jako herec Skrúcaný z Trenčína, anebo jako tanečník Twistu ). V roce 1761 prodala po jeho smrti vdova majetek panu von Criegern. V roce 1791 je doloženo manželství mezi JACOB HEINRICH a Sofia Eleonora Reut, rozenou THIELMANN. Tedy Jakub a vše vám už známé podoby tohoto jména a Jindřich. Rodné jméno nevěsty bylo obdobné jako jméno Ernest Thalmann, představitel německých komunistů před Druhou světovou válkou, zavražděný v koncentračním táboře. Po Ernst Thalmann pojmenoval Fidel Castro dne 19.06. 1972 jeden ostrůvek u ostrova Cuba a daroval ho Erichu Honecker a NDR. Tedy v den mých ” XX. narozenin protože 19.06. je i 19.09. ale je to i 16.04. atd. A poté co Fidel Castro navštívil ten rok Moskvu a bylo to těsně před mým návratem ze školy v Moskvě. Připomínám že Ernst je i Ernesto – jako Che Guevara, ale i Ernst Braunschweig i sestra manželky bratra mojí matky Karla – teta Erna – Ernesta . Takže pro shrnutí tady máme jména Jindřich, Jakub, Ernest. Jméno města Sofia, hlavního města Bulharska, Reut je L.T. A k tomu Fidel Castro, který se mnou odmítl hovořit v roce 1989. A Erich Honecker u kterého jsme byli s JAK EŠ na poslední párty v NDR Berlíně v říjnu 1989, kdy začala masová protirežimní vystoupení lidu v Drážďanech. Spolu s Gorbačovem, Živkovem, Jaruzelským, Ceaucescu, Krenz atd.

Zpět do Pottschapplitz. Pak následovala celá řada vlastníků v průběhu 400 let. Pak je v roce 1880 uveden v katastru nemovitostí pan Robert Julius DÖRING – tedy DR a ING. Jako já. V roce 1890 majetek přešel na DR. Hans OTTO. A to vím, že je důležité číslo v mém příběhu. Italsky 8 ( i B ) a jméno celé jedné dynastie OTTOVCI z historie Německa, ke kterým se snad vbrzku dostanu v jedné z následujících kapitol. V roce 1905 koupil majetky Richard Max SCHULZE. Majetek v obci nebyl po Druhé světové válce zahrnut do pozemkové reformy a byl převeden na zemědělské družstvo, která se v NDR zakládala, víceméně dobrovolně. I to je zajímavé. A majitel, rodina SCHULZE, obdržela majetky po zrušení NDR, po pádu ” Berlínské Zdi ” zpět. Náhoda by to byla, kdyby se vedoucí oddělení zemědělské mládeže ÚV SSM nejmenoval ŠULC. Tedy české SCHULZ. Byl myslím Ladislav, ale to je bez záruky. Obec se nachází v nadmořské výšce 253 metrů – to je 2 – Dvojka a 53 tedy 1775. Rok založení US Army a US Navy a US Marine.

Obývané Slavic – Slávy – Slovany. Vasilec – Vasyl – Veselyn. A SRB je BSR – BASIL. Obcí protéká potok Pottschaplittzer. Ten se vlévá do SILBERWASER. VASIL a VASIL. Stříbrná voda. SILVER. Jako jména dvou výsadků do Protektorátu ve Druhé světové války. SILVER A a SILVER B. A jeden z nich je spojen s jedněmi českými Počaply. Bude o tom řeč.

Přesto, že se zdá toto malé osídlení jako zcela nenápadné, tak tomu tak docela není. Je zmiňováno v dokumentech z válek v letech 1760 a 1813. Je zapsán rozkaz ze Sedmileté války, který se zmiňuje o směru přesunu na Pottschapplitz. A v Pruské válce za osvobození je zmíněn major Graf Lehndorff ( G.L. – EL CHE ) a JÄGER eskadra v boji proti francouzským vojskům. Jde o dny 23. a 24. a 25. září 1813. Tedy data dnů v souvislosti s mým příběhem. V deníku jednoho občana, Rudolf von Bünau, se nalezl záznam o tom, jak jej na koni vozili kozáci ubytovaní na místním panství. A já doplním, když kozáci tak mohli být od řeky ” DON “. Nedávno velmi podrobně popisované řece z Toronta, Anglie a Ruska ve spojení se spisovatelem Šolochovem Michailem. Tichý Don. Nakonec připomínám mé Srby. Spolužák ze třídy na devítiletce na Strossmayerově náměstí Nikola Nikolič, učitel z té samé školy Zdravko Orozovič ( popsaný nedávno s jeho pozdějším působením na pražské AMU v roce 1989 ) a akademik Jovan Čirlič, rektor vysoké školy Strojní a textilní v Liberci. Se kterým jsem osobně spolupracoval jako předseda Českého vysokoškolské ústředí SSM. A Ladislav Srb, můj spolužák v učení u Vojenských staveb. Ten se Srb jmenoval, ale pokud vím tak Srb nebyl. To je ale samozřejmě mému příběhu jedno. Ten používá značky – FORMU ne OBSAH. Jako u Klicperova kuklení.

A protože šlo o vojenskou operaci, tak se musíme podívat do mapy. Pottschapplitz má v tom nejbližším okolí několik obcí s velmi zajímavými názvy. Pravděpodobně všechny společně patří do místní správy Demitz – Thumitz. Budu jmenovat okolní obce jednu po druhé. STACHA – ze STOCHOV byl Jindřich Poledník. STACH byl můj spolužák a přítel v učení u V.S. Vojenských staveb. Byl Honza – Jan. Druhá obec je POHLA. POHL byl jeden ze studentů českých vysokých škol, které byly uzavřeny nacisty v listopadu 1939. Studium ukončil po válce a stal se příslušníkem armády. Z armády v roce 1959 odešel. Měl civilní zaměstnání a začal psát knihy a scénáře. Již jsem tady o něm psal. Bydlel totiž v bytě na patře se sestrou mojí matky a její rodinou Baranikovými Antonínem a Alenou/Alice v Zengrově ulici v Podbabě. K nim mi poslala matka s nějakým vzkazem nebo s něčím, to už nevím a já jsem na zpáteční cestě potkal v Koulově ulici Ernesto Che Guevara. ” Náhodou “. V roce 1966. POHL své scénáře realizoval s režisérem Václav Gajer. Úplně stejně se jmenoval vedoucí mojí studijní skupiny na Vysoké škole politické v Praze ve Vokovicích. Byl z Prachatic. Tedy z místa osvobozeného US Army v roce 1945. To bylo v předcházejícím díle. Vedlejší obec je i i obec Cannewitz. Canne je i základ názvu španělských ostrovů Isolas Canarias. O nich tu byla také řeč. Jsou to Psí ostrovy, ne Ostrovy Kanárků! A stejné jméno měl i šéf ABWERH. Německé zpravodajské služby. Admirál, který byl předtím, v První světové válce v zajetí ve Velké Británii. Dále je to obec MEDEWITZ. MEDAL je rodina z HORNÍCH POČAPEL. Rodina manželky jednoho z mých bývalých nevlastních bratrů. Její rodiče i ona i její bratr měli všichni iniciály V.M. THUMITZ – TŮMA byl vedoucí naší dětské odbojové skupiny, záhy rozprášené, ve které jsme přísahali věrnost US Army a generálu Pattonovi. TŮMA byl můj mistr v učení v Mezihoří u Vojenských staveb, TŮMA byl můj první předseda na DVOJCE a další TŮMA byl můj spolupracovník, když já jsem byl předseda na DVOJCE, předsedou obvodní rady Pionýra. A vy už víte, že to je i T.M. – Tomáš Masaryk. I TIME – ČAS. Další je WOLKAU. Asi VLKOV česky. Jako skupina WOLFRAM. A jako PODVLČÍ obec nedaleko HORNÍCH POČAPEL. Prý se tam točilo za mého mládí Plzeňské pivo. To se u nás v Horních Počaplech říkalo. Nejsem si jist, zda jsem tam na něm byl nebo nebyl. Ne, to nemohu říct. Samozřejmě, že mi název DEMITZ – THUMITZ navádí k tomu našemu českému DENIC TUNIC. Kde nic tu nic. Správně česky. Požívala to moje matka. Ale vyvrcholením celého okolí POTTSCHAPPLITZ je že vše se nachází v okolí potoka SILBERWASSER – Stříbrný potok. A SILVER byly dvě výsadkové skupiny z Londýna a jedna z nich je spojena s dalšími POČAPLY v Čechách. Těch u PRADUBIC – SEZEMICE. Tedy také u LABE. A Silver je anagram Vasil. to už tu také mnohokrát bylo. Vyvrcholením ale je nedaleká obec SCHÖNBRUNN. Ano jako letní sídlo HABSBURG. Ve Vídni. Rakousko. S červenobílou státní vlajkou. V tom Rakousku, které získalo zpět samostatnost po Druhé světové válce od Spojenců dne 15.05. 1955. A vy víte, že to je datum narození mého otce – 12.08. a rok mého narození 1952. A také víte, že ve Vídni žil Pavel Landovský z Havlíčkova Brodu, který působil také v Teplicích. Kde se učil a žil a kde se ženil a kde se mu narodil syn Karel Gebelt III, bratr mojí matky Karel Gebelt II. A asi víte, že německy to bylo TEPLITZ – SCHÖNAU. Ve Vídni žil Pavel KOHOUT. A moje babička z Horních Počapel byla i Hon, Han, i Hahn. Německy KOHOUT. A Vídeň to je jak Franc Josef, hrobník z Horních Počapel tak i Karel císař s manželkou ZITA, která má svátek dne 19.09. jako já narozeniny a jako rok 1909 ve všech jeho podobách. Jejich syn OTTO byl Italské 8 – B. O něm bude řeč podrobně v Díle o OTTOVCÍCH. A také už víte ,že SCHÖNBRUNN se skládá ze dvou slov SCHÖN a BRUNN. A BRUNN je i BRUNAU – německy BEROUN na jehož teritoriu je další česká obec POČAPLY. A v Berouně žila babička a děda mojí manželky Marie a Josef Boudník. A víte že BRUNN ji BRUNTÁL ( latinský název města je VALLIS GAUDIORUM) a tam žila sestra prvního manžela mojí matky s manželem – Marie a Josef Unverdorben. A je to i BRNO ( německy skoro stejně BRÜNN ) kde žil OTISK velitel výsadku WOLFRAM a bylo tam také U.S.V.S. učňovské středisko Vojenských staveb. Byl jsem tam u nich na nějakém společném sportovním utkání. A je to i BRUNNER, mezinárodní tajemník ÚV SSM. A finále ? WITZ je podle slovníku české slovo důmysl, nebo vynalézavost. Ale také má význam českého slova ŽERT. Ano jako román, PAVLA KUNDERY. Z Brna. A podívejte se co vše znamená KUNDEN v češtině. Ten román který vyšel v češtině v roce ? No přece v roce 1967. Ano v našem systému 1919 – 1941 – 1947 – 1961 – 1974 -1967 – 1974 -1976 – 1979 – 1991. Samozřejmě vím , že obcí s -WITZ je v Německu určitě hodně. Ale kdo ví. možná to souvisí a možná ne. Tady v tom jednom případě to tak být může a nemusí. Samozřejmě, že v tomto případě je určitě důležitější a prokazatelnější souvislost s MIKULÁŠ ( NIKOLA ) ŠUTKA z VOLOVÉ, později z TEPLIC, ředitele CKM ÚV SSM v ŽITNÉ ulici u nás na DVOJCE. Tak se totiž tato kniha jmenuje v ruštině. To už tu bylo – Žert, Joke, Broma, Šutka. A německy také Scherz nebo i nyní popisované Witz ale také Spass – počeštělé Špás. A Špás se jmenoval tajemník KV SSM v Hradci Králové. Milan, myslím. Měl stejné iniciály jako Mikoláš Šutka. M.Š. A oba byli Žert. Jeden rusky a druhý německy. Oba pracovali v SSM. Slovensky SZM. A odzadu MSS.

Určitě ale vím, že WITZ byl hlavně CARL PHILIPP GOTTFRIED ( GOTTLIEB ) VON CLAUSEWITZ. Pruský generál a velmi významný vojenský teoretik. Autor knihy ” O VÁLCE “. Narodil se v Magdeburg a zemřel ve Vratislav – M.V. V Magdeburg bylo v roce ( asi ) 1986 setkání československé a východoněmecké mládeže, kam mi vzal sebou Jaroslav Jenerál, můj předchůdce ve funkci předsedy ÚV SSM – a kotva – J.J. zády k sobě. A Vratislav se jmenuje jeden z mých dvou bývalých nevlastních bratrů. Vratislava, se jmenovala první dcera mojí matky z Horních Počapel a jejího prvního manžela, která zemřela při, nebo krátce po porodu. Knihu ” O válce ” nevydal on, ale jeho manželka po jeho smrti. Jmenovala se MARIE BRÜHL – M.B. V ruštině se kniha jmenuje ve vyjádření pouze iniciálami, které jsou stejné jak v latince tak v azbuce – O.B. – Operace Benjamin.

POTSCHAPPEL

Další obcí je obec POTSCHAPPEL. Nyní je součástí města Freital v Saském Švýcarsku- východní Krušné hory ( Ore Mountnains ). Název místa sahá až do první osady polabských Slovanů v ranném středověku. Podle výše uvedené ” počapnoti “, přikrčit se v údolí. V roce 1206 byla obec poprvé zmíněna v dokumentu společně s Drážďany a Wurgwitz. V dokumentu je jméno ” Tidericus de Potshapel”. V té době to byla hraniční obec. Do roku 1547 patřila obec do Drážďanskou kancelář. Od roku 1877 měla obec vlastní kostel – Emauzský kostel. Farností byla od roku 1555 a spadala pod Pesterwitz. V roce 1838 byla obec Leisnitz začleněna do Potschappel. K 1. říjnu 1921 se spojily tři obce – Deuben, Döhlen a Pottschapple do jednoho města, jménem Freital. Na území obce jsou vodní toky Weidseritz a Roter a Wilder Weiseritz. Toky se slévají do Weideritz a ten se stéká s Hammerbach a spolu se v Cotta vlévají do Labe. Potschappel na severu hraničí s Ober Pesterwitz. Drážďanské čtvrti Rosthal a Dölzschen a Coschutz jsou na severovýchodě. Na východě je to Birkigt a na jihovýchodě je to Burgk. Na západě sousedí s Döhlen a Zauckerode. Obec Potschappel se nachází po obou stranách toku Weideritz, na kterém je několik vodních mlýnů. Vpravo od Potschappel jsou dvě osady, které jsou součástí obce, ale historicky byly samostatné. Na ulici Potschappel – Coschütz je to Neucoschütz. A druhá je Leisnitz která je na ulici od Potschapple do Zschiedge. V okolí jsou těžiště uhlí.

Obec je spjatá s Drážďany. Poslední představitel východoněmeckých komunistů, po pádu Berlínské zdi byl z Drážďan a jmenoval se MODROW. Hans Modrow. Osobně jsem se s ním setkal na Krymu na Foros, nedaleko od mysu Sarych. V létě roku 1990. Kostel je Emauzský – Jako Emauzy na Dvojce u Palackého náměstí. Vzniklo město Freital – SVOBODNÝ z obcí Potschappel a Deuben – to je také Duben. Důležitý měsíc v mém příběhu. Čtvrtý od začátku roku a čtvrtý od konce roku – září. Další obcí v tomto spojení byla obec Döhlen – Dolen – Dole – údolí. Tedy spojily se tři obce – dvě začínaly na D a jedna na P. Weissritz je levý přítok středního Labe. Do kterého se vlévá u Cotta. A znamená to bílý – weiss. Druhý vodní tok je roten a to je červený. Tedy červené a bílé. Jako základní barvy vína a barvy na znacích nebo vlajkách mnoha důležitých míst v mém příběhu. Krušné Hory jsou K.H. – Hradec Králové, důležité místo v mém příběhu. Třetí vodní tok je Wilder Weisseritz. Tedy jeden je Červený druhý je Bílý a třetí je Divočejší bílý – podle názvů. Anglicky ORE Mountains. Železné hory. O.R. jako Otmar Reidl. A Železné jako Železná brigáda rumunských dobrovolníků – Vasile Marine a Ion Toma. A Železný jako postava z románu Jaroslava Haška a Železný tiskový mluvčí OF syn spolubojovníka mého otce. Obec sousedí s Coschütz a Neucoschütz. To je buď Kossúth – Magyar – Lájos Kosúth, maďarský politik, spisovatel, revolucionář a představitel Maďarské revoluce z roku 1848. Náhoda to není proto, že Kossuth se narodil 19. ZÁŘÍ – JAKO JÁ – na svátek ZITA a jako rok 1909 ve všech obměnách a zemřel ve městě TORINO v LOMBARDII. Coschutz jsou i Košice. Město kde žil Vasil Mohorita. Velitel partyzánského oddílu Borkaňuk ( podle O.B. Olexa Borkaňuk popravený v Budapešť, Maďarsko – B.M. ve Druhé světové válce.), vysazený na Východním Slovensku ke konci Druhé světové války. Byl to otcův příbuzný – snad bratranec. Plukovník Vasil Mohorita. Setkal jsem se s ním několikrát ve Svidníku a na Dukle.

Vodní toky Hammerbach se spolu s Weideritz se nachází v severozápadní části okresu. V okolí Starých Hamer v Beskydech operovala otcova skupina ARAP. Tam ve Starých Hamrech po válce žil a my jsme jej tam s mými rodiči navštěvovali nejvýznamnější místní příslušník skupiny PARA Karel Karas. Který se k nim připojil prakticky pár dní po jejich seskoku. Hammerbach je také Hammer a Bach. Hamerský potok. Ale je to i HB. – Havlíčků Brod, místo rodiště manželky bratra mojí matky tety Aurélie – Zlaty. A Pavla Landovského. A Havlův přechod. U Cotta se vlévají do Labe. Kotová – Kota, se jmenovala moje spolužačka ve třídě na devítiletce na Strossmayerově náměstí. Bydlela kousek od nás, ve vedlejším bloku, také v ulici Antonína Sochora. Byla Eva.

Přes obec vede státní silnice z Drážďan do Tharandt. Železniční stanice je součástí takzvané ALBERTSBAHN, provoz zahájen v roce 1855. Do roku 1972 zde byla i úzkokolejka Freital – Pottschappel – Nossen. Jméno železnice – tedy KOLEJÍ – Albert – Albertov. A úzkoKOLEJKA. KOLEJKA se snad říkalo průkazce ke vstupu na studentské koleje, u nás za totality. ale to nevím jistě.

Mezi rodáky obce patří Rudolf August von Lüttichau ( 1678 – 1746 ) soudní vykonavatel. Jeho příjmení je Lütich. Jako belgický LUTYCH – tedy LIEGE ( L.G. – EL CHE ). Ano tam co stojí v Herstal v Belgii továrna FN zakladatele Henry Pieper – H.P. jako Horní Počaply. Stejný název místa. S tím ,že v tom belgickém Lutych je navrch kostel svatého Bartoloměje. Tento Rudolf August von Lütichau byl z Potschappel. Jako můj otec, také August, protože byl narozený v srpnu, přiženil do těch českých Horních Počapel. Můj otec, který si zakoupil v červnu 1948 v Praze pušku WINCHESTER vyrobenou v FN. Poslední z rodu je uveden na Wikipedia, Wolfgang Graf von Lütichau. a ten se narodil 20. června 1952. Tedy ve stejném roce jako já. Vlastně den po mně. Protože 20. červen je pro naše potřeby i 20. září a já jsem se narodil 19. září a druhý manžel mojí sestry Anna/Hana, Uher – Magyar, se narodil 21. září. Wolfgang uprostřed – to víte co je? August byl i Husák. Augustýn Husák. Zvaný Gustav.

Dalším slavným rodákem z Potschappel byl – Oskar Böhme – O.B. ( 24. únor 1870 – 1938 23.10. ) rusko-německý trumpetista a hudební skladatel. O.B. A k tomu ještě vlastně Čech, anebo BOEMUSE jako v případě výše uvedený první zaznamenaný v dokumentaci u obce POTSCHAPPLITZ. Boemuse de Cappelitze. Oskar Böhme, muzikant, vystudoval Lipskou konzervatoř. Obor trumpeta. V letech 1894 – 1896 účinkoval v BUDAPEST OPERA – Také O.B. A Magyar – jako druhý manžel mojí sestry Uher a základ mého příjmení Mogor – ita, a jako Lájos Kossuth narozený ve stejný den jako já. A v roce 1897 se přemístil do St. Petersburgu. 1897 je i 1891 a to se narodil můj děda Karel Gebelt I. V Petersburgu hrál celkem 24 let na kornet -trubku, v Mariinsky Theatre. My to čteme MARINSKÝ – námořnický. A kornet je i dámský klobouk, nebo vojenská hodnost odpovídající dnešnímu poručíkovi – lieutenant. Poté se stal od roku 1921 učitelem hudby na VASILIEVSKY Ostrov. A to je také naší azbuko – latinkou O.B. Basilievský Ostrov. Ten je také v Petesburgu. Po devíti letech se v roce 1930 vrátil do divadelního orchestru. Do Leningrad Drama Theater. To je i L.T. – Lenigrad Theater a DRAMA je DR. a MA. DR. a MohoritA. Petersburg – Leningrad jsou i Bílé noci F.I.Dostojevskij a Bílé noci jsou i Menachem Begin spoluvězeň mého otce v Gulagu v republice Komi V roce 1934, když začal Stalinův ” Velký teror “, byl přestěhován do exilu. Do města ORENBURG. A to vidíte sami O.R. – Otmar Reidl Operace Benjamin. Toto město založila carevna Kateřina – Jekatěrina, jako město Jekatěrinburg. A nejdůležitější je to, že jsem město ORENBURG v roce 1988, při cestě na stavbu plynovodu KARAČAGANAK navštívil. A odtud jsem cestoval do ALMA ATA, Kazachstán. Což znamená DĚDOVO JABLKO – GRANDPA APPLE. ALMA je v kazaštině, anglické APPLE. Ale ve španělštině je ALMA – DUŠE – SOUL. Nebo a to je nejdůležitější jako 90 krát v King James Version – K.J.V. Bible Holy GHOST a 7 Holy SPIRIT. Jméno APPLE nesla nahrávací společnost Beatles. kteří hráli na počátku své kariéry v Hamburku, v klubu INDRA, kde ÚSTÍ LABE – U.L. do kterého se vlévají i vodní toky z POTSCHAPPELL. Oskar Böhm ve městě Orenburg pravděpodobně zemřel. A to v den 23.10. ” jako ” v den narození Vasilly Stalin 21.03. a jako moje rodné číslo 123. Píše se i další údaj, že zemřel později při stavbě Turkmenistan Canal v roce 1941. A to je zase i rok 1919 a 1991. Jeho nejznámějším dílem je Trompetensextet in E – flat – minor a Trumpet Concerto ( OP. 18 ). Celkem je známo asi 46 jeho hudebních děl. A hlavně jsou to skladby pro trubku nebo pro ” BRASS instruments “. OP je rusky i OR. Sextet je VI. – Václav Havel a Ivan Havel a Vasil Mohorita a Ivan Mohorita a Vasile Marine a Ion Toma. BRASS je VASSILY.

Carl – Johann Gottlob Thieme zahájil v roce 1864 prodej porcelánu a antikvariát v Drážďanech. V září roku 1872 začal výrobu porcelánu, podle Míšeň porcelán, v továrně pod jménem Sächsische Porzellan – Fabrik Carl Thieme zu Potschappel. Zemřel v roce 1888 a v roce 1896 převzal výrobu jeho zeť Karl August Kuntsch. Ten zemřel v roce 1920 a výrobu řídili dalších letech vdova a jeho dva synové Carl August a Emil Alfred. Po Druhé světové válce byl Emil Kuntsch vytlačen z vedení fabriky. V roce 1972 byla plně znárodněna. V roce 1991 byla reprivatizována.

