To jsem poznal na vlastní kůži kolik tady měl přátel, Francois Mitterand.A ostatní západoevropští socialisté a komunisté, ať už se nazývali jakkoliv. Problém je totiž v tom, že v plánu Tří sester, nebylo socialismus vylepšovat, ale ukončit ho. A to ti pravověrní komunisté a socialisté nechtěli přijmout.Byli jak šílení. Celé to tažení proti mně bylo tažení zleva. A žádná politická pravice tady nebyla. Jen KGB organizovaná výroba nových elit. Jim oddaných a sloužících. Takže jsem jim byl zcela napospas. A jsem dodnes. A mají pravdu a jsem na to hrdý.Jejich Sovětský svaz musel padnout. To nebyla žádná bitva ideologií. To byla bitva demokracie s nefungujícím kolosem. Který když byl v totální válce, tak se vypnul k nevídaným hospodářským výsledkům. Jaká koliv, sebemenší demokratická změna tento systém okamžitě destruovala.Ukazovala na jeho ekonomickou nesmyslnost.

A tito lidé – západoevropší socialisté a komunisté měli  Sovětský svaz za svoji soukromou dojnou krávu. Platila jim sekretariáty noviny volební kampaně dovolené a místa na tribunách, zahraniční cesty léčení, studia.. Prostě byl to klan zcela oddaný Sovětskému svazu a to ne zadarmo.Platili to i další soc.země. Proto ta hysterie.Takže velký kulový politika. Prachy a prachy a zase jenom prachy. A jejich členové – poctiví levičáci, dřeli do úmoru v komunále a snažili se skutečně něco pro své okolí, svá města místa udělat. Byli to hlavně bývalí odbojáři z WWII. Ti tvořili ve Francii a Itálii,  základ voličské základny těchto partají.A díky těm obrovským obětem, které přinesli oni osobně i  sovětský lid v této válce, k nim měli i spoluobčané, hlubokou úctu. A nebyli sami. Prostě po válce to tak bylo…Ještě v šedesátých letech měli v Izraeli v kibucech v jídelnách obrazy Stalina v nadživotní velikosti. A sovětský způsob života byl vzorem pro mnohé z nich. Takže ten respekt byl obecně přijatou tendencí po válce. a pomalu se samozřejmě měnila jeho míra. Jak šel čas a ukazovalo se co SSSR skutečně je. Nebo spíše co není. A ,teď pozor!!! Že nikdy ničím jiným, než je být nemůže. Žalářem národů. Nedemokratický systém, neefektivní a neekonomický systém. A proto musel padnout. Svět ho k ničemu nepotřeboval. A moudří lidé tam žijící to věděli. Byli to potomci obětí občanské války, čistek, hladomorů,zbytečných válečných obětí,Gulagů a vůbec celého toho nesmyslného systému. Ti ten systém prostě pomalu a pomaloučku nahlodávali ,až ho skolili úplně. Samozřejmě,že za významné pomoci a tlaku zvenčí. A takové “ malé“ drobnosti. Úcty a obdivu k USA. Takovému tomu.“ co to tam za těch stopadesát let provedli“.? To my máme všechno a žijeme pořád v minulosti.“ Čím to asi bude??? Byli to hlavně vojáci. V naprosté většině, a to podtrhuji v naprosté většině pocházející z těch nejchudších vrstev!!! Stejně jako jejich maršálové, kteří zahajovali kariéru za Cara Nikolaje!!! Před revolucí v roce 1917! Z deseti dětí, z rolnické rodiny,z rodiny dělníků.Žádné elity jako KGB!!! Vzdělání dostali na vojenských školách. A mezi nimi se od revoluce rodilo a nakonec urodilo to čeho, jsme byli svědky v letech 1989 – 1991. Oni prostě ten režim nechtěli a nikdy nepřijali za svůj. A nějaké ideologie??? Ti je nezajímali??? Takže žádný Kocáb, Klaus,Zeman,Žantovský, Hanzel,Milota,Pithart a kdovíkdo ještě se tady hlásí k velkému činu. Houby s octem!!! Od revoluce v roce 1917, která se nedala zastavit, na tom pracovali. O tom jak, v praktické rovině píšu na webu. Bílí Rusové,vojáci, kteří jasně přijali Spojeneckého vrchního velitel „Ike“ Dwight Eisenhovera za svého velitele. A když se stal presidentem, tak to ještě jejich vztah k němu a k USA znásobilo.

A teď už snad s odstupem času si můžete rozšifrovat ten prostý název Leninovi knihy “ Krok vřed, dva kroky vzad“. Obsah je prostě jaký je. Ale ten název – věděl dobře co se bude dít – a že revoluce j- krok vpřed ,bude vlastně dvěma kroky vzad. A taky byla po tom co za oběti museli národy Ruska přinést…Aby byl svět úplně ,ale zcela a diametrálně odlišný za sto let po revoluci. Na hřbitovech píšou vojákům, „Padli, abychom žili“. Tak to je . Nic z toho co mají lidé dnes k dispozici by nebylo, kdyby dvacáté století neproběhlo, tak jak proběhlo. My už můžeme říct jenom úctu a čest, všem kteří se toho zúčastnili a přinesli pro náš dnešek tu obět největší. Svůj život. Přímo v boji,válce, v disentu, podzemí, odboji a nebo nepřímo…Jako rodinní příslušníci, poznamenaní těmito ztrátami. A když na to budete nahlížet tímto pohledem, tak vás bude o to víc mrzet a vadit to co se v Rusku děje právě teď. Že se tam tvoří nová carská hierarchie.Že tam jsou u moci stejné typy osobností, jako byli před revolucí. Korupce, absolutní neúcta k lidským bytostem, kriminální politika a hraní si na světovou velmoc. Kterou nejsou a nikdy nebudou, pakliže nezmění totálně svůj systém nastolený KGB, která od pádu Stalina A Beriji a díky obrovské autoritě armády, byla celá poválečná léta pod úplnou kontrolou armády. Vlastenecké a lidové armády. Ta systém zbořila. A tím také sebe. A KGB – elitářská organizace se tohoto nového systému chopila. Jak ?To je zřejmé na první pohled a i amatérovi.