Vždy jsem si připadal trochu jak z jiného světa u nás v ulici. Bylo to mnou, nebo to bylo ostatními? Těžko říct. V takovém shluku lidí, jak popisuji v úvodu, kteří se sešli v bytech v Holešovicích prázdných po Němcích, kteří utekli zpět do Německa v 1945 bylo těžko najít odpověď. Moje matka původem z Horních Počapel  tam získala byt jako válečná vdova. Její manžel policejní pyrotechnik zahynul 10.května 1945 při odstraňování podminování Štěchovické přehrady. Tak mi to alespoň říkali. V květnových dnech mě matka vždy vyparádila a vyrazila se mnou do kolumbária na Olšanských hřbitovech. Nepamatuji se, že bych tam někdy šel s mými bývalými nevlastními bratry. Nechápal jsem proč tam chodím, ale byl jsem dítě tak jsem to nějak dlouho neřešil. S mým otcem matku seznámil její brat Karel v nemocnici, kde se spolu s mým otcem  léčili. Bylo to snad v 1947.Otec byl z Podkarpatské Rusi a po jejím připojení optoval a získal tzv. domovské právo v Jindřichově Hradci. V říjnu 1939 utekl spolu s partou kamarádů z města Volové (po válce Mežhorje ) pod velením pozdějšího gen. Bunzáka, který sloužil u Horských myslivců na Podkarpatské Rusi snad v hodnosti rotného nebo rotmistra.do Sovětského svazu. Hranici přešli u Toruně a byli zadrženi a odsouzeni. Až do března 1943 byl v Gulagu v okrese Kožva (Pečora) v republice Komi. Jak on říkal byl tam co lidi jedli lidi. A v březnu 1943 jej propustili a poslali do Buzuluku kde se přihlásil 03.31.1943. Bojoval u Charkova, Bílé Cerkve, Kyjeva a v srpnu 1944 byl předán pod velení skupiny R.A.Jakovleva na přípravu pro zpravodajskou činnost na území protektorátu. Tam také v říjnu 1944 seskočil jako náčelník štábu skupiny ARAP pod velením kapitána Nisčimenka- Bělavského s úkolem získat plány německé obrany Ostravy, což se jim s pomocí odbojové skupiny Rada Tří podařilo. Mezi jeho příhody z hor také patří nalezení skupiny Wolfram vysazené z Velké Británie a kteří se po ztrátě radisty nemohli spojit s velením v Londýně a kteří se se skupinou ARAP nějakou dobu ukrývali v Beskydech někde v okolí Smrku. Až do německé akce Tetřev – snaha zlikvidovat partyzánské hnutí v Beskydech. Moc toho  nevím. U nás doma se totiž nemluvilo. Alespoň co já se pamatuji. Nikdy mi nikdo nic neříkal. Jen odpovídali na moje dotazy. To nebylo jen v dětství, ale vlastně to vydrželo, až do mé dospělosti. Jen jsem se musel ptát. Dělal jsem to. Ale obecně se jednalo jen o to co bylo zrovna aktuální a to jak v našich vztazích a později i v politice. K nikomu jsem nesměl chodit a nikdo z mých spolužáků nesměl  k nám. Věděl jsem že to je u nás jiné než jinde, ale přiznám se že mi to moc netrápilo. Spíše jsem to jen tak registroval.

Nechci se tady v na webu rozepisovat do detailů. Ani to možná nebude mít žádnou formu uzavřených celků. Ani v časovém sledu. Spíše se budu věnovat popisu událostí z mého života a  také i reagovat, budu li to považovat za nutné ,na současnou společenskou situaci.

Otec byl z Podkarpatské Rusi. Jeho rodiče jsem nikdy nepoznal. Matka zemřela za Velké krize a jeho otec v padesátých letech, kdy už byla Podkarpatská Rus SSSR. Naše příjmení se nachází na seznamu židovských příjmení „Consolidated Jewish Surname AVOTAYNU“ pod číslem M-D-79 60 00. Rovněž tak babičky příjmení Baran je na tomto seznamu pod číslem M-D-65 93 00. A jména prarodičů ze strany matky rovněž jsou na tomto seznamu. Goeblatt M-B-57 83 00 ( Bádensko-Würtembersko) a babička Hahn M-D-56 00 00 (Bavorsko). Otec byl ,ale pokřtěn jako řecký katolík stejně jako jeho rodiče a  matka jako římský katolík stejně jako její rodiče. A mě provedli obřízku což, ať bylo z jakýchkoliv důvodů vedlo často mé okolí k závěru, že jsme alespoň ze strany otce Židé. A nejveselejší to bylo pro STB. Ty ze mne mohli udělat agenta Východu i Západu ale i Izraele. Podle momentálních potřeb. Nevím jestli měli víc takových na které si mohli podle libosti nastavit co se jim hodilo. Také to využívali, ale k tomu se dostanu někdy příště..

A češtináři ať mi prominou. Nepsal jsem , kromě vyplňování formulářů a to ještě většinou v angličtině, když jsem se zdržoval v Británii, nebo španělsky ve Španělsku, kam mne pravidelně vyháněli Vlastenci, nic pořádně už asi 25 let. Přechodil jsem PST, který mi organizovaně přivodili, vím i kdo i jak, ale o tom někdy příště. Asi i schízu a mrtvici…Nejsem lékař nevím. Ale to co se odehrálo mi připadá jako zlý sen.