Byl to Gottlob jako OSCAR GOTLIEB pražský diskžokej, který pouštěl hudbu i u nás v klubu DVOJKA. A jako generál Claussewitz. Byl to Karel a Thieme je The M. Nebo protože španělština nevyslohuje písmeno H tak byl vlastně u TIEME – T. M . TůMa. A TIME a Tomáš Masaryk. Johannes byl mezinárodní tajemník ÚV SSM, syn ministra zahraničí Československa před revolucí v roce 1989. Jeho zeť byl také Karel a ještě k tomu August jako Husák a jako můj otec, který se narodil v srpnu – osmém měsíci. Příjmením byl podobného jména jako předseda krajského výboru SSM v UL – Ústí nad Labem – KUNC. Ten byl křestním jménem Jindřich. Když Karl August zemřel tak továrnu převzala jeho vdova a jeho synové jeden Karel August a druhý Emil Alfred. Karlové byli celkem tři. První Carl druhý Karl a třetí zase Carl. Jako u nás v Horních Počaplech – děda Karel Gebelt I. Karel Gebelt II. a Karel Gebelt III. Míšeň je německy Meissen. MSS a ruské N – to je H – takže to je HA SSM nebo HA MSS. A Emil se jmenoval můj otec falešným jménem po vysazení do týlu nepřítele. a jmenoval se tak i manžel sestry matky mojí manželky Kratochvíl. A pochopitelně i Šašek. Jiří Šašek v roli ROBOT EMIL v československé televizi.

A poslední z Potschappel je Friedrich MÜLLER. Asi nevěříte vlastním očím. MÜLLER – tedy MLYNÁŘ. Ale také MAYER – MEYER – MOGOR – MEGRIT/MADRID – MOHORT – MACHAR – MIZERA atd. Anebo jako VIERA MÜLLER – ČÁSLAVSKÁ , manželka Augustýna Husáka – Tento MÜLLER byl BEDŘICH, to přeloženo z německého Friedrich. Takže byl i B.M. A co je pro můj příběh to zcela určující souvislost ? Firma se jmenovala POTSCHAPPEL – DRESDEN. Vyráběl tam v POTSCHAPPEL papírenské stroje. Různé. Je o ní zmínka v Die Deutsche Industristie, 1888 – 1913, Berlin 1913. A najdeme souvislost s mým příběhem? Ano, a ta přijde na řadu právě teď!

POČEPLICE

Ze Saska, Německa se přesuneme do Čech. Vlastně ne tak docela z historického pohledu a hlavně GEOGRAFICKÉHO pohledu. Počeplice jsou vesnice patřící nyní pod město Štětí. Nachází se na břehu Labe. A přímo proti nim přes řeku Labe jsou Horní Počaply. Rodiště mojí matky v čp. 74. Na břehu Labe. Tato vesnice se nachází v Sudetech. Je to údajně nejbližší sudetská vesnice – místo ku Praze. Vzpomínala na to matka, jak se dívali při záboru Sudet přes řeku na německá vojenská vozidla v náplavce na druhé straně řeky. Jezdil jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech autem z naší ulice pplk. Antonína Sochora Praha 7 – Spartanburg, přesně 50 kilometrů do jejího rodného domku.

První zmínka o Počeplicích pochází z roku 1357. Ves byla rozdělena mezi tři panství Mělník, Radouň a Kostelec u Tupadel. V roce 1711 ji připojili Pachtové z Rájova ke svému panství Liběchov. A vybudovali tam solnici. Sklad soli. Do té museli sedláci v rámci svých robotních povinností dovážet sůl z Prahy. Na návsi v obci je pseudogotická kaple svatého Jana Nepomuckého. Do Počeplic jezdil do roku 1970 přívoz z Horních Počapel. Už jsem o něm psal. Převozník se jmenoval ANDRLE a říkaly jsme mu jako děti ” ONKL ” – německy ” strejdo”. Proč to nevím. Vozil nás přívozem za jednu korunu. Co je důležité a týká se to i Počeplic i Počapel je to, že až do osmdesátých let, byl v místě přívozu cvičný tankový brod. Tanky zde přejížděly pod vodou. A kousek vedle cvičili ženisté stavby pontonových mostů. Po kterých přejížděli vojenské kolony. to všechno jsem tam zažil. Strávily jsme tam, v dětství spoustu času. I cigaretu jsme někdy od vojáků vyloudily.

Do teď jsem tedy popsal TROJE Počaply-Počeplice. Všechny jsou ” jako ” a to zdůrazňuji na německém území. Ale dvě v Sasku a jedny v Sudetech. Všechny tři ale mají základ slovanský. Byl tam velký sklad soli. Sůl je SALT, SAL, SOL ale hebrejsky je to MELECH. MLCH – jako německé MILCH – a to je zase mléko. A LECHEM je hebrejsky chléb. To vše nás s Operací Benjamin a její dlouholetou přípravou spojuje. Protože anglicky je chléb – BREAD to je velmi podobné BROD. Určitě to tak v některých anglicky hovořících zemích vyslovují – ve slangu, nářečí. Který v Počeplicích a Horních Počaplech je. A používal se. Samozřejmě, že v časech totality, mělo jeho využívání vojáky několik významů. Pro ty, kteří byli zapojeni v Operaci Benjamin, to bylo právě to místo dvou – CHAPPEL – a pro ty kteří o smyslu nevěděli, to bylo jako cvičení na ochranu našeho území před sudetským územím – tedy Němci.

Co je nejdůležitější, že Počeplice jsou Okres Litoměřice. A pokud vím tak i byly. Tedy O.L. – a to je i O.R. v našem kódu. Otmar Reidl Operace Benjamin. A L.T. místo kde žili moji dva bývalý nevlastní bratři a já jako třetí jsem tam byl jenom dva roky na základní vojenské službě. V kasárnách Jiřího z Poděbrad. Pojmenovaným po českém králi, který byl před tím než se stal králem hejtmanem kraje Mladá Boleslav – M.B. Kde žila s manželem ke konci jeho vojenské kariéry, sestra mojí matky z Horních Počapel Alena/Alice Baranikov a Antonín Baranikov. Byl plukovník. Mladá Boleslav byl také okresem, kam jsem jezdil jako dítě na tábor. Od první třídy. Celkem deset let. Adresu si pamatuji dodnes a už tu také byla. SKOKOVY, POŠTA LOUKOV, ŽĎÁR U MNICHOVA HRADIŠTĚ, OKRES MLADÁ BOLESLAV. To už všechno znáte, ale těm co čtou nepozorně nebo nečtou všechno to jenom trochu objasním. SKOKOVY a LOUKY – to jsou výsadkáři. ŽDÁR je spáleniště tedy oheň a světlo O.R. MNICHOV je i v BAVORSKU. A jeho hradiště jsou kláštery – MONASTIR – tedy v ruštině MOHORITA a S – 2 – Dvojka. BOLESLAV je VASIL a B a L. MLADÁ je M.

Počeplice patří do obce ŠTĚTÍ. Jsou od něj vzdáleny asi tři kilometry. Byl jsem tam jednou s otcem na kolech na výletě. Z Horních Počapel to bylo dál. Nevyužili jsme totiž přívoz v Horních Počaplech ale jeli jsme přes Hněvice k mostu a přes něj rovnou do Štětí. Otec tam jel navštívit spolubojovníka z války. Vůbec už nevím, jak se jmenoval. Byl jsem dítě. Nevím kolik mi bylo. Ale měli jsme půjčená kola, protože já jsem svoje první kolo měl asi až v 16 letech a otec kolo neměl nikdy. Takže si myslím, že já jsem jel na babiččině dámském kole, nemělo rám. A na něm jsem se vlastně naučil jezdit. A kde si půjčil otec kolo to nevím. Ale dědovo určitě nebylo. Ten ho měl k živnosti pokrývače a jezdil na něm denně opravovat střechy po okolí. I třeba s žebříky a vším možným nářadím. Bylo to služební kolo. Ten kolo nepůjčoval, bylo to živobytí. Byli jsme tedy ve Štětí a ten známý otce přemluvil ať tam zůstaneme do druhého dne. A tak jsme zůstali. A druhý den jsme jeli zpět do Horních Počapel. Nemohu na to zapomenout, protože to bylo jednou jedinkrát, kdy se mnou otec vůbec na nějaký a to jakýkoliv výlet jel nebo i šel. Tedy nebyla to náhoda. Proč to tvrdím ? Protože ve Štětí jsou papírny. Továrny na výrobu papíru. Asi v ní nepoužívali stroje MÜLLER POTSCHAPPEL DRESDEN, z předcházejícího odstavce. SEPAP Národní podnik byl založen k 1. lednu 1949. Tedy pár dní – přesně 7 dní – před svatbou mého otce mojí matkou z Horních Počapel. Svatbu měly v Praze 08. ledna 1949. Svědky byli plukovník STEINER VESELÝ – RADA TŘÍ a bratr matky KAREL GEBELT II. Proč to nebyla náhoda ještě jednou. Když jsem sloužil základní vojenskou službu v Litoměřicích v kasárnách Jiřího z Poděbrad, kde také sloužili před tím a potom moji dva bývalí nevlastní bratři ( byli jsme nejdříve v Antonína Sochora Praha 7 – Spartanburg, a pak v Litoměřicích L.T. TŘI – DVA a JEDEN – oni v té době studovali na Vojenské akademii v Brně ) tak jsem vánoční dny, o Vánocích 1974 strávil právě v SEPAP. Došlo tam k havárii. A nás jako vojáky vyslali na pomoc havárii odstraňovat. Prasklo jakési potrubí, nebo nádrž s buničinou. A my jsme se tou buničinou brodili a odklízeli. Byl to šílený a neuvěřitelný zápach. Tak jak jsme čas od času byli zvyklí z Horních Počapel, když se otočil vítr a šel od západu – od Štětí. To samozřejmě byl také zápach, ale už zředěný. Tenkrát v té buničině to byl až šílený smrad. Jako ruské ” DUCHY “. Víte co to je ? No přece voňavky – přeloženo do ruštiny. Ty šíleně zapáchaly. Ne tak jako buničina v SEPAP tehdy na Vánoce, ale také to stačilo. Při plese v pražském Dopravním podniku u Hlávkova mostu u nás na Praze 7 – Spartanburg , kde jsem tancoval ve dvojici spolu s Emilem Zátopkem, asi ve tři ráno, mi malinkou lahvičku DUCHŮ vylila na hlavu jedna kamarádka. Bylo to v asi v roce 1970. Myl jsem to z vlasů dost dlouho. Takový to byl smrad.

Horní Počaply

Chtěl jsem si Horní Počaply nechat na konec, ale právě v souvislosti s Počeplicemi, bude asi lepší hned pokračovat, po obou stranách Labe. Pár základních informací. V současné době se nachází v Okrese Mělník. Jsou kousek od Štětí a asi 11 km od Mělníka. Patří k nim ještě Křivenice. Název Horní se prý užívá asi od poloviny 19. století. Poprvé se o nich hovoří v listině krále Václava II. z roku 1288, kterou rytíři Bohušovi z Počapel dává do dědičného držení právě tuto ves. Jednu část také držel Kartuziánský klášter z Prahy – Zahrada Panny Marie na pražském Újezdě. Památkou na to je prý kostel Nanebevzetí Panny Marie v Horních Počaplech. Od Kartuziánů obec koupil Kašpar z Počapel. Poté jeho syn Jan a nakonec vnučka Anna. V Počaplech měl majetek také klášter Benediktinek při bazilice svatého Jiří na Pražském Hradě. Pak se majitelé střídali. Radslav ze Šebířova, Kryštof Vilém Sezima z Ústí, Zikmund z Belvic. A nakonec to byla Polyxena Lobkowicz z Pernštejna. A další majetky jsou spojeny s historií vedlejších Dolních Beřkovic a Křivenicemi. Jména jako Burian Trčka z Lípy, Kaplíř ze Sulevic. Kryštof z Lobkowicz na Bílině, Valdštejnové a František ze Scheidlemu. A nakonec jeho vnučka která se provdala za Jana Humberta z Hartigu. Poté vrchnostenská správa skončila. Křivenice patřili i jednu dobu klášteru Hora Panny Marie Augustiánů – kanovníků v Kladsku.

Začnu po odstavcích. První zmínka o majiteli je spojena se jmény Václav II a Bohuš. Václav byl i můj otec, kterému tak říkali v Horních Počaplech i jinde. A mně také. Až do konce 9. třídy. Byl jsem tedy Václav II. Pak už jenom Vasil. Bohuš byl první manžel mojí matky a také se tak jmenoval první manžel mojí sestry. Ten byl ještě ke všemu B.H. – jako Havlíčkův Brod. dále je tam pražský Újezd. Tam žil můj pionýrský vedoucí ,který vůbec nebyl pionýrský vedoucí, protože jsme jenom chodili hrát fotbal v osmé a deváté třídě základní školy na Letenskou pláň. Jmenoval se Michal Benda a bydlel na Újezdě a jeho otec byl ředitel Židovského muzea v Praze. Po ukončení studií na pražské žurnalistice v roce 1968 šel na vojnu a tam po okupaci v srpnu spáchal sebevraždu zastřelením. Byl Michal Benda z Újezdu – B.M. Burian byl Vlasta jako matka mojí manželky a moje manželka z Plzně a manželka generála Moravce taky Vlasta a taky z Plzně. 2 plus 1. Byl to Zikmund jako Hanzelka a Zikmund a také král. Ryšavý jako SKOT nebo IR. Trčkové žili v Horních Počaplech. Kryštof byl Kolumbus a také biskup Kryštof z československé pravoslavné církve. Té v jejímž kostele se ukrývali parašutisté z výsadků Silver a dalších. Na Dvojce. V Resslově ulici. Biskupa Kryštofa jsem vzal do delegace na Festival v srpnu 1989 do Severní Koreje. Jsou tam Belvice – to je anagram Vasil. Je tam Bílina jako Bílá barva – jako otcův velitel kapitán Bělavský ve výsadkové skupině ARAP. Sulevice – anagram Vasil. Augustiáni – to jsou narození v srpnu – můj otec a Jak eš a Vasil Bilak a Fidel Castro a generál Janko a moji dva bývalí nevlastní bratři a generál Bunzák. Benediktinky – to je Ben jako Operace Benjamin. Kartuziáni to je Karta – Charta. A Lípa – český národní strom, kterou jsem chtěl ke zděšení všech sovětských přítomných zasadit v klubu československé mládeže v závodním klubu ZIL v Moskvě na festivalu mládeže a studentstva v roce 1985. Pro ně i pro nás symbol Legionářů. To samozřejmě nedovolili. Prý je slovo Lipa tak hrubé slovo v ruštině, že to je z morálních důvodů nevhodné zasadit v Moskvě strom stejného jména, jako hrubá nadávka. Výmluva, pochopitelně. Kašpar jako první český maršál – rakouský maršál, vojenskou hodností. A také jako August v ruštině Šašek, Clown, Klaun, atd. Ale také první PILOT – letec – modrá barva. Kašpar ,otec pilota, provozoval známý hotel ve městě PARDUBICE. Hotel se jmenoval VESELKA. Na své lety startoval z PARDUBIC. A Kašpar byl i můj spolužák na škole, ne ve třídě, byl starší, na Strossmayerově náměstí. A který bydlel také v ulici Antonína Sochora. Hrál na cello. Další majitelka byla POLYXENA LOBKOWICZ z PERNŠTEJNA. Hrad Pernštejn byl proslaven známou pověstí. BÍLOU PANÍ. Jedna pověst hovoří o služebné Elišce – Elisabeth. Druhá pověst hovoří o statečné dceři hradního pána ŽIBŘIDA. Ať to bylo tak či onak šlo v obou případech a DUCHA zemřelého. RUACH v hebrejštině. Holy GHOST nebo Holy SPIRIT. ( Ne o ruské DUCHY ). A to nejlepší nakonec Humbert jako cirkus Humberto. Známý román od Eduarda Basse. Ale také jako CUPPOLA – COPPOLA – to je cirkusový stan. Má tvar – KUPOLE – jeden z významů prapůvodního názvu těchto obcí. A úplně to nejdůležitější – SEZIMA – To je SZM – slovenský název SSM. Nyní velký pozor. Jsou to i SEZEMICE. Obec na PARDUBICKU. Se znakem v červené a bílé barvě. Tam chodil do školy příslušník výsadku SILVER A, Alfréd Bartoš. Který byl se svým výsadkem vysazen u PODĚBRAD – ano jako Jiří z Poděbrad. Jménem, jako Bartoš náš soused v ulici Antonína Sochora 4. Jako Bartoš velitelství pražského povstání v BARTOLOMĚJSKÉ ulici v Praze, kde sloužil první manžel mojí matky Bohumil – Bohuš, jako pyrotechnik, předválečný rotmistr československé armády. A právě na území SEZEMIC leží vesnice POČAPLY. Další POČAPLY. O těch bude za chvíli řeč. Je to také na LABI.

V němčině jsou Horní Počaply – Ober Počaply. Tedy O.P. – rusky vysloveno O.R. – Otmar Reidl a ten byl – Operace Benjamin.

Velmi důležité je pro můj příběh územněsprávního začlenění Horních Počapel. Byl to vždy buď okres Mělník nebo Roudnice. Důležité pro můj příběh je ale to, že od roku 1868 to byl politický a soudní okres Roudnice nad Labem. Tedy kraj – ať byl nebo nebyl v té době Ú.L. – ÚSTÍ nad Labem. V roce 1939 a v roce 1942 to byl Oberlandrat Melnik a politický a soudní okres Roudnice nad Labem. Po Druhé světové válce v roce 1945 to byl stále okres Roudnice nad Labem a v roce 1949 to byl zase okres Roudnice nad Labem ale tentokrát i kraj ÚSTÍ nad Labem – U.L. To už běžela na našem území operace Benjamin. V roce 1960 při další reformě se staly Horní Počaply součástí okresu Mělník a Středočeského kraje. Křivenice se staly součástí obce Horní Počaply v roce 1961.

Byla to tedy Roudnice nad Labem – Raudnitz, německy. Byl to kraj U.L. – Ústí nad Labem ale také ÚL. Kde jsou BEE. Včely. Vysloveno BÍ. Tedy B. V roce 1949 se začaly hýbat ” podzemní síly Operace Benjamin ” a zařadili ji také do kraje Ústí nad Labem – U.L. Uljanov – Lenin. ÚL. Proč to je pravda? Protože jsem od dětství chodil nakupovat do malé mlékárny ve Farského ulici u nás vedle ulice Antonína Sochora. Dříve Strossmayerova ulice. Je to vedle kostela a domu Husova Sboru ( Holy Spirit také H.S. ) Jediná prodavačka celé ta léta co tam ta mlékárna byla, byla paní ROUDNICKÁ. Matka vždy řekla ” skoč k paní Roudnické pro mléko, nebo máslo “. Nic jiného tam vlastně tehdy neprodávala. Mléko do bandasky nalévala z konve a krájela máslo do papíru.

Nyní přijde další z klíčových momentů celé Operace. Proč to byl právě Holy Ghost Holy Spirit. Toto bude důkaz o tom, že šlo jenom o formu a ne o obsah jak nás učil Klicpera z Chlumce nad Cidlinou ve své metodě kuklení. Jde z mé strany o spekulaci, ale dnes už jsem skoro stoprocentně přesvědčen, že se nepletu. Všichni herci byli do tohoto představení aniž by měli sebemenší tušení oč běží. Nebo možná nějaké tušení měli. ale toto tušení bylo velmi omezené hranicemi možných informací ,které měli k dispozici. Byli tedy jen a jen aktéry, kteří se do hry dostávali podle potřeby Holy Ghost a Holy Spirit a zase z ní podle potřeby vypadávali. To bylo určeno scénářem. Ten měli v rukou zcela pro nás nepoznatelní lidé. Vojáci pochopitelně. Z DVOJEK. Kteří měli v rukou i moc nad životy nás herců. A v takovém utajení, pro které snad ani není možné si představit označení. Známe TOP SECRET. Toto ale bylo něco co označení nemělo a nepotřebovalo. Protože se o tom ani nemluvilo a ani nepsalo. To prostě jenom ti zasvěcení věděli. Znali zpaměti a podle toho jak nepsaný scénář určoval, tak podle toho postupovali. A něco určitě byla i osobní iniciativa přicházející z jako ” chytrého ” okolí, lidí, kteří stáli mimo, ale mysleli si, že hru pochopili a tak se do ní pletli. Ale i to ti, co to kdysi vymysleli tušili a počítali s tím. Že to tak bude. Dovedete si vůbec představit co to muselo být za geniální plánovače ? Něco jsem popsal v příspěvku ” Proč zrovna já “. Jestli jste ho četli tak si uvědomíte, jak to asi probíhalo. Proč jsem se právě nyní rozepsal u paní Roudnické o hloubce utajení této operace ? Protože Antonín Kapek byl z Roudnice nad Labem. Ten se narodil ve stejném roce jako moje matka. On v Roudnici nad Labem a moje matka v okrese Roudnice nad Labem. Byl Antonín, jako Antonín Zápotocký a Antonín Novotný. A Antonín Novotný přišel do funkce Prvního tajemníka ÚV KSČ ze stejné funkce kterou zastával Antonín Kapek v Praze. Proto mi čas od času, vždy to bylo někdy k ránu v hospodě Miroslav Šlouf hučel do hlavy, že by také měl být Kapek Prvním tajemníkem. A Husák Augustýn jenom prezidentem. Bylo mi to jedno. Srdečně jedno. Já jsem věděl, že jsem herec. Šlouf Miroslav a Štěpán Miroslav a mnoho dalších si mysleli, že jsou hybateli. Malými a chtěli být hybateli velkými. To byla samozřejmě pitomost. Jejich parta toužila tak po postech, že skuteční hybatelé věděli, že je třeba je ” vypustit ” v pravý čas. Proto je nachystali na puč. A zkusili to 17. listopadu 1989. S tím, že vymění ” staré ” a budou vládnout oni. Uvědomte si ,že u vládnutí v totalitě nejde vždy o funkci, nebo postavení. Jde o spoustu velmi zajímavých míst – TRAFIK – ve druhé i třetí lize. Použiju li výraz ze sportu. Hlavně je ale totiž vůbec nenapadlo že v SSSR je Třetí sestra – vojáci – hybatelé, kteří ten režim mají ukončit. A vůbec si nedovedli představit, že to ti vojáci udělají. To co mají. Ti, kteří k tomuto úkolu byli po generace vybíráni od dob CARSKÉHO RUSKA. Postupně. Jednotlivci, kteří zase našli sobě podobné, až do toho roku 1991. A že to fungovalo jinak než různé KGB a STB a dalších podobných služeb. Které si hráli nic netušíc co se na ně chystá, na špióny. A to co vůbec nenapadlo tyto hochy také vůbec nenapadlo ani hochy v podzemí v disentu. Hlavně bývalé komunisty. Že se bude něco měnit to ano. To chtěli všichni. Ale že to bude slovy důstojníka KGB – jenom podplukovníka – Putina ” největší geopolitická katastrofa dvacátého století ” je ani nenapadlo. Protože slova a výkřiky a přání se velmi lišili od pevně stanoveného plánu. Tak, aby nedošlo k tomu nejhoršímu – k válečnému konfliktu. Hlavně ,aby nedošlo k jadernému konfliktu. To se nedá naorganizovat bez skutečně perfektního vedení a řízení celé akce. I když třeba desítky a stovky let dopředu. Správnými lidmi na správných místech. A nesprávnými lidmi na správných místech. Tak se také stalo.

Nyní k tomu proč se staly Horní Počaply nakonec obcí Okresu Mělník, který je součástí Středočeského kraje. Došlo k tomu v roce 1960. Před tím to byl od roku 1948 Pražský kraj. Do roku 1955 dokonce včetně Prahy. Jeden z nezanedbatelných důvodů, ale asi nebyl rozhodující, bylo to, že v Bulharsku je město stejného jména – MELNIK.

