Samozřejmě, že mi další dva ( jak do Emauz) doprovázeli i na vojně v Litoměřicích. Když se ukázalo jak proběhlo šetření na ošetřovně a nastoupil plk. Simonides, objevili se na politické skupině dva nováčci základní vojenské služby- náhodou. Čerství absolventi 5 ti letého studia v Moskvě. Lomonosovovi university I. Plechatý a MGIMO V. Procházka. Na jeden rok, jak tehdy mohli studenti ,…

Čtěte dále→

Ano tak to bylo. Všechno to hezké a pěkné a zajímavé co jsem prožil ve škole a o čem jsem psal naposledy se stalo předmětem nenávisti Rudých tady doma. Přivezl jsem kytaru svoji přítelkyni ze zimních prázdnin a odmítl jsem vexlovat  z jedním ze sovětských lidí učitelem ze školy. To se přece nedělá, když sovětský člověk, chce dělat kšeft tak je třeba ho…

Čtěte dále→

Vzniklo sdružení organizací dětí a mládeže jehož se LSM stalo členem. Pak nastala doba úplného sjednocení do nové organizace mládeže a  my jsme  se měli všichni stát jejími novými členy. Na ustavující schůzi SSM jsem provedl další zkoušku, jak to se mnou všichni ti ,kteří to organizovali myslí. Dostali jsme k vyplnění přihlášku do SSM a já jsem jako výbor seděl u stolu přede všemi na tribuně…

Čtěte dále→

Pak se začali dít věci ,kterým se mi dnes ani nechce věřit. Lidé z těch nejvýznamnějších totalitních rodin se najednou začali objevovat kolem mne. Nejsem žádný genius, ale idiot taky ne. Ve Skokovech na Táboře se objevil syn Indry z party těch nejkonzervativnějších, jako táborový  hospodář. Dcera ministra Hamerníka přijela dělat praktikanta – vedoucího tak jako já jsem to dělal. Nikdy…

Čtěte dále→

V šedesátých letech se vrátil gen.S.Bunzák z Bulharska( možná jako odměnu za to Belgické Kongo  v 1961) a nastoupil do velení nově utvořeného Silničního vojska. Otec skončil svoje několika leté působení ve Varnasdorfu v Severních Čechách a nastoupil také k Silničnímu vojsku v Horních Počernicích ( pořád mi to svádí k HP Horse power čili koňská síla, což já jako automechanik znám dobře,…

Čtěte dále→

V tom roce, kdy jsme v létě s otcem navštívili jeho sestru a bratra v Mežhorjii ( za Československa Volové) se uskutečnila jedna významná událost. Jeden starší spolužák ze školy na „Štrosmajráku“ nás několik shromáždil na nádraží Praha Bubny, odkud odjížděli transporty židů do Terezína. Vypadalo to tam pochopitelně jinak než teď. Bylo to místo pro hry jak stvořené a…

Čtěte dále→

Moc jsme toho tehdy tak jako všichni nenacestovali. Auto jsme neměli a tak jsme se přesouvali vlakem. Občas do Horních Počapel a občas do Beskyd za otcovými známými z války. Jednou jsme byli na rodinné dovoleně na Šumavě u Čertova a Černého jezera a jednou jen s otcem , to mi bylo asi 10 u jeho sourozenců na Podkarpatské už ne…

Čtěte dále→

Vždy jsem si připadal trochu jak z jiného světa u nás v ulici. Bylo to mnou, nebo to bylo ostatními? Těžko říct. V takovém shluku lidí, jak popisuji v úvodu, kteří se sešli v bytech v Holešovicích prázdných po Němcích, kteří utekli zpět do Německa v 1945 bylo těžko najít odpověď. Moje matka původem z Horních Počapel  tam získala byt jako válečná vdova. Její manžel…

Čtěte dále→