Nyní se pokusím v co největší stručnosti popsat jak to prakticky probíhalo. V úvodu vidíte dvě fotografie budovy ministerstva dopravy. – železničářů. Tam sídlil ústřední výbor KSČ. A já jsem tu budovu vracel zpět železničářům v roce 1990. Co je na ní, na té budově, zajímavého ? Z místa kde je jeden hlavní vchod, směrem k Vltavě, k nábřeží Ludvíka Svobody, před tím Kyjevské brigády, je pohled na ostrov Štvanice a na kostel Svatého Antonína Paduánského na Strossmayerově náměstí a i na budovu Dopravních podniků. Vedle něj skoro na nábřeží stával Pivovar. Pamatuji když ho zbourali a místo něj tam bylo dětské hřiště. Vidět je i Hlávkům most a viadukt přes Vltavu napravo. A nyní pozor – na ostrově Štvanice jsem se já narodil. Dopravní podniky obhospodařují a staví železné koleje. Budova je železnic a ti také staví železné koleje. A ty budovy stojí na nábřeží, jedna na Praze 1 a druhá na Praze 7. A spojuje je Hlávkův most. A pan stavitel Hlávka také stavěl koleje. ale ty studentské koleje. Například Hlávkovu kolej na Praze 2 – Dvojce. Na ní jsou dnes TŘI pamětní desky. Jedna je věnována staviteli Hlávkovi. Dvě jsou věnovány studentům, kteří zde bydleli – Janu Opletalovi smrtelně zraněnému v nedaleké Žitné ulici a druhá funkcionáři studentů dr. ing. Otakar Runa, který zde také pobýval a byl popraven nacisty dne 28. listopadu 1939. Srovnej Otakar Runa – Otmar Reidl – O.R. Operace Benjamin. Právě k Hlávkově koleji jsem chodíval každoročně uctít památku studentů, když jsem na Dvojce pracoval. Hlávkova kolej je hned vedle ulice Resslova. Tedy ve vedlejší ulici, kde je kostel svatého Cyrila a Metoděje ( dříve svatého Karla Boromejského ), kde se skrývali a zemřeli hrdinové – parašutisté z výsadků z Velké Británie, kteří popravili Reinharda Heydricha. A naproti kostelu svatého Václava, také v Resslově ulici. Ve kterém působil Řezáč. A to vše je nedaleko domu na nábřeží kde žil Václav Havel. a přes řeku na dohled od domu, kde žil za svého pražského pobytu Albert Einstein – narozený 14. března.

Na fotografii uprostřed umístěným hlavním vchodem se vcházelo do budovy ÚV KSČ – dříve budovy železničářů. . Chodil jsem tam i já pár měsíců po listopadu 1989. Před tím také, ale ne na pracoviště. Jen na jednání. V té budově byl podle vlastních slov i Václav Havel. Vyprávěl mi to osobně, když jsem jej navštívil na jaře 1990 na Pražském Hradě. Byl tam u vedoucího mezinárodního oddělení ÚV KSČ Pavla Auespergera. Bylo to snad v roce 1967 nebo 1968. Já jsem tam byl také v roce 1968. Někdo ze spolužáků mi tehdy říkal, abychom se šli podívat na Alexandra Dubčeka, až bude odcházet z budovy, právě tímto vchodem. Šel jsem tam a skutečně jsme asi ve skupině asi třiceti čtyřiceti lidí potleskem vítali z budovy vycházejícího Alexandra Dubčeka. Myslím, že ho tam i nějaké slečny – paní objímali. Samozřejmě, že mi tam ten spolužák, bohužel to si nepamatuji kdo to byl, nevzal náhodou. Co je ale podstatné, že tam seděl po Okupaci v roce 1968 Augustýn – Gustav Husák. A ,že ho v té funkci nahradil také Augustýn – Milouš Jakeš, narozený ve stejném dnu jako můj otec. 12. AUGUST. A Jak je ještě Tur/ Catlett/Skot a otec byl z Volové. A CatleTT byl Georg MARSHALL – MARSHALLŮV PLÁN. A Jakeš je i Jak eš – Jakovlev jako otcův instruktor v Moskvě v roce 1944. A je to také tajemník Gorbačova v Moskvě ve stejnou dobu jako Jakeš je v Praze v čele KSČ. A to i odpovídá postavení Jakovleva v SSSR, protože on byl Otcem perestrojky. Tak se mu také říkalo. Nábřeží, kde ta budova je se dříve jmenovalo Kyjevské brigády. To proto, že poprvé v sestavě jako 1. Československá samostatná brigáda, bojovala u KYJEVA. V ní tehdy bojoval můj otec. Byl desátník, velitel spojovacího družstva. V bitvě o Kyjev – Hlavního města Ukrajiny. Ukrajina je TRIDENT. Trojzubec. Ten trojzubec, který měl na konci svého jména jak BEN – ruské a hebrejské Š na konci BEN EŠ a to samé JAK EŠ. Pravda je to proto, že tam na nábřeží byla socha KLEMENTA/ KLIMENTA Gottwald. A GOTT je Bůh a Wald je les. A vy už jste asi pochopili, že boží les je armáda. Jděte tam a podívejte se jak tom ty stromy stojí. Jak na přehlídce vojáci. A čekají. Nic víc nemohou. Stojí a čekají. Vojáci než je někam pošlou a stromy až je uříznou a zpracují. Jaroslav Hašek to říká takto – cituji ” Vod toho jsme vojáci, říkal (Schweig) Švejk nedbale, kvůli tomu nás matky porodily, aby nás rozsekali na hadry, až nás voblíknou do mundúru. A MY TO RÁDI DĚLÁME.” Konec citace. Ta socha, abych se vrátil k tématu zpátky, byla na nábřeží Ludvíka Svobody – dříve Kyjevské brigády, osazena v roce 1973. Jejím autorem byl Viktor Dobrovolný ( MY TO RÁDI DĚLÁME! ) a byla z bílého kamene. Lidově se jí říkalo HOPKIRK. Pár let předtím, šel v československé televizi seriál britské televize RANDALL a HOPKIRK ( H.P. – KRK – NECK ). Jestli jste jej neviděli, tak to bylo o dvojici detektivů. Jeden z nich zemřel HOPKIRK a byl DUCH. Zabitého detektiva, který jako DUCH pomáhal řešit tomu ,který zůstal na živu různé situace. Pokud si dobře vzpomínám snad ten živý začal žít s manželkou toho DUCHA – RUACH – GHOST – zemřelého. Ale to není podstatné. To se může stát. Podstatné je to, že jsem přišel po vojně v kasárnách Jiřího z Poděbrad v roce 1976 zpět na DVOJKU – Praha 2. A tam byl vedoucím tajemníkem nový člověk. Jmenoval se RANDÁK – srovnej RANDALL a RANDÁK. V argentinské a uruguayské výslovnosti jsou dvě LL vyslovovány jako – Ž. A Z je i K. V různých výslovnostech latinských jazyků. A teď je samozřejmě jasně vidět. že šlo o INFORMACI. RANDÁK a MOHORITA – DUCH. Ne o OBSAH. Prostě, že já jsem to vodítko – SVĚTLO – OR. Vždy to mělo spoustu významů. Ale správný byl jenom jeden. A že to fungovalo dokazuje to, že se to přesně podle plánu odehrálo. U nás 17. listopad a konec SSSR a světového komunismu v SSSR v roce 1991. Tento Randák pokud si dobře vzpomínám, přišel na DVOJKU tehdy v roce 1976 ( možná už 1975, byl jsem na vojně tak přesné datum nevím, já se vrátil v dubnu 1976 ), od JAKEŠE – ano pracoval, ( pokud si dobře vzpomínám, ale to je ale bez záruky,) u Jakeše, na Ústřední kontrolní a revizní komisi KSČ v tomto domě a v tomto vchodě. Po působení na DVOJCE se do této budovy vrátil a začal pracovat ve vchodu z druhé strany. U Kapka na MV KSČ To je ta druhá fotografie. Tam jsou vchody DVA. Jeden byl do prostor pražského MV KSČ kde panoval v normalizaci Antonín Kapek a po něm přišel Miroslav Štěpán v roce 1988 . A druhý vchod byl do prostor středočeského KV KSČ, kde panoval v normalizaci Václav Hájek, do roku 1986 a po něm přišel František Hanus.

Vzpomínáte na Glencoe ve Skotsku ? Dvě a jedna sestra. Nebo Titanic a další dvě Britannic a Olympia – lodi společnosti White Star Line z Liverpoolu s červenobílou vlajkou ? Nebo lodi na Krymu, potopený Lenin a dvě lodi Gruzie a Vorošilov, které s ní jeli v konvoji u mysu Sarych, kde je Foros a kde jsem byl v roce 1990 osobně a kde byl v roce 1991 internován Gorbačov a já byl kousek od něj v Artěku ? A na mě s mými dvěma bývalými nevlastními bratry – oni dvojčata a já jeden ? Nebo dvoje železné koleje a jedny studentské koleje ? A další a další a další příklady. Co tady je ale konkrétně stejné s tím o čem jsem teď napsal? To je z druhé strany ulice KLIMENTSKÁ. Ta se nejmenovala po Gottwaldovi, ale po kostelu svatého KLIMENTA, který je nedaleko od této budovy. Kousek od Revoluční ulice. Náhoda by to byla kdyby další kostel svatého KLIMENTA – tedy druhý kostel, nebyl kousek od něj. Skoro na stejném místě přes řeku Vltavu – Moldau. Kousek od naší ulice Antonína Sochora – v Kostelní ulici. Na dohled z bytu armádního generála Karla Rusova ( dříve RUSSWURM ), z Veverkovy ulice. Souřadnice tohoto kostela, který patří pod kostel Antonína Paduánského, na Strossmayerově náměstí, jsou : 50° 5´ 50″ N. 14°25´55″ S. A vy víte, že 14 jsou dvě -2- hodiny a tak všechna čísla v souřadnicích polohy tohoto kostela jsou – pro naší potřebu – buď 2 nebo 5 nebo 0. Kostely jsou skoro stejně daleko od řeky. A oba se nachází podle Wikipedia na místě, kde kdysi byl BROD přes tuto řeku. Jeden je tedy na Praze 1 a druhý na Praze 7. To je důkaz že v našem krasopisu může být i 1 a 7 to samé. Podle potřeby. Proto Američané číslo 7 nepřeškrtávají. Jako Angličané například. BROD byl nedávno uváděný mezi Počeplicemi a Horními Počaply. Ne kdysi, jako v Praze na Vltavě. Ten v Horních Počaplech byl v mém dětství fungující BROD. U něj jsem přece byl, když se tam brodily tanky československé armády a ženisté vedle něj stavěli most. A také jako HAVLÍČKŮV BROD. Přechod malého HAVLÍČKA kritika režimu do pozice velkého HAVLA. A proč jsou to 2 + 1 ? Protože kousek dál od těchto dvou kostelů svatého Klimenta, je další. Ten je v pražském KLEMENTINU. To vzniklo jako škola s KOLEJEMI – studentskými kolejemi. Kostel svatý KLIMENT a svatý SALVATOR. VASIL TOR – BRÁNA – vidíte dobře. Ano tak to je. A že to je pravda a že nejde o náhodu potvrzuje, že revoluční studenti v revolučním roce 1948 zatkli prezidenta českého gubernia Hraběte Lva THUNA – ano a to víte že THUN je i anglické a ruské DON – DUN – DAN – DANA. Jako řeky v Torontu, Rusku, Velké Británii. Nedávno podrobně popisované. Tehdy to prý studentům rozmluvili dva čeští velikáni národního obrození – Palacký a Šafařík. A dosáhli jeho osvobození. A v roce 1989 byli jmenovci zachránců Lva Thuna v parlamentu – České národní radě. Šafařík byl poslanec Lidové strany – a druhý jsem byl já. Proč ? No už jsem tady připomínal moje palce na rukou. Jejich tvar pravděpodobně od cucání z hladu. Ale také víte, že se u nás říká, alespoň u nás doma a na základní škole a v Horních Počaplech se říkalo ” Kecá jako Palacký “. Znáte to ?

Možná také víte, že v Klementinu se začaly jako v prvním místě v Praze měřit teploty – METEOROLOGY. MOGORITY L. Nebo malé l a to je buď moje matka nebo Ivan Mohorita ze tří králů nebo můj otec jako Vasil Mohorita I. A tato měření v pražském Klementinu se začala vést v roce 1775 – v roce vzniku US ARMY a US NAVY a US MARINE. Rok před vznikem USA.

Náhoda to není také proto, že někdy okolo roku 1970 mi odvedl můj bratranec Petr – syn bratra mojí matky Karel Gebelt II a bratr Karel Gebelt III. – který žil v emigraci ve Frankfurtu nad Mohanem do Klimentské ulice. Do domu, který je přímo naproti kostelu svatého Klimenta. Je přímo proti kostelu. Říkal tehdy, že tam nechce jít sám ,protože s jednou ze dvou sester, které tam s rodiči bydlely randí. Tak aby to jako vypadalo jenom na přátelskou návštěvu. Velmi dobře si pamatuji, jak mi to připadalo jako divná výmluva. ale řekl si o to, tak jsem s ním šel. Byl to skvělý přítel a kamarád. Byli jsme tam snad dvakrát, možná i víckrát. To už nevím. Vždy si na to vzpomenu, když jdu Revoluční ulicí a i kostel svatého Klimenta a i tento dům vidím. Rodina se jmenovala Fojtovy. Otec pan Fojt byl snad také voják. Nebo byl voják v minulosti, to už nevím. Samozřejmě, že vidíte i souvislost se jménem malý Fojt – Fojtík. Dlouholetý tajemník ÚV KSČ.

Proč také byl Antonín Kapek v KLIMENSTSKÉ ULICI ? Protože v ROUDNICI NAD LABEM, kde se on narodil a kam patřili v té době HORNÍ POČAPLY od roku 1920 fungovala továrna jménem BRATŘI KLEMENTOVÉ.

Proč také byl František Hájek ? No protože Hayk je arménský název pro Armjanin, jak říkají Rusové, nebo Armenian v angličtině. A Hájek byl můj první šéf v SSM – předseda Praha MV SSM a Hájek byl můj trenér v METEOR Praha, který mi vyslal v říjnu 1969 na turnaj v basketbalu do západoněmeckých Brém, Hájek byl dlouholetý a dlouholetý šéf mojí matky na Strossmayerově náměstí, kousek od domu s iniciálami V.H. A patronem Arménie je svatý Bartoloměj a svatý Juda Tadeáš.

A proč je to pravda a není to náhoda ? Výše je tedy popsáno jak tam u Vltavy, působil jeden August a po něj přišel druhý August. A z druhé strany působil Antonín Kapek ( Okres Roudnice – OR ) a po něm přišel Miroslav Štěpán ( Okres Louny – OR ). A ve druhém vchodu v Klimentské ulici působil Václav Hájek a po něm přišel František Hanus. Odmyslete si obsah, co jste vstřebali, ať jako odpůrci minulého režimu nebo i jako jeho obránci. A podíváme se na to pohledem Klicpery. Jde tedy o FORMU. Za prvé Václav Hájek a Antonín Kapek, když tam vedle sebe chodili do těch dvou vchodů, byli V.H. a A.K. Samozřejmě, že iniciály V.H. vám správně připomínají Václav Havel. Ale také třeba někomu Václav Hájek z Libočan. Ty jsou u ŽATCE. Tento V.H. se narodil u ŽATCE ( Okres Louny OR ), do kterého po uzavření Vojenské akademie v Praze po Okupaci v roce 1968. po přestěhování se z Prahy na základě rozkazu, odešel žít s rodinou a sloužit, manžel sestry mojí matky z Horních Počapel. Antonín Barannikov. Bude o něm podrobněji řeč později. A těm co si dobře pamatují to co tady píšu, přijde na mysl i dům číslo 10 na Strossmayerově náměstí na Praze 7, na kterém jsou iniciály V.H. – podle Václava Hájka z Libočan. Náhoda to není proto, že v tom domě je dodnes od nepaměti samoobsluha, kde pracoval velitel naší dětské odbojové skupiny z nádraží Holešovice Bubny – TŮMA. A jeho bratr se stejnými brýlemi – skly, jako měl Augustýn Husák, byl vedoucím té samoobsluhy. A tento dům je vedle kostela svatého Antonína Paduánského a je křížem k domu na druhé straně, kde pracovala většinu života moje matka. A je naproti škole do které jsem já moje sestra i moji dva bývalí nevlastní bratři chodili. A i moje děti Kateřina a Nikola. Co je důležité dále? Že v tom domě žila moje spolužačka Eva Tichá. Její otec byl plukovník TICHÝ. Voják. Vedle pracovala v řeznictví, které vedl vedoucí jménem ŠALDA, moje sestra. A ŠALDA, shodným jménem, byl šéfem presidentské kanceláře Augustýna Husák a ještě uváděl do funkce jeho nástupce Václava Havla. Vedl ho do sálu na místo složení presidentského slibu 29. prosince 1989. Naproti bydlel ještě jeden spolužák. Bohdan Plichta. Ano, jako Plichta popravený po útoku na komunisty v Babicích na Moravě v padesátých letech. Abych ukončil Václava Hájka funkcionáře KSČ co seděl ve vedlejším vchodu s Kapkem. Ten se narodil v Praze. Pracoval v závodě WALTER do roku 1941 – vzpomínáte zbraň WALTHER – anagram MOHORITA I. ? Byl vězněn od roku 1941 do roku 1945 v koncentračních táborech. Po osvobození byl šéfem mládeže. Jako já a Jakeš a Lis Zavadil, Poledník a další pochopitelně. U JINDŘIŠSKÉ věže, kostela JINDŘICHA II. a JINDŘIŠSKÉ ulice a JERUZALÉMSKÉ ( SEDMIHRADSKÉ ) ulice, na náměstí M.G. Pak byl hlavním redaktorem Mladé fronty. Poté studoval s Jakešem v Moskvě stranickou školu. Od roku 1961 do roku 1967 byl zástupcem hlavního redaktora Rudého práva. Tedy S.O. – Strategické Operace – hlavního redaktora – Oldřich Švestka. Ten byl náš soused ve vedlejší Antonínské ulici a pocházel z Teplic a pak žil v Německém – Havlíčkově Brodě. Odkud byla teta Aurélie Schidlak manželka bratra mojí matky, který se v Teplicích vyučil a pak se tam s ní oženil a narodil se tam jejich syn Karel Gebelt II. A z Havlíčkova Brodu byl Landovský Pavel, který pak pracoval v Teplicích. Atd. A roky 1961 – 1967 – to jsou naše roky jako rok narození mého otce 1919 a rok plánovaného ukončení SSSR v roce 1991. A stále dokola. Zpět k V.H. Ten byl také AUGUST – narodil se dne 29. května 1920 a to je květen i srpen – stejný Osmý měsíc. A narodil se v roce 1920 a to je zase ze schématu roků s 2 a 5 a 0. Byl také později šéfredaktorem v časopisu Nová Mysl – anagram Wasil. Pak se stal spolupracovníkem Jakeše, byl jeho místopředsedou v ÚKRK v letech 1968 až 1971. A v letech 1971 až 1985 byl právě v tom vchodu v Klimentské ulici. Vedoucí tajemník Středočeského KV KSČ. V té době byl také poslanec Federálního shromáždění. Jak k té funkci tehdy tato výsada patřila. Za obvod Lysá nad Labem/Stará Boleslav. A nyní to přijde – byl společně s A. Kapek – a teď velký pozor – HVAKAPEK – HA VASILEK. Tedy i HA MASARYK. A nyní ještě větší pozor. Po svém odchodu z této funkce se stal v roce 1986 poslancem, už jenom České národní rady. Už ne Federálního shromáždění. Bylo to ve stejných volbách, jako jsem i já byl zvolen poprvé do České národní rady. Volby 1986. Já jako předseda Českého ÚV SSM a on jako předseda Českého svazu protifašistických bojovníků. Po tomto Václavu Hájkovi přišel do toho vchodu jeho nástupce. František Hanus. To už je skutečně stále do kola. F.H. je přece i P.H. – Horní Počaply/Horní Počernice. Které jsou oboje právě ve Středočeském kraji, kterému on šéfoval od roku 1986. František Hanus byl původně z automobilky Mladá Boleslav. To ale jen tak vzpomínám. Nikde tu informaci nemohu ověřit. Zajímavé je to proto, že tam se musel přestěhovat Antonín Barannikov s rodinou po převelení ze Žatce ( Okres Louny OR ) do Mladé Boleslavy. s tím, že jestli mě také paměť neklame, výkon vojenské služby prováděl – sloužil – ve Staré Boleslavy. A jeho manželka Alena/Alice pocházela právě z H.P. Horních Počapel. A můj otec ještě k tomu všemu jezdil z nedalekého Těšnova – od této budovy původně železničářů a pak ÚV KSČ, do Horních Počernic. Kde sloužil u Silničního vojska. Které mělo také posádku v Horních Počaplech. A jeho vojáci po splnění základního výcviku pracovali pro Vojenské stavby. Se sídlem v Revoluční ulici. V PALÁCI KOTVA. Když nádraží Těšnov zbourali, tak jezdil otec z MASARYČKY. Nádraží Střed.

A jak to bylo v tom druhém vchodu? Tam byl Antonín Kapek. Který se narodil jako moje matka v okrese Roudnice (OR) nad Labem. A také jako její bratr Karel a také jako její sestra Alena/Alice. Horní Počaply patřily před zařazením k Mělníku k Roudnici nad Labem. Antonína Kapka vystřídal v roce 1988 Miroslav Štěpán. Ten se narodil v okrese Louny ( OR). A tam patří Žatec. Tam kde žili Baranikovi po přestěhování z Prahy a před přestěhováním do Mladé Boleslavi. Ale hlavně důležité je to, že v tom prostoru byla vysazena skupina KOZINA v čele s velitelem jménem VASIL KIŠ. Z východu. Výsadek organizovaný UKRAJINSKÝM ŠTÁBEM PARTYZÁNSKÉHO HNUTÍ ( tedy Trident – Trojzubec ). Bylo jich celkem 17 ( to je i 5 i 2 ) KOZINA je i CHOD z území osvobozeného o půl roku později americkou armádou. KOZINA je ale i KŮŽE – hebrejsky OR. Jako světlo a jako Otmar Reidl Operace Benjamin. Jméno velitele je jasné VASIL KS – X – CHE. Ukrajinský štáb ( US ) – Trojzubec – Trident. A Tři králové – Vasil Mohorita a Ivan Mohorita a Stěpan Michal Bunzák z Volové, byli v té době Ukrajinci protože rusínská národnost v Československu nebyla uznávána. A do propouštěcích papírů z Gulagu otci napsali MAGYAR – protože Volové bylo v té době Maďarsko – Admirál Miklós ( Mikuláš – Nikola ) Horthy – M.HORTHY. Skupina KOZINA byl vysazena ve dvou oddílech. Tomu druhému velel náčelník štábu výsadku KOZINA, který se jmenoval Grigorij MELNIKOV. Ano vidíte dobře. Je to i MĚLNÍK – kam se do Horních Počapel přiženil můj otec a jednou je to bulharský MELNIK a jednou je to také M.G.: Michail Gorbačov. Nebo General Motors anebo Metro Goldwyn Meyer.

Pořád je to málo ? Ve stejný den jako můj otec se narodil další František Hanus F.H. – P.H. Tedy ve stejný den podle našeho schématu. Můj otec V. M. se narodil dne 12. srpna – Augusta roku 1919. Herec František Hanus se narodil dne 12. května – May roku 1916. Souvislost je zřejmá proto, že herec František Hanus se narodil ve V.M. Valašském Meziříčí. Byl to tedy Valach – anagram Ha Vasil. V roce kdy já – V.M. – jsem se narodil, rok 1952 – zakotvil natrvalo ve Vinohradském divadle – tehdy Armádním divadle. Na náměstí Míru vedle kostela svaté Ludmily a domu Železničářů. Naproti kancelářím OV SSM Praha 2 – Dvojky. Divadlo postavili MAJER a VESELÝ – už to nekomentuji. Návrh na stavbu vytvořil architekt ČENSKÝ. Herec Jan ČENSKÝ byl v roce 1989 členem mého ÚV SSM. Autorem alegorických postav, nad středovým průčelím budovy, které představují STATEČNOST – to je ta s mečem a PRAVDA, byl HAVLÍČEK. Jako Havlíčkův Brod. A můj kolega v ročníku V25 na Vysoké škole politické ve Vokovicích. Ten byl Alexander – umělec byl MILAN. Jako MILAN město v LOMBARDII. Kde jsem vystupoval z vlaku Vídeň – Milan, na Vánoce v roce 1972, při mé cestě za italskými spolužáky ze školy v Moskvě. A zase by to bylo dokola a dokola. O tom, že to bude ARMÁDNÍ DIVADLO rozhodl ministr národní obrany ČEPIČKA – to je přece i COPPOLA – CUPPOLA – CAPPELLA – jako CAPELICZ podle něhož se jmenují POTTSACHAPPLITZ v Budyšíně a více tvarů tohoto slova je výše. Ten byl manželem MARTA ( píše se to anglicky i MARTHA – můj anagram ), dcery KLEMENTA/KLIMENTA GOTTWALDA.

Už jenom zbývá dokončit Horní Počaply. Než se dostanu k dalším Počaplům v Čechách. Jména, která jsou společná jak obyvatelům Horních Počapel tak i postavám v mém příběhu nebudu opakovat. Byla v průběhu minulých příspěvků dostatečně vysvětlena anebo osvětlena, včetně souvislostí. Šlo především o původní občany Horních Počapel, nebo občany, kteří tam přišli v souvislosti s výstavbou Elektrárny Mělník I. Potom jsem tam již tak často nejezdil. A když jsem pak zase začal jezdit do té chýše kterou si tam musela koupit moje matka, tak jsem udržoval chýši v obyvatelném stavu, anebo byl s dětmi a po obci jsem se moc nepohyboval. Někteří ze starousedlíků mi pomáhali udržet tu chýši v provozu. A jejich jména tady zazněla již v jiných souvislostech. To ale taky spíše mohu rozvést až po ukončení celé přípravy poznámek na mé paměti – Přežít abych mohl vyprávět. Při samotném psaní pamětí.

A ještě aby byla informace kompletní je třeba uvést některá fakta. Zásadní změnou v životě obce byla výstavba a pak i fungovaní celkem tří elektráren. Nazývaných EM I a EM II a EM III. V roce 1956 to byla výstavba první. Její zahájení bylo v roce 1960. Druhá byla uvedena do provozu v roce 1971. A ta třetí byla uvedena do provozu v roce 1981. V obci je železniční zastávka na trati z Prahy číslo 090 Vraňany – Roudnice nad Labem a Ústí nad Labem a Děčín. Doprava na trati byla zahájena v roce 1850. Na výstavbě elektráren se podíleli i útvary silničního vojska. Byla přímo u elektráren. Kasárna Silničního vojska – S.V. Horní Počaply H.P.. Stejného druhu vojsk jako Silniční vojsko – S.V. Horní Počernice – H.P. kde sloužil můj otec. Manžel Ludmily z Horních Počapel.

Právě pohled na mapu může těm, kteří nevěří jasně dokázat to že šlo o skutečně velmi pečivě plánované Operace. Nejen tedy ty vojenské. ale všechno co se dělalo, tvořilo. Když se pozorně podíváte, tak uvidíte, že právě jmenovaná železniční trať kopíruje od Prahy Vltavu – Moldau. U Vraňan se ale od Vltavy – Moldau odvrací a vrací se k ní těsně u Dolních Beřkovic a Křivenic, což jsou obce před Horními Počaply ve směru od Prahy. A právě tady vznikl celý ten prostor pro výstavbu. Nevím jestli již tehdy věděli, že půjde o elektrárny – já si myslím, že ano – ale určitě každý národohospodář nebo kartograf – odborník v této oblasti, musel vidět, že tam vzniká ideální prostor pro výstavbu něčeho velkého. Železnice a vodní tok. Vedle sebe. S vhodným prostorem mezi nimi. Tak, aby se mohl vozit materiál – v případě elektráren uhlí po železnici, ale také při vhodných podmínkách splavnosti po Labi. Protože vodní přeprava patří k těm levnějším.

V úvodu jsem psal ,že název obce místní rodáci odvíjejí od slova ” čapati “. Že občané čapali lodě na Labi. Tedy byli piráty. Říčními piráty. My jsme to tak také dělali. Nebyli jsme jako počápelští v minulosti, nepřepadali jsme lodi za účelem loupeže, ale čapali jsme se lodí , které pluli po řece s uhlím. Patřilo k našim letním zábavám. Skočit do řeky a plavat na šíf. Toho se chytit a nechat se jím táhnout proti proudu a pak se pustit a nechat se proudem nést zpět k Horním Počaplům. Šífy byly většinou plně naložené a tak jsme na ně dosáhli z řeky. Pak začali také jezdit šífy jiného typu s vysokými boky. A tak nám nezbývalo než se zkoušet chytit za loďky, které šífy táhly za sebou. To bylo stejně zábavné. Někteří šífaři nás ale neradi viděli. Buď pokřikováním, ať skočíme zpátky do vody, nebo dokonce někdy předstíraným během směrem k nám, nás chtěli ze šífů dostat. Kolikrát jsme měli nohy od rozehřátého asfaltu na šífu a o rukou ani nemluvě. To se dalo sedřít pískem. A domů jsme většinou došli již jako jenom z normálního koupání. V náplavce, pod našima. Tak se tomu říkalo.

Na webu obce je také informace, že za svých pobytů v Liběchově chodíval do Křivenic, součást Horních Počapel směrem na Dolní Beřkovice, malíř Max Švabinský a zde se připravoval na svůj monumentální obraz Žně. Španělsky je to Cosecha – vyslov KoSeČa – K.S.Č. Samozřejmě vy už víte, že Max se jmenoval i pes pan Obersta, ukradený Švejkem, jeho služce na břehu Vltavy v náplavce v Praze. A Švábsko je i země v Německu. A šváby jsme měli u nás v kanceláři na Valdeku na náměstí Míru na Dvojce. Žili jsme tam s nimi společně nad bufetem a kavárnou a restaurací. Švábsko je také historické území v Německu, které zahrnuje většinu dnešní spolkové země Bádensko – Württembersko. A část Bavorska. Na seznamu židovských jmen se jméno mého dědy z Horních Počapel objevuje právě v této německé oblasti. Jako Goeblatt. A jméno babičky Hon – Han – Hahn – se objevuje na tomtéž seznamu židovských jmen, právě v německém Bavorsku. A to je B.M. – Bavorsko Mnichov. Automobily B.M.W. B.W. Báden Württemberg je také B.M. A ve Stuttgartu, hlavním městě se vyrábí automobily MERCEDES – BENZ zase M.B. A v Bavorsku pramení OHŘE – EGER.

Co ještě spojuje osobu pana Maxe Švabinského s Operací Benjamin? Za prvé Křivenice jsou shodné se jménem prvního majitele zámku v Pottschapplitz u Budišína v Sasku. Ten se jmenoval Zwirner. A to je v češtině zkroucený – slovensky Skrůcaný – anglicky Twister. Aby to bylo všechno pravda, tak se mistr Švabinský narodil v Kroměříži. Jako Otmar Reidl – Operace Benjamin. Ve městě kde žil Ludvík Svoboda. Kde natáčel Miloš Forman film Amadeus – podle WOLFGANG AMADEUS MOZART. Narodil se dne 17. 09. ( 1873 ). Moje babička Hahn – Hon, se narodila v obci Horní Počaply do jejíhož katastru Křivenice patří dne 17.06. ( 1895 ) Tedy ve stejný den, jiný rok. V našem výkladu. A také se narodil ve stejný den, jako já – podle Moravcovi metody. 17. září plus dva je i 19. září. Jeho otec byl NOVOTNÝ. Kromě toho byl M.Š. jako Mikuláš Šutka z Volové/ Teplic a Miroslav Štěpán z Loun a jako Ministerstvo Školství. A skutečnost, že to je pravda potvrzuje to, že se narodil v Kroměříži v Octárně. Velitel výsadkové skupiny ARAP, ve které byl můj otec náčelníkem štábu, kapitán Niščimenko – Bělavsky byl po válce ve Lvově ředitelem Octárny. A v Litoměřicích u kasáren Jiřího z Poděbrad byla také výrobna octu. Když se otočil vítr, tak byl ocet čas od času cítit na cestě vedoucí k bráně kasáren. To, že to není náhoda potvrzuje, že jedno ze Švabinského čtyř – píšu i římskými – IV. ( naše známé tři dvojice Václav a Ivan a Vasil a Ivan a Vasile a Ion ) monumentálních děl je OKNO SESLÁNÍ DUCHA V KAPLI SVATÉ LUDMILY V CHRÁMU SVATÉHO VÍTA na Pražském Hradě – P.H., nebo Hradě Pražském – H.P.. Návrh zpracoval v roce 1933 a realizace proběhla v roce 1934-1935. Vidíte dva narozené v okresu ROUDNICE – moje matka LUDMILA přímo v Horních Počaplech, H.P. okres Roudnice a Vít – to víte přece kdo byl agent VÍT – ANTONÍN KAPEK, ten má také uvedené místo narození Roudnice. Další bylo ve SVATÉM VÍTU OKNO POSLEDNÍ SOUD ( 1935 – 1936 návrh a realizace v roce 1937 – 1939 ) Další bylo také ve SVATÉM VÍTU OKNO SVATÁ TROJICE A PRŮVOD ČESKÝCH KRÁLŮ – návrh trojice oken 1937 – 1939 a realizace 1946 – 1948. A poslední je MOZAIKA zase V KAPLI SVATÉ LUDMILY, také v CHRÁMU SVATÉHO VÍTA, ta byla dokončena v roce 1955. Aby to vše bylo jasné, tak jezdíval Mistr Švabinský na chalupu v KOZLOVĚ. Ten se nachází v okrese ÚSTÍ NAD ORLICÍ – ÚO – kde pracoval na opevněních před válkou můj otec – manžel Ludmily z Horních Počapel – později ne ROUDNICE ale MĚLNÍK. Nádražní stanice ÚO je na kilometru kolejí 2552. Je tam i ANDRLŮV CHLUM – rozhledna. ( ANDRLE – ONKL byl i převozník v Horních Počaplech a stejně se jmenoval i pilot RAF ). Aby to všechno bylo jasné tak je KOZLOV i výsadek KOZINA, na LOUNSKU, v čele s VASIL KIŠ a náčelníkem štábu GRIGORIJ MELNIKOV – G.M.. A KOZINA je kůže a to je hebrejsky OR ( světlo také ). OTMAR REIDL – OPERACE BENJAMIN. Ten který se narodil v Kroměříži a sloužil tam československé armádě a pracoval u BAŤA a byl vyslán do KONGA a cestou ho zastihlo v Jugoslávii zahájení Druhé světové války tak odcestoval do Francie – Velké Británie. A tam ho vybral Karel Paleček jako prvního muže, prvního výsadku v dějinách československé armády vůbec. A zase dokola. A stále dokola.

Když už jsem zmínil Armádní divadlo a Vinohrady a Františka Hanuse a Čepičku a jeho manželku Martu ( i MARTHA ) dceru KLEMENTA Gottwalda tak pro celkové pochopení, jak to fungovalo uvedu konkrétní příklady z Dvojky Královských Vinohrad. Jde o to jak to DUCH nebo REUCH – DUŠE – SPIRIT – GHOST – SOUL -ALMA ze TŘÍ SESTER organizovali. Ano, neexistovala žádná náhoda, která by se odehrávala v mém okolí. Vše bylo pečlivě organizováno a nic nebylo ponecháno náhodě. Informace se předávali pouze zasvěceným. Jedině ti – zasvěcení v Operaci Benjamin chápali oč tu běží. A pouhým sledováním toho co se nachází v mém okolí mohli patřičně reagovat, aby se změny ve Východní Evropě mohli uskutečnit podle plánu. A SSSR A světový komunismus padnul právě tak, jak padnul. Bez války – bez jaderného konfliktu.

Po návratu ze školy v Moskvě jsem byl několik měsíců na MV SSM Praha. A pak mi nabídl HÁJEK místo tajemníka na Dvojce. U TŮMA a LEMÁK, kteří byli na odchodu. A přišel tam předseda ULMAJER – UL a Majer. Souhlasil jsem. Trávil večery v Déčku – diskotékovém klubu na Vinohradské třídě. A přes den jsem dělal to, co se ode mne žádalo. Funkcionářem tam byl v té době student průmyslovky z Ječné Lubomír Jakeš. Ten za mnou přišel, někdy v roce 1973 před Festivalem mládeže a studentstva v Berlíně, a nabízel besedu svého otce – Miloše Jakeše – se svazáky – středoškoláky. Miloš Jakeš byl po převratu v únoru 1948 v čele tehdejší mládežnické organizace a na Festivaly jezdil. Tak chtěl besedovat o tom, jak to tam chodí. Vůbec se mi to nelíbilo. Věděl jsem, že to nebude žádná zábava a že budeme muset nahánět středoškoláky, aby šli na besedu, která je nezajímá. Tak jsem to chtěl tak zvaně, zahrát do autu. Ale Lubomír Jakeš se nedal. Naléhal a naléhal. S někým jsem o tom tehdy hovořil. Myslím ,že to byl Zdeněk Vobořil ( V.Z. ). Tajemník OV KSČ. Byl před rokem 1968 předsedou MV ČSM Praha. A studoval v Moskvě s Varholíkem tehdejším předsedou ÚV SSM a Antonínem Himlem, tehdejším předsedou ČSTV – předtím také svazákem. Proč byl V.Z. u nás na Dvojce ? No přece jeho iniciály jsou Z.V. – jako Vinohradská Záložna jejíž fotografie je nahoře. Hala Vinohradské Záložny ve které se měl Otmar Reidl – Operace Benjamin, sejít s příslušníky domácího odboje v roce 1941 a měl mít v ruce časopis Světozor. To už tu bylo. I to že stejné místo pro setkání s domácím odbojem měl i druhý parašutista z Londýna po něm, také vysazený v roce 1941, František Pavelka – Operace Percentage ( PERCENTAGE – PILSENGATE, ano v roce 1941 se dalo najevo, že Plzeň bude brána – že bude osvobozena ze Západu ). A co je V.Z. – Vojenské Zpravodajství přece! Byl to asi on, kdo mi poradil, že besedu mám udělat v zasedací místnosti ONV Praha 2 na náměstí Míru. Mě se to líbilo. Byla poměrně malá. Tak stačilo pozvat asi 60 lidí a při takzvané. tehdy klasické “úmrtnosti” 50% – to znamená, že vždy na takové akce chodila polovina z pozvaných, byla zasedačka jakž takž obsazená. Samozřejmě musí následovat proč bylo doporučeno V.Z. toto místo ? Bylo to mezi mojí školou automechaniků – do které jsem nikdy nechodil, protože byla v rekonstrukci a mezi domem Valdek ve kterém bylo naše OV SSM. Na náměstí Míru přímo naproti svaté Ludmile a Armádnímu divadlu a Domu železničářů u Jugoslávské a Belgické ulice. A mezi Rumunskou a Jugoslávskou ulicí. Beseda nějak proběhla. Miloš Jakeš přijel pobesedoval a odjel. To jsem ho viděl poprvé v životě. Podruhé na svatbě jeho syna, právě Lubomíra. Pozval mi na svatbu. Ne jako hosta na svatební obřad a hostinu, ale s několika dalšími na pozdější odpoledne. Tam jsem viděl Miloše Jakeše podruhé. Asi rok 1974. Bylo to před mým odchodem na vojnu. Jak tehdy zafungoval DUCH ?

V dubnu 1974 jsem odešel na vojnu. Otec byl odveden 30. března 1943 a tedy začal sloužit od druhého dne 31. března. A já jsem 1. dubna 1974 narukoval do Litoměřic do kasáren Jiřího z Poděbrad. Atd. Když uběhli skoro dva roky, tak mi pozvali na OV KSČ Praha 2, kde bylo celé nové obsazení vedení. Jenom V.Z. tam zůstal. Vobořil Zdeněk. A přišel nový vedoucí tajemník RANDÁK – výše uvedeno RANDALL/ HOPKIRK. Ano, jako z britského seriálu RANDALL A DUCH HOPKIRK. Další tajemník byl Hušek. Nevím zda byl František nebo Josef. To už si nevzpomínám. Měl nemocné jedno oko, jako Alois Indra, například. Je to i Hašek – Hušek – Hašek ! Kouřil dýmku. A ten nejdůležitější se jmenoval DUŠÁNEK – ano, čtete dobře DUŠA – DUŠE – DUŠNÍ – SOUL – ALMA – DUCH – GHOST – SPIRIT. Podobně jako Vlasta Burian ve filmu DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ. A jako DUŠNÍ ulice, kde stojí kostel svatého Judy Tadeáše ( kolegy svatého Bartoloměje a jeho spolupatrona Arménů ( Armjanin – Airmen – Hayk – Hájek ) a svatého Simona Horlivce. Dušánek byl původně ZEDNÍK – MASON – ZEDNÁŘ – a to je v angličtině podobné. ZEDNICTVÍ je anglicky MASONRY/ZEDNÁŘSTVÍ. A pokud si dobře vzpomínám tak i chodil o víkendech melouchařit. Dokonce si pamatuji, že jednou si i vzal dovolenou na nějaký super melouch. To mi tehdy říkal. Byl známý tím, že každému říkal VERPÁNE. Verpánek je třínohá stolička ševců. On oslovoval každého jemu blízkého, ne soudruhu, ale VERPÁNE. Kde k tomu přišel to nevím. Vždy mě s tím rozesmál. A právě on to byl , kdo připravoval konferenci, která byla počátkem roku 1976. Já jsem tehdy dostal opušťák a ještě v uniformě, s hodností četař, jsem tam odjel. Samozřejmě, že konference byla v Domě železničářů na náměstí Míru. Vedle Armádního – Vinohradského divadla naproti svaté Ludmile. A po návratu z vojny jsem byl zvolen po UL MAJER – ULMAJER – který byl původně tramvaják – průvodčí, teda jezdil po kolejích, železných kolejích, předsedou já. On byl přijat na studium práv na UK a tak spokojen odešel. V době mého dvouletého předsedování se tam na Dvojce odehrálo několik klíčových událostí v souvislostí s Operací Benjamin. První velmi důležitá byla popsána v předcházejícím díle. Bratři SVOJANOVŠTÍ. Zcela klíčová událost. Druhou takovou událostí bylo to, že DUŠÁNEK mně navrhl při jednom našem setkání abych pozval Martu Čepičkovou – Gottwaldovou na OV SSM. Měla tehdy 55 narozeniny a snad byla i u nich na OV KSČ. Samozřejmě, že jsem znal některé předválečné členy KSČ – u nás v domě bydlel Antonín Černý, snad dokonce předseda jejich sdružení v Praze. Znal jsem velmi dobře Josefa Špirka ( nevím zda měl něco se Špirkovými z restaurace u Špirků v KOŽENÉ ulici – ano KŮŽE – OR ! ) Španěláka a znal jsem Slávku ( Ladislavu ) Kleňhovou – Besserovou – ano vidíte dobře SK – X a B. – a další. Dušánek byl prostě Dušánek a doporučil mi to tak jsem to udělal. Pozval jsem ji k nám na OV SSM a povídali jsme si. To samozřejmě ti, kteří to měli vědět chápali. Marta Gottwaldová byla totiž také AUGUST. Narodila se 5. srpna – AUGUST a také v roce 1920 – ze schématu 20 – 22 – 25 – 50 – 52 – 55. Asi už nemá smysl znova psát že to je i 7. květen kdy se narodil Ivan Mohorita, jeden za Tří králů. a že to je i 10. květen den kdy zahynul první manžel mojí matky Ludmily. A my jsme seděli naproti kostelu svaté Ludmily v mé kanceláři na Valdeku tehdy s Martou Čepičkovou. A že to je I 10. srpen a to je i 12. srpen a to se narodil můj otec a Jak eš – se kterým jsem ve vedlejším domě před třemi lety besedoval se studenty. A její partner byl Bedřich Geminder, popravený v procesu se Slánským dne 12.03. 1952. V roce kdy já jsem se narodil a mám rodné číslo 123. A pracovala po válce v Bělehradu, hlavní městě Srbska – Jugoslávie a pracovala v rozhlase, který měl sídlo vedle na Vinohradské třídě, kde byl klub DÉČKO. Asi sto metrů od této budovy. A vystudovala Lomonosovovu universitu v Moskvě, která má sídlo v jednom ze sedmi Stalinových mrakodrapů v Moskvě na Leninských horách. Dříve a nyní snad zase, Vorobjevovych horách. Kde byl můj otec v konspirativním bytě pod konspirativním jménem MARINIČ, připravován instruktorem Jakovlevem na vysazení do protektorátu v roce 1944. A kde je i hotel Orljonok – Orlíček, kde jsem byl s výše uvedeným Josefem Špirkem – Španělákem, právě v tom roce 1976 nebo následujícím 1977 roce ( proč, přijde také na řadu ). A Vorobjev, generál Vorobjev, se jmenoval poslední velitel Střední skupiny vojsk v Československu v roce 1989. Která se ale jmenovala v ruštině Centralnaja grupa vojsk. Žádná Střední skupina vojsk !!! ÚSTŘEDNÍ SKUPINA VOJSK. Co to znamená ? Že ona určuje co budou dělat ostatní. Nebo nedělat v tomto případě. Generál Vorobjov byl šéfem ÚSTŘEDNÍ SKUPINY VOJSK. Marta Gottwald pak byla manželkou Alexeje Čepičky. toho který byl ministrem obrany a nechal přejmenovat v červnu 1950 Vinohradské divadlo na Armádní divadlo. A armádním zůstalo až do roku 1966. Čepička – čepice – Capelle – Cappelone.

Nejsem si stoprocentně jist zda to setkání proběhlo u mě v kanceláři. Myslím, že ano. Určitě ano. Je to nějaká doba tak je ale možné ,že si to přesně nepamatuji a tak mohlo být i na jiném místě na Dvojce. Kdyby náhodou nějaký pamětník chtěl, zpochybnit mou informaci. V podstatě to je, ale jedno kde bylo. Bylo. A věděli o něm ti co o něm měli vědět a měli pochopit souvislost. I toho setkání a i toho, kde mám kancelář a co to znamená. To co poté následovalo a skončilo vlastně v roce 1991 to dokazuje.

Další akcí ,kterou připisuji Zdenku Dušánkovi a V.Z. Zdenku Vobořilovi bylo složení předsednictva OV KSČ, které bylo zvoleno právě na té konferenci na kterou jsem přijel ještě v uniformě z Litoměřic, v roce 1976. Jako četař – anglicky – sergeant – srovnej anglickoou výslovnost se surgeon – operatér. Nebyl jsem jeho členem stejně jako předseda obvodní Odborové Rady ( OR ). Byli jsme, ale na celá jednání předsednictev přizváváni. Byli jsme tak zvaní ” přizvaní “. Stůl v zasedací místnosti na OV KSČ Wenzigova ulice, ( ZIGAN M nebo ZIGAN W. Předtím bylo OV KSČ v ulici Malá Štěpánská ), kde se předsednictvo scházelo byl v konferenčním tvaru písmene U. V čele seděl Randák ( Randall ) a po jeho levici Zdeněk Vobořil ( V.Z. ) a po jeho pravici Zdeněk Dušánek ( malý DUCH ). Vedle Dušánka pak Hušek ( Hašek ). Vedle Vobořila předseda Kontrolní a revizní komise Roubal. Pak další členové a já jsem seděl uplně na konci stolu. Jako poslední a naproti mně seděl, také jako poslední, předseda obvodní Odborové rady ( OR ). Asi 14 lidí celkem. Samozřejmě, že důležitá jsou kromě jmen, která jsem již uvedl i jména zbývajících a pravděpodobně i jejich další údaje. Ty ale já dnes nevím. Ale to jsem ani tehdy nemusel vědět. Důležité bylo to, že DUCH to věděl. Klíčové bylo, že tam byl Randák a Dušánek. A V.Z. A Hašek -Hušek. A stejně klíčové bylo to, že můj kolega, předseda odborové rady byl STRNAD OLDŘICH. Za prvé pták – Follow English Alois Jirásek nám to velí s F. L. Věk – – BIRD – DR.B. A za druhé STRNAD je anglicky BUNTING. To je ale také VLAJKOSLÁVA – tedy VASIL a VLAJKA tedy VASIL a BANDERA tedy i VASIL UKRAJINEC – TRIDENT. V ruštině je slovo BUNTA – NEPOKOJE. NEBOLI VZPOURA A POVSTÁNÍ. Německy je STRNAD – AMMER. Španělsky VERDERÓN. Tedy BUNTING AMMER VERDERÓN. to je vlastně jasný pokyn – VZPOURA, POVSTANÍ AMERIKA ZELENÍ. VERDE je česky zelený. Iniciály kolegy Strnada byly stejné jako u Švestka Oldřich – tedy S.O. – Strategické Operace. A Odborová Rada ? – O.R. – Otmar Reidl – O.B. Operace Benjamin nebo hebrejsky kůže a světlo. A proč je to pravda ? Protože vedle mne seděl podnikový ředitel B.O. Balíren Obchodu. A jmenoval se MAJER – jako já. On byl František Majer. A naproti němu seděla O.B. Olga Bendová. Profesorka z ALBERTOVA. Ano, z Přírodovědecké fakulty, která měla sídlo na ALBERTOVĚ. Manželka profesora Břetislava Bendy z ČVUT ( narozeného dne 12.23. 1925 – v roce 1953 byl v ten samý den popraven Lavrentij Berija ( L.B. ) a moje rodné číslo 123 a datum narození Vasily Stalin a DVOJKA ) Byla snacha sochaře Břetislava Bendy. Vedle Olgy Bendové seděl Josef Vrňák – a to vy víte, že je i frňák. Velký nos – Nosek. Netřeba komentovat. To byl řezník ze Zvonařky – Bell – vynálezce telefonu z Edinburgu – Skot. A společnost AT and T – moje datum narození ” 19 and 9 ” – 19.09. Z druhé strany seděl Květoslav Henych – K.H. Tedy Hradec Králové. Květoslav je latinsky Flora – Florián – Florence a SLAV po našem VASIL. Byla tam i Jaroslava Staňková – I.S. – Secret Inteligence. A JAROSLAV je oblast v Rusku ze které pocházel Petr Brannikov ( popravený v Osvětimi ) otec Antonína Barannikova, manžela sestry mojí matky. Který byl převelen po Okupaci do Okresu Louny ( OR ) a pak do Mladé Boleslavi ( M.B ). Byla ředitelkou ÚVTEI ve Slezské ulici a já byl pár dní v Opavě na vojenském gymnáziu v roce 1968, což je také – Opava Slezsko – Strategické Operace. Další byl Josef Semorád – také I.S. jako Iosif například. Také Secret Inteligence. To byl elektrikář z Elektrorozvodných závodů Praha.

Ale zpět do Počapel. Dalšími které jsou na severu Čech a tak nám doplní ty o kterých již byla řeč do počtu TŘÍ jsou POČAPLY U TEREZÍNA. Německy – POTSCHAPL an der ELBE. Počaply na Labi. Jsou nyní součástí Terezína, ale samozřejmě, že tomu tak nebylo vždy. Patří do okresu Litoměřice a do kraje Severočeského tedy UL. LT a UL. Místo je poprvé zmiňováno v katastru Břevnovského kláštera svaté Markéty/Margharety/Marine. Břevnov. Spravován byl klášterním panstvím Hrdly – Ha DR. LY – HA DR. LEE. Později měla obec různé majitele. v roce 1525 se zase vrátila do majetku kláštera. Význam měla obec i proto, že se tam provozoval převoz do TŘEBOUTIC – TRE. Klášter vlastnil rybářská práva na levém břehu Labe. V roce 1870 byla zahájena výstavba pevnosti Terezín – Ter. Vesnice je velmi důležitá proto v mém příběhu, protože na jejím území je vystavěn kostel svatého Vojtěcha – Adalberta a Alberta tedy také. Vy si vzpomínáte, že svatý Vojtěch zahynul v roce 997 ( 19.09 ) a že jeho přítel král OTTO mu nechal vystavět kostel na ostrově na řece TIBERA v Římě a ten se později stal kostelem svatého Bartoloměje. Kostel svatého Vojtěcha v Počaplech nechali vystavět právě majitelé obce – břevnovsko broumovští benediktýni. B.B.B. – 2.2.2. Markéta je M a to je také 2. Tak je to 2.2.2.2. Benedikt je také Ben – jako Benjamín. Kostel je byl vystavěn na nízkém návrší nad levým břehem Labe/Elbe, nad jeho soutokem s řekou Ohře/Eger. ELBE a EGER. L.B. víte co je a že EL GE je EL CHE víte také. A Eger je také název německý název města CHEB, kterým EGER protéká a které osvobodili vojáci z US Army divize s označením TRIDENT. Z 97 Divize. To bylo již popsáno. A také víte, že 97 je i 91. A že Josef Švejk sloužil i 91 regimentu ve městě Budweiss – České Budějovice. Než se budu dále věnovat kostelu, který je pochopitelně součástí operace Benjamin, budu se trochu věnovat zeměpisu. Především vodnímu toku řeky Ohře – Eger. Jeden z názvů je také Oharka. Oharek se jmenoval pracovník v úřadu místopředsedy vlády ČSR Ladislava Adamce – Atose. Oharek je i nedopalek, špak, vaigl, prostě něco co hoří – svítí. Jako hebrejské OR. Vy už víte, že Ohře Španělé vysloví ORE. Háčky nemají, to neví co znamená a H nevyslovují. Takže to je vlastně ORE. Jednou Otmar Reidl a Operace Benjamin a podruhé je to kůže světlo v hebrejštině. Anglicky je to železo Ore – Ore Mountains – Železné Hory, česky Krušné hory ( K.H), například a již vzpomínaný Vova Železný z OF tedy i OP tedy i OR také a také Železný jméno z románu Haška. Ve Španělsku se objevuje i v názvu železnice, jako u nás a v Rusku. Tedy – kolejích. Důležité je ale to, že řeka Ohře – Eger pramení v Bavorsku. Kde je Mnichov – B.M. nebo M.B. A pramení pří v oblasti zvané Horní Franky. A to je H.F. Hanus František jeden a Hanus František druhý. Výše uvedeno. A také už víte, že sestra prvního manžela mojí matky se jmenoval Jenovéfa Fraňková. Matka jí říkala, když u nás jednou byla na návštěvě teta Jenny Frank. Nevím proč. Prostě jí tak říkala. Že se jmenovala Fraňková Jenofeva jsem donedávna nevěděl. Pro mě vždy byla teta Jenny Frank. Franěk byl kromě toho i tajemník MV SSM v Praze, když byl předseda Hájek. Miloš Franěk. Kromě toho, Ohře protéká i kousek Saskem. A na našem území již zmíněným městem CHEB pak KADAŇ pak ŽATEC pak LOUNY pak LIBOCHOVICE pak TEREZÍN a nakonec se vlévá u LITOMĚŘIC do LABE. Kadaň je i Kodaň – Copenhagen v Danmark – Danisch ( s červenobílou vlajkou ) . Vzpomínáte na řeku Don – Dun – Dan – Thun. V Kadani, jestli mě paměť neplete, absolvoval průmyslovku syn sestry mojí matky Alena/Alice z Horních Počapel a jejího manžela Antonína Barannikova, můj bratranec. Když žili v Žatci ( Louny ) před odstěhováním se do Mladé Boleslavi. A v Litoměřicích jsem byl na vojně a žili tam moji dva bývalí nevlastní bratři – dvojčata a chvíli , než zemřel její druhý manžel Uher/ Magyar tam žila i moje sestra. V Palackého ulici. Připomínám. Tedy 2 + 1 jednou a 2 + 1 podruhé.

Proč je to pravda? V roce 1989 přijeli na dovolenou do Československa, tři moji kolegové – Viktor Mironěnko, Ukrajinec, který byl v čele sovětského Komsomol, Narangerel, který byl v čele mongolského Revsomol a Jurek Šmajdzynski který byl v čele sdružení polských mládežnických organizací. Vzal jsem je z Prahy na výlet do pivovaru ve městě CHEB na OHŘE – německy EGER na EGER. A také na HRANICE s NSR. Z Mironěnko se vyklubal plukovník KGB, jak si píše na Wikipedia. Ale právě to je důkazem, že v době před pádem SSSR a světového komunismu působil jako FORMA. Ne jako OBSAH. Byl V.M. jako já a jeho předchůdce V.M. – Viktor Mišin. Byl Ukrajinec z Černigova a potom z Kyjeva a potom šel pracovat do Moskvy. Jurek Šmajddzynsky byl I.S. – Secret Inteligence. Ten bohužel zahynul při pádu letadla polského presidenta u Smolenska. V té době byl Vicemaršálek polského Sejmu.

Zpět ke kostelu svatého Vojtěcha – Adalberta, Alberta. Kostel zde byl prokazatelně od roku 1352. Dále se v konfirmaci krále Václava IV. z 20. září 1395 uvádí, že kostel a ves Počaply patří břevnovskému klášteru. Na místě starší stavby, která hrozila zhroucením nechal majitel zdejšího panství klášter břevnovsko-broumovský z rozhodnutí opata Otmar Zinek postavit podle projektu Kilián Ignác Diezenhofer postavit nový kostel. Dienzenhofer dne 2. října 1724 vyměřil kolem kostela základy 10 lokt hluboké a ty byly do 7 dnů vykopány. 9. října začali zedníci usazovat v základech kameny. V červnu 1725 se zbourala věž a starý kostel. Dne 24. srpna 1726 byl nový kostel vysvěcen. Dochovalo se breve KLIMENTA XIII. na pergamenu z 23. března 1762, kterým papež uděluje všem věřícím, kteří navštíví kostel svatého Vojtěcha v Počaplech na den svatého Vojtěcha to je 23. dubna a první neděli v říjnu, plnomocné odpustky, pomodlí-li se stanovené modlitby. Tytéž odpustky, tak zvané druhé breve, uděluje také papež KLIMENT XIV dne 28. srpna 1769. Vrchol věže byl obnoven 1897. Kostel je jednolodní. Titulní obraz je od Františka Lichtenreiter z Prahy. Je na něm vyobrazen svatý Vojtěch, který se vrací z Itálie a vede sebou Benediktýny se kterými chce založit v Břevnově klášter. Rám obrazu je od Matěje Tollinger z Litoměřic. Nad ním je obraz svaté Markéty, patronky břevnovského kláštera. Za ním malovaná iluzivní oltářní architektura od František Kutschera z Litoměřic. Andělé na hlavním oltáři drží pádlo a oštěp, nástroje kterými byl svatý Vojtěch v Prusku ubit. Dva boční oltář jsou zasvěcené Ukřižování páně a Smrti svatého Benedikta. Varhany jsou z dílny J. Rusch z Litoměřic. Křtitelnice je 90 cm vysoká a je cínová. Je na ní letopočet 1565. Již ve věži předchozího kostela visel zvon svatý Václav ulitý roku 1506 mistrem BARTOLOMĚJEM z PRAHY. Kolem kostela je hřbitov. Na znaku je erb Slavníkovců. Rodu ze kterého pocházel svatý Vojtěch. Na druhém je erb břevnovského kláštera.

V kostele břevnovského kláštera, svaté MARKÉTY – MARGARETA – MARGHARETE – MARINE jsem byl na pohřbu Jaroslava Seiferta. Rozhodnutí o stavbě přijal Otmar Zinek. Opat Břevnovsko-broumovský. Za prvé se jmenoval Otmar, jako Otmar Reidl první výsadkář Operace Benjamin. A za druhé se jmenoval Zinek. Jako další výsadek – anglicky je ZINEK – ZINC. Z Velké Británie, vyslaný do Protektorátu. Ten přistál na Slovensku u GBEL – GABEL – HAVEL. Nebo chceteli můj děda Karel, také z Počapel, ale Horních, bez anglického The – GEBELT bez T. GeBeL. Nebo v anglické výslovnosti bez vyslovení posledního písmena Gebel… Zadal projekt architektovi iniciálami Kilián Ignác Dintzenhofer – K.I.D. – Tak se jmenoval první film Charles CHAPLIN. KID – rok 1921. Chlapec, nebo kluk, dítě. Dne 2. října vyměřil K.I.D. základy. 10 Lokt hluboké – to je i 10 L. A to je i X – L a to je i EL CHE. Za 7 dnů byly vykopány. Všimněte si že dále jsou dva papežové KLIMENT. Jeden je XIII a druhý je XIV. ( KLEMENT ). A protože víte, že jde o číslo 7, které je i 1, tak už sami vidíte dva kostely svatého KLIMENTA v Praze – jeden na jedné straně BRODU na Praze 7 a druhý na druhé straně BRODU na Praze 1. Dne 9. října začali ZEDNÍCI usazovat základy. To je i 6.října bitva na DUKLE. A ten den byl v roce 1967 ” zabit ” Ernesto Che Guevara v Bolívii. A Moravcovou metodou minus dva je to 7. říjen – datum seskoku mého otce ve výsadku ARAP u MAKOVA okres ČADCA, kde je kostel svatého BARTOLOMĚJE. A plus dva je to 11. říjen a to je datum narození Ivan Havel. Dne 24. srpna byl kostel vysvěcen. V den svátku svatého BARTOLOMĚJE. A to už také víte, že je Moravcovou metodou i 12. srpna. Datum narození Jak eš a mého otce Vasil Mohorita. A 24. srpen je i 29. srpen a to bylo datu zahájení Slovenského národního povstání v roce 1944. Papež KLIMENT uděluje breve dne 23. března. A to je i 10.23. . nebo 23.10 A to je moje rodné číslo. A je to i, minus dva, 21.03 a to se narodil Vasily Stalin. 23. dubna je i 23. září a to je Moravcovou metodou minus dva i 21. září. A to se narodil druhý manžel mojí sestry UHER- MAGYAR. Který se s mojí sestrou nastěhoval do nedalekých Litoměřic, Palackého ulice a v nemocnici v UL -Ústí nad Labem po několika letech zemřel. Kromě tohoto data uděluje papež odpustky všem, kteří se budou kromě tohoto 23. dubna modlit i první týden v říjnu. A v prvním týdnu v říjnu se narodil Václav Havel – 5. října, 6. října byla bitva na DUKLE, a 7. října seskočil otec s výsadkem. A jestli poslední den v tom týdnu podle Moravcovi metody násobíme dvěma tak nám vyjde 14. říjen náměstí na Praze 5 se vším co tam je – kostel svatého Václava a Portheimka/ Mohoritka, ale hlavně je to i 14. březen. a to je datum kdy Československo opouští Moravcova 11, letadlem KLM přes Amsterdam do Londýna. Ale také je to datum narození manželky Karel Gebelt II. Aurélie – teta Zlata. A den narození Albert Einstein. KLIMENT uděluje i breve druhé a to na 28. srpna. A to je i 26 a to je i 29 a to je zase datum slovenského národního povstání, kterého se zúčastnil Augustýn Husák, Ladislav Novomeský a Vlado Clementis. Samozřejmě, že i řada dalších. Titulní obraz v kostele maluje Lichtenreiter – Lehký jezdec ale také to může být svítící jezdec. Licht je i světlo a my víme ,že v jednotce Ludvíka Svobody byl O.R.- hebrejské světlo – tedy voják – jezdec. Ten se jmenoval generál Otakar Rytíř ( původně Otakar Richter – OR ), ministr národní obrany a příslušník jednotky Ludvíka Svobody, jako můj otec a další. A vy si vzpomenete, že se narodil ve V.M. Vysokém Mýtě. V okrese ÚSTÍ NAD ORLICÍ. Na obraze jde svatý Vojtěch s Benediktýny. A to je i BEN – BENEDYKTÝN i BEN – BENJAMIN. Křtitelnice je cínová. Cín je TIN. A tak se jmenoval další výsadek do Protektorátu z Velké Británie. Od Moravce a Palečka. A co je to nejdůležitější je zvon – bell. Ten ulil MISTR BARTOLOMĚJ v roce 1506 v Praze. Váží 500 kilogramů. Přesto nebyl nikdy sundán a roztaven pro válečné účely. Což je přímo neuvěřitelné. Ani kdysi ve válkách tak ani v První světové válce, tak ani ve Druhé světové válce. Na rozdíl od zvonů v ostatních kostelích. Bylo to z důvodu, že byl zařazen, jak rakouskouherskými orgány v případě první války i nacisty, v případě druhé války, do kategorie D. Zvonů velké historické hodnoty.

Varhany – ORGAN – OR GAN – byly vyrobeny J. RUSCH z Litoměřic. Jeho příjmení je RUSCH. Spěch. Toto německé slovo je v angličtině RUSH. Česky RUŠ. Ve španělštině je to PRISA. A v ruštině je to TOROPITSJA. A v Hebrejštině ? V té je toto slovo MAHER – Ano jako arabské MAGER ze kterého vzniklo slovo MADRID. A jako MAHER s latinskou příponou -IT. To je MAHERIT. A se sufix u ruských židovských jmen – A. To je MAHERITA – MOHORITA – ukrajinsky. MOGORITA rusky. A že to je pravda co tady teď píšu potvrzuje to, že RUSH vyslovujeme v angličtině RAŠ a v němčině RUŠ. A protože háčky tyto jazyky neznají, tak je to zase zpět po vyslovení napsané RUS a RAS. US Army General Andrus – And Rus – Clift se podílel na osvobozování Československa, jako velitel 1. divize. To je podrobně popsáno v předchozích dílech. A je tam také chybně napsáno, že měl podobné jméno jako můj spolupracovník na ÚV SSM Michal Vondruš nebo Ondruš. To byla moje chyba. Vedoucí oddělení S.O. – Středoškolských Organizací, se jmenoval Michal Vavruš – Vav – RUŠ. Jako ten výrobce varhan z Litoměřic. A VAV – Jako třeba Vasil Anna Vasil, nebo MA – Mohorita RUŠ – RUSH, RUSCH. A navrch ruské TORO ( PITSJA ) – španělské BÝK – SKOT – VOLOVÉ – a naše TRE – TREE – TORINO – TORONTO atd. A Michal jako další Michalové atd. A španělské PRISA – anagram, náš pochopitelně, jinak by tomu rozuměl každý – PALEC. Zcela jednoznačně to ale také souvisí se slovy ROCH. Tak se jmenoval pradědeček Jan ROCH otce mojí manželky Vlasta z Plzně. Ten byl původně ze Starý Plzenec, pak Plzeň. Jeho manželka byla prababička Otýlie Roch – OR. Ta byla z Přerova, kde jsou Hranice. Říká se jim nesprávně Hranice na Moravě. Kde působili desítky slavných československých důstojníků – na Vojenské škole. I Ludvík Svoboda. Kde žila sestra manželky otce mojí manželky Marie Kratochvílová s Emilem Kratochvílem. A jako druhé Hranice, kde které byly prvním místem osvobozeným americkými vojáky z 90. divize. A finále ? ROCH je přece i RUACH – hebrejský výraz pro slovo DUCH.

Když už jsme v Okrese Litoměřice ( OR ) kraj UL – Ústí nad Labem tak toho využiji a odbočím zpět k tomu jak to všechno fungovalo. A kdo to organizoval. Vše organizovali VOJÁCI. Jako vznik a fungování První republiky. Tak organizované ” překonání ” let Okupace nacisty, tak i nastolení komunistického režimu, Okupaci v roce 1968 a také ukončení komunistického režimu a tedy i Okupace z roku 1968. Organizovaly to Tři sestry a samozřejmě, i naši vojáci. Byli jsme přece na straně vítězných mocností, jak v První světové válce, tak i ve Druhé světové válce. Celého toho dění jsme se aktivně zúčastnili. Nejdůležitější byli hybatelé – v té nejkonspirativnější podobě, jakou si vůbec můžete představit – proto DUCH – GHOST – RUACH atd. Zcela neodhalitelní. S právem, které znáte z James Bond – povolení zabíjet. Pro potřeby splnění cílů Operace Benjamin/ Bartoloměj. Tak jak bylo naplánováno. Další byli režiséři, kteří na ně byli napojeni a kteří již realizovali jejich SVATÉ – ZÁVAZNÉ pokyny. A pak to byli herci v tomto představení. A nakonec naprostá většina, která se pouze podílela na tom celém organizovaném představení. Na různé úrovni zapojení, nebo vůbec ne.

A nyní přijde ukázka jak to fungovalo prakticky.

Budu se věnovat posledním třem fotografiím v úvodu tohoto příspěvku. A začnu tou poslední. Je na ní dopis generála Františka Moravce ministru vnitra Václavu Noskovi. Ve kterém jej žádá o přijetí. Dopis není označen datem, ale samozřejmě šlo o období před únorem 1948, neboť po něm generál Moravec emigroval. Proč píše generál Moravec komunistickému ministru vnitra? Protože se znali z Londýna. Václav Nosek byl od roku 1910 členem Sociální demokracie. Bojoval v První světové válce v rakousko-uherské armádě, postupně na srbské pak na východní a nakonec na italské frontě ( jako můj děda Karel Gebelt z Horních Počapel ). Neopustil rakousko-uherskou armádu a nepřešel na stranu ” nepřítele ” a nestal se tedy legionářem. V roce 1917 se po zranění vrátil z fronty domů, zpět do práce v dole. Do podzemí. V roce 1921 stál spolu s Antonínem Zápotockým u založení KSČ. V období první republiky působil v komunistických odborech. Po německé okupaci byl během akce Gitter zatčen a několik týdnů vězněn na Pankráci. Po propuštění emigroval přes Polsko, Švédsko do Velké Británie. V exilu se stal členem a od roku 1942 místopředsedou Státní rady ve Velké Británii. A aby to nebyla náhoda, tak v té době pracoval u ministra Noska, jako jeho osobní sekretář Gríša Spurný. Jindřich Spurný. Který byl v době Druhé světové války také v Londýně. A tomu jednomu z Londýna u kterého pracuje druhý z Londýna, tedy píše generál Moravec dopis. Na komunistické ministerstvo vnitra, kde pracují dva jeho kolegové z Londýna. O jejich stycích, či kontaktech v Londýně jsem nikde žádnou zmínku nenašel. Nevím ani zda tehdy v Londýně, byly organizovány nějaká setkání místních Čechoslováků při příležitostech, jako jsou například vznik republiky, nebo narozeniny Masaryka. Prostě setkání, kde se tito pánové mohli vidět, aniž by se oficiálně scházeli ve svých kancelářích, na svých tehdějších londýnských působištích. Generál Moravec byl ale napojen bezprostředně na OSS a OAS. Americké a britské válečné vojenské zpravodajství. Mohl mít potřebné informace od nich. Koho kontaktovat a proč. Další věcí, která dokazuje vliv Tří sester na celý poválečný vyvoj v Československu je to, že mohli tyto funkce vůbec lidé ze Západu vykonávat. Nikdo je neprověřoval. Nevěznil. Ani Noska ani Spurného. Jiné už to ale bylo s jejich dalšími spolupracovníky. Na dopise generála Moravce je poznámka od Bedřicha Pokorného : Nepřijímat. Doporučil tedy ministru Noskovi nepřijmout Moravce. Nalevo dole je poznámka ” možná v pátek “. Tedy někdo tam napsal, že by se setkání mohlo uskutečnit. Byl to Spurný ? Osobní tajemník snad měl dopis od svého kolega z Londýna v ruce. Nebo je to poznámka samotného Noska ? To se asi nikdy nedozvíme. Víme jen, že někdo napsal ” možná v pátek ” a Pokorný napsal nedoporučuji. S tím, že argument proč nepřijmout je , že byl u pana Vodičky. Dnes samozřejmě nemůže nikdo rozluštit kdo kým byl. Kdo co věděl, nebo nevěděl, kdo kam patřil. Ani pozdější vývoj okolo těchto osob, které v té době v sekretariátu ministra pracovali, nemůže dát přesné vysvětlení o co přesně šlo. A protože šlo o instituci ministerstva vnitra, tak se to určitě dozvěděli i příslušníci všech spojeneckých tajných služeb, které na našem území tehdy operovali. A nebojme se říct, že i podzemní organizace agentů válečných německých složek, které samozřejmě reagovali na novou dobu a dále byť omezeně pracovali. Stačí jenom, že situaci monitorovali a informace uchovávali na vhodnou dobu. Pochopitelně ,že v souladu s tím, jak vývoj světa probíhal v té době a jaký vyvoj světa se v očekával. Bez ideologicky omezených názorů. Tak jak vojenské zpravodajské služby vždy pracovaly. Zajímavá je poznámka ” možná v pátek “. Pátek je v angličtině Friday. Když jsem žil ve Skotsku tak jsem si všiml, že to vyslovují jako Fredy. A Fredy je i jméno Ferdinand ( později v televizi Klaun Ferdinand – Jiří Vršťala – Bristol a také agent CIC ve filmu V. oddělení. ) Je to také zdrobnělina německého Fridrich. A to byl Engels z Barnem a Bremen. Německy Anděl. To slovo také znamená v holandštině – jazyce podzemí naše Angličtina. Follow English. Vzpomínáte F. L. V. A.J. to je podobná informace. Pátek byl ale i černoch – domorodec, přítel Robinsona Crusoe. Od Defoe. Daniel Defoe. Mohlo to být také označení Ztroskotance. Námořníka bez lodi. Anebo to mohlo znamenat všechno dohromady.

V internetové verzi Sborníku AMV 2/2004 píše Jiřina Dvořáková velmi zajímavé informace z tehdejšího prostředí na ministerstvu vnitra. A protože píši o dopisu generála Moravce, na kterém je poznámka Bedřicha Pokorného, tak se zmíním o tom, co je v textu Sborníku o něm. Využila vzpomínek pamětníků na tuto dobu ve Sborníku k 25. výročí založení SNB v roce 1970. Je to mimochodem velmi zajímavá práce, kterou paní Dvořáková odvedla. Fakta. Ne ideologické bláboly, kterými se vyznačují práce jiných často zveřejňovaných expertů – historiků, na všechno a na všechny. Cituji tedy ze Sborníku paní Dvořákové. ” Jmenovec Bedřicha Pokorného, Jaroslav Pokorný, další bývalý tajemník Bedřicha Pokorného nazval svůj příspěvek Na dvou frontách. Přináším jej ve zkrácené podobě.” A dále je text-” Po návratu z koncentračního tábora někdy v červenci 1945 prošel jsem branou závodu Motorlet v Jinonicích… Blízko továrních vrat byla tabule se jména padlých za nacistické okupace a v Pražském povstání. Mezi mrtvými bylo i jméno moje. – Budu dlouho živ! – pomyslil jsem si a šel dál do dílny, kde jsem před zatčením gestapem pracoval jako pomocný dělník. ¨Na jedné z ustavujících schůzích mě waltrováci zvolili za sekretáře závodní organizace strany….Později na Krajské konferenci jsem se stal členem pražského krajského výboru. Z okresu přišel kádrovák a řekl mi: Zítra se hlas na Ministerstvu vnitra na Letné u soudruha Veselého. Strana potřebuje posílit bezpečnost…. 2. února ráno jsem se ohlásil u soudruha Veselého v budově na Letné. – Ty jsi ten komunista z Waltrovky? Přivítal mě v rohové světlé kanceláři hezký chlap středních let trochu podobou připomínající mladého Dimitrova. – Tady máš klíč od staré Wertheimky. Budeš tam ukládat tajné spisy, které ti svěřím. Ostatní ti svěřím později…Ještě chceš něco vědět? Ne. – Tak tu Wertheimku dobře zavírej! Trochu se usmál a tím zpečetil mé přijetí za aktuárského eléva ministerstva vnitra…Jednoho dne mne zavolal odborový rada Jindřich Veselý a řekl: Budeš sedět v předpokoji u šéfa politického zpravodajství majora Bedřicha Pokorného. Ty jsi Pokorný, on je Pokorný, dejte tedy rozum dohromady. On dobře ovládá zpravodajské řemeslo, uč se pilně od něho. Nenadělejte společně příliš velké boty…. Konec citace. S tím, že tex velmi zajímavě pokračuje. Ale to už je zase jiný příběh.

Michael Pokorný a Kateřina Pokorná se jmenovali prarodiče prvního manžela mojí matky Bohumila Floriána, předválečného příslušníka československé armády. Který zahynul jako policejní pyrotechnik dne 10.května 1945 v Hradištko u Prahy. A současně to byli prarodiče jeho sester Jenovéfa Franěk – teta Jenny Frank ( VELEŠOVICE ) a Marie Unverdorben – teta Mařa ( BRUNTÁL ). Bedřich Pokorný byl také z Moravy. Z BRNA. Předválečný zpravodajský důstojník československé armády.

Vezmu to velmi stručně. Motorlet Waltrovka – M.W. Jinonice, později Praha 5. Jindřich Veselý – Jindřichův Hradec Vasily, místo opce mého otce. Jejich jmenovec byl dlouholetý vedoucí ekonomického oddělení ÚV SSM Pokorný. Křestní jméno si nepamatuji. Jindřich Pokorný je znova Jindřich. Tajemník ministra Noska – Gríša Spurný – Jindřich Spurný. Jeho manželka byla Hodinová – Spurná. Jako tajemník východočeského KV SSM z Hradce Králové Hodina. Jaroslav. Jeho druhá manželka byla Hana Spurná a byla také ředitelka mojí školy na Strossmayerově náměstí. Připomínal mu Dimitrova. Můj otec byl Vasil Dimitry Mohorita. Bratr Bilaka byl Dimitr. Vedoucí oddělení na MV KSČ v Praze v Klimentské ulici byl Demeter. Gríša Spurný byl velvyslancem v Bulharsku a generál Stěpan Michal Bunzák z Volové tam byl vojenským a leteckým přidělencem. Stejně jako po něm generál Gottwald. Waltrovka odkud byl i Václav Hájek. Pistole WALTHER – anagram MOHORITA. Nosek byl v dětství můj přítel a kamarád v Horních Počaplech. A finále – Ministerstvo Vnitra na Letné – M.V.L. – tedy i klíč k operaci Benjamin/Bartoloměj – B.M.L. A další klíč – je tam dvakrát – WERTHEIMKA. To byl trezor. WERTHEIM byl výrobce. A vy už víte, že WERTHEIMKA trezor je MOHORITKA, stejně jako PORTHEIMKA u svatého VÁCLAVA na náměstí 14. října ( to je i 14. března ) na Smíchově Praha 5. A WERTHEIM je MOHORITA V a V. Ted já. Vasil Vasilič Mohorita. Proč to tak je skutečně a je to pravda? Protože se mnou do třídy na základní škole chodil WERTHEIM. Pepík. Byli jsme kamarádi. A dokonce si myslím, ale to nemohu tvrdit, že to byl právě Pepík Wertheim, který mě odvedl do naší dětské odbojové skupiny mezi koleje na nádraží Bubny – Holešovice. Ale to nevím. Je to jedno, chodili jsme spolu do třídy. Pepík pak propadl. Bydleli myslím v Janovského ulici. Žil sám s matkou. Byla to maličká paní, asi jako moje babička v Horních Počaplech. Dodnes jí mám ” před očima “.

To by samozřejmě bylo pro vás asi málo argumentů. Proto zpět k dopisu generála Moravce. Podle knih, Miloslava Šolce víme, že generál Moravec byl po návratu z Londýna ubytován v hotelu ESPLANADE. Ve WASHINGTONOVĚ ulici u WILSONOVA nádraží. Ve stejné ulici, kde byla později zřízena Městská vojenská správa. Můj otec objednal v srpnu 1968 hostinu po svatebním obřadu, svatbě mojí sestry s B.H., v hotelu SPLENDID. Už vidíte, že souhlásky jsou v názvech obou hotelů totožné. Protože ale proběhla okupace a hotel SPLENDID obsadila Sovětská armáda, jako tzv. Komandatůru – velitelství ( jako i spoustu dalších hotelů po Praze ) zařídil otec hostinu v PLZEŇSKÉM sklípku, restaurace U SOJKŮ ( U.S. ) na ulici Obránců míru. Dnes Milady Horákové. V Praze 7 – Spartanburgu. Více údajů o dalším bydlišti generála Moravce v Praze jsem nikde nevyčetl. Až na to, že určitě bydlel nějakou chvíli v Mladé Boleslavi, M.B. ,protože tam byl vyjmenován velitelem divize. Před emigrací. Jedinou další zveřejněnou adresou je ta z dopisu ministru Noskovi. Nahoře k přečtení. JERUZALÉMSKÁ ULICE číslo 9 PRAHA II. Telefon číslo 29087.

Důležité je to proto, že při dalších změnách hranic obvodů v Praze se změnil obvod Praha 2. A Jeruzalémská je nyní Praha 1. A Praha 2 se přesunula na Královské Vinohrady. Ale prakticky malý kousek od Jeruzelémské ulice je Wilsonovo nádraží, které bylo v novém rozdělení již Praha 2. A ta se táhne výše do kopce – na Královské Vinohrady a až na Nové město a k zase dolů k Vltavě. K mostu Jiráska a Palackého. Důležité je také připomenout že za Druhé světové války se jmenovala JERUZALÉMSKÁ ulice SEDMIHRADSKÁ – a to je vlastně TRANSYLVÁNSKÁ. Jako sedm Stalinových domů v Moskvě, jako sedm komínů na stavbě úřadu pro kolonie ( AMERIKU ) v MADRIDU a jako Praha 7 a jako Praha 1 – po našem. A JERUZALÉMSKÁ se kdysi jmenovala BARTOLOMĚJSKÁ ulice.

A nyní se dostávám, po objasnění souvislostí s dopisem generála Moravce, proč použil právě tuto adresu. Opakuji nevím zda v tom domě bydlel. Asi ano. Ale důležité je že je ta adresa napsána v tom dopise. Nahoře můžete vidět fotografii domu s touto adresou. To nalevo je Synagoga a to napravo je dům Jeruzalémská 9. Synagoga stejně jako dům vedle má okna typu ” ORIEL “. Ano jako OREL. Je to typ domu kdy okna jsou ve výklenku. Buď samostatně, nebo jako tady v celém pásu oken. Je tady na webu celý jeden příběh o domech s “ORIEL”. I s fotografiemi. Podívejte se na něj. A zjistíte, že v takovém domě žil před Druhou světovou válkou v Dejvicích generál Moravec s rodinou. Po přestěhování z Plzně do Prahy. A také si osvěžíte v paměti, že všechny domy ve kterých jsme bydleli my – rodiče, pak otec po rozvodu s mojí matkou, sestra po svatbě i po rozvodu, byli stejného typu. Stejně jako moje učňovská škola na náměstí Míru. Ale důležitější je skutečně tajná zpráva, kterou ta adresa , kterou generál Moravec použil znamenala pro Vojenské Zpravodajce – V.Z. Ne ty oficiální, které si založila komunistická strana v československé armádě po Únoru 1948 . Ale pro ty zpravodajce z jeho – DVOJKY GENERÁLA MORAVCE. Masaryka a Beneše – M.B. naše zpravodajce. Kam jsem patřil i já s otcem. Ty S.I. – skutečný Secret Inteligence. Bez jakýchkoliv spojení a napojení osob jednu na druhé. Každý V.Z. se toho zúčastnil, za prvé DOBROVOLNĚ a za druhé SÁM. Pro překonání období, kdy budeme, bohužel patřit do sovětského bloku až do roku 1991, na který byl konec SSSR a světového komunismu naplánován. Marshallovým plánem. A že šlo o plán dlouhodobý uvidíte právě nyní. A ti co snad do teď nevěřili tomu co tady píšu, snad už uvěří.

Budova v níž generál Moravec bydlel, nebo jejíž adresu použil, je v jedné řadě ze Synagogou. Vidíte na fotografii. Co to pro můj příběh znamená. Za prvé je třeba si uvědomit, že Synagogy v centru Prahy, Druhou světovou válku ” přežili” v podstatě bez úhony. Byla v nich různá skladiště. Velká synagoga na Královských Vinohradech v dnešení Sázavské ulici byla zasažena přímým zásahem, při bombardování americkým letectvem začátkem roku 1945. Samotné to bombardování je popsáno také v předcházejících příbězích. Dále to byla synagoga Klausova – Vasilek, Maislova – Wasilek, Španělská – to je jazyk španělština a vše co se Španělskem a Jižní Amerikou v mém příběhu souvisí. Staronová synagoga – německy Altneu synagogoge- Alt byl statkář v Horních Počaplech. S jeho synem Zdeňkem jsme se kamarádili. Tyto a právě Jeruzalémská. Ta je nejdůležitější proto, že na ní generál Moravec – ” ukázal ” – tím , že místo odeslání dopisu Noskovi umístil do sousedního domu. A na druhou stranu ob jeden dům k budově mládeže nejdříve SČM pak ČSM a nakonec SSM. U kostela svatého Jindřicha II. Jindřišské věže a Jindřišské ulice a náměstí Maxima Gorkého a z druhé strany ulicí JANA OPLETALA, která ji odděluje od WILSONOVA nádraží a WASHINGTONOVI ulice. Tak a nyní fakta.

Jeruzalémská synagoga. Po zbourání synagog na Josefově, byl ustaven roce 1898 ” Spolek pro vybudování nového chrámu”. Šlo o to nahradit CIKÁNOVU synagogu ( CS ), Velkodvorskou synagogu ( VS ) a Novou synagogu ( NS ) z Josefova. V lednu 1899 zakoupil Spolek dům v Jeruzalémské ulici na novém Městě jako pozemek pro novou stavbu. První projekt od Alois Richter vznikl v roce 1899, druhý projekt od Josef Linhart v roce 1901. Třetí projekt vypracoval známý vídeňský architekt Wilhelm STIASSNY. Ten byl schválen a stavba byla zbudována stavitelem Alois Richter. Na svátek Simchat Tora byla nová synagoga dne 16. ZÁŘÍ 1906 zasvěcena. Její názvy byly dva oficiální a jeden neoficiální. Jubilejní Synagoga a Jeruzalémská Synagoga ( všimněte si ,že obé je I.S. – Secret Inteligence ). Název Jubilejní synagoga získala budova na počest nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn. K 50. výročí této události. Též se používal v minulosti název Velká Synagoga ( VS ).

Než budu pokračovat dále zastavím se u toho co bylo napsáno. Název Cikánova pro židovský chrám asi nemusím v mém případě objasňovat , to víte o co jde. CS taky. VS tu bylo mnohokrát v této podobě nebo i jako US a SU a UK. První projekt byl od Alois Richter. Alois – Luis – je česky Ludvík jako SVOBODA, generál a ministr národní obrany původem z Hrozenkova, později Kroměříž. Richter byl původní příjmení jeho spolubojovníka z války generála Otakara Rytíře. Ten byl z V.M. – Vysokého Mýta v okrese Ústí nad Orlicí. Druhý projekt byl od Linhart. Tak se jmenoval vedoucí řeznictví na Strossmayerově náměstí – vzpomínáte, že tam pracovala moje sestra a vedoucím byl Šalda a Linhart. Který dříve nebo později už nevím. Fakt je to i proto, že s mojí matkou v kanceláři seděla a podléhala také Hájkovi, Růženka Linhart. Její manžel byl automechanik v dílnách na rohu Osadní – Dělnická dole v Holešovicích. Vím to proto ,že mi jednou opravoval auto – Škoda 100L, které jsem koupil ojeté z druhé ruky, z podniku zahraničního obchodu KOOSPOL. Jezdil s ním jejich delegát v BULHARSKU. Třetí byl ten autor jehož návrh se realizoval. Narodil se v Bratislavě. Studoval ve Vídni. A jeho příjmení je přeloženo do češtiny Šťastný. Tak se jmenoval můj spolužák ze třídy na Strossmayerově náměstí příjmením. Celým jménem byl Ludvík Šťastný. A 50 výročí je i L – LEE. Franz Josef to již si určitě pamatujete byl hrobník v Horních Počaplech. Jako děti jsme se s ním já a můj bratranec Petr ” kamarádili “.

Proč přišel Ludvík Šťastný do mé třídy má ještě jedno vysvětlení. Architekt Stiassny budoval i jiné synagogy. Tady je jejich výčet. Synagoga Malacky – Masaryk a Wasilek. Jablonec nad Nisou – Apple nahrávací společnost Beatles a Alma Ata dědovo jablko, hlavní město Kazachstánu, kde jsem byl při mé cestě z Orenburgu na Karačaganak – výstavbu plynovodu. V roce 1988. Synagoga na Královských Vinohradech – to je ta vybombardovaná americkým letectvem US Air Force v roce 1945. Synagoga Čáslav – to je Vasil Če – CHE – EL CHE. A Čáslav je rodiště právě zpravodajce generála Františka MORAVCE. A dvě ženy jménem ČÁSLAVSKÁ. Synagoga v Prostějově – kam jsem dostal povolávací rozkaz na vojnu v roce 1974, k tak zvanému hloubkovému průzkumu – výsadkářům. Místo změnil generál Stěpan Michal Bunzák na Litoměřice. K radiovému průzkumu u útvaru Západního vojenského okruhu se sídlem v Táboře a tehdy s velitelem, generálem, příjmením Veselý.

Jeruzalémská synagoga byla zasvěcena dne 16. ZÁŘÍ 1906. A to je svátek svaté Ludmily, mojí matky a kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech ,kde se ženil v roce 1909 Edward/ Eduard Beneš s Hanou/Annou. Na náměstí Míru u Domu železničářů a Armádního divadla, naproti domu Valdek OV SSM Praha 2 a naproti mojí škole automechaniků. 16.09. je i 19.09. a to je moje datum narození a svátek Zita – manželka císaře Karla a matka Otto. Je to i 16.04. datum seskoku Otmar Reidl – Operace Benjamin/ Bartoloměj. Je to i 19.06. a tedy i 17.06. a to je datum narození mojí babičky z Horních Počapel. Je to i rok 1604 založení v Bogota – Colombia, Colegio Mayor San Bartholomé. A rok 1609 založení komunity Sester z Loreta, založené Mary Ward – M.W. v Saint Omer – S.O. Členkou byla matka Tereza , Albanie. Je to i rok 1909 kdy se narodil první manžel mojí matky Ludmily. Je to i rok založení Tel Aviv. Je to i 14. září, datum narození syna jednoho z mých dvou bývalých nevlastních bratrů. Je to i narození mého předchůdce ve funkci předsedy ÚV SSM Jaroslav Jenerál – J.J. – Kotva. Je to i 14.09. datum narození Jana Masaryka na Královských Vinohradech a je to i datum úmrtí Tomáše Garigue Masaryk. Je to i datum podání žádosti mého otce o opci u Ministerstva Vnitra v Praze.

V synagoze jsou velká okna s vitrážemi. Na ni jsou uvedena jména přispěvatelů na výstavbu sygogogy. Je tam celá řada jmen a příjmení běžných i ne zcela obvyklých. Podstatné je to, že na prvním okně je uvedeno jméno WALTER WERTHEIM – V.V.MOHORITA. Ano jako jméno trezoru WERTHEIMKA/ MOHORITKA, do kterého měl Pokorný Jindřich z WALTROVKY ukládat tajné dokumenty. Podle slov jeho představeného Bedřicha taky Pokorného. Dále je přibližně na prostředním okně uvedeno jméno ROUDNITZ. Ano jako město Roudnice. Okres Roudnice – O.R. Ve kterém se narodila moje matka a její sourozenci a také Antonín Kapek a ve kterém stála továrna se jménem KLIMENT. Později převedeno pod okres Litoměřice. Kraj ÚSTÍ nad Labem – U.L. Kromě těchto dvou jmen jsou tam jména Skalla – jako Skála Josef ale i jako Rocky a jako The Clif, křestní jméno generála Andrus – velitel 1. divize. US Army. Je tam příjmení Schultz. Jako vedoucí oddělení zemědělské mládeže na ÚV SSM Šulc Ladislav. Je tam jméno Weiss — Bílý. Jméno Karel Wolf a Hugo Schleim. A Mořic Glaser – M.G. Meugröschl – M.G. Karolina Weiner. A celá řada křestních jmen u nás obvyklých Ludvík, Emma, Vilém, Pavel, Filip Matylda, Olga, Julius. Jsou tam jména Marta a Arnošt Fischmann – vy víte, že Marta je také Martha a Arnošt je český Ernest, jako Che Guevara a jako sestra manželky bratra mojí matky – Teta Erna – Ernesta. A Fishmann je Rybář. Arnošt byl i vévoda Braunschweig, manžel dcery Wilhelma II. císaře Německa. Henriette což je ženská podoba jména Jindřich,. A důležité jméno Karolína Heller. Jako slavný autor románu z prostředí pilotů US Air Force ve Druhé světové válce – Hlava 22.

Dostáváme se k dalším Počaplům. Zatím jsou zde tedy tři obce se stejným základem – kmenem Počaply a Počeplice. Dvoje jsou v Sudetech. Jedna v Čechách. Dvoje jsou bez druhého slova. Jedny jsou Horní. Dvoje jsou na levém břehu Labe a jedna je na pravém břehu Labe. A všechny jsou na sever od Prahy. Zbývá ještě popsat v souvislosti s mým příběhem další tři obce se stejným slovním základem – kmenem, které leží jižně od Prahy. Ty jsou všechny bez rozdílu jenom Počaply.

POČAPLY

Začnu těmi nejslavnějšími. Počaply u Berouna. Tam totiž zemřel Václav I. zvaný též Jednooký. Byl to IV. král z rodu Přemyslovců. Zemřel na svém dvoře v Počaplích u Berouna. Jeho srdce a vnitřnosti byly uloženy tam, v kostele v Počaplích a tělo bylo pochováno v Anežském klášteře na pražském Starém Městě. Zemřel dne 23. ZÁŘÍ roku 1253. Byl to bratr svaté Anežky. Jeho otec byl Otakar – také tedy Ota. Přesně to bylo Přemysl Otakar I. a matka byla jeho druhá manželka Konstancie Uherská.

Datum úmrtí je Moravcovou metodou i 21. září – a to se narodil druhý manžel mojí sestry Uher – Magyar. Která se po sňatku s ním jmenovala Uhrová. Rok jeho úmrtí obsahuje 123 a 5. Moje rodné číslo a DVOJKU. Byl Václav. A tak mně i otci říkali všichni jeho spolubojovníci v Beskydech a známí v Horních Počaplech a mně i spolužáci na devítiletce. Pochován byl v Anežském klášteře. Anežka byla Klariska – Clara, jako Santa Clara na Kubě kterou osvobozoval Ernesto Che Guevara a Camillo Cienfuegos. A byla svatořečena dne 12. 11. 1989. V době konání mojí Celostátní konference SSM v Pražské Lucerně. A 12.11. je i po našem 1775 – rok založení US Army a US Marine a US Navy.

Za první zmínku o obci se považuje rok 1302. Patřily k hradu Zbiroh. Obec vlastnil později pán Jan Karel von Svarov ( Svárovský se jmenoval předseda ONV Praha 2, když jsem ta já začal na OV SSM pracovat, Jan Karel je také Honza Karel – H.K. ). Po něm majetek zdědila jediná dcera Katharina a její manžel Zdeněk Otto von Loss ( ZOL – CLO – MERKUR ). Poté byly také majetkem královské koruny. A poté zase byly v majetku majitelů Zbiroh. Později byla podřízena Královu Dvoru. Od roku 1868 patřila pod město Horowitz – Hořice. Počátkem 20. století se do Počapel nastěhovali rodiny německých hutníků a byla tam vystavěna německá škola. Němci zde žili až do vysídlení po Druhé světové válce. Vedlejší obcí je Zavadilka a Záhořany. Místní památky jsou barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v letech 1730 – 1733 na místě dřevěné budovy. Plány výstavby kostela se připisují K.I.D. Kilián Ignác Dientzenhofer. Počaply se nacházejí na levé straně Litavky na soutoku s Počapelským potokem. Litavka ( Littawa – L ) se vlévá do Berounky ( Beraun – B ) a ta do Vltavy ( Moldau – M ). A ta do Labe u Mělníka kousek před Horními Počaply a Počeplicemi. A ústí do moře ve městě Hamburg. Slavným rodákem Počapel je secesní malíř Jan Preisler.

První zmínka o obci je rok 1302. Tedy zase 123 a tentokrát 0. Což je i 2 i 5. Je to i 03.21. Datum narození Vasily Stalin. A 123 moje rodné číslo. Patřily několikrát k hradu Zbiroh. Do posádky Zbiroh byly převeleni moji dva bývalý nevlastní bratři, narození v Horní Počaply nebo Roudnice, těsně před rokem 1989. Do té doby byli pouze a jenom v kasárnách Jiřího z Poděbrad v Litoměřicích. Více než 20 let, odhaduji! Králů Dvůr je to samé jako Hradec Králové. Patřili pod Horowitz – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je román Arnošta ( Ernest ) Lustiga. HOROWITZ je anagram MOHORITA – Z je také A protože je v abecedě první odzadu. A Kateřina byla carevna a moje dcera. Je to tedy i KATEŘINA MOHORITA. Je tam také ORO. A je to i Ha ROVIC a to je HA VASIL. Byla to obec s většinou německého osídlení. Je tam Zavadilka, jako manželka Miroslava Zavadila člena předsednictva ÚV KSČ a šéfa odborů v roce 1989. Který byl do roku 1968 předsedou ČSM se sídlem ve stejné budově jako já o dvacet let později, na náměstí Maxima Gorkého u Jeruzalémské a Jindřišské ulice. V Záhorie na Slovensku – Dúbravka – se narodil Augustýn Husák. Kostel asi plánoval K.I.D. jako v Počaplech u Terezína a jako první film Charles Chaplin. Moje prababička z Dřemčic, také u Terezína v okrese Litoměřice manželka praděda Vincent Gebelt byla za svobodna Anna Preiss – rodák z Počaply u Berouna malíř Jan Preisler. Německý název řek je základní klíč operace Benjamin/ Bartoloměj – L.B.M. A co je důležité že Počaply jsou v Okrese Beroun – Beraun. O.B. – Operace Benjamin/Bartoloměj. A to víme ,že je i Brno, Bern, Brunner tajemník ÚV SSM a Bruntál. A v Berouně žili babička a děda mojí manželky Vlasta Svoboda z Plzně – Marie a Josef Boudník. Před přestěhováním se do Hranic. A Beraun je i Beran. Moje babička z Volové byla Anna Baran.

POČAPLY

Je to vesnička v České republice. Nachází se tři kilometry jihovýchodně od Březnice a nyní patří do okresu Příbram. O.P. tedy i O.R.

Březnice je také měsíc březen – Mart -jako Bůh války. Nebo jako Mars – Marz – Marzo – Wazil – Wasil, anebo jako March – to je i pochod i MARX. Byl to BREZNEV. L.I. Který zemřel v den výročí založení US Marine. BERZIN se jmenoval Jan Karlovič Berzin. Byl to LOTYŠ, vlastním jménem Peteris KUZIS. Původem z Rižský újezd – Rigas aprinkis, města RIGA. Od roku 1914 do roku 1916 sloužil v Ruské carské armádě. V roce 1916 dezertoval. A přidal se k Bolševikům. Od roku 1920 působil ve vojenské zpravodajské službě Rudé armáda. Od roku 1924 do roku 1935 stál v čele této organizace. V roce 1935 byl z funkce uvolněn a byl vyslán jako poradce Španělské vlády, v Občanské válce ve Španělsku. V roce 1937 se vrátil zpět do SSSR a byl znovu ustaven do funkce hlavy GRU. 1. srpna 1937 byl ale zase odvolán. A 13. května 1938 byl zatčen a 29. července 1938 byl popraven. V době velkých stalinských čistek v operaci pod názvem ” LOTYŠSKÁ OPERACE “. Ve které byli odstraněni z vedoucích funkcí v SSSR občané Lotyšské národnosti. 13. května je i 13. srpna a to se narodil Fidel Castro. 13. května je i plus dva 15. května a to je i 15. srpna a tao je i 12. srpna a to se narodil můj otec a Jak eš. 29. červenec je i 26. červenec a to je svátek ANNA. A také vznik i název Výborů na obranu revoluce na Kubě. Movimiento de 26. Julio. U FIDELA CASTRO. Souvislost s Operací Benjamin/ Bartoloměj ? Rusky je Lotyšsko – LATVIJA. Tedy L.T. VIA. Cestou Litoměřic, anebo Cesta přes Litoměřice. Byl Lotyš. To je i L.T. a Š – Trojzubec – v ruštině a hebrejštině. Aby to byla pravda a rozuměli tomu ti co tomu měli rozumět, přijel na velvyslanectví SSSR v roce 1988 pracovník jménem BEREZIN. Jeho zařazení neznám, byl to jeden z mnoha tajemníků velvyslanectví. Velmi aktivně se mnou začal komunikovat. Až to bylo nadstandartní. Nic nechtěl. Jen se mnou při každé příležitosti veřejně postál a pohovořil. O ničem. Jedním z prvních funkcionářů ÚV SSM po vzniku SSM byl tajemník ÚV SSM pro zemědělskou mládež Ján BREZNICKÝ. Měl myslím stejně přivřené jedno oko, jako Indra Alois. A jako tajemník u nás na Dvojce Hušek. Stejně jako mhouřil jedno oko můj otec, moje sestra i já. U nás to bylo jen při tom, když svítilo slunce. Já to dělám stále. A aby to byla pravda že jde o určitě Počaply tak v Horní Počaply žila rodina BŘEZINOVA. Paní Březinová byla, pokud mě paměť neklame, nejlepší kamarádka sestry mojí matky Alena/Alice – provdané Brannikova. A vy samozřejmě víte že, strom BŘÍZA – BERJOZA má kmen bílý s černou, a zelenými listy.

Obec se nachází na dolním toku MLÝNSKÉHO potoka, který je přehrazen na severním konci obce, před jejím soutokem s VLČAVA v rybníku jménem POČAPELSKÝ. Na jihozápad je MLÝNSKÝ Drahenický rybník a na severozápad je HOLUBOVSKÝ rybník. Obcí prochází státní silnice I/19 mezi BŘEZNICÍ a MIROVICEMI. Na severu a východě obchází vesnici železniční trať PROTIVÍN – ZDICE. Nad obcí se nachází usedlost POČAPELSKÝ MLÝN, č.p. 40. Postavený v roce 1543, který patřil MIROVICKÉMU panství. Na kopci ŠANCE nad soutokem MLÝNSKÉHO potoka a VLČAVY se v raném středověku nacházel BOZEŇSKÝ HRAD. První zmínka o Pozaplském panství patřícímu k Březnickému panství je z roku 1380. V souvislosti s JADOCUS de POTZAPL. Jsou zaznamenány i jiné tvary názvu obce. 1383 POCZAPL, 1400 POCZAP a 1544 POCZAPLIJCH. Obec LHOTKA v sousedství se vylidnila a na jejím místě byl postaven MEIERHOF. Když byla zaveden v roce 1770 čísla domů měly Počaply 34 domů. V roce 1790 se obec nazývala Pocžaple. V roce 1840 se PODČAP, též nazývaný KOTZAP, skládal ze 41 domů. Mimo obec byli LHOTKA MEIERHOF a HOLÝ VRCH ( Kahlberg ).

Mlýn má Mlynáře- Müller – Meyer atd. Drahenický rybík – pan Drahuta bydlel v bytě přímo proti bytu rodičů mojí manželky Vlasta Svoboda. Na Spořilově, Měchenická 2564/26. Pouze dva byty byly na jednom patře. Vlčava je Wolf jako wolfram a další VLK – VKL – VASIL. VLČAVA je také BALAKLAVA. Na Krymu, kterou si pamatujete z Krymské války.A je to i KUKLA. Tak jak kuklení popsal Klicpera. Holubovský rybník. Rusky je holub Golubčik a Goluboj – je modrá barva. V tomto případě barva NAVY – MARINE a AIR FORCE. Letectva a námořnictva. Bozeňský Hrad je B.H. Havlíčkův Brod nebo první manžel mojí sestry Bohumil Hrubý B.H. a další. Tvary názvu obce se měnily. Až skončil ten správný, který byl potřeba do Operace Benjamin/Bartoloměj. Lhotka Meierhof a Holý Vrch. Ano Meyer a V.H. Ha Mohorita I. a Václav Havel. Čísla domů byla zavedena v roce 1770. Počapelský Mlýn má číslo 40 – to je XL. EL CHE. A rusky SOROK. To je i SROK v češtině to znamená TERMÍN – TERMINO je i KONEC. A znamená to i Počapelský mlýn s celou tou mlýnicí POČAPEL a všeho okolo ní. 1770 je také rok kdy začala fungovat v Katalánsku firma Vincenc -vyrábějící ” Chocolate de piedra”. Piedra je česky kámen – STONE, ale také Pedro – Petr – Pietris. Jako bylo originální jméno BERZINA. Příjmením byl KUZIS – KŮŽE – KOZINA – – OR v hebrejštině. Otmar Reidl Operace Benjamin. Vincenc začal v roce 1775 vyrábět i TURRÓN. V tom samém roce, kdy vznikla US Army a US Marine a US Navy. Připomínám, že můj praděd z Dřemčic byl Vincent. Manžel prababičky Anna Preiss. A můj otec byl odveden v Buzuluku 30. BŘEZNA 1943 v den narození Vincent van Gogh. ( a Francisco Goya de Luciente a v den kdy zemřel Karel May ).

Od roku 1850 byly PODČAPLY/ PODCZAPL obec, spadající pod okresní a soudní správu BŘEZNICE/ BREZNITZ. Od roku 1868 patřily PODČAPLY do Okresu BLATNÁ. V roce 1855 to byl soudní okres BŘEZNICE, kraj PÍSEK. 1868 to byl politický okres BLATNÁ a soudní okres BŘEZNICE. 1939 to byl Oberlandrat KLATOVY, politický okres Blatná, soudní okres BŘEZNICE. 1942 to byl Oberlandrat PLZEŇ, politický okres STRAKONICE, soudní okres BŘEZNICE. 1945 to byl správní okres BLATNÁ, soudní okres BŘEZNICE. 1949 to byl PLZEŇSKÝ kraj a soudní okres BŘEZNICE. 1960 byl okres Blatná zrušen a obec byla zařazena pod STŘEDOČESKÝ kraj a okres PŘÍBRAM.1. ledna 1976 byly obec POČAPLY a STRÁŽIŠTĚ začleněny do BŘEZNICE. V obci Strážiště je kostel sv. Jana Křtitele ze 14. století. Uvnitř je rodinná krypta WRABSKY von WRABY. Na vrchu ŠANCE jsou zbytky slovanského hradu BOZEŇ. Jedinou osobnost z těchto míst je Jan DUCHOSLAV Panýrek ( 1839 – 1903 ), středoškolský profesor, popularizátor fyziky a chemie, autor satirických básní. Nedaleko obce, 16 kilometrů na sever, je MILÍN. Tam proběhly v noci z 11. května na 12. května poslední boje Druhé světové války v Evropě. Milín je původně Milen. Tedy i MILAN v LOMBARDII.

Zařazení obce v systému státu. Nejprve Okres Blatná – O.B. Poté soudní Okres Březnice O.B. kraj PÍSEK. Španělsky je písek ARENA a ty bývají pod KUPOLÍ. Pak zase Okres Blatná O.B. a soudní okres Březnice O.B.V roce 1942, tedy za okupace to byl kraj PLZEŇ, Okres Strakonice O.S. a soudní Okres Březnice O.B. . Tedy PLZEŇ – PILSEN jako klíčové místo pro konec Druhé světové války a místo osvobozené III. Armádou generála Pattona jeho spolubojovníky, kteří jsou uvedeni v předcházejících dílech a k tomu Strategické Oprace – Operace Benjamin/Bartoloměj. Po válce to byl opět kraj PLZEŇ a soudní okres Březnice O.B. A pak to byl Okres Příbram – O.P. a to je i O.R. Středočeský kraj – S.K. – X – CHE. Staly se součástí téhož kraje, jako nahoře na severu se staly Horní Počaply. Aby to bylo všechno pravda, tak zde nacházíme přímý návod pro DVOJKY. Jedinou osobností těchto míst je Jan DUCHOSLAV Panýrek. DUCHOSLAV a JAN jako BERZIN JAN KARLOVIČ. Připomínám, že to jméno Berzin Lotyš Peteris Kuzis přijal. Nebylo to jeho vlastní jméno. A Karel je jméno mých tří Karlů – Karel Gebelt I. a Karel Gebelt II. a Karel Gebelt III. z Horních Počapel. WRABSKY von WRABY – WRABSKY je BASILEK M. Nebo MASARYK B. A konec Druhé světové války ve dnech 11. a 12. květen MILÍN – MLÝN – MILEN – MILAN. A to je i 11. srpen a to se narodil v Hornej Bystrej H.B. Vasil Bilak a 12. srpen se narodil můj otec ve Volové a Jak eš v Brlohu. A je to i 9. srpen a i 13. srpen. Moji dva bývalý nevlastní bratři a atomová bomba na Nagasaki, kde byla vyrobena loď Gruzie – později Lenin, potopená u Mysu Sarych, na Krymu. A Fidel Castro.

Aby byla jasná i spojitost s románem Jaroslava Haška tak uvádím, že Švejk při cestě do Budweiss – Českých Budějovic ke svému 91. regimentu, začal anabázi v Táboře a ukončil ji ve městě PÍSEK. Šel Tábor – Milevsko ( Masaryk – Vasilek M.) – Květov ( Florián ) – Vráž – Malčín ( Malčice – Wasilin – Wasilek – Masaryk ) ) – Čížová – Sedlec ( Sedlice ) – Horažďovice – Radomyšl – Putim – Štěkno ( Štěken ) – STRAKONICE – VOLYNĚ – Dub – Vodňany – Protivín – Putim -PÍSEK. Přešel i spoustu dalších míst. A všechna tato místa mají také své názvy v němčině a také v ruštině. Určitě souvisela s Operací Benjamín. Počaply byly součástí okresu Písek a i Strakonice. Volyně byl i název české kolonie v carském Rusku – na UKRAJINĚ, později v SSSR. Právě odsud pocházelo 12 000 dobrovolníků, kteří se za Druhé světové války stali důležitou součástí Československé armády Svobody a Kratochvíla v SSSR. Když do Volyně do města Rovno, byla umístěna právě československá armáda. V BŘEZNU 1944. Volyně má ve znaku bílou a červenou barvu.

POČAPLY ( SEZEMICE )

POČAPLY je vesnice, část města SEZEMICE. Leží v katastrálním území POČAPLY NAD LOUČNOU. Stejně jako SEZEMICE. Sezemice se nacházejí mezi řekami LABE, LOUČNÁ a ZADNÍ LODRANTKA. Na severozápadě se tyčí KUNĚTICKÁ HORA se stejnojmenným hradem. Obce v okolí jsou LUKOVNA, LABSKÁ, CHOTEČ, ČASY a KLADINA, VELKÉ KOLDĚJE a MALÉ KOLODĚJE, VESKÁ, NA HRÁZI, POČAPELSKÉ CHALUPY, POČAPLY a KUNĚTICE. O samotné obci POČAPLY nejsou žádné podrobnější informace. Budu vcházet z toho, že je součástí SEZEMIC, které jsou na historické události, v souvislosti s Operací Benjamin/Bartoloměj, bohaté. Obec založil pravděpodobně SEZEMA VON KOSTOMLAT. Místo bylo poprvé zmíněno v listinách v roce 1227 v závěti KOJATY Z GNĚVINA MOSTU IV. VON HRABISCHITZ, který odkázal město cisterciánskému klášteru SEDLEC. 28. dubna 1421 se skupina Táboritů a Pražanů přestěhovala z Opatovického kláštera do SEZEMIC a dobyla Klášter. Po těchto válkách si majetek přivlastnil DIVIŠ BOŘEK Z MILETÍNKA a připojil je ke svému hradu KUNĚTICKÁ HORA. V roce 1436 napadl město KÖNIGGRÄTZER a město vypálil jako pomstu za porážku v PLAČICÍCH. Ve druhé polovině 15. století město získal HEINRICH STARŠÍ Z MÜNSTERBERG. V roce 1488 ho prodal JAN ANDĚL Z RONOVCE. Poté město vlastnil rod PERNSTEIN – WILHELM, VOJTĚCH, JOHANN, JAROSLAV. Pak jej získal v roce 1561 JAN KAPOUN RITTER ZE SVOJKOVA. V roce 1623 v třicetileté válce vtrhla do města císařská vojska cestou do Maďarska. Ve městě byl v roce 1645 švédská vojska s velitelem LENNART TORSTENSSON. Po zrušení dědičného majetku SEZEMICE spolu s POČAPLY a POČAPELSKÉ CHALUPY vytvořili jednotnou obec v okrese PARDUBICE. Na začátku 20. století se POČAPLY osamostatnily. V roce 1961 se obec zase stala součástí SEZEMIC. V roce 1976 byly k městu přičleněny i DRAŽKOV, LUKOVNA, KLADINA, VELKÉ KOLODĚJE s MALÝMI KOLODĚJEMI a VESKÁ. Znak nebo vlajka SEZEMIC je červeno bílá.

Už samotný název města ke kterému obec Počaply patří je zcela jasný – Sezemáci. Tak se ve slovenštině nazývaly členové SZM. Tam to totiž bylo z hlediska Operace Benjamin jiné jméno organizace i když bylo stejné. Nemohlo se přeložit do ruštiny jako CCM – značka hokejové výstroje o které tu již byla mnohokrát řeč. Naopak v ruštině to bylo C3M. Ano, to uprostřed je číslo 3. Trojka, Trojice. Ruské Z. Tak jak se jmenoval zakladatel města SEZEMA – SZM. Socialistický Zväz Mládieže. Sezema byl z KOSTOMLAT. Tedy asi z místa, kde se zpracovávali KOSTI. BONES. Nebo CUSTOM( S ) LT. To je zase MERKUR 2 a Litoměřice. Nachází se mezi třemi řekami – říčkami. Ale hlavně je u LABE. Nad Sezemicemi a Počaply se tyčí Kunětická Hora. To je K.H. jako Hradec Králové, důležité místo v mém příběhu a také jako Kutná Hora o které bude řeč na konci tohoto příběhu. V okolí se nachází Velké Koloděje a Malé Koloděje. A to je V.M. a Koloděje. V Kolodějích byl jak už víte vězněn a vyslýchat brutálními metodami Augustýn Husák. Mezi jeho trýzniteli byl i plukovník Milan Moučka. Otec mojí spolupracovnice z OV SSM Praha 2 a také ÚV SSM Miroslavy Moučkové. Jeho bratr Jaroslav byl hercem Armádního divadla na Královských Vinohradech. Měl jsem možnost se s pány Moučka seznámit. Je tam obec VESKÁ a to je také VASKA – VASCO. Nebo BASCO jako národ ve Španělsku s hlavním městem VITTORIA ( VITTORIO můj italský přítel ve škole v Moskvě ) a největším městem – přístavem BALBOA ( Ano jako ROCKY BALBOA – Silvestr Stalone a VASCO DE BALBOA mořeplavec ) – a ADRIANA BALBOA ( ADRIANA moje argentinská přítelkyně ve škole v Mokvě ) a její filmový bratr PAULIE PENNINO – herec jménem BURT YOUNG, ale vlastním jménem Gerald TOMMASO DELUISE. Co to znamená ? Byl POLÍ – OR a LEE. PENNINO jako PENNSYLVANIA – PENN A VASIL. Byl BURT – čteno BART – Jako BARTHOLEMEW. YOUNG je mladý – mládežník. Ale hlavně byl GERALD – DR.EL CHE. I jako president USA GERALD FORD. Jmenovec slavného výrobce AUTOMOBILŮ. FORD – DR OF – OP – OR. A hlavně byl také TOMMASO – TOMÁŠ jako MASARYK a LUISE jako LUDVÍK SVOBODA. Jeden První světová válka a druhý Druhá světová válka. Oba presidenti. Tento herec sloužil v UNITED STATES MARINE CORPS. Ano jako Masaryk a jako Svoboda a jako i můj otec a já. Založení US MARINE bylo 10.11. 1775. To je ukázka šifry – obojí je stejné 1011 – je také 1775. Nebo také 35 – 1775. A vše další co se v kombinacích 1011 událo. Například povýšení mého otce na plukovníka a úmrtí L.I.Brežněva – v den výročí založení US MARINE. A vy víte, že MARINE byl Vasile Marine ze dvojice rumunských dobrovolníků kteří padli u Mojadahonda u Madridu ( když tam byl BERZIN poradcem u španělské vlády ) a že byli ze Železné brigády. ( ORE a Železný z románu Jaroslava Haška a také Železný z OF – OP – OR a hlavně železnice – koleje). A že svátek MARINE je ve východních církvích dne 17. července. V den kdy byla vyvražděna carská rodina a kdy jsem se já ženil atd. A je to i 11.07. a to se narodil otec mojí manželky SVOBODA v Plzni a v Praze se narodila Olga Havlová – O.H.

A když už jsme u O.H. Olympijských her, tak je u Počaply a Sezemice obec KLADINA. Slavná gymnastka VĚRA ČÁSLAVSKÁ vybojovala právě na nářadí KLADINA zlatou medaili na O.H. v TOKIO JAPAN ( červená a bílá vlajka ) v roce 1964. Tedy zlato – ORO španělsky. Na O.H. v MEXICO v roce 1968 ( To je také červená a bílá vlajka navíc se zelenou – proč asi ? ) vybojovala na nářadí kladina stříbrnou medaili. Tedy SILVER. A na Mistrovství světa ( M.S. ) v DORTMUND v NSR vybojovala v roce 1966 na nářadí KLADINA také stříbro. Ted zase SILVER. SILVER A a SILVER B. A jednou ORO. Věra Čáslavská byl SEDMINÁSOBNÁ olympijská vítězka. Narodila se 3. května – tedy i 3. srpna a tedy i 3. října. 3. května je i 9. května. Je to i 5. října, kdy se narodil Václav Havel a je to i 9. srpna, kdy se narodili moji dva bývalý nevlastní bratři. A atomové pumy v Japonsku. A je to i 6. říjen boje na DUKLA. Věra Čáslavská vystudovala v roce 1974 Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovi. Tam byl Docentem plukovník PhDr. Ivan Mohorita CSc. z Volové. Jeden ze tří králů a funkcionář DUKLA Praha. A tato fakulta dostala na základě mého návrhu po revoluci v roce 1989 areál Vysoké školy politické v Praze – Vokovicích. Kde “de facto” skončil ve dnech 24 – 26. listopadu komunistický režim.

Aby to byla všechno pravda, tak byla ještě jedna VĚRA ČÁSLAVSKÁ. Přesněji řečeno byl to Viera Čáslavská. Ta se narodila dne 14. června 1923 v Bratislavě a byla to slovenská novinářka. Vystudovala Právnickou fakultu v Bratislavě. Provdala se a jmenovala se VIERA MILLER ( – OVÁ ). Byla také silně krátkozraká jako AUGUSTÝN HUSÁK, se kterým se znala údajně snad již od Slovenského národního povstání. A jako vedoucí samoobsluhy na Strossmayerově náměstí číslo 10, v Praze 7 – TŮMA. T.M. Bratr našeho velitele z dětské odbojové skupiny. Důležité je ale to, že je jasně vidět, že byla V.M. A kromě toho byla MILLER – tedy i MAYER – MLYNÁŘ atd. Jako já a můj otec a jako Zdeněk Mlynář – Müller. I jako otec MOLE – Krtečka. Narodila se 14. června ( 14.06. ) na svátek VASILA a den založení US Army v roce 1775. A den narození ERNESTO CHE GUEVARA. A je to také 16.04 seskok Otmar Reidl Operace Benjamin/Bartoloměj a je také 14.09. narození Jana Masaryka a úmrtí Tomáše Masaryka. a narození syna jednoho z mých dvou bývalých nevlastních bratrů. Atd. Narodila se v roce 1923 a to je i moje rodné číslo 123 a 9. S jejím synem Vladimír Miller ( V.M. ) jsem se seznámil na nějaké akci SSM. On se se mnou seznámil. Měl zájem se se mnou seznámit, tak to bude lepší formulovat. Ale viděli jsme se jenom jednou. A vy už asi dobře vidíte, že to příjmení je spojeno s městem ČÁSLAV – Za prvé VASIL Č. VASIL CHE. Za druhé je to VASILIČ a to jsem byl také já, to je moje jméno po otci jak se to užívá v Rusku. Za třetí je to s dvojitým V – W na konci také MASARYK a WASILEK. Co je ale nyní to nejdůležitější ? V tomto městě se narodil FRANTIŠEK MORAVEC. Generál a představitel československé zpravodajské služby před Druhou světovou válkou na Ministerstvu Obrany v Praze a poté od 14. března 1939 v LONDÝNĚ. Před emigrací velitel divize v Mladé Boleslavi – M.B. Více o něm bylo výše a v předcházejících příspěvcích. Na Wikipedia píší , že Augustýna Husáka dotlačil k sňatku s V.M. sám BREŽNĚV – BREZNEV . Ano tomu věřím, a to co tady píši to potvrzuje, že to bylo možné.

Jména majitelů panství. Kojata z Gněvina Mostu von Hrabišic. To je G.M a H.K. Je to i Most – Bridge – Ponte. Nebo jako město Most německy BRÜX. Hrabišic – Hrabal. Pánové z Kunětické Hory. Zase H.K. Pernštejn – Bílá paní. DUCH. Wilhelm Pernštejn – velmi frekventované jméno v mém příběhu. Vojtěch je i Adalbert a Albert. Jan jako Berzin a další. A Jaroslav jako oblast kde se narodil Petr Barannikov otec manžela sestry mojí matky z Horních Počapel. Majitelem byl Jan Kapoun Ritter ze Svojkova. Zase Jan a kapoun je kohout – Hahn – Han – Hon. Jako moje babička Marie Gebelt z Horních Počapel za svobodna. a jako ministr v české vládě před listopadem 1989 – Kapoun. Svojkov je U Sojků, restaurace kde měla sestra svatbu těsně po Okupaci v roce 1968 – v Plzeňském sklípku U Sojků. Ritter česky Rytíř – jako armádní generál Otakar Rytíř O.R. – původně a z V.M. – Vysokého Mýta u Ú.O. Majitelem obce byl i Diviš Bořek z Miletína. Diviš byl před Listopadem 1989 náměstkem ústředního ředitel československé televize. A tchán Michala Prokopa z Framus Five. Bořek z Miletínka je zase B.M. A také byl Diviš český vynálezce hromosvodu. Porážka byla v Plačicích – Plačková se jmenovala kolegyně I.M. – Ivana Mládka v jeho vystoupeních Banjo Band I.M. Později byl majitelem Heinrich Alten von Münsterberg. Heinrich je klíčové jméno JINDŘICH – JINDŘICHŮV HRADEC – POLEDNÍK. Starší je Alten, tedy jeho jméno je v němčině HA M.B. Hebrejský člen Ha a Münster Berg – Chrámová Hora – CH – CHE – EL CHE. Chrámová hora je v Jeruzalémě. Dalším majitelem byl zase Jan. Jan Anděl z Ronovce. Anděla se jmenovala matka otce mojí manželky. Anděla Svoboda ( -ová ) Za svobodna Anděla Schimann. Narozená 05.09. 1904 v Plzni. Ronovec je ROnovec. R.O. – O.R. Velitelem Švédů, kteří město vyplenili byl Lennart. Jako Jozef Lenárt. Ten převzal po Vasilu Bilakovi funkci tajemníka ÚV KSČ, když Vasil Bilak skončil v roce 1988. Lenárt ale byl již od roku 1963 předseda vlády Československa. Muž který přežil veškeré změny ve vedení ÚV KSČ a odešel až v listopadu 1989. To, že to souvisí potvrzuje to, že Švéd Lennart byl příjmením naše známé TOR…

Památkami v místě jsou kostel Nejsvětější Trojice. S kaplí svaté Anny a svatého Antonína. Stropní fresky lodi vytvořil Josef Kramolín. Dřevěná zvonice je 15 metrů vysoká věž v blízkosti kostela a má osmiboký půdorys. Pseudogotická kaple sv. Josefa od Františka Schmoranze z roku 1854, na křižovatce směrem VESKÁ. U města jsou také dva AKVADUKTY. Malý a velký. Jsou původně z roku 1892 a jsou mimoúrovňovým křížením Mlýnského náhonu a Zadní Lodrantky. Malý se nachází asi 1 km. od Velkého a byl vybudován v roce 1898, aby sváděl odpad zvaný BAREVNA. Jeho název vznikl díky charakteristickému zabarvení vody s vysokým obsahem ŽELEZA. Odpad zvaný Barevna odtéká do Malokolodějského odpadu a ten prochází DVAKAČOVICKÝM kanálem, tzv. Zmínkou – Zmínka. Z Dvakačovic pocházel slavny rodák Adolf Chlumský. Byl to český evangelicko – helvétský farář. Čechoameričan. Narodil se 3. října 1842, právě ve Dvakačovicích. Seznámil se se srbským princem Petrem. Studoval Teologii ve Vídni a Basileji. Oženil se s Julií Rosou Kúnovou. Do USA přijel v roce 1889. Usadil se a žil a zemřel ve městě Brenham, Texas, USA. Zemřel v roce 1919 ( 1. února ). Jeho bratr byl Jaroslav Ludvík Chlumský. V obci Sezemice je také pomník kpt. Alfréda Bartoše, velitele paraskupiny SILVER A. V obci Sezemice je pomník Karla Bezdíčka, prvního praporečníka české setniny Nazdar ve Francii, který tam žil a vyučil se tam krejčím. Je to směrem na Rokytno.

V kostele Nejsvětější Trojice jsou kaple Anna a Antonín. Klíčová jména v mém příběhu. Voda má vysoký obsah železa – to je i Železný ale i Železná brigáda rumunských dobrovolníků. I Krušné Hory – K.H.-H.K. Ore Mountains. Proč je důležité umístění dvou akvaduktů? Protože název kanálu, kterým odchází voda BAREVNA ( ŽELEZNÝ ) přes Malokolodějský ( KOLODĚJE ) je DVAKAČOVICKÝ kanál. Ten je i nazýván ZMÍNKA. V ruštině je ZMÍNKA – UPOMJANUŤ. Jako české PŘIPOMÍNKA. Ano bylo to připomenutí, že vše běží podle plánu. V DVAKAČOVICÍCH se totiž narodil ADOLF CHLUMSKÝ. JAN CHLUMSKÝ byl dlouholetý vedoucí oddělení pionýrské organizace SSM na ÚV SSM. A byl z Kutné Hory. Byl i Ian anglické Jan – I.CH. – EL CHE a také byl H.CH. Ha Che. Hache je název španělského písmene H. Které se nevyslovuje, ale píše se. Takže je to vlastně ACHE – česká souhláska CH. Která jinde není. Jinde to je jen C a H. Jako například Chlumec nad Cidlinou. Česky je to CH.C. a v jiných jazycích je to C.C. Například Město Chlumec nad Cidlinou je iniciálami M.C.C. a u nás M.CH.C. – dost velký rozdíl. Zpět k Adolfovi Chlumskému. Ten se seznámil s princem z SRBSKA. To je klíčová informace v souvislosti se všemi Srby v mém příběhu. Prince se jmenoval Petr. Adolf Chlumský studoval ve Wienna a Basilej – to je i M.B. A Basilej je i Vasilij. A právě v Basileji se uskutečnil První Sionistický kongres. Od 29. srpna – Augusta do 31. srpna – Augusta. Ideový vůdce Sionismu Theodor Herzl založil před svoláním kongresu noviny ve Wiena. Die Welt – Svět. Chlumský byl evangelicko – helvétský farář. Helvétia je název Švýcarska. Confoederatio Helvetica – Swiss Confederation.

Adolf Chlumský odcestoval do USA v roce 1889. To byla založena společnost LEE ( lee – 199 – 997 atd. ) v SALINA, KANSAS v USA. A ve Francii byla založena síť pekáren a kaváren PAUL. Můžete je dnes vidět i v Praze. Stal se farářem v Bernham. Bern je hlavní město Švýcarska, kde byl výše uvedený první Sionistický kongres v Basilejii. A Bern je i město které má ve znaku medvěda jako Beroun – Beraun, Berlin a Madrid. Je to také Brno a Bruntál a můj spolupracovník na ÚV SSM Brunner. Název města Bernham je také Maher B.N. Mohorita Benešov. Můj otec odešel sloužit do Benešova přímo z Druhého oddělení MNO po druhé světové válce. Odhaduji, že to bylo v prosinci 1945. A samozřejmě je to i BEN EŠ. Adolf Chlumský začal tedy žít ve městě BERNHAM. Fridrich Engels ( to je polsky Angličané nebo i Andělé a česky iniciály B.E. – BÍÍ – jako včely nebo jako anglicky vyslovené písmeno B ) se narodil ve městě BARMEN v Německu. A otec ho vyslal velmi záhy do BREMEN. Kde jsem byl já v říjnu 1969 na turnaji v basketbalu. V okupační zóně US Army. BREMEN a BREMENHAVEN. Městě, jak mně tam říkali, ” dlouhém jako LOVOSICE ” ( VASILIČ ). A moc se jim to líbilo. BERNHAM je také MAHER BEN. Manželka byla Julie Rosa Kún. Petr Kún pracoval na MV SSM Praha, a Che Guevara se narodil v Rosario v Argentině. Bratr Adolfa Chlumského byl Jaroslav Ludvík. Ludvík jako Ludvík Svoboda a jako můj spolužák Ludvík Štastný. A “Jaro” je anglicky stejný výraz pro pramen, zdroj, studánku, zřídlo. A “slav” je Vasil. Goya byl z Fuendetodos – původně Fuentedetodos – SOURCE OF ALL. ZDROJ VŠEHO. A vy víte, že v den jeho narození byl můj otec v roce 1943 odveden do československé armády v BUZULUK. U Ludvíka Svobody.

V Sezemice stojí památník Alfréda Bartoše, který tam žil. Byl to velitel paraskupiny SILVER A. A víte, že dvě patra pod námi v ulici Antonína Sochora 1397/4 žil Bartoš s rodinou. A víte, že SILVER je VASILLY. Nebo VASIL I. A víte, že BARTOŠ je zdrobnělina ( v Polštině ) jména BARTOLOMĚJ. Alfréd Bartoš se narodil dne 23. září 1916. BARTOŠ byl také název velitelství Pražského povstání v květnu 1945. Se sídlem v Bartolomějské ulici. Kde pracoval první manžel mojí matky jako pyrotechnik, který 10. května 1945 zahynul v Hradištko u Prahy.

V Sezemice také stojí památní Karla Bezdíčka. Padnul v bitvě u ARRAS dne 9. května 1915. Byl krejčím a pracoval krátce v Kolíně nad Rýnem, pak v Londýně a pak Brighton. V roce 1909 začal vykonávat vojenskou službu v rakouskouherské armádě. Po jejím ukončení odešel do Paříže. A po vypuknutí První světové války se stal praporečníkem roty dobrovolníků jménem Nazdar. Karel je časté jméno. Bezděk ( – ová, Jarmila ) byla moje spolužačka ve třídě ve škole na Strossmayerově náměstí. Praporečník je ten co nosí BANDERA – ve španělštině i italštině. Bandera je Ukrajina. Je to také Antonio Banderas, herec. Španěl z Málaga – anagram Wasil. Narozený 10. srpen – August ( 1960 ). Který hrál postavu mladého Ernesto Che Guevara ve filmu Evita. Evita příjmením Perrón – nástupiště u kolejí je to také. A také je to Antonín Barannikov – který byl po otci Ukrajinec, podle mých informací.

V tomto případě máme také tedy troje Počaply. Dvoje jsou ve Středočeském kraji a jedny ve Východočeském kraji. Jedny, ač v Čechách byly osídleny většinově německými obyvateli. Dvoje byly osídleny většinově Čechy. Jedny jsou v blízkosti Labe. Dvoje ne.

Ještě zbývá několik slov k fotografiím na začátku tohoto příběhu. O fotografiích budov železnic a ÚV KSČ už byla řeč. O posledních dvou fotografiích z Jeruzalémské Synagogy a Jeruzalémské ulice také. Zbývají tedy ještě dvě fotografie. Obě jsou z prostor Vinohradské Záložny. Na jedné je hala V.Z. do které se vstupuje z Anglické ulice. Za Druhé světové války se jmenovala Irská ulice. Další vchod do budovy je z Londýnské ulice. Ta se za války jmenoval Mnichovská ulice. Třetí vchod je z Jugoslávské ulice. Ta se jmenovala za války Günthera Prienna. Ta byla pojmenována na počest velitele německé ponorky. Stejnou adresu měl OV SSM Praha 2. Jugoslávská ulice, dům VALDEK. Tento dům má dva vchody – jeden z Anglické/Irské a druhý z Jugoslávské/ Günthera Prienna. Pod domem Vinohradské záložny vedou v podzemí Vinohradské tunely. Železniční tunely. Koleje. Směrem do Londýnské ulice od nádraží Woodrow Wilson.

V hale ze strany Jugoslávské ulice je umístěna socha Aloise Rašína ( A.R. ). Narozen v okrese Hradec Králové. Odbojáře, ministra financií Československa po jeho vzniku. Ten žil v nedaleké Žitné ulici. Kde byl před domem ve kterém žil dne 5. ledna 1923 postřelen. Podle informací pracovníků České spořitelny, která dnes sídlí v prostorách Vinohradské záložny, tam socha byla již před Druhou světovou válkou.

V této hale, kterou vidíte na fotografii se měl sejít Otmar Reidl Operace Benjamin a František Pavelka Operace Percentage s příslušníky domácího odboje. Otmar Reidl měl mít v ruce časopis Světozor. To už tu bylo. Nyní jde o tu druhou fotografii na které je detail ze stěny haly. Je to reliéf, Který je přímo nad vstupem. Předpokládám, že je původní. Co na něm můžeme vidět ? Jde o zcela běžné symboly, které se v umění objevují asi poměrně často. Tady jsou ale na místě, které nese jméno V.Z. I Vinohradská Záložna ale i Vojenské Zpravodajství. Nejprve si všimněme postavy. klečící postavy muže. Atletické postavy, který má svoji pravou stranu zčásti zakrytou štítem se symboly Prahy. Štít je také řecké HOPLON a nosil jej HOPLITE. Tedy H.P. a L.N. a H.P. a L.T. Horní Počaply a Louny a Horní Počaply a Litoměřice. Matka sestry žila s manželem plukovníkem Barannikovem a s dětmi v okrese Louny. V Žatci. Byla z Horních Počapel. A někdy v polovině sedmdesátých let si vzala do opatrování k sobě domů do okresu Louny své rodiče. Karel Gebelt a Marie Gebelt z Horních Počapel 74. V Litoměřicích žili moji dva bývalí nevlastní bratři s jejich a mojí matkou také z Horních Počapel. A já jsem v Litoměřicích po zásahu generála Bunzáka Stěpan Michal sloužil na základní vojenské službě. A v té době se tam odstěhovala sestra s rodinou a žila v Palackého ulici. Několik let až do smrti svého druhé manžela Uher – Magyar v Ústí nad Labem U.L.. A to je další vyobrazená věc na malbě. Je to ÚL. Kde žijí včely – VČELA je anagram VASIL Anglicky je to BEE. VASIL B. Nebo i SILVER B. A připomínám, že Pavel Fiala, který byl v Ústí nad Labem ředitelem Kladivadla ( kladivo Hammer ) a byl vyloučen po okupaci v roce 1968 z KSČ, přišel za normalizace do Prahy a byl vedoucím klubu Dvojka, také Déčko, na rohu Italské a Vinohradské ulice. Byl to můj velký přítel. Ten napsal divadelní hru s názvem “Má hlava je včelín “. Karel Karas, místní příslušník zpravodajské skupiny ARAP, byl z Hamer – Starých Hamer a byl pěstitelem včel. Jednou mě tam, už ne v Hamrech, protože ty zaplavila přehrada jménem Šance, ale nad nimi na samotě v lese, provázel mezi úly a vyprávěl o své zálibě.

Řecký voják se jmenoval HOPLITE. A jeho hlavní zbraní byl oštěp. Sportovním nářadím Dana Zátopek byl také oštěp. A ůdajně byl svatý Vojtěch – Adalbert – albert zabit oštěpem ( nebo pádlem ). A když se pozorně podíváte, tak ta postava muže klečí jako běžec – sportovec na startu. Jako její manžel Emil Zátopek. Ona byla Dana – Don – Danube – Dan – Thun. On byl plukovník, jako můj otec a jako tělocvikář z Tyršova domu docent Ivan Mohorita z Volové. A také byl Emil jako můj otec v týlu nepřítele. Bydleli v Tróji. Trója je řecký městský stát kde asi byli HOPLITE a používali OŠTĚPY – SPEAR a HOPLONY. Trója je také v našem systému Tre- Tor – toro atd. A je na Praze 7 – Spartanburgu kde jsme bydleli i my. A navíc jsem jednou s Emilem řádně flámoval a i ve dvojici k ránu tancoval.

Štít, který drží klečící postava muže má na sobě znak Prahy 2 . Dvě věže s otevřenou bránou – Gate – Tor – Portón. Mezi nimi je postava svatého. Nevím kdo to je, protože na oficiálním dnešním znaku Prahy 2 je tam v tom místě mezi věžemi umístěn český lev – S PRAPOREM. S vlajícím praporem – BANDERA. S černou orlicí. OREL – ORLICE, ale i okno ORIEL. V bráně jsou na znaku vyobrazeny dva klíče. KLJUČKIN. Tak se jmenoval důstojník NKVD, který podepsal dokumenty k otcovu propuštění z Gualgu dne 12.03. 1943. Kapitán Ključkin. Druhý byl nadporučík Georgiev.

V roce 1984 jsem byl povolán k vykonání vojenského cvičení do Karlových Varů k tankové divizi – ” Armored Division ” v angličtině. Karlovy Vary mají také červeno bílou vlajku. Bylo to v době konání cvičení spojeneckých vojsk V.S. konané pod názvem ŠTÍT.

Po levé ruce má klečící postava SOKOLA. Ptáka SOKOLA. Stejně jako se jmenuje tělovýchovná organizace. Která organizovala slety na Strahově. Na stadiónu, v jehož prostorách jsem se učil v dílnách Vojenských staveb automechanikem. Sokol je i Tyršův dům kde učil Docent Ivan Mohorita z Volové. Sokol je i nedaleká Fügnerova ulice, Sokol je i Bartolomějská ulice. Původně Jeruzalémská ulice. Právě v této ulici začala činnost pražského spolku SOKOL dne 1. března 1862. Ulice kde pracoval první manžel mojí matky Bohumil Florián, jako pyrotechnik na pražském Policejním ředitelství. Ulice, kde žil Jan Podlipný první starosta České obce sokolské. Narozený 23. srpen August ( 1848 ). Narozen v okrese Hradec Králové. Sokol je také SKL – KS L – X L – EL CHE.

Na reliéfu jsou také keře vinohradu s hrozny. Keř je rusky Klon – jako klon nebo jako klaun. Keř je také bush. Ludvík Svoboda se narodil v Hrozenkově. A V.Z. Vinohradská záložna je přímo na Vinohradech. Královských Vinohradech. Claret byl z Chlumce nad Cidlinou, jako Klicpera. Česky se Hrozno nazývá Bobule, rusky vinograd – jagoda. Španělsky UVA. Holandsky DRUIF. Francouzsky RAISIN. Jako Stěnka Razin, povstalec Stěpan Razin popravený 16.06. 1671 v Moskvě. Samotný keř, vinná réva je španělsky buď Vitis vinifera nebo PARRA. PARA je hebrejsky kráva, tedy SKOT. A skupina mého otce se jmenovala ARAP. Latinské VITIS je jako latinské jméno VITUS. Česky VÍT. V italské oblasti Emilia Romagna se hrozno – bobule řekne UA. Jako Ukrajina – U.A. Kdo byl EMIL z ROMAGNA to víte. Hlavním městem této provincie je BOLOGNA – HA VASIL. V jazyce Bán lám gú je hrozno – bobule Pho-to. Jako PHOTO. V jazyce Ido je to VITO. V jazyce Scots je to GRAPE. Atd. Jde o to, že bylo možné název této rostliny a jejích plodů využívat v mnoha dvojsmyslných textech. A slovo HROZNO je jako HROZNÝ. V angličtině je to jeden z významů slova AWESOME – vyslov OSM. Jako OTTO italsky a číslo 8 nebo B.

Vaše komentáře

  1. Zdravím,
    obdivuji Vaši schopnost spojit dohromady věci zdánlivě nesouvisející.
    Milena Svobodová

    1. Dobrý den, to není tak složité, když jsem “uvnitř” toho všeho. A bylo to vše organizováno okolo mě a rodičů. A s dnešními možnostmi stačí prostě guglovat a guglovat a dopátráte se všeho co je potřeba. Jen když znáte klíč – a ten já znám, protože jsem to já. Spíše si ale představte co muselo být za systém to – nebo lépe řečeno ti, kteří to vymýšleli a pak organizovali, napříč stoletími, tak aby to přesně tak jak zamýšleli vyšlo. To byly skutečně hlavy. Před jejich dílem denně v úžasu smekám. Když objevím další souvislost a další a další. Jen pro příklad vy pamatujete asi Čuk a Gek ? knížku pro děti ? Arkadij Gajdar ? Jeho syn byl Timur Gajdar viceadmirál sovětského námořnictva a jeho syn byl Jegor Gajdar předseda vlády Ruska po pádu SSSR. A my měli legionáře generál Radola Gajda. Byl to stoupenec fašismu. To ale vůbec není podstatné. Podstatné je to, že byl v Rusku a jmenoval se Gajda – v angličtině se u jména Gajdar na konci to r spolkne. Takž vlastně se jmenovali při rozhovoru například stejně. A v Rusku našli člověka, který přijal jméno Gajdar. A protože byl slavný spisovatel tak to jeho jméno si i jeho syn a vnuk nechali. Aby to byla pravda tak byla ještě kniha Timur a jeho parta.ATD. A to jméno u nás bylo atypické. Jméno Radola Gajda. Asi jako Vasil Mohorita… Vše dobré vám přeji!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *